Srbové po bílém zlatu netouží. Jaká je budoucnost největšího lithiového projektu v Evropě

Kopcovitá dolina řeky Jadar je i na podzim sytě zelená. Údolí je obsypané malými vesničkami a geometricky rozdělené do různobarevných políček. Na ulicích si hrají děti a běhají psi. Starší lidé nás zvou do domu na šálek turecké kávy, které se tady říká „domácí“, nebo na panáka rakije, místní slivovice, samozřejmě vlastnoručně vypálené.

Zdejší včelař Vladan mě provází po okolí a ukazuje mi pravoslavný kostel, který je starý sedm století. Stojí na kopci a pod námi se rozpíná celé údolí.

„Vše, co vidíš před sebou, z toho všeho by byl důl,“ vysvětluje Vladan. Pod zelenými poli leží lithium, ze kterého by mohly vzniknout baterie pro milion elektrických aut. Důl by byl největším dodavatelem tohoto nejelektropozitivnějšího kovu pro celý kontinent, alespoň na dalších patnáct let.

Z lithia se stala surovina budoucnosti a jeho cena v posledních pár letech letí raketově vzhůru. Ovšem místní obyvatelé se spojili do organizací a bouří se proti možné výstavbě dolu. Samotná těžba je totiž obrovskou zátěží pro životní prostředí a ohrozila by živobytí farmářů, které je založené na zemědělské produkci.

Najít nový minerál není zase taková vzácnost. Ale najít ho v tak obrovském množství jako v údolí Jadaru, je skutečně pozoruhodný objev.

Vesnice Gornje Nedeljice, kde žije zhruba 700 obyvatel, se ocitla v samém středu konfliktu ohledně toho, co chápeme pod slovem udržitelnost. Zatímco lithiové baterie a elektrické vozy se staly symbolem zelené tranzice, místní zemědělci, na které by nejvíce dopadlo toxické znečištění z těžby, toto odmítají.

„Zelené jsou kopce, lesy a louky, a ne doly,“ opakují často zdejší zemědělci a snaží se tím vysvětlit, že má pro ně jejich přírodní bohatství větší cenu než bílé zlato.

Heuréka pod poli

Když v roce 2004 tým srbských a mezinárodních geologů společnosti Rio Tinto udělali průzkumný vrt v údolí řeky Jadar, objevili minerál, se kterým se nikdo z nich ještě nikdy nesetkal. Vědecké analýzy potvrdili, že se jedná o zcela nový nerost, který byl později pojmenován jadarit – po místní řece.

Nenad Grubin, vedoucí týmu geologů, kteří ho objevili, popisuje ten moment jako „heuréku“. „Najít nový minerál není zase taková vzácnost. Ale najít nový minerál v tak obrovském množství, jako se to povedlo nám v údolí Jadaru, je skutečně pozoruhodný objev,“ vysvětluje Grubin.

Jadarit totiž neobsahuje pouze bor, který geologové původně hledali, ale také nezvykle vysokou koncentraci lithia. Z malé vesnice se tak stalo prvotřídní naleziště.

Rio Tinto, druhá největší těžařská korporace na světě, přislíbila do projektu investici 2,4 miliardy dolarů. Důl na novou ropu, jak se lithiu vedle bílého zlata také přezdívá, měl přímo přispět jedním procentem k srbskému HDP a nepřímo až čtyřmi. Počítalo se se vznikem 2 100 pracovních pozic k zajištění jeho výstavby, pro samotný proces těžby a zpracování by bylo potřeba tisíc lidí.

Po nečekaném objevu by se ze Srbska rázem stal jeden z klíčových producentů lithia na světě. Ovšem mnoho vesničanů by muselo být vystěhováno a domy, v nichž po generace žili, by byly srovnány se zemí. Ještě před zrušením projektu někteří obyvatelé skutečně svá obydlí a pozemky prodali společnosti.

Zelené údolí a chátrající domy

Scenérie vesnické idyly se záhy mění, jakmile vjedeme do jedné z ulic vesnice Gornje Nedeljice. Projíždíme pomalu a po obou stranách stojí řada chátrajících objektů. Bez dveří, bez oken i bez střech. Dříve farmářská sídla nyní patří Rio Tintu. Korporace je ale po zrušení projektu nezbořila a stavení se tak sama postupně rozpadají.

„V té vesnici to teď vypadá jako po válce,“ vysvětluje Vladan. V domech se usadili zmije a netopýři a místní se bojí k nim pouštět děti, aby na ně nespadly. Uprostřed vesnice tak stojí každodenní připomínka toho, jak projekt rozdělil sousedy i rodiny.

Čtěte také: Lithiové dilema: Jak může zelená tranzice vést k ekologické katastrofě

Rio Tinto začalo s odkupem v průběhu roku 2020 s cílem posunout se ke stadiu výstavby dolu od začátku loňského roku. S tlakem na prodej vlastních příbytků si pak tamní obyvatelé začali poprvé uvědomovat skutečný rozsah dolu a objevily se i první konflikty mezi zúčastněnými stranami.

Dnes už bývalí obyvatelé vesnice Gornje Nedeljice, kteří se pro takovou transakci se střechou nad hlavou rozhodli, na tom vydělali velké peníze. Ovšem pro část místních, která se spojila do organizace proti lithiovému dolu, to jsou „zrádci“.

Vysvětlují mi, že by nikdy neprodali domy, které postavili jejich předkové. Navíc, pro ně je jejich vztah k přírodě a hospodaření na půdě mnohem udržitelnější a šetrnější než těžba lithia.

Jen pár dnů po obhájení prezidentského postu se nechal Vučić slyšet, že zrušení projektu Jadar byla obrovská chyba.

Ačkoliv společnost trvá na tom, že by důl splňoval nejvyšší standardy ochrany životního prostředí, v Srbsku, které se potýká s korupcí na všech úrovních napříč společností, tomu věří jen málokdo. Jakékoliv znečištění způsobené dolem by znamenalo ekologickou katastrofu pro oblast, která je bohatá na řeky i podzemní vody a jejíž úrodná půda přináší potraviny celé zemi. Právě odhodlání několika místních neprodat své rodinné dědictví nakonec vedlo k vlně protestům na podzim roku 2021, díky kterým byl nakonec projekt Jadar oficiálně zrušen.

Projekt Jadar zrušen

„Srbsko není na prodej“ nebo „Srbsko není kolonie“. I tak zněly některé ze sloganů, které byly vidět a slyšet během protestů předloni na podzim. Vlna nevole se zvedla s návrhem dvou kontroverzních zákonů – o vyvlastnění majetku a o referendu. Obyvatelé z jadarského údolí byli přesvědčeni, že právě vyvlastňovací zákon má obejít jejich nechuť prodat své domovy a odstěhovat se.

Zhruba od poloviny předloňského listopadu tak místní ve spolupráci s ekologickými aktivisty organizovali blokády velkých dopravních uzlů napříč zemí – každou sobotu od dvou hodin odpoledne. Během největších protestů bylo takto paralyzováno více než padesát lokalit, od dálnic přes mosty až po menší krajské silnice. Jen v Bělehradě vyšlo na dálnici, která protíná město, 30 tisíc lidí. Souběžně s tím byly organizovány solidární protesty před srbskými ambasádami po celém světě, i před hlavním sídlem Rio Tinta v Londýně.

Lithium se tak stalo symbolem špatné ekonomické i geopolitické pozice Srbska. Bylo vnímáno jako země, která má být vývozcem nerostné suroviny, jejíž těžba nenávratně znečistí místní životní prostředí, ale kde s průměrnou mzdou okolo 600 eur jen málokdo bude moct jezdit elektrickými automobily.

Masové nespokojenosti s vyhrocenou situací si nakonec všiml i režim, který jen o pár měsíců později, v dubnu 2022, čekaly hned trojí volby – prezidentské, parlamentní i některé lokální. „Veškerá rozhodnutí [spojená s projektem] a všechny licence byly anulovány. Co se týče projektu Jadar, tohle je konec,“ prohlásila srbská premiérka Ana Brnabić loňského 20. ledna po jednání vlády.

Čtěte také: Lithiová horečka a temná strana udržitelnosti: proč Srbové blokují mosty a silnice

Její prohlášení bylo obrovským překvapením pro politické lídry, kteří na starém kontinentu projekt Jadar podporovali a zdůrazňovali jeho význam pro Srbsko i Evropu. Rozhodnutí tamní vlády bylo ale údajně šokem i pro samotnou těžební společnost Rio Tinto, která jen pár dní před tímto verdiktem posunula očekávaný začátek výstavby dolu o jeden rok. Jenže ani protestující neslavili. Nikdo totiž premiérce nevěřil, že by se jednalo o konečné stanovisko.

Protesty pokračují

Zrušení projektu bylo součástí promyšlené předvolební strategie, díky které si prezident Aleksandar Vučić spolu s premiérkou Brnabić a jejich vládnoucí Srbskou pokrokovou stranou (SNS) opět zajistili zdrcující výhru ve všech třech volbách. Ovšem jen pár dnů po obhájení prezidentského postu se nechal Vučić slyšet, že zrušení projektu Jadar „byla obrovská chyba“. Objevení tak velkého naleziště lithia v Srbsku totiž podle něj bylo „jako by se na nás Bůh podíval“.

V Sibnici se místní snaží zabránit tomu, aby byl proveden další vrt. Už čtyři měsíce se tak obyvatelé přilehlých vesniček střídají na stráži.

Ačkoliv byl projekt oficiálně zrušen, jak ukazují výpisy z katastru, Rio Tinto pokračuje s odkupem pozemků i po tomto rozhodnutí. Politici v čele s prezidentem mezitím neúnavně vedou kampaň na podporu nové ropy.

Stejně tak ale pokračují i místní a aktivisti s protesty. „Jadar nikdy důl nepřijme,“ řekla na listopadové demonstraci před budovou vlády Marijana, učitelka z Gornjih Nedeljic a jedna z tváří protestujících obyvatel údolí řeky Jadar. „Nechceme ani L z lithia.“

Na jednom z transparentů stojí v překladu: „Rio Tinto znamená červená řeka. Nechceme červenou Drinu!“ Společnost se skutečně jmenuje podle řeky v jižním Španělsku, kde před 150 lety převzala těžbu mědi a započala tak svou historii jako jedna z největších těžařských korporací na světě. Jenže tamní řeka má právě kvůli těžbě sytě rudou až krvavou barvu. Voda je tak toxická, že v ní prakticky nic nežije.

Právě profil Rio Tinta jako těžařské společnosti, která v průběhu své historie způsobila environmentální i humanitární katastrofy po celém světě, dál vede vesničany a aktivisty k tomu, aby bojovali proti těžbě lithia na svých polích.

Ovšem protest už jen vzdáleně připomíná masové blokády silnic a dálnic, které o rok dříve zastavily Srbsko a donutily vládu ke zrušení projektu. Před budovou vlády stojí pár stovek lidí, a obyvatelé západního Srbska, kteří přijíždějí do Bělehradu vyjádřit svůj odmítavý postoj, už jsou z ustavičného boje proti dolu znatelně vyčerpaní.

Na stráži už více než čtyři měsíce

Důl Jadar zdaleka není jediným lithiovým projektem v zemi. Zhruba 200 kilometrů vzdušnou čarou od údolí řeky Jadar leží vesnička Sibnica. I tam se hledá lithium.

Projíždíme autem obcemi centrálního Srbska, až zastavíme v mírné zatáčce vedle zaparkovaného traktoru a kombajnu. Hned za nimi je pozemek patřící společnosti Balkan Exploration, která se tam chystá provést průzkumný vrt. V této oblasti už byly provedeny dva, oba ale během covidových lockdownů, kdy si toho místní obyvatelé sotva všimli. Jak ale nabývalo na významu dění okolo projektu Jadar v západní části země, také další srbské regiony se postupně začaly mobilizovat.

V Sibnici se místní snaží za každou cenu zabránit tomu, aby byl proveden nový vrt. Nejprve zablokovali traktorem přístup k pozemku, na němž se mělo vrtat. Už téměř půl roku se pak obyvatelé přilehlých vesniček střídají na stráži, kterou drží dnem i nocí. Po osmi až dvanácti hodinách.

Naproti traktoru přes silnici si postavili menší příbytek ze starého lodního kontejneru. Malým okýnkem vidí přímo na pozemek a dvě úzké postele slouží noční hlídce k přespání. Jedna z nich pro tuhle noc patří i mně.

„Proč je vůbec tak důležité zabránit průzkumným vrtům?“ ptám se. „Vše se od nich odvíjí,“ vysvětluje mi Marica z přilehlé vesnice, která vede místní organizaci proti lithiu. „Pokud najdou dostatek důkazů, že se zde nacházejí velká ložiska lithia, budou chtít otevřít důl i tady. A to my jednoduše odmítáme.“

Ačkoliv v údolí řeky Jadar byla společnost Rio Tinto před zrušením projektu k výstavbě lithiového dolu nejblíže, je to právě oblast kolem centrálního Srbska, do níž spadá i vesnička Sibnica, kde se počítá s nejrozsáhlejším těžařským průzkumem.

Aktivisté jsou přesvědčeni o tom, že je jen otázkou času, než bude projekt Jadar opět obnoven.

V Srbsku v tuto chvíli existuje až 178 výzkumných licencí, které mají za cíl objevit výnosná naleziště bílého zlata. Obyvatelé z jadarského údolí se už spojili s dalšími místními organizacemi, které se společně bouří proti plánované těžbě lithia.

Může se projekt Jadar vrátit?

„Srbsko je nejspíše jediná země na světě, která nebude využívat bohatství, jež nám naše země dává, a nebude těžit lithium,“ prohlásil srbský prezident Vučić v prosinci na energetické konferenci, na kterou se sjeli premiéři a ministři z celého regionu západního Balkánu. Od voleb si tak vytrvale stojí za tím, že netěžit lithium v Srbsku by byla obrovská chyba a promarněnou příležitostí pro rozvoj státu.

Čtěte také: „Lithium bude důležitější než zemní plyn.“ Evropa se probouzí do nové energetické geopolitiky

Po roce od oficiálního zrušení výstavby největšího dolu na novou ropu v Evropě není lithiové dilema Srbska dosud vyřešeno. Aktivisté jsou přesvědčeni o tom, že je jen otázkou času, než bude projekt Jadar opět obnoven. Místní z dalších oblastí napříč Srbskem, jimž také hrozí otevírání lithiových dolů, se tomu snaží všemi prostředky zabránit, a to už při snaze provést průzkumné vrty.

Co to znamená pro lithiovou budoucnost, když obyvatelé jedné ze zemí s největšími ložisky odmítají výstavbu dolů? Ačkoliv je lithium považován za klíčový prvek pro zelenou tranzici, protestující proti jeho dolování se považují za ekologické aktivisty. A místní zemědělci zas vnímají svůj způsob života jako mnohem více udržitelný než nezvratné zásahy do krajiny, které by těžba lithia nevyhnutelně přinesla.

V Srbsku se tak otevírají klíčové otázky ohledně chápání toho, co to skutečně znamená udržitelnost a jak má naše zelená budoucnost vypadat.

Tento článek vznikl s podporou programu Reporting Democracy, vedeného Balkan Investigative Reporting Network (BIRN).