Již potřetí vynesly listopadové volby do premiérského křesla veterána izraelské politiky Benjamina Netanjahua, a to mimo jiné díky jeho spojenectví dosud nejradikálnějšími politickými subjekty. Kritici vlády se kromě vyhrocené ultrapravicové rétoriky obávají také celkového posunu k autoritářství.
Nová izraelská vláda byla zformována koncem prosince loňského roku a již výsledky voleb napovídaly, že se bude jednat o nejpravicovější kabinet, jaký kdy židovský stát měl. Jeho složení budí obavy nejen mezi Palestinci (včetně těch s izraelským občanstvím), ale i liberálně smýšlejícími Izraelci.
Ve vládní koalici je nyní tradiční pravicová strana Likud, jejímž lídrem je Benjamin Netanjahu, a blok sestávající z ultrapravicových a ultranáboženských stran (Šas, Sjednocený judaismus Tóry a Strana náboženského sionismu), které podle některých kritiků chtějí posunout Izrael směrem k teokracii. Likud šel do spojenectví s ideologickými nacionalisty a judaistickými bigoty spíše z pragmatických důvodů. V sobotu v noci proběhla v Tel Avivu masivní protivládní demonstrace, které se účastnilo na sto tisíc lidí.
Média a justice v ohrožení
Benjamin Netanjahu se stal premiérem již potřetí, a dokázal tak, že je nesmírně schopným politickým hráčem, který se vždy dokáže vrátit, i když vše zdánlivě směřuje k jeho politickému pádu. Veterán izraelské politiky dle svých kritiků usiloval o návrat k moci mimo jiné i z důvodu trestního stíhání, což jsou podobné výtky, které u nás zaznívaly vůči Andreji Babišovi. Netanjahu čelí vážným obviněním nejen z nedovoleného nakládání s financemi a korupce, ale také z nátlaku na média, aby psala novinové editorialy a titulky v jeho prospěch.
Připravované reformy mají oslabit soudní moc ve prospěch té výkonné. Petici proti tomu již podepsalo 11 členů Izraelského nejvyššího soudu.
Především toto poslední obvinění je zvlášť alarmující vzhledem k tomu, že izraelská vláda plánuje předložit návrh zákona, který by zabraňoval médiím publikovat nahrávky s „citlivými informacemi“. Podle mnohých tamních novinářů se tak jedná o útok na samotnou podstatu investigativní žurnalistiky. Zákon je navíc navržen z pera Boaze Bismutha, bývalého novináře a nyní poslance za vládnoucí stranu Likud. Ten měl psát novinové články na zakázku právě Netanjahuovi v době, kdy Izraelem otřásaly korupční skandály.
Čtěte také: Nový rok ve Svaté zemi nezačal dobře: V Izraeli vládne extrémní pravice, v Palestině touha po boji
Další obavy budí plánované reformy soudnictví ministra spravedlnosti Jariva Leviva. Chce prosadit zákon, který by omezil pravomoci soudců zamítat vládní zákony. Podle kritiků změn v soudnictví budou mít vládní politici také větší kompetence při výběru a jmenování soudců. To vše má v důsledku oslabit soudní moc ve prospěch moci výkonné. Proti těmto reformám již sepsalo petici jedenáct členů Izraelského nejvyššího soudu.
Extremistický výtah k moci
Benjamin Netanjahu, přezdívaný „Bibi“, se dostal znovu k moci především díky spojení s politickými subjekty, které sice v izraelské politice vždy nějaký hlas měly, nicméně pro svůj extremismus stály mimo nejvyšší patra politiky. Trend vzestupu ultrapravice se však nyní dovršil, a jen těžko si představit, že by v politice židovského státu mohlo být ještě hůř.
Do vlády se tak dostali například dva radikálové ze Strany náboženského sionismu – novým ministrem pro národní bezpečnost se stal Itamar Ben Gvir, který je obdivovatelem teroristy Barucha Goldsteina. Ten v roce 1994 postřílel v mešitě palestinského Hebronu 29 věřících. V mládí se politik otevřeně hlásil ke straně Kah, kterou později izraelská i americká vláda označily za teroristické uskupení. Navíc ještě donedávna mu údajně zdobil ložnici plakát s portrétem zmíněného Goldsteina. Ben Gvir čelil v průběhu svého života několika obviněním z šíření nenávisti vůči Arabům.
Kontroverzní izraelský ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben Gvir / Foto: Guy Butavia / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Podobným obviněním za nenávistné a xenofobní projevy čelil také Becal’el Smotrič. V roce 2005 byl dokonce zatčen za držení 700 litrů benzínu, když se měl podílet na plánovaném teroristickém útoku na komunikační uzel dálnice Aylon. Akce byla připravovaná během protestů proti stažení židovských osad z pásma Gazy tehdejším premiérem Arielem Šaronem.
Oba politici jsou reprezentanty osadnického hnutí, neuznávají právo Palestinců na vlastní stát a hlásají, že Židé mají nárok na celé území Svaté země. Pragmatické propojení autoritářů s ideologickými extremisty dobře ilustruje fotografie, na níž pózuje autor zákona o zákazu publikace nahrávek s Itamarem Ben Gvirem.
„Bibius Caesar“
Vláda ovšem čelí vlně nevole nejen z řad izraelského obyvatelstva, ale také politické opozice. Již třetí víkend po sobě se večer 21. ledna v Tel Avivu sešlo na sto tisíc lidí demonstrujících proti nové vládě. Protestovalo se i v dalších velkých městech včetně Jeruzaléma, Haify nebo Beršeby, přičemž na akci vystoupili i někdejší vysocí politici. Mezi nimi byli i poslední premiér Ja’ir Lapid nebo exministr obrany Moše Ja’alon.
Někteří demonstranti nesli transparenty s vyobrazením izraelského premiéra jako „Bibiuse Caesara“, čímž upozorňovali na autoritářský charakter vlády. Protestní shromáždění se neslo v duchu jednoho velkého varování před „zničením izraelské demokracie“, jeho účastníci pak upozorňovali zejména na omezování soudní moci a svobody tisku.
Tresty od pokut až k odnětí svobody nyní hrozí mírovým aktivistům, pozorovatelům i novinářům sledujícím dění na okupovaných územích.
Jak už přítomnost bývalých vládních politiků napovídá, více než kdy předtím je nyní zřejmé, že problémem není jen samotné ohrožení izraelské demokracie. Obavy vyvolávají také narůstající extremismu se sílícími projevy otevřené židovské nadřazenosti. Tedy rysy explicitně charakterizovala izraelský stát tamní nejrenomovanější lidskoprávní organizace Be-Celem již na počátku roku 2021.
Palestinci už to znají
Jak Palestinci s izraelským občanstvím, tak i ti v Gaze a na okupovaných územích na Západním břehu Jordánu však zažívají narůstající autoritářství mnohem déle. Pokud odhlédneme od faktu, že plným občanským svobodám se netěší vlastně již od samotného vzniku Izraele, trvá to už několik dekád – od izraelské okupace v roce 1967. Během roku 2021 například izraelská vláda zakázala působení v zemi šesti palestinským neziskovkám, mezi nimiž jsou renomované lidskoprávní organizace Al-Haq, ad-Damír nebo v Ženevě sídlící Defense For Children International – Palestine, zaměřující se na ochranu palestinských dětí.
Čtěte také: Co stálo za raketovou přestřelkou Izraele s Palestinci? Předvolební hrátky či jasný vzkaz Íránu
Také připravovaný zákon, jenž postihuje nahrávání osob, je již de facto již dlouho aplikován na okupovaných územích. V roce 2018 si izraelský Kneset odhlasoval zákon o zákazu natáčení a fotografování izraelské armády. Tresty od pokut až k odnětí svobody tak nyní hrozí mírovým aktivistům, pozorovatelům i novinářům sledujícím dění na okupovaných územích.
Již zmíněný Ben Gvir je také strůjcem čerstvě schváleného zákona, který v Izraeli zakazuje palestinské vlajky na veřejných prostranstvích. Za posledních 13 měsíců došlo k prudkému nárůstu izraelských ozbrojených vpádů do měst na okupovaném Západním břehu, v důsledku čehož patřil rok 2022 k nejtragičtějším, co do počtu zabitých Palestinců týče.
Nový rok navíc nevypadá o moc lépe. Izraelská armáda provedla ve čtvrtek razii proti příslušníkovi Palestinského islámského džihádu a zabila při ní devět Palestinců, na což tato organizace odpověděla vypálením několika raket z pásma Gazy na jižní část židovského státu. V pátek pak na okraji východního Jeruzaléma zastřelil palestinský ozbrojenec sedm Izraelců, kteří vycházeli ze synagogy. Právem tak panují obavy, že nynější, ještě radikálnější izraelská vláda na tomto trendu nic nezmění, a naopak eskalaci násilí prohloubí.
