V Africe se rozjíždí souboj dvou železničních projektů. Jeden plánují a dotují USA spolu s Evropskou unií, druhý Čína. Vše se přitom točí kolem surovin, které jsou pro budoucnost planety nezbytné – a africkým státům zůstává jen dřina a znečištění.
Špína, špatně placená práce a častá úmrtí. V takových podmínkách se rodí nová „čistší“ budoucnost planety.
V pondělí 7. října zahynulo deset zambijských horníků při havárii v dole na zlato. Několik měsíců předtím tam půda zasypala tři desítky pracovníků povrchového dolu na měď.
O tisíce kilometrů dál přitom ve spojení s těžbou nerostů existuje zcela jiný svět. Vydělávají se v něm hromady peněz – a z těch se neradují unavení kopáči, nýbrž milionáři nebo burzovní makléři.
Naposledy podzemní bohatství Afriky vykouzlilo úsměv vedení a investorům americké společnosti KoBold Metals. Jejich software využívající umělou inteligenci pomohl učinit největší objev mědi za více než deset let.
Podle odhadů by nový důl KoBoldu mohl produkovat nejméně 300 tisíc tun rudy ročně. A právě měď extra potřebují firmy, stavějící své zisky na rozvoji a provozu umělé inteligence.
Mezinárodní měnový fond předpokládá, že celosvětové příjmy z těžby mědi, niklu, lithia a kobaltu dosáhnou v příštím čtvrt století výše 16 bilionů dolarů.
Do KoBoldu proto krom tradičních průmyslových společností investovali miliony dolarů také zakladatel Microsoftu Bill Gates nebo Sam Altman z OpenAI. V Zambii, kde bylo obří naleziště objeveno, se jejich investice brzy přetaví do hmatatelných výsledků.
Čtěte také: AI versus copyright. Proč v tomhle sporu prohráváme všichni
KoBold chce v zemi utratit až 2,3 miliardy dolarů a první šachtu začne hloubit v polovině roku 2026. Představitelé společnosti to slíbili prezidentovi země Hakainde Hichilemovi při setkání v Lusace, které v celé délce přenášela státní televize.
Zdaleka však není jisté, že z toho budou mít prospěch Zambijci. „Hodnota mědi, která opustila zemi, se pohybuje ve stovkách miliard dolarů,“ komentuje vývoj ekonom Grieve Chelwa pro The New York Times.
„Myslete na toto číslo a pak se rozhlédněte v Zambii kolem sebe,“ připomíná.
Hodnota mědi, která opustila zemi, se pohybuje ve stovkách miliard dolarů.
I podle dalších kritických hlasů je přístup KoBoldu přes všechny nové technologie pokračováním koloniální nerovnosti. To se snaží mnohé africké státy změnit diverzifikací partnerů.
Hichilema například na dubnovém obchodním fóru mezi Zambií a Evropskou unií, na kterém byl Voxpot přítomen, mluvil o konci časů levného prodeje a drancování. „Musíme sem dostat přidanou hodnotu,“ pronesl prezident.
Tu jim pak slibuje Unie spolu se Spojenými státy skrze společný podnik – vybudování obří železnice, převážející kritické suroviny k Atlantskému oceánu.
Pro obě mocnosti je to zároveň způsob, jak čelit jejich největšímu africkému soupeři: Číně.
Lobito ergo sum
Hlavní bojový pokřik by dnes v Evropě mohl znít: „Elektrifikujme všechno.“ To znamená, že by se elektřinou měla pohánět auta, topné systémy i průmysl.
Nejlepším vodičem je stříbro, ale to je vzácné a drahé. Druhým je měď.
Potřebujeme ji pro solární panely, větrné turbíny, obří baterie i k masivnímu rozšíření a modernizaci energetické sítě po celé planetě.
Energetická transformace vystřelila v posledních letech cenu za tunu mědi z přibližně 6400 dolarů (asi 148 tisíc korun) na 9000 dolarů (asi 200 tisíc korun).
Předpokládá se, že v subsaharské Africe je 30 procent světových zásob kritických nerostných surovin. Demokratická republika Kongo (DRK) produkuje 70 procent světového kobaltu a kontinent má také dva velké producenty mědi – DRK a Zambii.
V obou zemích se pak těží hlavně ve venkovských oblastech a ruda se tedy musí nějak dostat na mezinárodní trh. V tom zatím vévodí čínské firmy, a proto přišla myšlenka takzvaného koridoru Lobito.
Projekt dostal název po angolském přístavu Lobito, který byl srdcem portugalské koloniální vlády a končí v něm železnice Benguela. Ta byla poprvé uvedena do provozu na počátku 20. století a od té doby se moc nezměnila.
Nyní se musí dobudovat osm set kilometrů nové dráhy a jako prvotní injekce má přijít 1,6 miliard dolarů, což mimo jiné zmodernizuje stávající trať a terminály. Washington pak dále vyčlenil více než dvě miliardy na doprovodné těžební a rafinérské projekty.
Plán byl v tichosti stvrzen v září 2023, kdy na zasedání G20 v Indii americký ministr zahraničí Anthony Blinken podepsal dohodu s Angolou, DRK, Zambií a EU o zahájení projektu. Západ tak navázal na infrastrukturu, kterou dávno předtím vybudovali kolonizátoři.
Biden konečně v Africe
Poprvé za své úřadování se americký prezident Joe Biden vydává na africký kontinent. Na začátku prosince zamíří do Angoly, což potvrzuje důležitost železničního projektu. Prezident bude před koncem svého mandátu posilovat vztahy právě v návaznosti na koleje, které skrz Angolu povedou.
Evropské společnosti Trafigura, Mota-Engil a Vecturis pak získaly třicetiletou koncesi na dopravu od tří afrických vlád. Podle dostupných informací již začaly s opravami pěti set kilometrů trati.
Evropská unie bude projekt dotovat z peněz iniciativy Global Gateway, která byla spuštěna v prosinci 2021 a na africký kontinent má do roku 2030 přivést investice ve výši 150 miliard eur. Celý projekt je evropskou odpovědí na čínskou iniciativu Pásu a stezky.
Šéfem tohoto snažení se má stát český eurokomisař pro mezinárodní partnerství Jozef Síkela. Bude pod něj spadat vůbec největší generální ředitelství v rámci Komise.
Čtěte také: Síkela jde do světa. Jako eurokomisař bude zodpovídat za stovky miliard
Martin Vokálek, výkonný ředitel institutu Europeum, pro Voxpot uvedl, že na tomto portfoliu již panuje shoda a Síkela proto „bude mít volnější ruce“. Premiér Petr Fiala pak vše vykresluje jako nespornou výhodu pro Česko a příležitost pro tuzemské firmy v zahraničí.
Teoreticky by měl Síkela pracovat hlavně pro Unii, nikoli pro svůj stát. Prosazovat státní zájmy v zákulisí lze, nicméně u obřích projektů jako je koridor Liboto jen velmi obtížně.
Dosud se navíc českým firmám do Afriky příliš nechtělo. Minimálně tam ale bude díky Síkelovi naše země známější.
„Je to boj,“ konstatuje odbornice na politickou ekonomii Poorva Karkare z Evropského centra pro řízení rozvojové politiky.
„O zdroje se stále soupeří, ale zároveň to dává Africe větší význam,“ poukazuje na další důležitý aspekt obřích investic. Doposud byl podle ní kontinent Západem vnímán jako „obrovská hromada problémů, které je třeba řešit, a ne jako místo příležitostí“.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
