Několikanásobně dražší ceny energií a pohonných hmot ženou tisíce Moldavanů do ulic protestovat proti vládě. Nelehké situace však využívá Kreml, který skrze některé zdejší politiky a aktivisty organizuje protesty. A zřejmě chystá v zemi během zimy převrat.
„Dostávám takovou penzi, že mi někdy nezbývá ani na kus chleba. Co je tohle za život?! Takhle si snad oni představují důstojné stáří?“ pláče na kameru na jednom z protestů v centru hlavního města Moldavska zoufalá seniorka. „Všechno se zvýšilo. Cena plynu i elektřiny. Co máme čekat dál? Chtějí nám snad vypínat světlo? Budeme se ve tmě třást zimou?“ rozčiluje se na podobné akci jiná postarší žena.
Tisíce lidí s vlajkami v rukách, protivládními transparenty a píšťalkami v ústech stojí před místním státním zastupitelstvím a křičí: „Demisi, demisi!“ Požadují odchod podle nich protinárodní vlády a vypsání nových parlamentních voleb. „Budeme tu stát tak dlouho, dokud nebudou všechny naše požadavky vyplněny,“ říká důrazným hlasem do mikrofonu jeden z protestujících.
Plyn za pětinásobek
Máte skoro pocit, že jste se omylem ocitli na demonstraci Česká republika na 1. místě na Václavském náměstí? Takto ale vypadají demonstrace v posledních týdnech v moldavské metropoli Kišiněvě. Jiná země, ovšem příběh zdejších protivládních nálad se v lecčem podobá tomu našemu. Jenomže v mnohonásobně horší verzi. Moldavsko s 2,5milionovou populací patří k nejchudším státům Evropy a aktuální inflace a horentní ceny plynu a elektřiny dopadají na místní obyvatele nepředstavitelným způsobem.
Podle dokumentů, z nichž vychází ukrajinská rozvědka, převedla FSB desítky milionů dolarů na zesílení ruského vlivu v Moldavsku.
Země je totiž zcela závislá na dovozu ruského plynu a invaze na Ukrajinu pro ni znamená pěknou čáru přes rozpočet. Více než pětinásobné zvýšení ceny tohoto paliva v letošním roce zapříčinilo, že účty za energie nyní představují více než 60 % životních nákladů průměrného Moldavana a naděje na brzké zlepšení zůstává jaksi v nedohlednu. Situaci navíc zhoršuje ruské bombardování ukrajinské infrastruktury, především té energetické. Moldavsko totiž 30 % elektřiny dováží právě ze sousední Ukrajiny.
Upadající socioekonomické poměry a sílící nejistota nežene do ulic pouze nespokojené a vyděšené občany, jejichž obavy jsou oprávněné. Příležitosti využívají i tamní proruské síly s cílem odstavit prozápadní vládu prezidentky Maii Sandu a otočit kormidlo moci směrem na východ – vstříc Moskvě.
Hvězda odporu s kriminální minulostí
Ještě znepokojivější zprávy přinesl minulý týden server The Washington Post s odkazem na ukrajinskou rozvědku. Kreml prý pomocí své zpravodajské služby FSB a místních loajálních politiků chystá v malé postsovětské republice politický převrat. Podle dokumentů, z nichž vychází ukrajinská rozvědka, převedla FSB desítky milionů dolarů na zesílení ruského vlivu v zemi, a především podporu moldavských politiků ochotných prosazovat ve své vlasti zájmy Kremlu.
Čtěte také: S velkým Ruskem, nebo bez něj? Reportáž ze země, kde se protínají zájmy Východu a Západu
Jedním z nejposlušnějších a nejodhodlanějších v tomto směru je Ilan Shor. Pětatřicetiletý ambiciózní podnikatel a předseda stejnojmenné strany Shor, který je stíhán za to, že ukradl miliardu dolarů z moldavských bankovních systémů, je považován za hlavní tvář a organizátora nynějších protestů. Překážkou zjevně ani není, že se jich neúčastní osobně, v roce 2019 totiž utekl před soudem do Izraele.
A zdá se, že rozvracení a destabilizace vlastního státu mu jde stejně dobře od ruky jako zmíněná astronomická zpronevěra. Jinak by se asi nedočkal pochvaly ze strany některých vysoce postavených ruských činitelů. Jeden z nich označil Shora jako „důstojného dlouhodobého partnera“, a měl dokonce nabídnout moldavskému regionu vedenému Shorovou stranou levnější dodávky plynu.
Ruský boj o malou zemi
Přesně naopak ocenily Shorovo angažmá Spojené státy, které na něho – stejně jako na některé další politiky – uvalily koncem října sankce. Jako důvod Washington uvedl vyvolávání nepokojů v Moldavsku a jejich koordinaci. Letos v červnu měl Shor také se „subjekty se sídlem v Moskvě“ spolupracovat na podkopání snah Kišiněva ohledně hlubší integrace s EU.
„Jsme naprosto nezávislá strana, která hájí pouze pozice moldavských občanů,“ komentoval následně politik uvalení sankcí na svou osobu. Neodpustil si přitom narážky na moldavskou prezidentku i vládu, která podle jeho slov prozápadním příklonem přivedla zemi akorát do hluboké hospodářské krize.
Ilan Shor se jevil jako ideální partie. Mladý populistický politik s ruskou manželkou byl podle zprávy FSB lehce manipulovatelný.
Zájem Moskvy o udržení si Moldavska ve své sféře vlivu se táhne již od rozpadu Sovětského svazu v 90. letech, kdy na východě země vznikla Ruskem podporovaná, přitom však mezinárodně neuznaná Podněsterská separatistická republika. Ta po léta působila jako mocná páka na Kišiněv, respektive brzda v přibližování Moldavska euroatlantickým strukturám. Po více než 30 let Kreml hojně investoval i do podpory moldavských politiků orientovaných na Rusko.
Snadnější cíl než Ukrajina
Nástup současné hlavy státu Maii Sandu v listopadu 2020, která jasně udala kurz dalšího vývoje Kišiněva směrem na Západ a zintenzivnila přístupové rozhovory s Evropskou unií, byl pro Putina značnou nepříjemností. Staří, sovětsky smýšlející politici už evidentně Moldavany nelákali. Kreml se tak dal do usilovného hledání nového místního lokaje, který se zde bude o zájmy Moskvy aktivně zasazovat. Ilan Shor se jevil jako ideální partie. Mladý komunální politik s populistickým vystupováním a ruskou manželkou byl podle zprávy FSB zároveň lehce manipulovatelný, což se Kremlu mohlo obzvlášť hodit.
Ruští političtí stratégové se v Kišiněvě začali objevovat od března 2021. Vzhledem k Shorovu exilu se scházeli se zástupci jeho strany a postupně zde vypracovávali strategii jak uspět mezi občany. Straně bylo například doporučováno, aby co nejvíce „mazala negativní pozadí“ Ilana Shora, které souvisí zejména s jeho trestním stíháním. Docílit toho měla třeba pomocí uplácení novinářů, aby o „určitých věcech“ zkrátka nepsali.
Rusko toho bohužel k totální destabilizaci ekonomicky slabého Moldavska už moc nepotřebuje.
To, nakolik výhodná byla sázka Kremlu na Ilana Shora, ukáže teprve nadcházející zima, která bude pro Moldavany vzhledem k současným cenám energií a vědomím války za humny zvláště tuhá.
Kišiněv po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu požádal o vstup do EU. V červnu udělila Evropská rada Moldavsku a Ukrajině status kandidátského státu. Na zjištění grandiózního zapojení Moskvy do vnitřních záležitostí země reagovala v úterý 1. listopadu moldavská vláda vyhoštěním ruského velvyslance. Otázkou je, zda na takový krok již není pozdě.
Ulicím Kišiněva a dalších měst je však v tuto chvíli geopolitické soupeření o něco vzdálenější než hororové účty, které Moldavané každý měsíc drží v ruce. „Lidé vycházejí ven, protože si takto nemůžeme dovolit žít. Ceny benzínu se zvýšily pětkrát, ale důchody a mzdy zůstávají stejné,“ teskní seniorka Zina.
Jak pro The Washington Post trefně shrnul jeden místní prozápadní politik, Rusko toho bohužel k totální destabilizaci ekonomicky slabého Moldavska už moc nepotřebuje. Stačí zhasnout světla, a na tom Rusové intenzivně pracují.
