Vynucená cesta do 6500 kilometrů vzdáleného státu, nebo do domovské země, často zmítané válkou. To jsou možnosti, které chce žadatelům o azyl nově nabízet Velká Británie. Má jít o prevenci proti pašování lidí i proti tomu, aby utečenci umírali ve snaze přeplout La Manche. Kritici plán označují jako neefektivní, nedůstojný a pro uprchlíky i potenciálně nebezpečný.
Dvacetiletý Ahmed utekl z válkou zničené Sýrie. Do Velké Británie dorazil bez dokumentů. Poté, co dostal oznámení o deportaci do Rwandy, zahájil hladovku. Nerozumí, proč ho chtějí poslat pryč: „Nevidím důvod, proč bych měl jet do země v Africe, kde nemám žádné příbuzné ani rodinu. Nikoho tam neznám. Odmítám tam jet, ale pokud bude britská vláda trvat na mé deportaci do Kigali a donutí mě do toho letadla nastoupit, zabiju se.“
Často utíkají před válečným konfliktem, špatnou ekonomickou situací nebo režimem potlačujícím lidská práva. Pokud ale budou chtít hledat útočiště ve Velké Británii a ta je označí za nelegální přistěhovalce, mohou být odvezeni do Rwandy. Tam se vyřídí jejich žádost o azyl a Británie už s nimi nebude mít nic společného. Tento plán, který se někdy označuje jako Rwanda asylum plan nebo Rwanda deal, britská vláda zavádí s úmyslem bojovat proti převaděčům, kteří zneužívají těžké situace těch, kteří utíkají před neštěstím.
Běženci deportovaní do Rwandy mají bydlet v přístřešcích v okolí Kigali, měli by mít pokoje s televizí a k dispozici i bazén, slibuje britský plán.
Kabinet ministerského předsedy Borise Johnsona představil svou novou migrační politiku letos v dubnu. Chce tak zlepšit britský systém přístupu k uprchlíkům, přičemž ale vláda neuvedla, kolik jich bude v budoucnu do Rwandy z Británie dopraveno.
Premiér Johnson i jeho ministryně vnitra Priti Patel tvrdili, že první lidé poputují do Afriky už v květnu. Nakonec mělo letadlo odletět v úterý 14. června. Případem se ale začal zabývat Evropský soud pro lidská práva a svým rozhodnutím celý proces pozastavil, let byl tedy nakonec zrušen.
#UPDATE Rwanda says still committed to taking in asylum seekers sent by the UK under a controversial deal after first flight was cancelled following a European court ruling.
"Rwanda stands ready to receive the migrants when they do arrive and offer them safety and opportunity" pic.twitter.com/prX93XZzNj
— AFP News Agency (@AFP) June 15, 2022
Johnsonův kabinet si ale za svým plánem stojí dál. „Nenecháme se odradit od toho, abychom udělali správnou věc a uskutečnili plány na kontrolu hranic naší země,“ prohlásila Priti Patel. Zákonnost rwandského scénáře budou řešit následující měsíc případ od případu britské soudy, osud uprchlíků v Británii je tedy prozatím nejasný.
Cesta přes La Manche
V posledních dvou letech výrazně narostlo množství případů, kdy uprchlíci přeplouvají Lamanšský průliv na malých plavidlech, třeba na nafukovacích člunech, což je pro ně velmi nebezpečné. Mnoho z nich uprchlo do Velké Británie před hrůznou situací ve vlastní zemi, někteří z Íránu, jiní ze Súdánu nebo z Afghánistánu.
Podle dat přeplulo La Manche do Velké Británie minulý rok více než 28 500 lidí. V roce 2019 to bylo 1843 utečenců a v roce 2020 pak 8404. Riziko těchto cest přes průliv je přitom velké. Loni v listopadu zemřelo na moři 27 lidí, jejich člun se potopil. Jde o jednu z nejtragičtějších nehod v průlivu za poslední roky.
I přes ohrožení života se ale lidé do lamanšských vln dál vydávají. Uprchlíky, kteří riskovali na člunech převaděčů a na druhou stranu nakonec dorazili, však v Británii nejspíš azyl nečeká. Deportace do Rwandy pro ně může znamenat další nebezpečí.
Mezi Británií a Rwandou
Jak by mohl vypadat osud běžence, který uteče do Velké Británie? Rwandský plán cílí na všechny, kteří na území země vstoupí ilegálně. Takoví uprchlíci budou vnímaní jako kandidáti na deportaci.
Tito lidé po příchodu do země nebudou kvůli velkým nákladům ubytovaní v hotelech, ale v detenčních zařízeních. Následně úřady rozhodnou, zda splňují další parametry k tomu, aby byli dopraveni do Afriky. Rwanda za ně poté převezme odpovědnost – podrobí je azylovému řízení. O azyl tedy utečenci žádají až tady, nikoliv v Británii.
'Five had been victims of trafficking and torture and one had quite severe PTSD.'@Care4Calais founder Clare Moseley reveals more about the personal circumstances of some of the asylum seekers facing deportation to Rwanda.@TomSwarbrick1 pic.twitter.com/v2iktAPglS
— LBC (@LBC) June 14, 2022
Na konci procesu, pokud bude úspěšný, získají uprchlíci rwandský azyl, ubytování a podle vlády také ochranu, rovný přístup k zaměstnání nebo zdravotní a sociální péči. Nově příchozí mají bydlet v přístřešcích v okolí Kigali, hlavního města Rwandy, kde by měli mít vlastní pokoje s televizí a k dispozici i bazén, slibuje britský plán.
Pobyt ve Rwandě pro utečence přesto nemusí znamenat klid a bezpečí. Agentura AP informovala, že před jednou z ubytoven, příznačně pojmenovanou Hope Hostel, hlídkovala ochranka. A když se podíváme na situaci ve Rwandě samotné, budoucnost pro deportované nevypadá moc dobře.
„Modlím se k bohu, abych tohle místo opustil.“
V rámci společné dohody, která má prozatím trvat pět let, zaplatila Velká Británie Rwandě asi 120 milionů liber. Tyto finance jsou určené k zaplacení ubytování utečenců a k jejich integraci. Očekává se ale, že v průběhu let Británie poskytne zemi i další peněžní prostředky.
Čtěte také: Zapomenuti v Turecku: Boje na Ukrajině otevírají syrským běžencům jejich válečná traumata
Někteří uprchlíci, kteří žádají o azyl, už ve Rwandě jsou. Nepřišli sem přes Británii, ale z jiných zemí, když utíkali před konflikty a represemi. Podle jejich zkušeností čeká utečence dovezené z Británie nelehké období.
Rwanda se totiž stále teprve rozvíjí a situaci neprospívá ani fakt, že jde o jednu z nejhustěji osídlených zemí na světě. Nově příchozí tu proto mohou narazit na komplikace a šanci na zlepšení svého života zde budou mít podstatně menší než v Británii. Objevují se otázky, zda je vůbec rwandská ekonomika připravena na příjezd dalších utečenců. V zemi je málo pracovních příležitostí, v poslední době sem navíc přišlo víc než 150 tisíc migrantů z celého afrického kontinentu nebo i ze států jako Pákistán.
From what I am witnessing as a journalist here in Rwanda, this is not a free country. People we have interviewed have already been reported to the government for participating in our reports. Journalists cannot operate freely here, and we are lucky to be international media.
— Paul Brand (@PaulBrandITV) June 14, 2022
„Někdy hraju fotbal a večer piju, protože tu nemám co dělat,“ přibližuje svou každodenní realitu Faisal, dvacetiletý mladík původem z Etiopie. V roce 2019 sem přijel přes Libyi v první skupině uprchlíků přesunuté na základě dohody s OSN. „Denně se modlím k bohu, abych tohle místo opustil.“
Život tu pro uprchlíky není jednoduchý. Často mají problémy najít si zaměstnání, a bez toho se dá přežít jen špatně. „Nemůžeme si dovolit jíst dvakrát denně. Na ulici není šance práci najít,“ přibližuje situaci Kelly Nimubona, který uprchl z Burundi.
Ve Rwandě je příjezd uprchlíků citlivé téma. Místní úřady prý brání médiím, aby s nimi dělaly rozhovory. A ani někteří rwandští politici nejsou z dohody s Británií nadšení. Vůdkyně místní opozice Victoire Ingabire Umuhoza si myslí, že by vláda měla místo toho spíš řešit vnitropolitické a společenské problémy.
Lidskoprávní organizace navíc kritizují rwandskou vládu, že radikálně umlčuje opoziční hlasy a snaží se kontrolovat až moc aspektů života svých obyvatel. Objevují se pochybnosti, do jaké míry jsou tu dodržována lidská práva, zmínky o mimosoudních popravách, podezřelých úmrtích, o mučení, uvedla organizace Human Rights Watch.
Je také smutným paradoxem, že i samotná Británie vyjádřila obavy ohledně lidských práv ve Rwandě – a dokonce uděluje azyl Rwanďanům, kteří ze země utekli.
„Zcela legální, zcela morální.“
Podle Borise Johnsona plán britské administrativy ve výsledku „zachrání nespočet životů“ lidí, kteří se mohou na moři utopit, což je hlavní argument vlády k zavedení této praxe. Ta by totiž měla uprchlíky odradit od toho, aby do lodí mířících přes La Manche k britským ostrovům vůbec nastoupili. Rwanda deal podle něj rozbije obchodní model „podlých pašeráků“.
Princ Charles údajně v soukromí pronesl, že celý Rwanda deal je otřesný.
„Náš soucit může být nekonečný, ale naše schopnost pomáhat lidem nikoliv,“ řekl Johnson v dubnu při představení rwandských plánů. „Nemůžeme chtít po britských daňových poplatnících, aby vypsali bianco šek na pokrytí nákladů každého, kdo sem přijde a bude tu chtít žít.“
Konzervativní ministryně zahraničí Liz Truss si pak stojí za tím, že Británie nemá jinou možnost: „Naše politika je zcela legální, zcela morální.“ Podle ní totiž opatření sníží touhu lidí do Británie utíkat ilegálně, a tedy i poptávku po činnosti pašeráků lidí.
A zatímco britská vláda si za svým rwandským projektem stojí, všichni ostatní ho kritizují – dokonce i část královské rodiny. Princ Charles prý v soukromí pronesl, že celý plán je otřesný.
Deportace podkopává lidskou důstojnost
Proti dohodě Británie a Rwandy se objevila výrazná vlna nesouhlasu i od politiků. Například předseda britských labouristů Keir Starmer vidí rwandské schéma jako „neproveditelné“ a tvrdí, že jde o pokus odvrátit pozornost od všech kauz okolo Borise Johnsona, hlavně pak od „partygate“.
Všech 25 biskupů a arcibiskupů, kteří jsou součástí Sněmovny lordů, podepsalo dopis, ve kterém uvádějí, že jde o „nemorální politiku“, za kterou by se měla Británie stydět. Mezi nimi byla i biskupka Guli Francis-Dehqani, která pochází z Íránu a sama přišla do Británie jako žadatelka o azyl v roce 1980. Zdůrazňuje, že lidem, kteří riskovali svůj život, aby se přeplavili přes La Manche, by se mělo dostat alespoň základní lidské důstojnosti. „Bez jejich souhlasu je poslat letadlem do jiné země čtyři tisíce mil daleko neznamená přistupovat k nim s lidskou důstojností, kterou si každý z nás zaslouží,“ kritizovala britskou migrační novinku biskupka.
Výrazný nesouhlas je pak slyšet od lidskoprávních organizací. Také ony poukazují na to, že deportační lety podkopávají „základní důstojnost“ lidí, kteří utíkají před válkou, útlakem a násilím.
The Government constantly refuse to see the face behind the case when it comes to the lives of refugees. These are vulnerable people and scared children who are alone, many of whom have undertaken perilous journeys to come to the UK in hope of safety… pic.twitter.com/othAUqSBa1
— Refugee Council 🧡 (@refugeecouncil) June 14, 2022
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se proti britskému přístupu k žadatelům o azyl silně ohradil. Uvedl, že jde o snahy Británie vyhnout se zákonné povinnosti poskytnout azyl těm, kteří hledají bezpečné útočiště.
Plán jako takový situaci uprchlíků zhorší a donutí je hledat další alternativní únikové cesty. Navíc podobné dohody často porušují mezinárodní právo a v důsledku vedou spíš k rozsáhlé detenci a dalšímu pašování lidí, shrnuje Larry Bottinick z UNHCR.
Čtěte také: Uprchlíci coby živé střely na polsko-běloruské frontě. Kdy nastane klid zbraní?
Podle průzkumů není ani britská veřejnost spokojená s tím, jak současná vláda migraci řeší – nesouhlas vyjádřilo 59 % dotázaných. Výzkum společnosti Ipsos naznačuje, že klesá počet Britů, kteří si myslí, že migrace musí být redukovaná. 75 % dotázaných souhlasí s tím, že lidé by měli mít možnost utéct do cizí země, včetně Británie, aby unikli před válkou nebo persekucemi. Podle 46 % ostrovanů by pak Spojené království mělo mít férový azylový systém, byť by to znamenalo, že ochranný status by získalo více lidí než nyní. Britové také soucítí s uprchlíky, kteří se pokoušejí La Manche přeplout na lodích.
„Potřebujeme humánní azylový systém.“
Zdá se, že britské plány přinesou více škody než užitku – a to hlavně lidem, kteří v Británii hledají bezpečí. Rwanda deal totiž ukazuje i další nedostatky britského přístupu k běžencům. Mnozí z nich vnímají program deportací jako křivdu – v porovnání s tím, jak nyní celá Evropa vítá Ukrajince prchající před válkou.
Potřebujeme humánní azylový systém, který s dětmi zachází jako s dětmi, a ne jako s lidským nákladem, jenž má být odeslán do Rwandy.
Objevují se také obavy, že britské úřady špatně odhadují věk některých dětí z řad migrantů a chybně je evidují jako již dospělé, tedy způsobilé k deportaci. Fakt, že se s nezletilými, třeba čtrnáctiletými utečenci zachází jako s plnoletými, potvrzují i organizace zabývající se právy těchto dětí. Nezkušení a zranitelní velmi mladí lidé nevědí, jak přesně v Británii probíhají rozhodovací procesy a netuší, jak takové rozhodnutí zpochybnit, pokud se nezakládá na pravdivém údaji o tom, kolik jim je let.
Úřady se prý pokoušely deportovat i šestnáctileté děti bez doprovodu. Sociální pracovnice z charitativní organizace Love146 UK Lauren Starkey dodává: „Není možné, že člověk, zvlášť někdo vyškolený k ochraně nezletilých, by se na ty děti, které jsme tam viděli, podíval a vážně uvěřil tomu, že jim je víc než 20 let.“
https://twitter.com/itsthesmolyshow/status/1536377368406810627
„Potřebujeme pořádný, humánní a spravedlivý azylový systém, který s dětmi zachází jako s dětmi a poskytne jim řádnou podporu, a nepřistupuje k nim jako k lidskému nákladu, který má být odeslán do Rwandy,“ kritizoval britský přístup Enver Solomon, generální ředitel organizace Refugee Council.
Na jižním pobřeží dokonce tři zoufalé děti utekly z hotelu, kde byly bez dospělého doprovodu. Nastoupily do auta a někdo se je snažil odvézt pryč. Policie tyto děti nakonec našla, ale organizace Love146 UK tvrdí, že to jen ukazuje, jak kvůli novému systému může růst riziko vykořisťování dětí a obchodu s lidmi.
Navíc se také zhoršuje duševní zdraví běženců, hlavně těch, kterým už britské úřady zaslaly oznámení o deportaci do Rwandy. Objevují se pokusy o sebevraždu a sebepoškozování, někteří zas drží hladovku.
„Vláda Spojeného království – můj vzkaz pro ni zní, že lidské bytosti jsou prostě lidské bytosti. Nemůžete jim říkat ‚Jděte tam a tam zůstaňte.‘ nebo ‚Odejděte a udělejte tohle.‘ Ne. Protože když se budou cítit lépe ve Spojeném království, pak je pro ně Spojené království lepší,“ uzavírá Peter Nyuoni, uprchlík z Jižního Súdánu, který teď ve Rwandě žije. „Není tu pro mě nic, pro co bych měl mít důvod zůstat.“
