Závislost na čínských zásobách vzácných kovů má konkrétní geopolitické dopady. Jak se proměňují ve světle americké otočky proti dávným spojencům? A dokáže se Evropa ze závislosti na Číně vymanit?
Když americký prezident Donald Trump zkraje února uvalil nová cla na dovoz z Číny, Peking s odpovědí dlouho nečekal.
Kromě recipročních navýšení cel na dovoz ze Spojených států se Čína zaměřila na jednu klíčovou položku: kritické nerostné suroviny. Peking oznámil vytvoření nových licenčních povinností pro export pěti kovů, mimo jiné wolframu, telluru nebo bismutu.
Nebylo to poprvé, co Čína sáhla po přiškrcení vývozu nerostných surovin. V reakci na omezení vývozu čipových technologií ještě ze strany Bidenovy administrativy Čína zakázala na konci minulého roku do Spojených států vyvážet germanium, gallium a antimon.
S názvy těchto nerostných surovin se v běžném životě příliš nesetkáte. Pojí je však dva společné jmenovatele. Zaprvé jsou nezbytné pro výrobu klíčových komponentů pro celou řadu moderních technologií včetně zbraňových systémů. Zadruhé jejich produkci nebo zpracování ve velké míře ovládá Čína.
Wolfram patří mezi vůbec nejtěžší kovy s nejvyšší teplotou tání a nachází využití například ve výrobě součástí raket nebo řezacích zařízení. Čína ovládá asi osmdesát procent světové produkce tohoto kovu.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
