Pád vrtulníku, osm mrtvých, mezi nimi íránský prezident a ministr zahraničí. Taková je bilance po nehodě, k níž došlo v noci z neděle na pondělí na severu Íránu. Zemi čekají prezidentské volby, do kterých se „promítne i zákulisní boj frakcí uvnitř íránského režimu,“ řekl Voxpotu Břetislav Tureček.
Při návratu ze slavnostního zprovoznění přehrady na hranicích s Ázerbajdžánem došlo k pádu jednoho ze tří vrtulníků íránské delegace. Podle dostupných informací helikoptéra havarovala v husté mlze při přeletu nad severní částí země – konvoj měl namířeno do města Tabríz na severozápadě Íránu.
Po obětech havárie pátraly desítky záchranářů, v pondělí dopoledne už bylo nicméně jasné, že nehodu nepřežil íránský prezident Ebráhím Raísí, ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján a dalších šest osob.
Liberálové jsou z veřejné politické soutěže vytěsněni nebo jsou v ní marginalizováni, a velká část íránské veřejnosti tedy nemá koho volit.
Odborník Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha, v rozhovoru pro Voxpot vysvětluje, co se po smrti íránského lídra bude dít dál. A popisuje také, jaká dynamika panuje mezi frakcemi íránského režimu.
Jak úmrtí prezidenta a ministra zahraničí zahýbe s Íránem? Tedy zejména z toho praktického hlediska?
Íránská ústava nezná funkci premiéra, prezident tedy stojí v čele vlády – tamní exekutiva a také diplomacie proto ztratily svého šéfa. V tomto ohledu se tedy politický život v Íránu zbrzdí. Nic dalšího bych od toho ale neočekával, protože íránský režim vždy kladl důraz na to, aby byl stabilní.
Co incident pro zemi znamená z hlediska symboliky?
Vypadalo by to asi jinak, kdyby se Raísí stal obětí atentátu – třeba ze strany nějaké íránské exilové opozice. Zdá se ale, že toto není ten případ. Neočekávám tedy žádné další politické otřesy mimo zpomalení politického života v důsledku volby nového prezidenta.
Prozatímní hlavou státu se stal dosavadní první viceprezident Mohammad Mokhber. Podle ústavy má na volby dojít v následujících 50 dnech. V minulosti – je o tom řeč třeba na BBC – ale došlo i na případy, kdy se nejvyšší vůdce, který má volby vypsat, těmito pravidly neřídil, a hlasování uspořádal o něco později. Co očekáváte za nynější situace?
Ústava mluví jasně, bude to ale chtít nějaké přípravy. Íránského prezidenta volí voliči přímo, předchází tomu i volební kampaň. Další věcí je i vyhlášení kandidatury a schvalování jednotlivých kandidátů Radou dohlížitelů, což může být poměrně složitý systém, do kterého se promítne i nějaká rivalita a zákulisní boj různých frakcí uvnitř íránského režimu.
Jakou postavou byl Raísí pro veřejnost?
Íránská veřejnost je poměrně polarizovaná. Když se Raísí před třemi lety stal prezidentem, byl kandidátem konzervativní části společnosti. A proto ho lidé, kteří více či méně podporují establišment, vnímali jako přijatelného, nebo dokonce žádoucího prezidenta.
Na druhou stranu – velká část Íránců buďto odmítá režim jako takový, nebo podporuje jeho liberálnější činitele, kteří ve volbách neuspěli, nebo do nich ani nebyli připuštěni.
Poslechněte si také: PULS | Kořeny nepřátelství Íránu a Izraele: Dřív spolupracovali, teď se nenávidí
Írán má osobnosti, jako jsou Mír Hosejn Músáví (poslední premiér Íránu, zemi vedl v letech 1981–1989, pozn. red.) nebo klerik Mahdí Karrúbí, kteří před 15 lety upadli v nemilost režimu a nyní se nacházejí v domácím vězení. A to i přesto, že patřili k výrazným činitelům režimu. Nyní jsou ovšem z veřejné politické soutěže vytěsněni nebo jsou v ní marginalizováni, a velká část íránské veřejnosti tedy nemá koho volit. Takoví lidé potom o volbách, které nejsou regulérní politickou soutěží, mluví jako o frašce.
Ostrakizovaní jsou i konzervativci, liberály to víc bolí
Raísí patřil mezi íránské politické jestřáby – naruší jeho smrt nějak íránskou politiku?
To si nemyslím. Určitým ukazatelem jsou březnové volby do íránského parlamentu, kdy konzervativci vyhráli. Jak už jsem říkal, část veřejnosti, která podporuje liberálnější směry, k volbám buď znechuceně nešla, nebo neměla koho volit. Konzervativci nakonec zvítězili, protože měli disciplinovanější voliče, kteří k hlasování přišli.
Z tohoto důvodu se domnívám, že pokud v létě proběhnou další volby, tentokrát předčasné prezidentské, jejich výsledek nebude odlišný.
Zůstane to tedy tak, že ti hardlineři zůstanou při síle?
To je výsledek politické soutěže. Často se na Západě říkává, že „v Íránu vládnou konzervativci, protože v čele země stojí konzervativní duchovní vůdce“, tedy Alí Chameneí. To je ale prokazatelně nesmysl, protože Chameneí je nejvyšším vůdcem od roku 1989. Za těch pětatřicet let vládl dvě prezidentská období, tedy osm let, liberál Muhammad Chátamí. Další dvě období vládl liberální prezident Hasan Rúhání.
Není to tedy tak, že pokud zemi vládne stále stejný konzervativní vůdce, liberálové nemají šanci. Oni ji mají, ale politická situace i preference se v zemi zkrátka postupem času vyvíjejí.
Zároveň – mají doopravdy šanci, pokud třeba žijí v domácím vězení a není jim umožněno kandidovat?
To je právě ono. Liberálové si na to právem stěžují. Faktem ale je, že jsou mnohdy ostrakizováni a onou Radou dohlížitelů z politické soutěže vyřazováni i konzervativní kandidáti. A to nejen v prezidentských volbách, ale i v těch parlamentních.
Konzervativní frakce to ale tolik nezasáhne, jejich procento v establišmentu je v tuto chvíli vyšší. Abych to přiblížil: jestli vyřadíte pět liberálů a pět konzervativců, liberální frakce to bude bolet více.
Na závěr: jaké teorie se kolem pádu vrtulníku šíří?
Nevím, abych řekl pravdu. Vycházím z toho, že se ta nehoda stala v mlze, mohlo dojít na chybu pilota, technickou vadu… Vím, že se spekulace objevují, ale já se jimi nezabývám.
