„Spravedlnost si dala načas.“ Po 50 letech Chile nahlíží do své temné minulosti

Před zhruba sedmi měsíci si chilský prezident Gabriel Boric vybíral nového ministra spravedlnosti. V jeho hledáčku skončil profesor a právník Luis Cordero Vega. Pověřil ho klíčovým úkolem – vést národní plán pátrání po zmizelých, zavražděných a popravených Chilanech v době diktatury generála Augusta Pinocheta.

Pro Cordera to není jen další z úkolů silového rezortu, na který by bez osobního zájmu dohlížel. Ministr se podívá přímo do nejtemnějšího období Chile a zároveň do své vlastní minulosti – dva jeho prastrýcové patří mezi desaparecidos, tedy mezi zmizelé oběti brutálního režimu.

Národní plán počítá s digitalizací obrovského množství dokumentů. Využije i speciální software, který umí propojit a porovnat informace.

Data chilského ministerstva spravedlnosti ukazují, že během Pinochetovy krvavé vlády v letech 1973–1990 policie nebo armáda zavraždily přes 3000 lidí. Celkem 1469 Chilanů zmizelo, z toho se zatím podařilo najít a identifikovat ostatky jen 307 obětí. U zbytku se přesně neví, co se s nimi stalo – kde a jak zemřeli ani kde je režim pohřbil.

„Až do dnešního dne se nestalo, že by chilský stát na jednom místě shromáždil všechny informace tak, aby se vědělo, za jakých okolností byli tito lidé zadrženi a jak zmizeli,“ řekl ministr Cordero pro španělský deník El País. „Není za tím jen téma pravdy a spravedlnosti, ale také paměti a odškodnění jejich rodin,“ dodal.

Moderní technologie pomohou

Chile si 11. září připomíná 50 let od Pinochetova převratu. Jizvy, které na tamní společnosti zanechal, jsou stále otevřené. Mnozí lidé mají pocit hluboké nespravedlnosti. Další jen tápají a marně se snaží odhalit tajemství, které stále střeží bývalí policisté a vojáci.

Chilský prezident Boric, který se ujal moci v březnu 2022, slibuje, že se alespoň částečně pokusí hrůzy napravit. Nedávno podepsal celonárodní plán, který má usnadnit identifikaci obětí a pátrání po zmizelých.

„Spravedlnost si dala načas,“ pronesl Boric na slavnostní ceremonii, při které podepsal prezidentský dekret. „Nejde o laskavost rodinám obětí. Jde o povinnost společnosti jako celku poskytnout odpovědi, které země potřebuje a jež si zaslouží,“ dodal.

Sám Boric je od roku 1990 – kdy odešel Pinochet – prvním prezidentem země, jenž se narodil až po puči.

Jak složit střípky minulosti

Je to vůbec poprvé od konce krutého režimu, co se do hledání obětí zapojí Chile jako stát. Až dosud tato tíha ležela na příbuzných, často na ženách, které opakovaně protestovaly, držely hladovky a vytrvale se obracely na soudy.

Vyšetřovatelé jsou přesvědčeni, že díky moderním technologiím a svědectvím pamětníků mohou střípky minulosti znovu složit dohromady.

Čtěte také: Politické zemětřesení i povedená odveta. O nové chilské ústavě bude rozhodovat krajní pravice

Národní plán počítá s digitalizací obrovského množství soudních spisů a různých archivů roztroušených po vládních agenturách a lidskoprávních organizacích. Využije i speciální software, který umí propojit a porovnat informace.

Metropole Santiago de Chile také zaplatí průzkum oblastí, v nichž by mohly ležet oběti. Zaměří se místa, kde se zatím pátrání nepodařilo provést kvůli nedostatku peněz.

Chilský diktátor nechal těla umučených odpůrců zakopávat na různých místech – dokonce do kráterů sopek – či rovnou shazovat z vrtulníků do moře.

Období, kdy Chile vládl Augusto Pinochet, bylo mimořádně krvavé. Lidé, především pak kritici režimu a stoupenci sesazeného prezidenta Salvatora Allendeho, jenž v den puče spáchal sebevraždu, mizeli v tajných centrech. Tam je policisté nebo vojáci mučili. Mnohé z nich se pak už nikdy nepodařilo vypátrat.

Pinochet a jeho stoupenci byli přitom vysoce efektivní při ničení důkazů. Uvědomovali se, že nemohou umlčet všechny příbuzné, kteří přišli o své blízké. Chilský diktátor proto nechal těla zavražděných a umučených odpůrců zakopávat na různých místech – dokonce do kráterů sopek – nebo rovnou shazovat z vrtulníků do moře. Často se tak stává, že se najdou jen zbytky oděvů nebo části kostí či zuby. I to ale stačí k identifikaci.

Kdo střeží tajemství

Někteří kritici ale tvrdí, že chilský prezident nejde dost daleko. Podle nich by se měl zaměřit také na stárnoucí policisty a vojáky. Právě oni často o své temné minulosti mlčí a pohřbili ji hluboko do svědomí. Mají ale stále velmi cenné informace, na které mnozí Chilané zatím marně čekají. Je to hra s časem – postupně umírají jak příbuzní, tak dřívější mučitelé.

„Samozřejmě, že odpovědnost nesou vysoce postavení důstojníci armády. Co udělali s těly?“ klade si otázku Carlos Ganzález, který byl během Pinochetovy diktatury mučen.

Většina z policistů a vojáků, kteří se podíleli na mučení a potlačování kritiků režimu, nikdy nestanula před soudem.

V armádě do dnešních dnů převládá takzvaný „pacto de silencio“, tedy neformální dohoda o tom, že bude mlčet o své minulosti. Její příslušníci popírají, že by existovaly ještě tajné archivy, které by mohli vydat veřejnosti. Tvrdí, že byly zničeny. Tomu ale řada aktivistů nevěří.

Právník Nelson Caucoto, který se tomuto tématu dlouhodobě věnuje, je přesvědčen, že klíč leží u bývalých nízko postavených policistů, odvedenců nebo spolupracovníků z řad civilistů. Podle něj si možná nevzpomenou na tváře a jména zavražděných, mohou ale vypovědět, kde leží jejich ostatky.

Čtěte také: Právo na bydlení, na důstojnou penzi i na interrupce. Chilané zamítli nejprogresivnější ústavu

„Stát musí být aktivní a jít přímo k nim domů. Tito lidé jsou naprosto opuštěni, někdy žijí v chudobě a už nejsou pod kontrolou armády,“ myslí si Caucoto. „Jak stárnou, tak mají větší sklony k pokání a pochopení pro odhalování tajemství,“ domnívá se.

Většina z policistů a vojáků, kteří se podíleli na mučení a potlačování opozice a kritiků režimu, přitom nikdy nestanula před soudem. Systém Chile několik desetiletí paralyzoval zákon o amnestii z roku 1978, který ochraňoval členy armády a policie před stíháním za zločiny během převratu a v následných letech vlády vojenské junty.

Los balcones que fueron bombardeados hace 50 años, hoy sirven para encontrarnos. Este aniversario tenemos la oportunidad de recordar para avanzar. Acuérdate del futuro. #DemocraciaSiempre. pic.twitter.com/ywa115SGab

— Gabriel Boric Font (@GabrielBoric) September 1, 2023

Změnilo se to až postupně díky pozvolným reformám, kdy soudy přestaly brát Pinochetovu amnestii v potaz. Zasloužila se o to například bývalá prezidentka Michelle Bachelet, která byla sama v době diktatury mučena a nakonec odešla na několik let do exilu.

Tamní Nejvyšší soud vydal přes 640 rozhodnutí a poslal za mříže stovky lidí.

Sám Pinochet zemřel v roce 2006 ve svých 91 letech. V Chile ale nikdy nečelil spravedlnosti a nemusel se zodpovídat ze svých činů.

Nejvyšší soud verdikt potvrdil teprve před dvěma týdny. Jaraovi vrazi stráví za mřížemi od osmi do pětadvaceti let. Nejstaršímu je dnes 86 let.

Lehký dotyk ruky zákona přesto jednou pocítil. Když odjel v roce 1998 na léčbu do Velké Británie, španělský soudce Baltasar Garzón požádal tamní orgány o jeho zatčení a vydání do Španělska – na základě obvinění z genocidy a zločinu proti lidskosti.

Než o tom Spojené království rozhodlo, strávil diktátor a dříve obávaný muž zhruba rok a půl v domácím vězení. Nakonec z něj byl propuštěn ze zdravotních důvodů a vrátil se zpět do Chile.

Dlouhé čekání na spravedlnost

Jak dlouho lidé čekají na spravedlnost, ukazuje případ z konce srpna, kdy chilský soud po dlouhých desetiletích udělal symbolickou tečku za únosem a vraždou populárního zpěváka a skladatele Víctora Jary. Stoupenec levicového prezidenta Allendeho patří mezi nejznámější oběti junty.

Jen den po Pinochetově převratu ho vojáci unesli a tři dny velmi krutě a sadisticky mučili. Dokonce mu rozdrtili prsty a řekli mu, že už nikdy nebude hrát na žádný hudební nástroj.

Čtěte také: „Je po všem.“ Bolsonaro uznal prohru, pro Lulu ale začíná boj o polovinu Brazílie

Poslední hodiny svého života prožil se šéfem Národní vězeňské služby Littrém Quirogou, kterého také zavraždili. Jejich těla pak pohodili poblíž sportovního stadionu v hlavním městě.

Už v roce 1978, tedy ještě v době Pinochetovy diktatury, podala trestní oznámení jeho vdova Joan Jara. Dlouhá léta se ale nic nedělo, protože chilská justice případ odložila.

„Bylo to v době, kdy se vůbec nic nevyšetřovalo,“ řekl k tomu pro El País právník Nelson Caucoto, který vdovu léta zastupoval.

Justice případ otevřela až po roce 2000, a začal hon na vrahy. Obžalování si verdikt poprvé vyslechli v roce 2018.

Nejvyšší soud ho potvrdil teprve před dvěma týdny. Dostali od osmi do pětadvaceti let za mřížemi. Odsouzeným je nyní 73–86 let. Jeden z obviněných krátce po vynesení rozsudku spáchal sebevraždu.

„Stydím se, že jsme museli čekat 50 let, abychom se dozvěděli rozsudek u tak ohavného zločinu. Musíme ale vzít v potaz také další faktory – soudní procesy v Chile odstartovaly až v roce 2000, kdy byli jmenováni soudci, kteří měli na starosti jen tyto zločiny. Předtím nebyla žádná spravedlnost, nic,“ komentoval verdikt advokát vdovy po umučeném muzikantovi

„Tento zločin se neměl nikdy vyřešit, měl být odložen do šuplíků na nějakém soudě. A to je důvod, proč je tak cenné, že jsme se dostali takhle daleko,“ poznamenal Caucoto.

Finálního rozřešení se tak po dlouhých desetiletích dočkala i dnes 96letá Joan Jara.