Kontroverzní turecký zákon nařizující eutanazii toulavých zvířat vyvolal masové protesty. Zastánci zákona ho považují za nutný krok, odpůrci za projev autoritářství a porušení základních etických hodnot.
Když jsem v létě znovu přicestovala do Istanbulu na studijní stáž, jako vždy mě v rozpálených ulicích turecké metropole přivítali místní psi a kočky.
Vídávám je tu i na netradičních místech: třeba v obchodě se spodním prádlem, učebně ve škole nebo na stole v baru. Cestou domů míjím kavárnu, u které se kromě místních ze sousedství Yeldeğirmeni schází také psi. Pokojně polehávají na ulici a popíjejí vodu z misek, které pro ně připravili sousedé nebo lidé z kavárny.
Potkávat zvířata ve městě je prostě v Turecku normální, patří to do místního koloritu. Brzy však může být všechno jinak.
Na konci července obletěla sociální sítě fotografie, na které vítězně pózují poslanci a poslankyně tureckého parlamentu těsně po přijetí kontroverzního zákona nařizujícího eutanazii toulavých zvířat.
Na Instagramu fotku doprovázel hashtag znamenající v překladu „vrazi“ a platformy ochránců zvířat, organizující se právě na této sociální síti, svolávaly k dalším, hlasitějším protestům. Ty se proti drastickému zákonu konají od jeho návrhu na začátku léta po celé zemi.
Iniciativu Yaşam için yasa (Právo na život) fungující od roku 2021 doplnila také platforma Yaşatacağız (Udržíme při životě), jejíž cíl je jasný: Zabránit výkonu eutanázie, či přesněji řečeno zabití toulavých zvířat, kterých podle odhadů žije v Turecku kolem 4 milionů.
Zdi i kavárny istanbulské čtvrti Kadikoy zaplavily plakáty s výzvami k „nedotýkání se klidných sousedů v naší čtvrti“.
Termín eutanazie v sobě implicitně zahrnuje souhlas se smrtí, který zvířata zákonitě nemohou poskytnout. Jedná se tedy o terminologickou hříčku zakrývající skutečný rozměr situace, který organizace označují za vraždu, zabití či masakr.
„Příkaz k vyhlazení“
Kontroverzní zákon opravňuje města a obce k umělému uspání zvířat, kterých se měsíc od přemístění do útulku neujmou noví majitelé nebo těch, jež obec označí za agresivní a nebezpečné.
S obcemi, jejichž většinu nyní drží opoziční strana CHP, jejich novou roli ovšem parlament, v němž naopak převažují zástupci vládnoucí strany AKP, nijak neprodiskutoval, a jak bude probíhat systém evaluace také není transparentní.
Předseda CHP Özgür Özel označil zákon za protiústavní a novou pravomoc obcí za „příkaz k vyhlazení, jehož se obce vedené CHP rozhodně neplánují účastnit“.
Podobný odpor vyjádřila také strana DEM ovládající většinu obcí v kurdských provinciích na jihovýchodě země. Poslankyně Çiçek Otlu na jedné ze schůzí v parlamentu před přijetím zákona poukázala na absurditu logiky zákona, jenž má za cíl řešit problém veřejného zdraví a nebezpečí, které údajně toulavá zvířata představují.
Případů napadení lidí je však naprosté minimum. „Nejsou to zvířata, za nimiž se na ulicích ze strachu otáčím, ale muži,“ upozornila na palčivou realitu femicid v zemi. Turecko zažívá každý měsíc až čtyřicet genderově podmíněných vražd.
Na mého souseda nesahej
Hlasitá kritika legislativy se ozývá nejen z opozice, ale také z dalších stran. Mimo jiné z Lékařské komory a asociací veterinářů, epidemiologů a psychologů. Právníci pak upozorňují na to, že v zákonu mají zvířata spíše postavení komodit než živých bytostí.
Rovnost s lidmi naopak zdůrazňují iniciativy Právo na život a Udržíme při životě a veřejnost hovořící o toulavých psech a kočkách jako o sousedech nebo kamarádech. Zdi nebo i kavárny či další prostory istanbulské čtvrti Kadikoy, ve které nyní pobývám, zaplavily plakáty s výzvami k „nedotýkání se klidných sousedů v naší čtvrti“. Když v jedné z místních kaváren sepisuji tento text, přitulí se ke mně černobílé kotě.
Protestům, na které přichází stovky občanů a občanek, kralují pokřiky volající po odstoupení vládnoucí strany AKP a po humánním přístupu ke zvířatům. Dalším ze signifikantních hesel mobilizace je také „V minulosti již podobná ostuda nastala“. Tím protestující odkazují k masové deportaci a vyhnání 80 000 psů na ostrov Hayirsızada nedaleko Istanbulu v roce 1910.
Čtěte také: Reportáž z ostrova Lesbos: Jak Řekové násilím vytlačují lidi z Evropy
Výrazným rysem demonstrací je také intersekcionalita – do ulic za práva zvířat vyráží bojovat i ti, kteří se takových akcí obvykle neúčastní.
„Málokdy se v Turecku vidí účast napříč celým politickým spektrem, generacemi a genderem. K nesouhlasu s navrženým zákonem totiž stačí být člověkem.“ říká jedna z dobrovolnic iniciativy Právo na život.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
