Napjaté vztahy mezi USA a Čínou jsou problémem i na klimatické konferenci v Dubaji. Do debat o poskytnutí financí zemím, na které změny klimatu dopadají nejvíce, promlouvají i strategické zájmy. Budou oběťmi velmocí ty nejchudší?
Je únor 2023 a nad Spojenými státy se vznáší neznámý objekt. Je to pták? Je to letadlo? Vůbec ne, podle amerických představitelů jde o čínský špionážní balón. Čína ale toto tvrzení odmítá. Ministr zahraničních věcí USA Anthony Blinken kvůli tomu dokonce ruší svou cestu do Číny.
Tato situace dobře ilustruje vypjatost současných americko-čínských vztahů.
Mezi oběma velmocemi existuje také dlouhodobý spor o postavení Tchaj-wanu. Ten silně rozvířila nedávná setkání jeho nejvyšších zástupců s bývalými předsedy Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosi (srpen 2022) a Kevinem McCarthym (březen 2023). K tomu je Čína velice agresivní v Jihočínském moři i vůči regionálním partnerům Washingtonu a dochází také k vyostření obchodních sporů. To dává zabrat diplomatům na obou stranách.
Pro Spojené státy i EU je nepřijatelné přispívat jejich hlavní ekonomické a geopolitické konkurenci, tedy Číně.
V posledním roce ale můžeme sledovat také snahu o opětovné navázání komunikace a narovnávání vztahů. Na návštěvě Číny se letos v létě vystřídali ministr zahraničních věcí Anthony Blinken, ministryně financí Janet Yellen i zvláštní zmocněnec pro klima John Kerry. Jednalo se o první takové návštěvy za posledních pět let.
Setkali se dokonce prezidenti obou zemí. Stalo se tak na summitech největších ekonomik světa G20. Nejprve si Joe Biden potřásl rukou se Si Ťin-pchingem minulý rok v Indonésii a poté letos v listopadu v San Franciscu. Ačkoliv není možné čekat zázraky, dochází k dílčím posunům.
Nedílnou součástí těchto složitých vztahů je i vyjednávání o změně klimatu. To bylo až do poslední návštěvy Johna Kerryho přerušeno v reakci na zmiňovanou návštěvu Nancy Pelosi na Tchaj-wanu. Zatímco na globálním poli hájí obě země především svoje zájmy, v oblasti klimatu se jim historicky daří spolupracovat o něco lépe. Například na snížení emisí a podpoře obnovitelné energie se dohodli ještě před uzavřením Pařížské dohody i na Konferenci OSN o změně klimatu v roce 2021.
Jak mohou současné americko-čínské vztahy ovlivnit vyjednávání na probíhajícím klimatickém summitu COP28?
Klimatické finance
Při pohledu na hrací pole mají Spojené státy nejbližší napojení na skupinu rozvinutých zemí, které nejsou součástí Evropské unie. Této neformální skupině se říká Umbrella group. Čína operuje v uskupení G77+Čína. Zásadní pro ni je, že má blízko k velké skupině rozvojových států, které s ní koordinují svá stanoviska.
Samotná označení rozvinutý či rozvojový jsou státům přiřazena na základě historického rozdělení z doby tvorby Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) v roce 1992. Mezi rozvojové státy tedy stále patří bohaté ropné země jako Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty a spadá mezi ně i Čína.
Diskuze o tomto rozdělení je silně strategická. Její důležitost je nejlépe vidět v agendě klimatických financí. V systému UNFCCC totiž proudí ve většině případů klimatické finance od rozvinutých států směrem k rozvojovým.
Poslechněte si podcast: PULS | „COP28 je důležitý.“ Lidstvo dostane v Dubaji klimatické vysvědčení, které nepotěší
Středobodem je příslib rozvinutých zemí z roku 2009, kdy tvrdily, že budou poskytovat ročně 100 miliard amerických dolarů rozvojovým zemím do roku 2020. Jenže k tomu datu příslib naplněný nebyl. To vzbuzuje nedůvěru rozvojových států vůči těm rozvinutým a dlouhodobě nahrává jejich vztahům s Čínou. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nově informuje o tom, že cíl 100 miliard ročně byl nakonec naplněn v roce 2022.
Naopak z analýzy think-tanku E3G vyplývá, že Čína svoje přísliby na 3,1 miliard amerických dolarů z roku 2015 naplnila zatím pouze z 10 %. V rámci své Belt and Road Innitiative (BRI) totiž mnohem raději investuje do infrastrukturních projektů, pomocí kterých může lépe sledovat své geopolitické zájmy, než do klimatických opatření.
Ztráty, škody a Čína
Minulý rok došlo na poslední chvíli na COP27 k dohodě o zřízení Fondu ztrát a škod (Loss and Damage Fund). Finance do něj vložené mají sloužit k pokrytí neodvratných ztrát způsobených klimatickou změnou. Tím, co měl vyřešit letošní summit, bylo: Kdo bude do fondu přispívat, kolik peněz a kdo bude mít k těmto financím přístup.
Pro Spojené státy, ke kterým se přiklání i EU, je nepřijatelné přispívat jejich hlavní ekonomické a geopolitické konkurenci, tedy Číně. Jejich hlavním zájmem proto bylo, aby Čína do fondu přispívala a nebyla jeho uživatelem. Dále aby byl celkový seznam uživatelů co nejkratší a užívání co nejvíce specifické.
Jakékoliv zbrzdění agendy dopadne nejvíce na chudé a klimatickou změnou nejvíce ohrožené státy.
Skupina G77+Čína na druhou stranu argumentovala tím, že její členové jsou sami zranitelní a všichni by měli mít možnost finance z fondu čerpat. Během letošního roku se konalo několik jednání, která nedokázala přinést shodu. Na začátku listopadu se ale státy překvapivě dokázaly na finální formě fondu domluvit, což potvrdily už v prvním dni konference COP28.
Fond bude skutečně zaměřen pouze na ty nejvíce zranitelné a samotný text dohody nabádá rozvojové státy k finančním příspěvkům. To je jasný signál Číně a zemím Perského zálivu. Výměnou za tyto požadavky začínají proudit finance z rozvinutých zemí. Velkým přispěvatelem jsou také Spojené arabské emiráty (SAE) – hostitelská země summitu. Čína nic neslíbila a je otázkou, zda tak do konce konference učiní. Nicméně po rozhodnutí Emirátů finance poskytnout se na ni obrací pozornost mezinárodního společenství.
Čas pro optimismus?
Na posledním summitu USA a Číny v San Franciscu došlo k několika pozitivním posunům. Obě země se shodly na podpoře globálního cíle ztrojnásobení kapacit výroby energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, který byl dohodnut na letošním setkání zemí G20 v Indii. Má se tak dít na úkor fosilních zdrojů energie. To by mohlo naznačovat ochotu domluvit se na COP28 na celkovém ukončení využívání fosilních zdrojů.
Čtěte také: „Škodíte planetě a odnášejí to Afričani.“ Nigerijský aktivista poukazuje na aroganci Západu
Obě země také nově zahrnou všechny skleníkové plyny, tedy včetně metanu a dalších „non-C02“ plynů, do svých budoucích klimatických plánů. USA i Čína jsou také součástí dohody výsledné formy Fondu ztrát a škod. Tyto dílčí úspěchy mohou být důvodem k optimistickému pohledu směrem k závěrům COP28.
Čína bude muset na současnou situaci reagovat, protože už není kde se schovat. Je největším současným znečišťovatelem. Historicky je za USA na druhém místě. Cíl 100 miliard amerických dolarů byl pravděpodobně naplněn a USA spolu s dalšími rozvinutými zeměmi již zveřejnily svoje přísliby financí do Fondu ztrát a škod. Tento tlak na Čínu může mít pozitivní vliv na strategická témata, jako je ukončení spalování fosilních paliv a financování, kde obě strany prozatím hledají společný jazyk jen těžko. Je také velice pravděpodobné, že současní přispěvatelé budou k dalšímu navyšování bez většího zapojení Číny vlažní, a to i v kontextu toho, že spolu tyto země konstantně soutěží o globální vliv.
I ve světle současných vztahů USA a Číny budou vyjednávání na COP28 nadále složitá. Prostor pro optimismus zde ale je. Musíme však mít na paměti, že silně strategická témata typu financování nejsou pouze technická. S válkou na Ukrajině a izraelsko-palestinským konfliktem bude spojena řada politických zájmů různorodých aktérů. Jedna věc je ale jasná: jakékoliv zbrzdění agendy dopadne nejvíce na chudé a klimatickou změnou nejvíce ohrožené státy. Pokud se těmto státům nedostane pomoci, budou příští konference řešit takových problémů mnohem víc.
Autoři jsou externí přispěvatelé a působí jako analytici Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
