Pokud nenastane nic neočekávaného, zřejmě nejsledovanější politickou událostí letošního roku ve Španělsku budou parlamentní volby. Do nich v pozici černého koně vstupuje krajně pravicové hnutí Vox, které se v průzkumech pohybuje na třetí pozici. Ta mu může zaručit členství ve vládě.
Volební rok, jinak ten letošní ve Španělsku ani nejde nazvat. Obyvatelé země Pyrenejského poloostrova totiž letos vyrazí k volebním urnám hned dvakrát v rozmezí sedmi měsíců. V květnu budou volit do místních a regionálních zastupitelstev, v prosinci zas nové poslance a senátory. Zemi navíc čeká ještě jedna důležitá událost: v druhé polovině roku po Švédsku přebírá předsednictví v Radě EU.
Největší pozornost ale bude veřejnost nepochybně věnovat volbám do španělského parlamentu. Ačkoli do nich zbývá ještě dostatek času, už se začínají pomalu rýsovat první příběhy, které by hlasování mohlo přinést. Hlavním tématem bude otázka, zda se podaří levicovým stranám uhájit své pozice, nebo se španělská vláda otočí o 180 stupňů a moci se chopí konzervativní síly.
Terčem útoků Voxu se nezřídka stává i španělské feministické hnutí stejně jako vládní liberální politika.
Průzkumy zatím favorizují konzervativce – Lidovou stranu (Partido Popular; PP), která v průzkumech od loňského února vyrostla z 22 % na 30 %. A na nichž se od září konstantně drží. Druhá sociální demokracie (PSOE) se zatím jen výjimečně v průzkumech dostává nad 25procentní hranici a na třetí pozici se drží krajně pravicové uskupení Vox s 15procentní podporou.
Volební zisk lidovců by k většině v dolní komoře parlamentu, a tím i jednobarevné vládě nestačil. Ovšem s Voxem, s nímž PP již spolupracuje na regionální úrovni, by na základě zkušeností z předchozích voleb dosáhli pohodlné většiny (vzhledem k procentuální hranici pro vstup do parlamentu) bez nutnosti shánění podpory u regionálních nacionalistických stran, o které se opírá současná vládní koalice.
Boj proti levici i „genderové ideologii“
Právě z Lidové strany odešel v roce 2013 po neshodách zakladatel a současný lídr hnutí Vox Santiago Abascal. Přesto ale obě strany v mnohém tvoří neoficiální blok proti vládním levicovým stranám a například v autonomním regionu Kastilie a León jsou spolu ve vládní koalici.
Santiago Abascal, lídr hnutí Vox / Foto: Foto: Vox España / Flickr / CC0
Jak PP, tak Vox také často kritizují vládní opatření týkající se pracovněprávní ochrany žen, která Abascal a jeho stoupenci označují za „genderovou ideologii“. Terčem útoků Voxu se nezřídka stává i španělské feministické hnutí stejně jako vládní liberální politika.
Poohlížení se Voxu po politickém partnerovi pro celostátní politiku začalo už na říjnovém kongresu hnutí s názvem Viva 22. Na sněmu k členům této politické formace i k jejím příznivcům, jichž do metropole dorazilo na deset tisíc, promluvilo kromě Abascala i několik zvučných jmen ze zahraničí, ať už osobně, nebo pomocí videovzkazu. Největší ohlas vyvolali bývalý americký prezident Donald Trump, italská premiérka Giorgia Meloni a předsedové vlád dvou členů V4 – Polák Mateusz Morawiecki a Maďar Viktor Orbán.
Čtěte také: V jakých zemích jsou interrupce zcela zakázané a co takové státy spojuje?
Ještě před zahraničními hosty Abascal vzkázal možným politickým partnerům, že na ně hnutí bude „čekat s otevřenou náručí a nadšeně je přijme ve chvíli, kdy budou chtít (stejně jako Vox) bránit Španělsko“. Levicová vláda premiéra Pedra Sáncheze podle Abascala vede Španělsko „na pokraj propasti“ a „drancuje státní rozpočet“, zatímco Vox nechce být „osamocený v obraně zdravého rozumu“.
Rétorika hnutí Vox obsahuje tradiční konzervatismus, silný nacionalismus i sentiment po éře fašistického diktátora Francisca Franca.
Jak ale namlouvání na pravici dopadne, je zatím stále nejisté. Naposledy se mezi oběma uskupeními objevil mírný rozpor ohledně skládání koalic nebo vzájemné tolerance v květnových volbách do městských a regionálních zastupitelstev. Zatímco Lidová strana by o ni stála, Vox prostřednictvím svého místopředsedy Jorgeho Buxadého zdůraznil, že pokud nebude hnutí přímo členem vládnoucí koalice, tolerance se od něj jakákoli strana bez většiny v zastupitelstvu nedočká. Zda se bude stejných zásad držet hnutí i v celostátních volbách, ale Buxadé neřekl.
Kdo jsou voliči španělské krajní pravice
Ze seznamu hostů říjnového kongresu není příliš těžké definovat politiku hnutí. Vox se svým heslem „právo a pořádek“ sází na protiimigrační nálady ve Španělsku, které i kvůli svým dvěma državám na severoafrickém pobřeží patří mezi země s nejvyšším množstvím přistěhovalců v EU. Právě migranty ze Severní Afriky hnutí ve svých projevech označuje jako „vnější hrozbu“.
Studie politologů Josého Ramy, Stuarta J. Turnbull-Dugarteho a Andrése Santany pak formaci označuje za radikální pravici, a to s ohledem na ekonomický program (důraz na volný trh a „osekání“ sociálního státu). A také rétoriku, která obsahuje tradiční konzervatismus, silný nacionalismus (ale pouze na celonárodní úrovni) i sentiment po éře fašistického diktátora Francisca Franca.
Především liberální potratové zákony jsou trnem v oku jak Lidové straně, tak Voxu.
Od toho se odvíjejí i podporovatelé Voxu. Podle autorů publikace „Vox: The Rise of The Spanish Populist Radical Right“ hnutí sbírá voliče mezi věřícími Španěly, kteří nesouhlasí s politikou současné vlády. Tu přímo nazývá „progresivní diktaturou“. Uskupení podle autorů publikace volí především mladší méně vzdělaní muži, kteří jsou silně euroskeptičtí a odmítají přijímání migrantů. Mezi stoupenci Voxu převládají i lidé, kteří jsou proti manželství pro všechny a pro které je důležitější ekonomický růst země než sociální jistoty včetně nízké nezaměstnanosti.
Kromě toho hnutí sbírá voliče, kteří se cítí ohroženi separatistickými tendencemi ve španělských regionech, především pak v Katalánsku a Baskicku. V minulosti tak například vedení Voxu volalo po represi všech stran a politiků podílejících se na boji za katalánskou nezávislost. Nejen tím se ale Vox liší od většiny krajně pravicových stran v Evropě.
Čtěte také: V Peru to vře: Nepovedený pokus o „autopuč“ a mrtví demonstranti
Hnutí nesbírá voliče z venkovských oblastí a typický podporovatel Voxu není „poraženým globalizací“, ale člověk žijící si lépe než průměrný Španěl, jenž dbá na své společenské postavení i majetek, připomínají autoři publikace.
V porovnání se zbytkem španělských politických stran je pak u stoupenců Voxu nejvyšší podíl lidí nespokojených s demokratickým režimem. Nebo těch, kteří vůbec nejsou zastánci demokracie. Vzhledem k vysokému zastoupení mladých voličů mezi příznivci hnutí to pak vyvolává obavy o budoucnost Španělska.
Jít opačným směrem
Španělsko se v posledních letech díky reformám v oblasti práv žen a sexuálních menšin nebo v otázce eutanazie zařadilo mezi nejliberálnější státy světa, čímž se stalo mimo jiné vzorem pro velkou část Latinské Ameriky. Země od roku 2005 umožňuje uzavřít stejnopohlavní manželství, interrupce jsou stále dostupnější a Sánchezova vláda prosazuje zavedení menstruační dovolené.
Především liberální potratové zákony jsou trnem v oku jak Lidové straně, tak Voxu. Lze proto předpokládat, že by po jejich nástupu k moci věci nabraly opačný směr. Obě uskupení například silně kritizovaly vládní zákon zakazující demonstrace před potratovými klinikami a spolu s představiteli katolické církve jsou odpůrci sexuální výchovy ve školách.
Otazník visí také nad odbojnými regiony Španělska. Vox v posledních letech výrazně posiloval v Katalánsku, kde sázel jak na protiimigrační nálady, tak na strach ze separatismu. Ačkoli situace ohledně Katalánska se od roku 2017 zklidnila, neuvážené kroky pravice, která v roce 2021 odsoudila omilostnění tamních rebelů, by mohly narušit již tak křehký smír.
