Nový argentinský prezident Javier Milei krátce po svém příchodu k moci představil návrh zákona, který obsahuje velkou část jeho reforem. Proti němu ale stojí silné odbory, které slibují generální stávku.
„Nemáme jinou možnost, než zavést šokovou terapii.“ Těchto pár slov snad nejlépe vystihuje první dny libertariána Javiera Mileie ve funkci argentinského prezidenta. Sotva se přestěhoval do honosného paláce Casa Rosada v samém srdci Buenos Aires, začal zveřejňovat další a další reformy a prezidentské dekrety. Téměř každý den se Argentinci budí nejen do nového rána, ale i do zprávami nabitého dne. Změny následují tak rychle za sebou, že je nedokáží ani všechny zachytit.
„Milei se rozhodl pro maximalistický přístup, jehož cílem je prosadit všechno najednou, postupovat rychle a agresivně,“ komentoval to pro Voxpot Michael Shifter, analytik z amerického think-tanku Inter-American Dialogue.
Ten ale varuje, že není jasné, zda tento postup nakonec bude účinný, protože nový prezident si podle něj nestanovil jasné priority. „Ani politicky není možné udělat všechno najednou, takže si Milei bude muset ujasnit, která opatření jsou nejnaléhavější,“ doplnil.
Jen během prvních dnů osekal pod jeho dohledem ministr hospodářství Luis Caputo státní dotace na elektřinu a jízdné, snížil počet ministerstev na polovinu či devalvoval peso zhruba o polovinu. Zrušil rovněž desítky zákonů, které regulovaly různé sektory od cen potravin přes fungování fotbalových klubů po výši nájmů.
V případě, že kvůli protestu dojde k omezení nebo narušení dopravy či poskytování veřejných služeb, může demonstrantům hrozit odnětí svobody až na šest let.
„Argentinci očekávají, že Milei stabilizuje ekonomiku a postaví ji na nohy po dlouhém období úpadku. Především ale čekají, že dostane pod kontrolu inflaci, vyřeší nedostatek dolarů a povzbudí investice,“ dodává k tomu analytik. Podle jeho slov jsou další témata jako třeba zahraniční politika nebo sociální oblast druhořadá.
Mileiovy kroky však Argentince, kteří jsou unaveni dlouhými léty hospodářských potíží, pořádně zabolí. Tamní odbory už proto připravují stávky a mohutné protesty, jež ovšem chce nový prezident omezit.
Za protesty zaplatí
Jádrem Mileova programu je „Ley Ómnibus“, což by se dalo přeložit jako souhrnný zákon. Má přes 350 stránek a zahrnuje 664 článků, které sahají do různých oblastí. Balíček přináší radikální obrat v argentinské sociální, ekonomické a politické sféře. Sám Milei se nechal slyšet, že obsahuje hned „dvě třetiny“ všech reforem, které plánuje prosadit.
Konkrétně je jeho součástí například zavedení 15procentní vývozní daně, privatizace 41 státních společností včetně ropné YPF, letecké společnosti Aerolíneas Argentinas nebo tiskové agentury Télam. Zahrnuje také zrušení primárek, které v Argentině fungují jako síto před prezidentskými volbami, nebo změnu systému u voleb do Kongresu.
Vedle toho navrhuje uvolnění ochrany ledovcových oblastí, mokřadů nebo lesů, kde se bude moci snadněji stavět, těžit nebo kácet. Ekologové se proto obávají, že to přispěje k odlesňování a ohrozí cenné ledovce v Andách a v Patagonii. „Příroda je považována za překážku podnikání,“ komentoval to pro El País bývalý náměstek ministra životního prostředí Sergio Federovisky.
Klíčovou součástí je však omezení protestů. Tuto část návrhu zákona vypracovala nová ministryně pro bezpečnost a neúspěšná kandidátka v prezidentských volbách Patricia Bullrich. „Uděláme v zemi pořádek, aby lidé mohli žít v míru,“ prohlásila na nedávné tiskové konferenci.
Čtěte také: Bůh s tebou, má Argentino. Země sužovaná hospodářskými problémy se řítí do další krize
Nově proto Milei definuje pojem „demonstrace“ jako jakékoliv „cílené a dočasné shromáždění tří a více osob“. V případě, že kvůli tomu dojde k omezení nebo narušení dopravy či poskytování veřejných služeb, může demonstrantům hrozit odnětí svobody až na šest let.
V Argentině jsou přitom podobné manifestace, kdy lidé zablokují ulice nebo silnice, jako forma protestu časté. „Lidé mohou demonstrovat na chodnících. Nechceme zátarasy na ulicích ani na silnicích,“ řekla ministryně.
Návrh také počítá s tím, že vláda sjednotí několik složek, které spadají pod ministerstvo bezpečnosti včetně federální policie nebo četnictva. „Použijí minimální dostatečnou sílu, kterou budou stupňovat úměrně odporu,“ doplnila k tomu s tím, že vznikne speciální registr organizací, které podle jejích slov „podněcují“ protesty. Mohou to být odbory nebo různá sdružení. Těm pak stát „pošle účet“ za zásah. Platit ale budou podle ní také jednotlivci, kteří se do podobných protestů zapojí. „Stát nebude vydávat peníze za použití bezpečnostních složek,“ dodala. Všichni, kdo manifestace organizují, pak musí informovat úřady. Ministerstvo bezpečnosti je může odmítnout nebo navrhnout změny.
Pokud balíček projde, bude mít Milei takovou politickou moc, jakou „neměla žádná demokratická vláda od sepsání argentinské ústavy v roce 1853“
Podle Bullrich pak policie bude sdílet informace o demonstrantech s dalšími úřady. Pokud se do nich zapojí někdo, kdo má v Argentině trvalý pobyt, čeká ho deportace. A v případě, že rodiče přijdou manifestovat se svými nezletilými potomky, tak údaje pošlou úřadům na ochranu dětí a mladistvých.
„Je to směsice rétoriky o ‚mano dura’ (tedy tvrdá ruka, pozn. red.), která je charakteristická pro řadu latinskoamerických zemí,“ doplňuje Shifter a jako příklad uvádí Salvador a jeho prezidenta Nayiba Bukeleho. Nový prezident Argentiny je podle něj přesvědčen, že ‚zurdos’ (levičáci) příliš často vychází do ulic a nikdy nepracují. „To je ale extrémní pohled, který si však získal podporu u jeho příznivců, jež hledají obětní beránky za katastrofální ekonomickou situaci,“ tvrdí Shifter.
Proti krokům ministryně se ozvala řada organizací na ochranu lidských práv, opozice nebo samotné odbory. „Tato opatření útočí na svobodu protestu a kriminalizuje ty, kteří demonstrují,“ napsalo v prohlášení tamní Centrum pro právní studia.
Kritici pak připomínají, že sama Bullrich se před několika lety zapojila do podobných blokád, a to na protest proti opatřením na zamezení šíření koronaviru.
Je to protiústavní
Vůbec největší otázky ale vyvolává ta část balíčku, jež navrhuje vyhlášení „stavu v nouze“ v řadě oblastí od hospodářství přes daně a zdravotnictví po obranu nebo energetiku, a to minimálně do konce roku 2025 s následnou možností prodloužit jej o dva roky.
To by znamenalo, že Milei by jako prezident mohl během svého mandátu rozhodovat o všech těchto otázkách, což až dosud příslušelo parlamentu. V praxi by tak do svých rukou zahrnul výkonnou i zákonodárnou moc. A to vyvolalo otázky. A podle mnohých expertů je to protiústavní.
Proti se okamžitě postavila část politické scény. „Milei chce zavřít Kongres,“ komentovala to levicová poslankyně Myriam Bregman.
„Myslím si, že všechny reformy jsou velmi dobré. Nesouhlasím ale s tím, aby tento prezident nebo jakýkoli jiný dostal mimořádné pravomoci,“ doplnil k tomu další z poslanců Martín Tetaz, zvolený za koalici Juntos por el Cambio, Společně pro změnu, jež přitom z velké části Mileie podporuje.
Argentinská politoložka Lara Goyburu pro Buenos Aires Herald řekla, že pokud balíček projde, dá Mileiovi takovou politickou moc, jakou „neměla žádná demokratická vláda od sepsání argentinské ústavy v roce 1853“. „Je to pokus kompletně předělat způsob, jakým argentinský stát a společnost fungují. Není to ale nic nového. Milei jako prezidentský kandidát mnohokrát vyjádřil, že vše jak funguje v Argentině, je špatně,“ doplnila. Pokud celý balíček projde, podle jejích slov už není důvod, aby „Kongres nadále fungoval“.
Sám prezident své rozhodnutí hájí tím, že Argentina čelí hluboké hospodářské krizi, kdy inflace dosahuje zhruba 200 procent a počet lidí v chudobě 40 procent. To podle něj splňuje definici stavu nouze.
Tvrdí, že na své radikální změny dostal od voličů mandát – ve druhém kole proti bývalému ministru hospodářství a perónistovi Sergiu Massovi získal téměř 56 % hlasů.
Demonstrace zřejmě budou nadále přibývat a napětí stoupat.
Argentinští zákonodárci projednají Mileiův „Ley Ómnibus“ na mimořádných zasedáních během ledna. Prezident má ale v Kongresu jen slabou pozici – z celkového počtu 275 poslanců jich má jeho strana La Libertad Avanza jen 38, ze 72 senátorů pak sedm.
Generální stávka na spadnutí?
Odborníci také varují, že Mileiovy plány, zejména pak propouštění státních zaměstnanců, privatizace velkých firem a celkově úspory, narazí na odpor tamních silných odborů. Centrála CGT, pod kterou patří až jeden z pěti zaměstnanců v Argentině, už naplánovala generální stávku na 24. ledna. K CGT se hodlají přidat také menší odborová sdružení.
Od Mileiova příchodu k moci 10. prosince se v Argentině konalo už několik protestů proti jeho krokům. Na několika místech se ozývala cacerolazos, tedy bušení a bubnování do hrnců a pánví, což je v Argentině a celé Latinské Americe rozšířená forma protestu.
Milei jako prezident tak vůbec poprvé narazí na tak velký protest mocných argentinských odborářů. Ti slibují, že budou protestovat v ulicích u Kongresu v centru Buenos Aires.
Naposledy se generální stávka konala v roce 2019, kdy odbory vyšly do ulic proti úsporným opatřením tehdejšího prezidenta Macriho a dohodě o úvěru od Mezinárodního měnového fondu.
Čtěte také: Excentrický Milei zařadil zpátečku. I tak jeho nástup Argentince zabolí
„Vzhledem k tomu, že Mileiova ekonomická transformace teprve začala, Argentince v příštích měsících čeká ještě hodně útrap. Už teď je situace hrozná a v blízkém horizontu se ještě zhorší. Demonstrace tak budou nevyhnutelně přibývat a napětí stoupne,“ říká pro Voxpot analytik Shifter z amerického think-tanku Inter-American Dialogue.
Ten si myslí, že prezidenta a ministryni Bullrich čeká klíčová zkouška, jak politicky zvládnou nespokojenost v ulicích. „Přestože má vláda odpovědnost udržet řád, tak nadměrné použití síly by mohlo eskalovat konflikt,“ doplňuje analytik.
Argentinci vyhlížejí napjaté měsíce plné nečekaných událostí. Ty otestují zatím jen málo zkušeného Mileie, který zatím nedává najevo, že by byl ochotný ke kompromisům.
