Termín i čas invaze, záminka k útoku i jména lidí, se kterými chce Kreml sestavit novou vládu nad Ukrajinou. Za poslední dva měsíce se v médiích objevilo nezvykle velké množství informací od západních zpravodajských služeb. Proč je dnes veřejnost vystavena množství informací, které se k ní jindy nedostanou za celé roky? Tomu se věnuje text z britského Guardianu, který vám přinášíme v překladu.
Spojené státy a Velká Británie se rozhodly zveřejnit nezvyklé množství informací od zpravodajských služeb – doufají, že když Vladimira Putina připraví o moment překvapení, odvrátí tím hrozbu ruské invaze na Ukrajinu.
Ve Washingtonu i v Londýně se v těchto dnech koná jedna tisková konference za druhou – podrobně se na nich rozebírá potenciální ruská vojenská taktika, pokusy o změnu režimu či „operace pod falešnou vlajkou“, jimiž se Moskva údajně chystá vytvořit záminku pro invazi. Příležitostně tak před novináře předstupují i úředníci zabývající se národní bezpečností, kteří do médií jinak mluví jen výjimečně.
Derek Chollet, poradce amerického Ministerstva zahraničí, ve středu uvedl, že Spojené státy a jejich spojenci chtěli varovat před možnými ruskými operacemi na Ukrajině, a „znesnadnit tak jejich případné provedení“.
„Snažíme se toho zveřejnit co nejvíc a jasně říct, o co se Moskva pokouší a co může následovat,“ prohlásil Chollet.
Pokud ruský útok skutečně přijde, nikdo nebude moct tvrdit, že s ním Bílý dům nepočítal
Amerika s Británií se tak proti Putinovi snaží bojovat způsoby, jež v posledních letech využívalo hlavně Rusko, nebo se jeho útokům alespoň lépe bránit.
„Myslím, že se Západ učí, jak informace od zpravodajských služeb lépe využít,“ říká John Sipher, bývalý agent CIA a ředitel sekce pro ruské operace. „Když to dělali Rusové, nazývali jsme to informační válkou. Nám to ovšem nikdy moc nešlo.“
„Je také zajímavé, že tyto informace nejsou určeny Američanům nebo Britům. Jediným cílem je, aby se dostaly k Putinovi,“ vysvětluje Sipher. „Jen on ví, jestli se zakládají na pravdě, nebo ne. Pokud tedy zveřejníme něco, co se Rusové snažili utajit, a Putin ví, že je to pravda, musí se rozhodnout, jak s tím naloží. Jestli z toho vyvodí nějaké důsledky, jestli to nějak ovlivní jeho strategii.“
Čtěte také: Rozhodnutí k invazi už zřejmě padlo. „Z Ukrajiny se může stát zhroucený stát,“ říká kyjevský analytik
Američtí i britští představitelé neustále zdůrazňují, že to, zda Rusko útok nakonec podnikne, záleží výhradně na Putinovi, a že i on sám může rozhodnutí nechávat na poslední chvíli. Doufají, že pokud ruský prezident skutečně váhá, může vše rozhodnout i nějaká maličkost, jako je právě ztráta momentu překvapení či to, že Západ je na případnou agresi připravený.
„V informační válce s Ruskem jsme již nějakou dobu, to není nic nového,“ říká Angela Stent, ředitelka Centra pro eurasijská, ruská a východoevropská studia při Georgetownské univerzitě. „Myslím, že se nám Rusy povedlo překvapit, že netušili, jak moc toho o jejich plánech Spojené státy a Británie vědí a co všechno jsme ochotni zveřejnit. Není vyloučeno, že kvůli tomu musel Putin některé věci přehodnotit.“
Americké Ministerstvo zahraničí ve středu uvedlo, že ruská tvrzení o ukrajinské „genocidě“ a o masových hrobech v regionu Donbas nejsou ničím podložená a představují pokus o vytvoření záminky k invazi.
Ruská média tento týden zveřejnila články a fotografie, které mají existenci těchto masových hrobů dokládat, prezident Putin pak v úterý situaci na východě Ukrajiny přirovnal ke „genocidě“.
Mluvčí amerického Ministerstva zahraničí Ned Price ovšem říká, že tato tvrzení mají posloužit jako záminka k invazi na Ukrajinu. „Žádné z těchto obvinění se nezakládá na pravdě,“ uvedl Price.
Fiona Hill, bývalá členka Národní bezpečnostní rady USA, expertka na evropské a ruské záležitosti a spoluautorka Putinova životopisu, srovnává současnou situaci s tím, co se dělo při předchozích ruských operacích, jako byly například útoky na přeběhlíky Alexandra Litviněnka a Sergeje Skripala, k nimž došlo v Británii.
„Nikdy jsme nedali jasně najevo, kolik toho o těchto incidentech víme, a oni tak mohli využít šedých zón a nejasností a překroutit všechno tak, jak se jim to hodilo,“ říká Hill.
Zveřejnění informací je pro Američany důležité i v kontextu domácí politiky. Bidenova administrativa byla minulý rok vydatně kritizována za selhání v Afghánistánu – místní vláda tehdy padla mnohem dříve, než se předpokládalo, a zemi znovu ovládlo hnutí Tálibán. To se nyní opakovat nebude – pokud ruský útok skutečně přijde, nikdo nebude moct tvrdit, že s ním Bílý dům nepočítal.
Tento krok má ovšem i své nevýhody. Pokud Putin nezaútočí, americké i britské zpravodajské služby budou nařčeny z podněcování paniky a jejich obvinění budou označena za falešná – žádné z nich nakonec není doloženo důkazy. Kreml se západním médiím kvůli článkům o bezprostřední hrozbě invaze vysmívá již teď.
Další stinnou stránkou tohoto postupu je zhoršování vztahů s Kyjevem, který v něm vidí zbytečné strašení, jež mezi Ukrajinci vyvolává obavy a odrazuje případné zahraniční investory, obchodní partnery či poskytovatele pojištění.
„Tato hysterie nás každý měsíc stojí dvě až tři miliardy dolarů. Nemůžeme si půjčovat na zahraničních trzích, protože nám nastavili naprosto neúnosné sazby. Mnoho vývozců pozastavilo činnost,“ postěžoval si v jedné ukrajinské talk show David Arakhamia, lídr strany Služebník lidu, k níž patří i prezident Zelenskyj. Západní média mají podle něj na svědomí více škod než ruští propagandisté.
Oksana Antonenko, která v britské konzultační společnosti Control Risks vede tým zabývající se globálními politickými riziky, to vidí podobně. Pokud si Putin uvědomuje, jak vysokou cenu by Rusko za invazi zaplatilo, a tak místo útoku plánuje vytvoření atmosféry dlouhodobé krize, pak mu možná Američané a Britové nechtěně pomohli.
„Jejich taktika bude účinná jen v případě, že jde o krátkodobou krizi,“ tvrdí Antonenko. „Máme-li ovšem co do činění s dlouhodobou strategií, jíž chce Putin vyvíjet tlak na Ukrajinu a řídit konfrontaci se Západem, může nás to přijít velmi draho.“
Z anglického originálu US and UK trying to fend off Russian invasion by making intelligence public publikovaného na webu The Guardian přeložil Richard Skolek.
