Spor o práva trans lidí otevřel nové dějství skotského boje za nezávislost

Poslechněte si podcast ve svých podcastových aplikacích a nezapomeňte zakliknout odběr.

Přesně před rokem měla decentralizovaná skotská vláda, tehdy ještě v čele s prominentní političkou Nicolou Sturgeon, důvody k oslavám. Podařilo se jí prosadit zákon o zjednodušené formě úřední změny pohlaví bez povinnosti lékařské intervence. Poslanci o něm diskutovali šest let, stal se nejvíce projednávaným zákonem v historii skotského parlamentu a byl nakonec schválen většinou zákonodárců napříč politickým spektrem. 

Skotská vláda, která dlouhodobě prosazuje úplnou nezávislost Skotska a tedy oddělení od zbytku Velké Británie, se rozhodla bránit své rozhodnutí a zákony u soudu v Edinburghu.

Radost z něj však rázem zhatil britský ministr pro Skotsko Alister Jack. Na žádost britského premiéra totiž vůbec poprvé ve 26 let dlouhé historii skotské demokracie – od referenda z roku 1997 o ustavení skotského parlamentu a devoluci – použil své právo veta a nepředložil tuto reformu k podpisu úřadujícímu monarchovi. Rozhořel se tak spor nejen o účel samotné reformy a práva trans osob, ale také o samotné demokratické principy Britského společenství a dílčí pravomoci úřadujících samospráv.

Skotská vláda, která dlouhodobě prosazuje úplnou nezávislost Skotska a tedy oddělení od zbytku Velké Británie, se rozhodla bránit své rozhodnutí a zákony u soudu v Edinburghu. Soudkyně Lady Haldane však dala za pravdu nadřazené vládě ve Westminsteru.

Trans lidé bez správných dokladů

K úřední změně pohlaví je ve Velké Británii v současné době potřeba lékařská diagnóza takzvané „genderové dysforie“. Celý proces, který vede ke změně rodného listu, je však dle největší LGBTQ+ organizace v Evropě Stonewall extrémně náročný, zdlouhavý, stigmatizující a zbytečně medikalizovaný. 

Nepřispívají k tomu ani sedm let dlouhé pořadníky veřejného zdravotnictví, které se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí, personálu, prohlubujícími se stávkami a dopady pandemie. Kliniky, které poskytují trans lidem péči, mezitím zavírají.

Lidskoprávní organizace Stonewall uvádí, že systémem úspěšně prošlo pouhých 6,3 % oprávněných trans lidí, většina je tak i nadále vystavena stigmatizaci a mnohdy diskriminaci při odkrývání své identity na úřadech, v zaměstnání, ve školách nebo třeba na poště.

Čtěte také: Bude to divočina. Přírodovědec Packham podal klimažalobu na britskou vládu

Podobnému problému mimochodem čelí trans lidé i v České republice. Tuzemská legislativa však navíc jako jedna z posledních v Evropě vyžaduje podmínku znemožnění reprodukční funkce, tedy kastrace, a to i přes opakované výtky OSN, EU, Evropského soudu pro lidská práva i Rady Evropy.

Tyto i jiné problémy měla ve Skotsku vyřešit nová reforma, která podle vzoru Organizace spojených národů a států, jako jsou Irsko, Španělsko, Německo, Finsko nebo Nový Zéland, měla umožnit trans lidem projít úředním procesem změny pohlaví formou sebeidentifikace. Zákon zároveň počítal po vyostřených debatách i s vysokou trestní sazbou pro případné podvody a zneužití a měl tak zabránit případným problémům ve věznicích, sportu a dalších oblastech, které často vzbuzují nepatřičnou mediální pozornost. 

Thanks to everyone who stood with us outside Scottish Parliament today and to the MSPs who came to show their support ahead of the start of Stage Three of the GRR Bill 🏳️‍⚧️🏴󠁧󠁢󠁳󠁣󠁴󠁿 pic.twitter.com/UF0qjcwubI

— Scottish Trans (@ScottishTrans) December 20, 2022

V zajetí politických taktik

Ačkoli se může zdát, že se posledních sedm let vedl kulturní a legislativní spor o postavení trans lidí v britské společnosti, je to především souboj stranický a ideologický.

Skotsko je totiž oproti Anglii velmi progresivní a levicově smýšlející zemí. Od vzniku decentralizované vlády v roce 1999 v Edinburghu vedli Skotsko nejprve labouristé, posledních šestnáct let pak sociální nacionalisté, nyní v koalici se stranou zelených.

Významná osobnost skotské politiky Nicola Sturgeon se dostala do popředí po prohraném referendu o nezávislosti, cíl však měla stále stejný: dostat Skotsko ven z královského společenství Velké Británie. Většina Skotů a Skotek se v referendu v roce 2016 vyslovila také pro setrvání v Evropské unii.

Svou ostrou rétorikou a okázalými politickými nástroji Sturgeon dlouhou dobu představovala nebezpečí pro konzervativní vlády v Londýně a britskou soudržnost. Její rezignace před pár měsíci však také pravděpodobně na nějakou dobu zastavila jednání o dalším referendu o odtržení. 

Jejich posledním „strategickým“ nástrojem se tak staly kulturní války a politika obětních beránků. 

Posledních pět britských předsedů a předsedkyň vlád, kteří udávají směr zbytku země a mají v pravomoci celostátní zahraniční, imigrační, měnovou a daňovou politiku, byli konzervativci. V době, kdy byl zmíněný zákon předložen, ho však podporovala i tehdejší pravicová premiérka Theresa May a byla ochotna podobnou reformu zavést ve všech zemích Britského společenství. Tamní konzervativci se však v posledních letech ideologicky posunuli od liberálního centrismu k radikálně pravicovému smýšlení. Straně, která svou politiku tradičně stavěla na „ekonomické zodpovědnosti“, už lidé v době  vysoké inflace, stagnujících výplat, drahých energií, vůbec nejvyšších daních a nefunkčního veřejného sektoru nevěří. 

Čtěte také: Sdílená historie kolonialismu i odporu. Proč stojí Irsko za Palestinou?

Jejich posledním „strategickým“ nástrojem se tak staly kulturní války a politika obětních beránků. Samotný premiér, ale i jeho ministři a ministryně, tak otevřeně démonizují nejen trans lidi, ale například i žadatele o azyl, lidi v sociální nouzi a další menšiny.

Zdánlivě progresivní legislativa, která by nijak neovlivnila většinovou společnost, ale umožnila by přibližně 0,2 % obyvatelstva spokojeněji žít, se tak stala politickou kartou na obou stranách a zažehla hru o přežití toryů a diskuze o dalším referendu o nezávislosti. Skotská vláda ji díky vetu využívá k nacionalistické rétorice o porušování principů demokracie a integrity. Ta britská ji pak zneužívá k živení morální paniky v boji za konzervativní hodnoty.

Nejistý osud trans lidí i skotské nezávislosti 

Skotská strana i odborné skupiny, které měly v soudním řízení důkazní pravomoc, se snažily prosadit tezi, že je westminsterské veto „nepřípustný a nepřiměřený zásah do ústavního uspořádání“. To však skotský soud odmítl. 

Westminsterský ministr pro Skotsko Alister Jack rozhodnutí přivítal s tím, že „legislativa by měla nepříznivý vliv na vyhrazené a centralizované záležitosti celo-britského právního řádu“. Soud dal tímto za pravdu i jeho dlouhodobému argumentu o „vyhrazené pravomoci londýnské vlády rozhodovat o aspektech lidských práv“. 

Skotský premiér Humza Yousaf rozhodnutí popsal jako „temný den“ a zdůraznil, že „jedinou garancí vlastního vládnutí je nezávislost“. Jeho ministryně pro sociální spravedlnost Shirley-Anne Somerville dodala pro list The Guardian: „Decentralizace má zásadní chyby, pokud má vláda Velké Británie možnost jedním tahem pera vetovat a přepsat demokratická přání skotského parlamentu.“

This is a dark day for devolution.

Sovereignty should lie with the people of Scotland, not a Westminster Government we didn't vote for with the ability to overrule our laws.

We, of course, respect the Court's judgment and will take time to consider its findings.

— Humza Yousaf (@HumzaYousaf) December 8, 2023

Organizace „Scottish Trans“ vyzvala skotský kabinet, aby se proti soudnímu rozhodnutí odvolal. 

Ten však nakonec zmíněné soudní rozhodnutí přijal a dále se neodvolal. Zákulisní informace, které přinesl list The Guardian, totiž ukazují, že si vláda již nemůže dovolit vysoké náklady spojené se soudními výlohami v době ekonomické krize. Platit nyní musí i soudní výlohy kabinetu ve Westminsteru.

Jako o „velkém zklamání“ mluví i další aktivistické skupiny. Poukazují na „velkou míru nejistoty“, která trans lidi sužuje. 

Neznamená to však, že by zákon a celý spor hodila za hlavu. Očekává se, že vláda bude hledat další alternativní cesty, jak implementace nové legislativy dosáhnout. Zároveň však bude také posilovat rétoriku o jediné cestě, jak dosáhnout vlastní legislativy bez soudních sporů a potenciálních vet Westminsteru – tedy úplné nezávislosti a odchodu ze Spojeného království. 

Jako o „velkém zklamání“ mluví i další aktivistické skupiny. Poukazují na „velkou míru nejistoty“, která trans lidi sužuje, plánují však dále „vytvářet tlak na všechny vlády a administrativy k progresivnějšímu přístupu podle přední mezinárodní praxe“. 

Čtěte také: Evropu dohání koloniální minulost. Do omluv a odškodnění se jí ale příliš nechce

Dalším hráčem je nyní i obdobná decentralizovaná labouristická vláda ve Walesu, která se poohlíží po rozšíření pravomocí tak, aby mohla také prosadit zjednodušenou úřední změnu pohlaví. 

Pozici britského premiéra Rishiho Sunaka v Downing Street mezitím oslabuje hned několik záležitostí od vyšetřování skandálů z doby koronavirové pandemie přes kritiku jeho migrační politiky, kdy chce žadatele o azyl deportovat do třetích zemí, jako je Rwanda, po klesající preference před blížícími se volbami.

Na druhé straně, ani podpora dalšího skotského referenda o nezávislosti není aktuálně příliš silná. Podle průzkumů veřejného mínění je země již dlouhé roky velmi rozdělená, aktuálně by pro setrvání v Britském společenství hlasovalo 53% Skotů a Skotek. 

Současný skotský premiér Humza Yousaf žije tak trochu ve stínu své předchůdkyně Nicoly Sturgeon. Není ani zdaleka tak oblíbený a zatím se mu nedaří přesvědčit ani Westminster ani Skotsko o dalším referendu. Je evidentní, že k přesvědčování mu zdaleka nestačí jeden progresivní zákon marginalizovaného a zároveň rozdělujícího tématu. 

Vyhlídkou nového roku je však také očekávaná změna vlády ve Westminsteru. Je totiž nepravděpodobné, že by se labouristé ve vládě pouštěli do podobných manévrů jako toryové: dlouhodobě mají k decentralizovaným vládám a demokratickým principům jednotlivých zemí blíž. Znamená to, že by se spíše snažili dosáhnout kompromisu a dohody. 

K možné nezávislosti čeká Yousafa a jeho SNP ještě dlouhá a složitá cesta. Pokud to s ní myslí opravdu vážně, bude muset vytvářet dlouhodobé a efektivnější strategie, kterému mu umožní nejen se udržet u moci, ale také přesvědčit i ostatní k vypsání nového referenda o nezávislosti. Aby ho vyhrál, potřebuje na svou stranu získat voliče. Zatím se však, na rozdíl od své předchůdkyně, zdráhá používat ostřejší rétoriku a působí možná až plaše. To hraje do karet labouristům i toryům ve Westminsteru, kteří hlásají, že Skotsko na nezávislost není připravené.