Legendární film Černý jestřáb sestřelen zachycuje bitvu amerického výsadku v somálském hlavním městě Mogadišu, která proběhla za chaosu občanské války první poloviny devadesátých let. Z něj nakonec vítězně vyšla ozbrojená skupina, která se sjednotila okolo lokálních náboženských soudců a ukončila rozpad země do válčících klanů. Jaká je ale podoba tamního militantního islamismu téměř třicet let od událostí popisovaných filmem?
Co do počtu ozbrojených akcí i rozsahu území, na kterém působí, je somálská pobočka al-Kajdy jednou z největších skupin na seznamech teroristických organizací. Přesto se v posledních letech vytrácí ze světové pozornosti. Krom umístění v regionu Afrického rohu, ne zcela správně považovaném pouze za oblast „hladu, pirátů a bídy“ i překrytí jinými čerstvějšími konflikty, za tím stojí i nenápadný ale dlouhodobý posun faktické i ideologické agendy organizace. Tato nová agenda nahradila ideologii globálního džihádu, která z pochopitelných důvodů poutala pozornost politiků i médií.
I teroristické organizace se vyvíjejí. Mění svou ideologickou náplň, metody a cíle boje, rodí se a umírají aliance, do kterých se zapojují. Některé během času degenerují do zločineckých syndikátů nebo nájemných vrahů. Jiné se posunou do hlavních proudů politiky, z jejich velitelů a velitelek se stanou politici a z jejich bojovníků a bojovnic příslušníci regulérních ozbrojených sil.
Atmosféra obav ze spiknutí byla koncem Barrého vlády tak velká, že i jeho datum narození bylo považováno za stání tajemství.
Někteří somálští islamisté se „polepšili“ a dodnes jsou součástí mezinárodně uznávané vlády. Jiní šli cestou exportu džihádistického teroru do celého východoafrického regionu s ambicemi útočit i na západní cíle. Nejvýznamnější somálská džihádistická organizace al-Šabáb v posledních letech pozměnila svou rétoriku. V ní akcentuje nacionalistickou strunu, lokální boj o moc a prezentuje se jako alternativa stávajícího vedení země. Zároveň se ale v posledních několika málo letech objevují náznaky, že se minimálně část organizace stala i nástrojem paralelních struktur v silových složkách státu v boji o moc.
Černý jestřáb sestřelen
Svaz islámských soudů, mateřská organizace, ze které al-Šabáb vzešli, vznikla v chaosu vyvolaném rozkladem Somálska po roce 1991. Tehdy se zhroutil režim diktátora Mohameda Siad Barrého. Ve válce o region Ogaden Sovětský svaz koncem sedmdesátých let podporoval sousední Etiopii. A z vojenského napětí mezi Somálskem a Etiopií se stal jeden z mnoha zástupných konfliktů studené války. Barré následně utnul své velice svérázné pokusy o nastolení socialismu v zemi a stal se klientem západního bloku.
Čtěte také: Nový cíl Francie v Africe: Po odchodu z Mali chce rozbít rodící se džihádistický superstát
Barré a jeho katastrofální hospodářská politika, mocenská orientace na vlastní klan, potlačování jakékoli skutečné i domnělé opozice se mohl udržovat u moci jen do doby, dokud trvala zahraniční politická podpora. V roce 1991 režim implodoval. Prezidentem se stal Mohamed Farrah Aidid, původně vysoký představitel bezpečnostních služeb, kterého Barré odstavil, protože ho podezíral z plánování puče. Atmosféra obav ze spiknutí byla koncem Barrého vlády tak rozšířená, že i jeho datum narození bylo považováno za stání tajemství.
Former President Mohamed Siad Barre pictured with General Mohamed Farah Aideed. pic.twitter.com/a83mWMNkBx
— Somalia History (@HistorySomalia) April 5, 2022
Centrální moc s Barrého politickým pádem fakticky přestala existovat a zemi ovládly lokální klanové struktury a zločinecké syndikáty, ve kterých byla Aididova skupina sice významná, ale jen jednou z mnoha. Následkem rozvratu ekonomiky, sucha i lokálních střetů, kdy zemědělci nestíhali sklízet, zasít nebo byli okrádáni o stáda, vypukl v Somálsku hladomor. Právě rozkrádání a kupčení s do země dodávanou humanitární pomocí a útoky na malajské a pákistánské vojáky mise OSN pak vedly k další akceleraci rozkladu.
Spojené státy sice přestaly koncem studené války považovat Somálsko za součást svého mocenského bloku, ale stále měly v oblasti mocenské ambice. Jak díky tradici mocenského vlivu tak strategickou polohou země v Indickém oceánu a blízkosti stále důležitějších tras obřích tankerů a kontejnerových lodí. Rozhodly se pro odstranění Aidida a začala série událostí, které poměrně věrně popisuje práve zmiňovaný film Černý jestřáb sestřelen od režiséra Ridleyho Scotta. Při této operaci se komanda amerických speciálních sil v hlavním městě Mogadišu snažily neúspěšně zatknout nebo možná zabít osoby z nejbližšího Aididova kruhu velení.
Selhání této operace vedlo v následujícím roce a půl k opuštění země Spojenými státy i jednotkami OSN. Jednalo se patrně o první selhání americké intervencionistické politiky po pádu železné opony. A představovala povzbuzení pro lokální aktéry boje o moc.
Svaz islámských soudů přichází
Přibližně v době legendární zfilmované bitvy v Mogadišu se velmi pozvolna a nenápadně začal objevovat další, v budoucnu velmi významný hráč. Lokální soudy fungující dle tradičního zvykového islámského práva. Z počátku vznikaly z popudu několika místních velmožů jako nástroj k řešení lokálních sporů. Nejdříve nejčastěji obchodních nebo sousedských, posléze se jejich pravomoci plynule zvyšovaly. Protože představovaly jeden z mála pevných a předvídatelných bodů v celospolečenském chaosu, začala jejich popularita růst. Postupně vznikaly v místech bez požehnání warlordů kontrolujících danou oblast.
Na území jižního Somálska totiž byly schopny díky svému zdroji legitimity opírající se o tradiční islámské právo „daného Bohem“ překračovat hranice klanových, kmenových a podobných partikulárních zájmů. Tyto zájmy byly obvykle v rozporu s obecnou spravedlností a rovností před právem ve stylu padni komu padni. Jak nabývaly soudy na moci, dokázaly přilákat lidi se zbraní v ruce, kteří se stali prodlouženou rukou jejich sice dřevní, přesto však alespoň nějaké spravedlnosti.
Skupina používala a dodnes používá černou vlajku s Mohamedovou pečetí, kterou později neblaze zpopularizoval Islámský stát.
Obrovskou vzpruhou pro popularitu místních islámských soudů bylo, když dokázaly velmi účinně a razantně potřít fenomén divokého silničního vybíraní poplatků – tedy vydírání se zbraní v ruce – za průjezd osob a zboží. Ti, co takové poplatky vybírali, jak na svou pěst i pro kapsy lokálních warlordů, byli odsouzeni coby lupiči a bandité a oběšeni na stromech v blízkosti míst, kde živnost provozovali.
Archive: Union of Islamic Courts rally held in demonstration of the then U.N Security Council decision allowing the deployment of foreign troops on Somali soil.
Circa 2006 pic.twitter.com/mFldGNSRqU
— The Question 🇵🇸 🔻 (@FikrAlJabarti) September 27, 2020
Nejpozději v roce 1999 se dokázaly místní soudy konsolidovat do společné zastřešující organizace nazvané Svaz islámských soudů a staly se významným konkurentem vzájemně soupeřících warlordů a klanových předáků. V té samé době ovládli soudci a jejich ozbrojenci trh Bakaara v Mogadišu, největší překladiště zboží v celém regionu, což znamenalo další zdroj legitimity, moci i peněz.
Nezabral ani pokus warlordů překonat své spory a partikulární zájmy kvůli boji s novým konkurentem. Vytvořená Aliance pro obnovu míru a boj proti terorismu financovaná a zpravodajsky podporovaná americkou CIA prohrála s vysoce motivovanými bojovníky Svazu soudů několik bitev a v roce 2006 její žoldnéři opustili své základny a do rukou islamistů se tak dostalo velké množství zbraní.
Čtěte také: Pravěk Islámského státu: kurdští mudžahedíni a jordánský kriminálník
Létem 2006 pak vítězné tažení Svazu kulminovalo otevřením několikátým rokem zavřeného přístavu a letiště v Mogadišu, úklidem města i ovládnutím strategického přístavu Kismayo na jihu země nedaleko hranic s Keňou. V tu chvíli už Svaz kontroloval většinu území jižního Somálska. V severní a střední části původního somálského státu se od devadesátých let vyvíjejí samostatně jako dosud mezinárodně neuznané, ale fakticky fungující samostatné republiky Somaliland a Puntland.
Etiopská invaze a nástup al-Šabáb
Od svého nástupu byl Svaz islámských soudů především americkou administrativou obviňován ze spojení s islamistickými teroristy. Islamistické struktury v Somálsku už v roce 1998 údajně poskytly operační zázemí pro ničivé bombové útoky al-Káidy na americká velvyslanectví v keňském Nairobi a tanzanském Dar es Salaam. Po 11. září už bylo Somálsko považováno za jednu z front tak zvané války proti terorismu.
Koncem roku 2006 zahájila na jih Somálska invazi Etiopie podporovaná státy Africké unie, USA a Velkou Británií. Oficiálním důvodem byla podpora muslimských separatistů z řad etnických Somálců ve východní etiopské provincii Ogaden ze strany Svazu. Nepochybnou roli hrála i americká ochota celosvětově investovat obrovské zdroje do boje s islamisty.
1/ It’s 13 years since #Ethiopia🇪🇹 sent over 10,000 troops to #Mogadishu🇸🇴 to oust the Union of Islamic Courts (UIC). This was Meles Zenawi's decision & it was key to creating the #AlShabaab that East Africa is dealing with today. https://t.co/xh2KDFfxRp pic.twitter.com/wVF6UfEiE0
— Paul D Williams (@PDWilliamsGWU) December 29, 2019
Svaz téměř bez boje vyklidil hlavní město Mogadišu a během následujících dvou let se rozpadl na umírněné křídlo, které se stalo součástí nově zformované vlády a radikály, jejíž jádro tvořila mládežnické pobočka Svazu Ḥaraka al-Šabáb al-Mudžáhidín, známá pod zkráceným al-Šabáb – Mladí, mládež.
Ani po dvou letech od invaze se Etopii a Západem podporované mezinárodně uznávané vládě nepodařilo dostat pod kontrolu více než polovinu území jižního Somálska. Jižní regiony, včetně přístavu Kismayo, i rozsáhlé venkovské oblasti zůstaly v rukou al-Šabáb a s ním spřízněných islamistických milicí.
Al-Šabáb jako součást globálního džihádu
Pokud u mateřského Svazu islámských soudů existovaly indicie o napojení na al-Kajdu, v případě Al-Šabáb šlo o věc naprosto přiznanou. Skupina používala a dodnes používá černou vlajku s Mohamedovou pečetí, kterou později neblaze zpopularizoval Islámský stát. V roce 2012 se Al-Šabáb slibem věrnosti přihlásily ke globální síti al-Káida.
Terče atentátů se ve valné většině přesunuly k vojenským a politickým.
Po krátkém nárůstu díky nepopularitě vojenské invaze z Etiopie však začala prestiž skupiny upadat. Navíc se dopustila řady kroků, které pokles ještě prohloubily. Už v roce 2011 útočila na konvoje s humanitární pomocí, zavraždila několik pracovníků zahraničních nevládních organizací. Teroristické útoky proti civilním cílům, jejichž smysl byl pouhé vyvolávání chaosu a atmosféry strachu probíhaly nejen na somálském území, ale i v Keni, Ugandě a Etiopii. Panovaly i velké obavy z možné radikalizace somálské diaspory v USA nebo Británii, což al-Šabáb přiživovali výzvami k útokům na nákupní centra na Západě nebo k napodobení činů jako byla vražda Lee Rigbyho v Londýně v roce 2013.
1) New issue of #Shabaab mag “Gaidi Mtaani” promotes May2013 attack on British soldier Lee Rigby in #Woolwich #London & El-Adde raid pic.twitter.com/gsKFBukE3u
— Rita Katz (@Rita_Katz) February 10, 2017
Vznikala tak stále větší propast mezi civilisty a islamistickými militanty. Skupina, která svou legitimitu odvozovala od devadesátých let, kdy Svaz dokázal ochromit moc soupeřících warlordů a přispět ke zlepšeni situace lidí, se změnila na apoštoly globálního teroru. Místo spravedlnosti na území pod svou kontrolou nabízela fanatickou mravnostní policii a dušení lokálních ekonomik zákazem pěstování katy jedlé, oblíbené lehké stimulační drogy. Míra vybírání výpalného od producentů a překupníků dřevěného uhlí, v mnoha oblastech jediného zdroje příjmů, byla nastavena do likvidační výše. Tím vyvolala tlak na zvyšování produkce a drastické odlesňování.
Obrat k nacionalismu a vnitropolitickému teroru
Po letech pomalého úpadku se vedení skupiny začalo obracet stále více k nacionalismu a vnitrostátní politice. V roce 2017 propagovali al-Šabáb své humanitární a rozvojové projekty v době sucha s tvrzením, že působí tam, kde zkorumpovaný režim nedokáže pomoci. Islamističtí bojovníci se nechávali natáčet při budování zavlažovacích kanálů.
Na mapách kontroly území vydaných skupinou jako součást propagandy, se začaly objevovat uznané státní hranice. V minulosti to byl právě prvek odmítání mezinárodně uznávaných hranic, který byl pro islamistické skupiny, tradičně vyhlašující své emiráty a provincie, typický. Pozorovatelé zejména zaznamenali, že v mapě z konce roku 2020 je sousední Etiopii jasně přiřčen už zmiňovaný muslimy obývaný region Ogaden, v minulosti spouštěč nejméně dvou ozbrojených konfliktů.
Jakákoli novější protirežimní komunikace se nesla v duchu odporu vůči korupci nebo zaprodávání země zahraničním investorům, nikoli do té doby běžných tvrzeních o „odpadlících bez legitimity Božího zákona“. V roce 2020 se dokonce skupina chlubila zřízením centra pro boj s COVID pandemií a instruováním lokálních kazatelů, aby při pátečních modlitbách neopomínali zdůraznit důležitost dodržování hygienických opatření. Nově se také v propagandě objevila ekologická témata, kdy se na přetřes dostalo ilegální odlesňování a poškozování pastvin erozí.
C. But a drought in 2017, al-Shabaab responded proactively, providing food relief, and digging irrigation canals for farmers. The group also did emergency provisions to communities in contested territories, who have long complained about being neglected by the #Somali government. pic.twitter.com/nfPtCYH6rz
— The African Connection (@ThinkTAC2022) November 1, 2021
V říjnu roku 2017 otřásl hlavním městem obrovský výbuch a zahynulo téměř 600 lidí. K odpovědnosti se nikdo nepřihlásil. Dle vyšetřovatelů šlo o nepodařený útok na vládní čtvrť, kdy byl sebevražedný útočník odhalen v dopravní zácpě a nemohl tak do střežené zóny projet. Když mělo být jeho vozidlo prohledáno, odpálil bombu. Její účinek byl nešťastnou shodou okolností znásoben nedalekou cisternou s benzínem.
Pravděpodobnými pachateli byli al-Šabáb, ti ale svou účast popřeli. Posun od doby, kdy neměli problém hlásit se k útokům, které na civilní cíle dokonce přímo mířily.
Čtěte také: Ruští žoldáci v Mali aneb Prodloužená ruka Kremlu bez zlatých orlů na rukávu
Terče atentátů se ve valné většině přesunuly k vojenským a politickým. Skupina se navíc začala rétoricky i fakticky soustředit na politické a ekonomické zájmy zahraničních mocností angažovaných v regionu jako je Čína nebo Turecko.
Krom toho došlo k událostem, které přímo i nepřímo spojují skupinu s podivným spiknutím a politickými vraždami. V červnu 2021 se udál únos dodnes nezvěstné analytičky tajné služby Ikran Tahlil. Tahlil měla disponovat informacemi o utajované přítomnosti somálských bezpečnostních sil v Eritrei, kde měly sloužit jako podpora války, kterou vede Etiopie s tigrajskými separatisty na severu země. Podle Tigrajců i některých analytiků eritrejší ozbrojenci na frontě nepřiznaně působí na straně etiopské vlády.
O měsíc později byli tajnou službou z únosu vládou obviněni al-Šabáb, ti ale jakékoli zapojení popřeli.
Ikran Thalil měla mít i znalosti o spikleneckém pozadí atentátu na vlivného starostu Mogadiša a několikanásobného člena kabinetu Abdirahmana Omar Osmana. Toho zabila sebevražedná atentátnice al-Šabáb v jeho kanceláři v roce 2019. Sebevražedný útok, ke kterému se skupina hlásí, zabil v březnu 2022 i Aminu Mohamed Abdi, bývalou poslankyni ale především prominentní advokátku, která se v případech angažovala na straně rodiny Tahlil.
The aftermath of twin attacks in Beledweyne, #Somalia that killed 48 people and injured 108. Among its victims was Amina Mohamed Abdi, an outspoken government critic. pic.twitter.com/GCMyfpENi2
— Nabad iyo Caano (@VancitySam) March 24, 2022
V souvislosti s těmito otázky budícími atentáty bylo odvoláno několik vysokých důstojníků tajných služeb. Za velice podivných okolností obnášejících sérii protichůdných prohlášení i útěk do sousedního Džibutska byl moci zbaven i mocný šéf kontrarozvědky Fahad Yasin. Obratem byl ale jmenován do funkce poradce prezidenta pro národní bezpečnost.
Události posledních let tedy naznačují, že krom posunu od univerzalistického globálního džihádu se Al-Šabáb, stále oficiální somálská pobočka al-Kaidy, posunula rétoricky i praxí k nacionalistickému terorismu. Navíc je podle nepřímých náznaků minimálně částečně ovládána nebo využívána elementy v Somálských silových strukturách ve špinavé válce o moc a vliv v celém regionu. Nebo se jí naopak podařilo část těchto silových složek infiltrovat. Hranice mezi využívajícím a využívaným nebývá vždy tak zcela jednoznačná. Nebyl by to rozhodně ani první případ takového propojení mezi teroristy a skupinami uvnitř bezpečnostního aparátu státu, bojem proti kterému se zároveň ti samí teroristé zaštiťuji.
