Donald Trump rád říká, jak se s ním do Spojených států vrací meritokracie. Zatímco ale federální administrativu plní zcela nekvalifikovaní běloši, lidé jiných barev pleti mizí z úřadů i webových stránek.
Od poloviny letošního března americká federální vláda explicitně nezakazuje poskytovatelům služeb, aby provozovali rasově segregované restaurace, čekárny, vodní pítka a další zařízení. Ruší tím stěžejní a zcela přelomové opatření prezidenta Lyndona B. Johnsona z roku 1965, které pomohlo nastartovat desegregační snahy ve federálních úřadech a firmách pro ně pracujících.
Nadále platí místní vyhlášky a státní zákony zakazující diskriminaci na základě rasy, barvy kůže, víry, pohlaví, sexuální orientace, genderové identity nebo původu – stejně jako Zákon o občanských právech z roku 1964. Zrušení přelomového opatření ale signalizuje, že Trumpova administrativa chce dosáhnout stavu, označovaného některými americkými komentáři za „velkou resegregaci“ (The Great Resegregation).
Resegregační snahy nejsou u současného prezidenta nic nového. Minimálně od roku 2020 hovoří Donald Trump a jeho blízcí spolupracovníci o potřebě z federálního byrokratického aparátu, americké armády a škol i univerzit vymýtit iniciativy na podporu diverzity, rovnosti a inkluze (DEI).
Nejprve prezident brojil proti kritické rasové teorii (CRT), která údajně zachvátila americké federální agentury a školství okolo léta roku 2020 – symptomem údajného prorůstání této „ideologie“ byly tehdejší protesty proti vraždě George Floyda a policejní brutalitě.
Kritická rasová teorie (CRT)
Akademický směr i hnutí v oblasti občanských práv ve Spojených státech, který kriticky zkoumá tamní právo v kontextu rasových otázek a předsudků. Posledních několik let je CRT pod soustavným tlakem konzervativních zákonodárců, kteří se její výuku snaží omezit nebo rovnou zakázat.
Republikánští guvernéři následně na popud Bílého domu zahájili boj proti knihám, učebním materiálům a kurzům, které měly údajně kritickou rasovou teorii propagovat mezi školáky i vysokoškoláky. Tehdejší vlna cenzury mnohde trvá dodnes.
Ze strašáka CRT se postupně stalo woke a DEI, klíčová slova a zkratky používané Elonem Muskem při obhajování kroků jeho úřadu DOGE i v řadě exekutivních příkazů, které prezident Trump podepsal během prvních týdnů v úřadu. V očích mnoha Afroameričanů přitom pejorativní užití těchto slov nahrazuje to, které se ve slušné společnosti už nějakou dobu nepoužívá: n**r.
Trumpovy dekrety mají široký záběr: míří na federální úřady a instituce, veřejné i soukromé školy, univerzity i soukromý sektor. Bílý dům v den inaugurace nařídil všem úřadům – s důrazem na Pentagon a armádu – aby veškeré programy DEI zrušily.
Následně si vyžádal posouzení federálních smluv za účelem identifikování firem, neziskových společností a nadací, spolupracujících s federální vládou a hodlajících v programech pokračovat. Takové entity varoval, že mohou být cílem vyšetřování za diskriminaci vůči bělochům.
Ministerstvo školství pak nově vyšetřuje více než padesát univerzit kvůli jejich iniciativám DEI, přičemž k vyšetřování využívá své interní divize pro občanská práva. Jedná se o oddělení, používající pod novou republikánskou administrativou antidiskriminační zákony ze šedesátých let, aby „ochránilo“ současné bělošské studenty a uchazeče o studium před údajným obráceným rasismem.
Zpátky k Jimu Crowovi
Na první pohled se může zdát tažení proti DEI nesmyslné. Americká společnost sice určitých zásadních pokroků v rasové a zejména genderové integraci dosáhla, ale zároveň už dobré čtvrtstoletí podobné snahy spíše stagnují.
Například veřejné školství dosáhlo v polovině devadesátých let solidní úrovně desegregace, ale právě tyto úspěchy zároveň přinesly několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, který seznal, že desegregačních aktivit a programů již není třeba.
Proto je dnes na některých místech v USA segregace ve školách na stejné či dokonce horší úrovni než v době zákonů Jima Crowa. Rasová integrace v pracovních odvětvích pak podle studie Národního úřadu pro ekonomický výzkum dosáhla úrovně roku 1990.
Korporátní iniciativy DEI zároveň vždy představovaly spíše marketingový trik než skutečné změny na pracovištích a ve strukturách a hodnotách firem. Ani zde proto není vidět výrazný pokrok ve srovnání s koncem 20. století. Byly to ostatně velké korporace, které ke zrušení programů DEI přistoupily prakticky okamžitě po vyhlášení Trumpových exekutivních příkazů.
Zapomenout nelze ani na vysoké školy, kde je zastoupení černošských a hispánských studujících dlouhodobě pod úrovní jejich zastoupení ve věkové kohortě studentstva.
Při bližším prozkoumání jsou tedy snahy odstranit programy DEI z federálních institucí stěžejním krokem v procesu resegregace. Právě federální byrokracie a armáda už přes sto padesát let poskytují Afroameričanům a postupně i dalším znevýhodněným lidem – především ženám – kariérní příležitosti v jiných sférách dlouho zapovězené.
Přispívají tak k socioekonomické mobilitě a postupné integraci těchto komunit do americké společnosti. Úředníci a vojáci zkrátka dlouho tvoří páteř afroamerické střední třídy.
Federální cesta
Už po konci občanské války (1861-65) se Afroameričané mohli hlásit na úřednické pozice ve federální administrativě i v některých liberálních státech. Na začátku dvacátého století díky tomu tvořili nedílnou součást personálu prakticky každého federálního ministerstva a úřadu, i na řídících pozicích.
Jen v hlavním městě USA představovali na deset procent všech úředníků rasově integrované státní správy. To se však změnilo po nástupu Woodrowa Wilsona do Bílého domu v roce 1913.
Wilson jako kandidát sliboval férové zacházení s afroamerickými občany a získal tak významnou podporu afroamerického elektorátu. V praxi ale ministři s jeho posvěcením okamžitě zaváděli segregaci na Statistickém úřadě, Ministerstvu financí, v námořnictvu, na Ministerstvu vnitra, Ministerstvu války, Úřadu pro vládní dokumenty a v několika dalších institucích.
Afroameričané dostali výpovědi, byli přeřazeni na podřadné manuální práce nebo na místa, kde nepřišli do styku s veřejností. Na poštách byly jasně označeny jejich přepážky a samozřejmě došlo i k segregaci dříve sdílených sociálních zařízení a jídelen.
Zároveň už na konci roku 1913 začaly federální úřady požadovat připojení osobních fotografií k žádostem o pracovní pozici, což jim umožnilo okamžitě vyhodnotit a rozdělit uchazeče podle rasové příslušnosti.
Postupně tak dosáhli omezení počtu přijímaných Afroameričanů či dalších minorit. Nově byl také přijímáni na nižší pozice než obdobně kvalifikovaní bělošští uchazeči.
Segregace se samozřejmě dotkla i platů: například ekonomicko-historická studie z roku 2020 ukazuje, že rozdíl v platech mezi černošskými a bělošskými úředníky vzrostl za Wilsonova prezidentství o sedm procent.
Až druhá světová válka a exekutivní příkazy prezidentů Roosevelta a Trumana přinesly novou vlnu desegregace v obranném průmyslu (na úřadech i v továrnách) a v armádě, v níž během války sloužilo více než milion černošských vojáků.
Ti sice následně nemohli kvůli diskriminaci ze strany jižanských státních úřadů využít výhodných půjček pro veterány na koupi domu a možnosti studovat na státních univerzitách zdarma, ale z armády se během dalších desetiletí postupně stala nejrozmanitější státní instituce v USA.
(Zde jsem mimochodem chtěl poskytnout odkaz na některý z oficiálních armádních webů, ale všechny stránky ohledně diverzity vykazují kvůli Trumpovým direktivám chybu 404.)
Náš web nikam mizet nehodlá. Odolnost vůči vnějším tlakům si udržujeme díky lidem, kteří se přidali do našeho Voxpot Klubu. Děkujeme za podporu, bez které bychom nemohli existovat!
Dnes lze obecně konstatovat, že černoši a černošky jsou společně s Hispánci ve srovnání s ostatními etniky nadměrně zastoupeni ve většině součástí amerických ozbrojených sil a díky štědrým benefitům dosáhnou na vzdělání, koupi nemovitosti a penzi, které jim jiná instituce či společnost jen stěží nabídne.
Federální úřady přitom začaly opět ve větší míře zaměstnávat kvalifikované osoby z řad etnických minorit na základě přelomových zákonů z šedesátých let. Právě federální instituce musely nejpoctivěji zavádět opatření proti diskriminaci při pohovorech, na pracovišti i v kariérním řádu.
Také díky těmto změnám a nárůstu počtu afroamerických úředníků ve federální správě mohla v druhé polovině 20. století stabilně růst černošská střední třída.
Propustit a zrušit
Trumpovy a Muskovy škrty a vyhazovy se tedy bytostně dotýkají živobytí a postavení černošských komunit, i jejich tvrdě vydobytých práv a pozic. Útočí totiž na nejspolehlivějšího a nejméně diskriminujícího zaměstnavatele Afroameričanů a dalších minorit v posledních šedesáti letech.
Téměř jedna třetina zaměstnanců amerického ministerstva školství jsou černoši a jeho zrušení, které prezident Trump oznámil letos 20. března, by je připravilo o práci.
Ostatně z doposud propuštěných úředníků ministerstva byla drtivá většina černochů – stejně jako čtvrtina úředníků na Úřadě pro veterány (Veteran Affairs).
Muskův úřad chce zároveň zrušit pozice, které mají v popisu práce ochranu občanských práv zaměstnanců, a úřednické posty vyšetřující stížnosti na diskriminaci na pracovišti ve federálních úřadech.
Elon Musk tím dosáhne nejen rozvolnění pravidel, kvůli jejichž porušení byly a jsou jeho továrny a kanceláře vyšetřovány ze strany vládních agentur, ale také se mu podaří demontovat, co z federální administrativy dělalo spolehlivého a hlavně férového zaměstnavatele příslušníků znevýhodněných skupin obyvatelstva.
Výše uvedené demontážní snahy povedou, podobně jako za administrativy Woodrowa Wilsona, k vytvoření nových – sice naoko „barvoslepých“, ale ve svém účinku jednoznačně diskriminačních – bariér omezujících přístup Afroameričanů a dalších etnických minorit k pracovním a kariérním příležitostem ve federální či státní správě, nemluvě o soukromé sféře.
Černošská střední třída zchudne a oslabí a instituce přijdou o rozmanitost perspektiv a hlasů při rozhodování o legislativě a jejím zavádění. Země ztratí stěžejní výdobytky éry hnutí za občanská práva, které primárně vedly ke zrovnoprávnění pozice Afroameričanů a Hispánců a zároveň vydláždily cestu ke zlepšení postavení žen a imigrantů v americké společnosti i ekonomice.
Spojené státy přestanou být multikulturní demokracií, kterou přes půl století představovaly. To je ostatně cílem jednoho z architektů Projektu 2025 a ředitele Úřadu pro správu a rozpočet USA, Russella Voughta.
Čtěte také: Nejdůležitější Trumpův úředník, kterého neznáte. Pomůže Muskovi škrtat?
Donald Trump od návratu do Bílého domu tvrdí, že pod jeho vedením se americká společnost opět stane meritokracií, zaměstnávající jen nejkvalifikovanější uchazeče a přijímající na univerzity jen nejtalentovanější studenty – bez ohledu na rasový původ či pohlaví.
Jak však Trump a Musk ukazují, jde v tomto případě o doublespeak. Projevy vládních představitelů říkají jednu věc, ale jejich kroky ukazují pravý opak. Pod hávem „barvosleposti“ se totiž skrývá implicitní preference bělošské etnicity.
Jak jinak si vysvětlit, že na školách na amerických vojenských základnách po celém světě i na školách v republikány vedených státech mizí ze školních osnov černošské příběhy a historické postavy, ale ty bělošské zůstávají? Jak jinak vnímat nařízení na školách, aby se neučilo o temných kapitolách amerických dějin, které většinou zahrnují násilí majoritní společnosti na etnických minoritách a ženách?
Co jiného naznačuje prezident Trump a Elon Musk, když obviní programy DEI ze zapříčinění srážek letadel? A co jiného znamená vytvoření seznamu obsahujícího slova jako černošský, hispánský, indiánský, ženy nebo diskriminace, které musí zmizet z webových stránek ministerstev a úřadů?
Mizí dokonce celé webové stránky a články, včetně těch o černošských vojácích, a vláda kvůli zmíněným slovům ruší bez dalšího vysvětlení financování výzkumných grantů a projektů.
Těžko pak věřit slovům prezidenta a jeho největšího sponzora o meritu a skutečných schopnostech, když svoji federální administrativu naplnili zcela nekvalifikovanými jedinci a nezbylo přitom místo ani na jednoho Afroameričana…
Bělošská identita, proti jejímuž úpadku na úkor ostatních etnických skupin Donald Trump od roku 2015 staví svoji politickou kariéru, je současnou administrativou považována za nadřazenou a apriorně znamenající či zajišťující kvalifikovanost. Na principu rasové hierarchie pak staví i svoji strategii resegregace federálních úřadů a privátního sektoru.
Momentálně sice nemá takovou agresivní podobu jako zákony Jima Crowa, ale je do očí bijící. A rozleptává multikulturní demokracii i přísliby americké ústavy.
