Spravedlivá transformace? Peníze na zasypání děr po uhlí nestačí

„Líbí se mi tvrzení, že jsme všichni průměrem svého okolí. Tuhle jsem byl s klukama, co jsou o deset let starší než já a vydělávají 10x tolik. Došlo mi, že toho můžu klidně taky dosáhnout,“ vysvětluje mladý muž v mikině kroužku přibližně deseti spolužáků a spolužaček. Všichni studují bakalářský obor Inovativní podnikání na Slezské univerzitě v Karviné a před novinářskou návštěvou reflektují právě končící seminář.

Studenti se následně přesouvají do coworkingové místnosti, kde společně pracují na podnikatelských projektech z reálného světa. Na stěně tu visí gong, na který si smí uhodit vždycky, když se jim podaří vydělat 25 tisíc korun. Vypadá trochu jako ten ze seriálu WeCrash, který pro oslavu mnohem větších dolarových částek používali zaměstnanci společnosti WeWork – dokud firma pod vedením mesianistického vůdce spektakulárně nezkolabovala.

Startupy jako WeWork by se přitom asi líbily nejen představitelům Slezské univerzity, ale také vedení celého Moravskoslezského kraje. Jejich vizi rozvoje regionu vystihuje slogan „od těžby uhlí k těžbě dat“. Právě studenti oboru Inovativní podnikání na Slezské univerzitě v Karviné se mají stát avantgardou této změny.

„Z výzkumů víme, že se zde lidé bojí nést rizika. Byli zvyklí pracovat 40 let pro jednoho zaměstnavatele, jenže ti postupně končí,“ říká mi zástupce univerzity Libor Chlebiš. Popisuje, jak obor přináší neformální vzdělávání spojené s praxí a přitahuje neotřelé osobnosti.

Čtěte také: Právo samosprávy na sebedestrukci. Obce nestíhají plánovat rozvoj a krotit developery, škody jsou trvalé

Stojíme spolu na dopravním hřišti v centru Karviné, jež se má brzy přeměnit v moderní kampus univerzity pro zhruba 400 lidí nazvaný CEPIS (Centre for Entrepreneurship, Professional and International Studies), financovaný z peněz Fondu spravedlivé transformace. Právě sem by se za pár let měla přesunout výuka programu Inovativní podnikání. Vzniknout by zde rovněž měly v blízké budoucnosti podobné obory včetně magisterského programu nebo oborů v angličtině.

Ne všichni ale sdílejí Chlebišovo nadšení. U výstavy s nablýskanými vizualizacemi nového kampusu v jídelně školy se ptám stávajícího studenta Šimona, jestli se na novou budovu těší. Ten ale vůbec nepočítá s tím, že by v Karviné v době dokončení žil. Chystá se stěhovat do Prahy. „Nemyslím, že tu bude zůstávat moc spolužáků. Je hodně těžké si tu najít zajímavou práci, kterou se uživíte,“ komentuje.

CEPIS představuje jeden z takzvaných strategických projektů podpořených unijním Fondem spravedlivé transformace. Ten je jedním z hlavních nástrojů EU na pomoc regionům závislých na těžbě uhlí a energeticky náročném průmyslu, které konec fosilní ekonomiky nutný pro odklon klimatické katastrofy nejvíce ekonomicky ohrožuje.

Ač má fond vysoké ambice, na úrovni krajů se nejedná o nijak vysokou částku. Pro žadatele z Moravskoslezského kraje je z fondu na celé období 2021–2027 vyčleněno necelých 19 miliard korun, což je zhruba jenom tolik jako polovina navrženého krajského rozpočtu pro rok 2024. „Peněz je málo a musely se na něco konkrétního zaměřit. Vybrali jsme si excelenci. Chceme být v něčem nejlepší v republice,“ shrnuje moravskoslezskou strategii její strůjce a krajský zastupitel Zdeněk Karásek.

Kraj je i díky své velikosti, přítomnosti univerzit a dřívějšímu odklonu od uhlí experty i politiky často vychvalován jako nejúspěšnější z českých uhelných regionů. Navzdory tomu ho však nadále trápí některé systémové problémy. Třeba na Karvinsku a Orlovsku přibližně  8 % žáků nedokončí základní školu a desetina občanů je zde v exekuci. Moravskoslezský kraj se může též „pochlubit“ největší koncentrací nájemního bydlení v rukou jednoho majitele, firmy Heimstaden.

Zda se v takových podmínkách transformace tažená elitami může vydařit, jsem se vydala zjistit do Karviné, Orlové a Trojanovic.

Kostel, hala a strategický projekt

Výrazná karvinská Pirátka a kandidátka do Evropského parlamentu Zuzana Klusová mě vyzvedává na parkovišti u KFC v centru Karviné, kousek od budoucího kampusu CEPIS. Pobaveně vzpomíná, že jeho výstavba patřila k předvolebním slibům aktuálního primátora města Jana Wolfa před volbami v roce 2018. I to je podle ní známka toho, jak nesmyslný a nesoudržný je urbanismus současné Karviné.

Projíždíme spolu městem a Zuzana mi ukazuje několik ulic s dopravními značkami křižujících prostranství, kde ještě před pár lety stálo celé sídliště, než se jej majitel rozhodl zbořit. Jednalo se o bývalé byty státní společnosti OKD, které za směšné částky – zhruba 40 tisíc za jeden byt – privatizoval miliardář Zdeněk Bakala. V roce 2020 byty OKD koupila švédská korporace Heimstaden, který dnes vlastní 7000 funkčních bytů v Karviné a 42 tisíc v celém Moravskoslezském kraji.

Hornická krajina by mohla být oživena cyklostezkami, obchůdky, stánky s občerstvením a craftovým pivem.

Se Zuzanou zamíříme také na náměstí Budovatelů z 50. let minulého století. Z kdysi velkolepého internátu hornických učňů v čele náměstí je dnes ubytovna. Když zde zastavíme, přiběhne k autu několik romských kluků, kteří si dosud kopali míčem u komunistického památníku obětí táborů nacistických nucených prací. Se Zuzanou, již znají z místního nízkoprahového centra, chtějí řešit domácí úkoly. „Postupně se sem rozlezlo ghetto,“ komentuje podobu kdysi velkolepého náměstí Zuzana.

Autem potom zamíříme do centra dnes již neexistující staré Karviné. „Šikmý“ kostel, jenž proslavil stejnojmenný román Karin Lednické, tu zůstal jako poslední památka na město, které bylo zbouráno kvůli rozvoji karvinských dolů ve 2. polovině minulého století.

Podotýkám, že se komunisté s Karvinou nemazlili. Klusová však vidí mezi přístupem minulého i současného režimu spíše kontinuity. „Karviná  pořád musí ustupovat ekonomickým zájmům,“ komentuje. Začne vysvětlovat, co jí na moravskoslezském pojetí transformace vadí. Projekty spravedlivé transformace jsou podle ní nesoudržné, nezasazené do místního kontextu – podobně jako fastfood s kuřaty v centru města.

[sklik_201461

Podle Klusové jsou nejhodnotnějším a nejcharakterističtějším dědictvím Karviné bývalé doly. Představuje si, že by pohornická krajina mohla být oživena cyklostezkami, obchůdky, stánky s občerstvením a craftovým pivem, široce se rozprostírat mezi šikmým kostelem, dolem Gabriela, dolem Barbora nebo dokonce vzdálenějšími doly Lazy.

I tomu však stojí v cestě dědictví privatizace částí Karviné do rukou jednoho z nejbohatších Čechů. Jak nedávno zmapovali novináři Českého rozhlasu, většinu těchto pozemků vlastní Bakalova firma Asental Land. Ta má s pozemky jiné plány. V říjnu oznámila, že území kolem dolu Barbora prodává developerovi logistických skladů, firmě Panattoni. Nová hala by měla vzniknout hned vedle šikmého kostela.

Řada novinářů popisuje Orlovou stereotypně – jako zašedlé město plné paneláků.

Jen o pět set metrů dál má přitom za půl miliardy korun z Fondu spravedlivé transformace vzniknout další z karvinských strategických projektů. POHO Park, v bývalém dolu Gabriela, jenž se má stát „důstojným centrem pohornické krajiny“. „Nevím, kdo sem bude chodit, když to bude takto odstřižené a za průmyslovou halou, kam budou jezdit kamiony,“ obává se Klusová.

Krajský náměstek Jakub Unucka (ODS) ujišťuje, že průmyslová zóna nebude mít na atraktivitu strategického projektu, placeného z peněz Evropské unie, žádný vliv. Z POHO Parku prý nemají být haly vůbec vidět.

Výše investice ze soukromého sektoru do nové zóny by se dle Unucky měla pohybovat v řádu stovek miliard korun. Nízké miliardy z Fondu spravedlivé transformace působí v tomto porovnání vlastně zanedbatelně. Stejně jako developer Panattoni i Unucka slibuje, že vedle šikmého kostela vyroste park s vysokou přidanou hodnotou a vysokými platy. Co to však konkrétně bude, není zatím jasné.

Orlová jako místo spravedlivé transformace? 

„Šedé nebe, šedé paneláky, to se bude ta reportáž z Orlové krásně psát,“ popíchnu antropoložku a učitelku Blanku Kissovou, když spolu vycházíme z kavárny do listopadového deště. Rozpovídá se o tom, že novináři skutečně Orlovou rádi popisují takto stereotypně – nejčastěji, když zrovna vyjde žebříček Obce v datech, který město opakovaně označil za nejhorší k životu v České republice. Až za rok 2023 jej přeskočila deset kilometrů vzdálená Karviná, a tak novináři zaměřili pozornost tentokrát tam.

„Novináři se radují, když jede kolem sanitka, že budou mít krásný záběr. Nebo natáčí lidi ve vyloučených lokalitách bez jejich dovolení,“ stěžuje si Blanka. Nemyslí si, že by byl žebříček vypovídající, ani prospěšný.

Čtěte také: Ptejme se lidí z chudých regionů. S proměnami průmyslu mají zkušenosti, radí německý expert

Pomůžou evropské fondy Orlové změnit svoji pošramocenou image? „Nikdo tu neví, co spravedlivá transformace je,“ říká mi Blanka v klubu Futra, kam se na punkové a hardcorové koncerty jezdí až z Ostravy a zdi jsou polepené nálepkami Antifa a FCK SPD.

Blanka vysvětluje, že Futra přes den funguje jako nízkoprahové centrum pro „děti s klíčema na krku“, které máma ráno vypustí z domu a po škole se do večera potloukají městem. Blanka i díky zkušenosti z centra tvrdí, že by se fond měl více soustředit na sociální otázky – na doučování nebo platy školních asistentů, aby děti neukončovaly základní školu v osmé třídě.

V Orlové nemá vzniknout žádný ze 13 předvybraných velkých strategických projektů Fondu spravedlivé transformace. „Byla to otevřená výzva. My jsme všem říkali, ať se přihlásí, ale Havířov nic nepodal, Orlová nic nepodala. Koně můžete k napajedlu přivést, ale pít už musí sám,“ obhajuje rozložení strategických projektů v Moravskoslezském kraji – a jejich velkou koncentraci v Ostravě – bývalý Moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák (dříve ANO).

Starostka Orlové Lenka Brzyszkowská (ANO) tvrdí, že menší projekty se chystají. Když se zeptám přímo na Fond spravedlivé transformace, vypadá, že si není úplně jistá, o čem mluvím. Kromě toho si myslí, že se v Orlové žije dobře. Chválí si byty za 1,5 milionu korun, dostupnost veřejných služeb i blízkost Ostravy, kam se autem dostanete za 15 minut. Největším problémem je dle starostky absence velkého zaměstnavatele v katastru Orlové.

„Vláda by měla chtít, aby developeři přišli sem. Aby vznikla logistická centra, průmyslové zóny tam, kde dříve stály doly. Mít velkého zaměstnavatele v katastru je pro obec vždy dobré,“ zamýšlí se Brzyszkowská. Pro výstavbu čehokoliv v bývalém dole Lazy mezi Karvinou a Orlovou je však nejprve potřeba vyjednat podmínky s Bakalovým Asentalem a státním podnikem Diamo, které pozemky kolem dolu vlastní.

Karviná nebo Orlová jsou nefunkční, protože pořád čekají, co jim kdo dá. Těžař nosil peníze, které pak prošustrovaly.

„Asi tam vznikne průmyslová zóna. Ale zaměstnavatelé za deset let odejdou zase na východ a my budeme znovu řešit, co s těmi halami budeme dělat,“ komentuje Blanka.

„Idiotské“ výzvy za 20 miliard

V obci Trojanovice v podhůří Beskyd naopak Fond spravedlivé transformace využít chtějí. Již nyní úspěšná obec plánuje s jeho pomocí revitalizovat brownfield po nikdy neaktivním dole Frenštát v rámci projektu CÉRKA. „Nebude to jenom jako podnikatelský park, ale plnohodnotná lokalita, kde propojíme funkce bydlení, podnikání, vzdělávání, služeb a volného času,“ vysvětluje mi zaujatě místní starosta Jiří Novotný (nez.). Sedíme spolu v moderní kanceláři obecního úřadu vyzdobené architektonickými cenami.

Zaslouží si však podporu z Fondu spravedlivé transformace zrovna tak úspěšná podhorská obec jako Trojanovice, kde se navíc uhlí nikdy netěžilo? Jiří Novotný zarytě obhajuje, proč ano. Připomíná, že v obci byl dlouhodobě vymezen největší prostor k dolování v Česku a region se proto nemohl rozvíjet, jak chtěl. Jako starosta Novotný politicky vyrostl právě na odporu proti těžbě v rámci spolku Naše Beskydy.

Vyzdvihuje také to, že okolí Trojanovic na rozdíl od Karvinska nedostalo od těžebních společností ani korunu. „Karviná nebo Orlová jsou nefunkční, protože pořád čekají, co jim kdo dá. Těžař nosil peníze, které pak prošustrovaly. Dnes se ptají kraje, co pro ně udělá, místo toho, aby si samy připravily smysluplné projekty,“ kritizuje Novotný.

Čtěte také: Kudy z krize I. Odkud vyrostl nerůst a kde jsou jeho meze

Dodává ale, že těžaři obce sice upláceli miliony, z kraje však odešly miliardy. „Babráme se tu v idiotských výzvách kvůli dvaceti miliardám korun. A odteklo odtud do soukromých kapes 150 miliard nebo víc. Podívejte se jenom na ty prachy, které odtud vytáhl Bakala! To je krádež za bílého dne. 20 miliard korun je proti tomu úplné hovno,“ rozohní se Novotný.

Nejde přitom jen o často zmiňovanou postavu „místního miliardáře” Zdeňka Bakaly. Byty po něm koupila v roce 2020 za 31 miliard korun švédská společnost Heimstaden. Ta roce 2022 zvýšila své roční tržby na více než 2,5 miliardy korun, za rok a půl vzrostl nájem v bytech společnosti Heimstaden o desítky procent.

Tak jako v případě řady dalších fondů Evropské unie platí, že Fond spravedlivé transformace spíše neúspěšně látá díry po penězích, které z unijních periferií odplouvaly a stále odplouvají do bohatých centrál nadnárodních podniků. Zda se Moravskoslezskému regionu přesto podaří omezené peníze využít smysluplně a stát se lokálním technologickým centrem, ukáže čas.

Text vznikl s podporou Centra pro dopravu a energetiku