Smích i slzy, odhodlání i bezmoc. Hra o mysl lidí ve válce na Ukrajině

„Oni nemají ducha,“ slyšel jsem už podruhé v odpovědi na otázku, jak na Ukrajině bojují invazní vojska. V obou případech ti lidé reagovali automaticky, bez vteřiny přemýšlení. Poprvé to zaznělo z úst vojáka, který si říkal Monach. Ten nás vzal zpátky z frontové linie, která se na chvíli ustálila na severozápadě od Kyjeva na okraji městečka Irpiň.

„Kolik jsme jich pobili? Mrdu jsme jich pobili. A rozjebali je po okolí,“ řekl v ostřejším žargonu, který je tváří v tvář ruské agresi na Ukrajině poslední dobou poměrně běžný. Billboardy, které otevřeně posílají ruské vojáky, tanky, námořnictvo i Putina do míst, kde slunce nesvítí, jsou ostatně minimálně po Kyjevě a jeho okolí na každém kroku.

„Techniku jsme jim sebrali,“ vypočítává Monach pobaveně a vysvětluje, že v Rusku vojákům nejspíš slíbili, že jdou na dva dny na lehkou misi, ze které se vrátí jako hrdinové. Místo toho narazili na tuhý odpor, do kterého se zapojila celá země.

Jeho slova o lidovém odporu k okupantům dokazují provizorní checkpointy z pneumatik, které lemují cestu, po které jedeme. Na každé je aspoň jedna krabice molotovů domácí výroby.

Marianna říká, že nikam neodejdou, i když se bude bojovat třeba měsíc. Fotit je ale nemáme, protože už čtyři dny sedí ve sklepě a nemůžou se umýt.

„My odsud neodejdeme, je to přece náš dům, tak kam bychom měli chodit?“ ptala se mě před chvílí Marianna. Za zády nám duněly dopady raket a ona se s partou tří kamarádek zrovna vracela domů z nákupů.

„Chodily jsme po obchodech a snažily se dát z vyprázdněných regálů dohromady všechno, co potřebujeme,“ vysvětluje. Jsou už těsně před svým domem. Ten má rozbitá okna a střepy se válí všude kolem. Stromy na ulici jsou polámané a vedlejší dům je ohořelý po včerejších bojích. Už pár dní žijí s dětmi ve sklepě. Okolní spoušť sice působí děsivě, nicméně jak už popisoval Monach, protivníci tentokrát skončili mnohem hůř.

Kousek odsud začíná kolona zničených obrněnců, které tu zůstaly po útočnících – prý Čečencích. Ti, kteří přežili první útok z dronu, obrněných vozidel i pěchoty se měli velice rychle rozběhnout po nedalekých lesích. K samotným obrněncům nemůžeme, protože tu prý ještě probíhá začišťující operace, ve které se mají ukrajinští vojáci snažit pobít zbytek přeživších. O kousek dál už je letiště Hostomel, o které se už několik dní svádí nejostřejší z bojů v okolí Kyjeva.

Čtěte také: Začínáme to tu čistit od těch fašistů, těch hovad: Reportáž z nestabilní fronty mezi okupanty a obránci Ukrajiny

„My sedíme ve sklepě a naši muži bojují za městem,“ vysvětluje jedna z Marianniných kamarádek. „Nikam neodejdeme, i když se bude bojovat třeba měsíc,“ říká odhodlaně. Na novou realitu, která byla ještě nedávno nepředstavitelná, si už prý zvykly. Fotit je ale nemáme, protože už čtyři dny sedí ve sklepě a nemůžou se umýt.

Ve vzduchu je ale cítit hlavně štiplavý kouř stoupající z ostatků bojů a taky rozčarování z toho, jak mohl něco takového jejich velký soused udělat.

„Moje máma zažila obléhání Leningradu, můj táta zase sloužil 27 let v Sovětské armádě. Jak se asi cítí otec, když na nás zaútočilo Rusko, nebo matka, že bude hladovět ve sklepě kvůli ruské agresi?“ ptá se Tatiana, která žije v Irpini jen pár stovek metrů od místa bojů. Se slzami v očích při tom začíná lehce popotahovat.

Koule, které jsou vidět z vesmíru

Zatímco jsme na cestě, přichází mi od kamaráda zpráva, že profil našeho společného známého byl zveřejněn na jednom kanálu v Telegramu s tím, že je to protiruská krysa a žádá se, ať jsou na něj použity všechny zbraně. „S postupem ruské armády budeme zveřejňovat další a další chachly,“ jak se v Rusku hanlivě říká Ukrajincům, „aby měli naši kluci snadnější identifikaci rusofobních zvratků,“ píše se v oznámení na stránce, která má v profilu šibenici a sleduje ji přes 25 tisíc lidí.

Potvrzují se tak zvěsti, které už dříve kolovaly ohledně toho, že mají Rusové seznamy lidí k likvidaci. Jestli slouží k vyvolání strachu, nebo se podle nich bude systematicky postupovat a vraždit odpůrce, nikdo neví.

Vzpomínám na včerejší projev prezidenta Zelenského, ve kterém vyzývá občany k odvaze. „Jsem cílem číslo jedna, moje rodina je cíl číslo dva. Ale zůstáváme s vámi v Kyjevě, nepřijmu výzvy k evakuaci, budeme se bránit,“ říkal. Po internetu kolují v reakci na jeho rozhodnutí i neúnavnou snahu trávit čas s vojáky a povzbuzovat lidi vtipy, že Zelenský má „koule, které jdou vidět z vesmíru“. Od té doby už vláda hlásila tři pokusy o vraždu Zelenského, kvůli jednomu byl na konci minulého týdne více než den dlouhý zákaz vycházení.

Stále víc lidí nám říká, že jsou hrdí na svého prezidenta a oceňují jeho odvahu i to, že s nimi zůstal na Ukrajině. Narazili jsme už i na to, že plno poslanců a dalších veřejných osob ze země uniklo. Zaznívá to ale jen potichu a s lehkým opovržením, zatímco příklady těch, kteří zůstali, jsou vyzdvihovány. Kromě prezidenta Zelenského a jeho ženy jsou to například starosta Kyjeva Kličko nebo bývalý prezident Porošenko, který televizi CNN ukazoval zbraně, s nimiž budou on a jeho přátelé bojovat.

Nebyl to úplně iljušin

Posoudit, na jak pevných základech současný optimismus stojí, je ale poměrně náročné. Kromě toho, že od začátku konfliktu zasypává zemi dezinformacemi Rusko, objevuje se i velké množství případů přinejmenším ne úplně přesné komunikace ukrajinské vlády.

Ta je nasměrovaná k tomu, aby vyrovnávala morálku obyvatel a obránců Ukrajiny. Kromě neustálého přísunu pozitivních informací a motivačních videí zobrazujících rozsáhlé ničení ruské techniky se totiž objevují i velmi ponuré zprávy.

Pro Rusko by se jednalo o zásadní ztrátu. Výsadkáři, kteří měli v letadlech být, jsou údajně nejlépe vycvičení a pro armádu jedni z nejcennějších vojáků.

Jednou z těch, které mezi lidmi nejvíce rezonovaly, byla na začátku týdne ta o konvoji dlouhém několik desítek kilometrů, který se blíží ke Kyjevu ze severozápadu. Zřejmě aby doplnil zásobování útočníků, kteří se zrovna přeskupují k zahájení dalšího a mnohem ničivějšího útoku na hlavní město. Jiné jsou o obklíčení Mariupolu, o nekompromisním bombardování Charkova, Volnovachy či Sumy nebo o definitivním pádu prvních větších měst jako Cherson nebo Berďansk do rukou ruské armády.

Zároveň je stále zřejmější, že některé oslavné zprávy nejsou úplně založené na pravdě a slouží spíš k pozvednutí ducha. „Nebyl to úplně iljušin, ale byly to helikoptéry, a nebylo to, že bychom je sestřelili, ale že jsme na ně mířili a netrefili jsme,“ shrnuje člen teritoriální obrany v městečku Kalynivka dohady o tom, že někam sem měl dopadnout sestřelený ruský transportní letoun Il-76, který mohl mít na palubě přes sto výsadkářů.

Když na začátku války vypustil hlavní velitel ukrajinských sil generál Zalužný informaci o tom, že armáda sestřelila dvě tato letadla, zažili jsme v reakci na to na vlastní kůži nadšení lidí schovávajících se v krytu.

Čtěte také: Kyjev už odrazil i nepříjemnější hosty, ubráníme se, říkají Ukrajinci

Pro Rusko by se opravdu jednalo o zásadní ztrátu, s přihlédnutím k tomu, že výsadkáři, kteří měli v letadlech být, jsou údajně nejlépe vycvičení a pro armádu jedni z nejcennějších vojáků. Pro potvrzení zprávy jsme se vydali do blízkosti letiště Vasylkiv, asi 20 kilometrů na jihozápad od Kyjeva. Právě na něj měl výsadek z iljušinů proběhnout, aby podpořil výsadkáře, kteří už letiště den drželi a měli ho bránit do příchodu pozemních sil.

Po Vasylkivu jsme navštívili dvě vesnice, kam nás místní posílali s tím, že iljušin určitě spadl tam. Zatímco jeho pád se potvrdit nepodařilo, v samotném Vasylkivu bylo docela zřejmé, že ruské bomby zasáhly zdejší obytný dům.

„Proletěl tu nízko nad zemí Mig-27 nebo Mig-29, nad obzorem se otočil, vrátil se zpátky a najednou se ozval silný výbuch,“ popisuje scénu Igor, který stojí před doutnajícím domem. Vedle je budova vojenského učiliště, ale zasažen byl přilehlý bytový dům, ve kterém podle Igora zemřeli při náletu dva lidé.

Další zničený dům je zdejší technické učiliště a internát, kam raketa dopadla v noci a naštěstí nikdo nezemřel. Vojenské učiliště má sice vysklená okna a ulice před ním vypadá jako po dnech bojů, ale jinak zůstává nepoškozené. V dálce se čas od času ozývají další výbuchy a ve vzduchu se vznáší popílek z nedaleké rafinérie, která za Vasylkivem hoří už tři dny. Vidíme projíždět další a další auta plná tašek a kufrů lidí, kteří už dále nevydrží žít v neustálém napětí, zda nějaká raketa nespadne na ně.

I když se zřejmě tažení proti Ukrajině nedaří tak, jak bylo plánované, a ruská armáda utrpěla zásadní ztráty, tak se i přes nečekanou vlnu optimismu jen těžko odhaduje, zda vojenský neúspěch může Rusko v blízké době dohnat k jednáním, která by mohla válku ukončit.