Neuznaný Somaliland patří mezi nejstabilnější demokracie v Africe. Před týdnem ale vypukly nepokoje, při nichž jeho ozbrojené složky zabily desítky lidí. V regionu Sool, na který si činí nárok i autonomní stát Puntland, lidé demonstrují za návrat země pod jeho správu. Obě strany hrozí silou, ale boje by nic dobrého nepřinesly.
Metropolí Laascaanood – hlavním městem somalilandského regionu Sool – otřásají protesty, které si už vyžádaly nejméně 20 mrtvých. Střetávají se tam somalilandské bezpečnostní síly s místními obyvateli. Ti vychází do ulic již více než týden a žádají, aby se ze sporného regionu stáhli somalilandští vojáci a oni se tak mohli připojit k autonomnímu Puntlandu.
Místní obyvatelé začali protestovat poté, co byl zavražděn tamní politik na vzestupu Abdifatah Abdulli Hadrawi. Podle svědků ho zabili maskovaní útočníci a zastánci připojení k Puntlandu tvrdí, že za tím stojí vláda. Ta naopak obviňuje „nepřátele Somalilandu“.
Armáda Somalilandu přerušila ve městě telefonické spojení a internet. Podle somálského webu Shabelle Media Network došlo tento týden k další přestřelce mezi vojáky a útočníkem, který je napadl. Incident se odehrál ve vesnici Durdur a byli při něm zraněni tři lidé. Ostatní z oblasti kolem města Laascaanood utíkají, protože napětí roste a somalilandský prezident Muse Bihi Abdi posílá do soolské metropole další vojáky.
Naopak puntlandský vůdce Said Abdullahi Dani řekl, že region Sool, v němž to nyní vře, je svrchovaným územím jeho země. Prohlásil také, že nenechá kámen na kameni, aby ochránil lidi ve městě, kteří jsou podle něj vystaveni „masakru“. Ke klidu ihned vyzvaly mezinárodní organizace jako OSN či Africká unie (AU).
Zdroj: CIA – University of Texas Libraries Perry-Castañeda Library Map Collection / Wikimedia Commons / CC0
Zvláštní zástupce AU Souef Mohamed El-Amine při misi ATMIS v Somálsku pobídl „zúčastněné strany, aby řešily své rozdíly prostřednictvím dialogu a jednáním ve prospěch regionu“. Komentování nastalé situace z úst představitele AU se ale jednomu z nesvářených rivalů nelíbí. „Vláda Somalilandu nebude tolerovat buřičská prohlášení ATMIS, která překračují svůj mandát, protože Somalilandská republika je nezávislou zemí,“ reagovalo tamní ministerstvo zahraničí.
Mezi Somalilandem a Africkou unií nepanují příliš vřelé vztahy. Mezinárodně neuznané republice totiž schází v Africkém rohu posvěcení státní suverenity právě od této organizace. Puntland, který podporuje somálskou vládu, potom vede se Somalilandem spor o oblasti Sanaag a Sool. Vzrůstající napětí a oběti proto znervózňují pozorovatele, kteří se bojí eskalace konfliktu. Jak to tedy mezi těmito třemi aktéry je?
Klany, kolonialisti, Sověti i Amíci
Území Somalilandu bylo britským protektorátem až do roku 1960, kdy se spojilo se zbytkem dnešního Somálska. To bylo naopak kolonií Itálie. Somaliland tak měl větší míru samosprávy už před „rokem Afriky“, protože britské protektoráty byly v podstatě nezávislé státy, které ale uznávaly britskou svrchovanost a Britové jim na oplátku poskytovali ochranu.
Somálci jsou tradičně kočovní a jejich společnost je rozdělena podle klanů, mezi nimiž vždy panovala nedůvěra, jež stále přetrvává. Od pradávna mezi nimi docházelo k ozbrojeným střetům. K výraznému posílení rivality pak došlo s příchodem koloniální správy.
Británie, která využívala Adenský záliv, se snažila v oblasti Rudého moře posílit vliv. Francii zajímaly uhelná ložiska ve vnitrozemí a koloniálně nezkušená Itálie převzala kontrolu nad jižním Somálskem – nejrozsáhlejším územím, které bylo ale strategicky nedůležité. Některé klany kolonialisty podporovaly, jiné ne. Evropané proto začali napomáhat vybraným komunitám ve válkách proti svým odpůrcům.
Čtěte také: Všichni královnu Alžbětu neoplakávají. Spíše než jistotu jim připomíná krvavá jatka
To vyústilo až v jeden z nejdelších a nejkrvavějších antiimperialistických bojů v subsaharské Africe. Dervišský odboj znamenal od roku 1889 smrt téměř třetiny obyvatel Somalilandu a ukončil jej až skon jeho vůdce v roce 1921. Během druhé světové války ovládali celé Somálsko Britové a v roce 1949 Valné shromáždění OSN stanovilo jako správce jihu opět Itálii.
V roce 1960 pak došlo ke spojení obou regionů, ale britská část vyhlásila jednostranně nezávislost, která ovšem trvala jen pět dní. Tehdy byla tamní populace ještě proti samostatnosti. Následovalo několik válek, které postupně stát vyčerpávaly. Země si prošla vládou zkorumpovaných politiků i pokusem s vědeckým socialismem, který nastolila vojenská vláda a díky němuž se do země dostal obrovský arzenál zbraní od Sovětů.
Britský protektorát Somaliland byl 26. června 1960 vyhlášen nezávislým státem / Zdroj: somalilandstandard / Wikimedia Commons / CC0
Somálská armáda například pod ideou pansomalismu zaútočila na etiopský Ogaden, s početnou somálskou komunitou, a téměř celý jej obsadila. Sovětský svaz ale tehdy vyhodnotil Etiopii jako významnějšího spojence a pomohl jí získat území zpět.
Odpor proti somálskému vojenskému režimu sílil a ten ve snaze udržení se u moci sahal k násilí. Zahájil nájezdy na vesnice povstalců, kde vypaloval jejich domovy a vraždil civilisty. Založeno bylo mnoho opozičních skupin, ale vládu u moci udržela pomoc Spojených států, jelikož Somálsko se stalo klasickým příkladem proxy war. Po rozpadu bipolárního uspořádání světa nakonec v regionu propukly masové nepokoje a vzplála občanská válka.
V květnu 1991 pak vyhlašuje Somálské národní hnutí úplnou nezávislost Somalilandu a krátce na to vzniká i Puntland. Oběma těmto teritoriálním celkům se podařilo udržet mír a elementární svrchovanost, na rozdíl od jihu Somálska. Postupem času tak jeho severní oblasti už nemají příliš společného se zbytkem země.
Na sociálních sítích je Somaliland obviňován z genocidy a objevují se i příspěvky o popravách.
Puntland v roce 1998 vyhlašuje na základě klanového uspořádání nezávislost, přičemž oficiálně jde stále o území spravované somálskou vládou. Tu dokonce autonomní stát podporuje a do budoucna nevylučuje sjednocení. Mezinárodní společenství ovšem existenci samostatného Puntlandu, jenž disponuje nezávislou armádou i vlastní vojenskou rozvědkou, ignoruje. Somálsko své „neposlušné dítě“ sice neuznává, ale v tichosti toleruje.
Čtěte také: „Chtěl jsem zemřít dřív než synové, aby mě mohli pohřbít.“ Sucho, hlad a války zabíjí Roh Afriky
Ani Somaliland nedokázal získat mezinárodní uznání, přestože v roce 1960 jej podpořilo 35 států. I s tímto handicapem ale navazuje zahraniční a ekonomické vztahy. Svá zastupitelstva v něm má Etiopie, která využívá somalilandský přístav k přístupu k moři, a Dánsko. Mezinárodní společenství podmiňuje jeho uznání souhlasem ze strany AU, ale ta považuje takovou možnost za nebezpečný precedent. Podle nich by to mohlo podpořit další separatistická hnutí, například nigerijskou Biafru. AU však již v minulosti dovolila odtržení Eritree od Etiopie stejně jako nezávislost Jižního Súdánu.
Rétorické přiostření
Zatímco donedávna byl spor o území mezi těmito dvěma de facto státy spíše na diplomatické úrovni, může se stát, že přeroste ve významnější šarvátky. Objevují se totiž zprávy, že své vojáky připravuje také Puntland. Na sociálních sítích je Somaliland obviňován z genocidy a objevují se i příspěvky o popravách. Většina takových tvrzení ale nepochází z ověřených zdrojů.
Prezident Somalilandu Muse Bihi Abdi je obviňován rovněž z toho, že svůj post drží neoprávněně. Jeho mandát měl skončit loni v prosinci, ale podle úřadů se „z technických důvodů“ musely volby odložit na červenec 2023. A i kvůli tomuto vypukly minulý rok v srpnu protesty. Při nich zahynulo pět lidí, ale opoziční strana podporující demonstrace tehdy nové datum voleb uvítala.
Následně horní komora parlamentu známá jako Guurti schválila odložení voleb o dva roky. Hlasování se tedy nakonec přesunulo na listopad roku 2024 a prezidentu Abdimu se prodloužilo prezidentování o dva roky. To samozřejmě přidalo vodu na mlýn unionistům ve sporných regionech.
Ozbrojený boj o území na samém krajním výběžku Afrického rohu by rozhodně nepřinesl nic dobrého. Celá oblast se potýká se suchem, které způsobuje hlad na mnoha místech regionu, a válka by destabilizovala jednu z posledních oáz relativního klidu. Těžit by z toho mohly snad jen radikální hnutí aš-Šabáb a Islámský stát.
https://twitter.com/Natsecjeff/status/1449359983016042498?s=20&t=4QFL4jXS_RMso-Iv0jeczA
