Případy sexuálního zneužívání dětí duchovními držela katolická církev dlouho pod pokličkou. Jejich zveřejnění však nyní otřásá postavením této jedné z nejvlivnějších světových institucí. Labyrint příčin, vztahů a vzájemného krytí mezi kněžími i vysokými hodnostáři rozplétají světské soudy, ale i samotný papež František.
Kněz, který Martineze zneužil, ho učil katechismus. Martinezovi je teď 52 let a vzpomíná, že duchovní ho pozval k sobě domů a nutil k sexu. Rodiče o tom informovali církev. Martinez nechtěl případ řešit soudem. Jeho příběh je jen jedním z mnoha. „Katolická církev (…) je zapojená do krize enormních rozměrů. Nemůžeme před ní utéci,“ řekl americký kněz a psychoterapeut Richard Sipe, který zneužívání v církvi dlouhodobě zkoumal.
Případy kněží zneužívajících děti se v posledních letech vynořily s větší intenzitou než dříve. První kauzy se objevily v 80. letech v USA a Kanadě. V roce 2009 bylo odhaleno zneužívání v irských katolických školách. V Kanadě se našlo velké množství hrobů s ostatky domorodých dětí, které byly násilně odebrány rodičům a vychovávány církví. Tisíce z nich zemřely nejen na podvýživu a různé nemoci, ale i na následky týrání, včetně toho sexuálního. Velký rozruch pak ve společnosti vyvolaly případy zveřejněné v posledních měsících.
Od roku 2018 nezávislá komise zkoumala sexuální zneužívání dětí francouzskými katolickými duchovními. Součástí rozsáhlého šetření bylo vyslýchání obětí a svědků, k tomu se podařilo shromáždit mnoho průkazných materiálů – z policejních, církevních i mediálních zdrojů. Nakonec vyšlo najevo, že od roku 1950 kněží zneužili až 216 tisíc dětí. Pokud se mezi pachatele připočtou i další členové církve, třeba učitelé, může jít až o 330 tisíc dětí. Činy mělo spáchat 2900–3200 členů církve. Jean-Marc Sauvé, který stál v čele komise, uvedl, že církev zneužití záměrně zamlčovala a kryla pachatele. Jen několik případů vyústilo v disciplinární řízení a trestní stíhání. „Jsme v podřízené pozici… V mentálním zajetí. Sledujeme osobu, která nad námi převezme najednou moc… Jsme chyceni v pavučině,“ vypráví jedna z obětí.
Kněz se s chlapci pral, jakoby z legrace, plácal je do břicha a snažil se je u toho osahávat. Často nechyběly ani drogy a alkohol ke snížení zábran.
Ve stejném roce, kdy začala francouzská komise řešit problém tamní církve, v Polsku šel do kin snímek Kler (Klér), odhalující zneužívání v polské církvi. O rok později následoval dokument Tylko nie mów nikomu (Jen to nikomu neříkej), kde oběti promlouvaly o své zkušenosti. Oba snímky otevřely bolestivou debatu.
Letos v létě polská církev zveřejnila čísla případů zneužívání. Mezi roky 2018 a 2020 zaznamenala 368 nahlášených zneužití, které mělo spáchat 290 duchovních. Nejstarší provinění sahají až do roku 1958. Celkem 173 obětí bylo mladších 15 let. Prokázat se nepodařilo 39 případů, přičemž jen 148 případů bylo předáno policii. Další církev neprošetřila proto, že pachatel zemřel. Arcibiskup Wojciech Polak se omluvil obětem a požádal je o odpuštění. Jde teprve o druhý případ, kdy polská církev taková čísla uveřejnila, poprvé se tak stalo v roce 2019. Polští aktivisté v reakci na zdráhavý přístup kléru vytvořili mapu s 580 případy zneužívání polskými duchovními, které se objevily v médiích a u soudu.
Čtěte také: Násilí na ženách roste. Jde o stínovou pandemii, tvrdí Světová zdravotnická organizace
Manipulace s emocemi i drahé dárky
Podle akademika Briana Clitese, který se na téma zaměřuje, má každá oběť specifickou zkušenost. Několik prvků se ale opakuje, třeba zapojení motivu víry. Případy se odehrávají v církevních prostorech a skrze kontext katolických rituálů a modliteb.
Americký průzkum ukázal, že kněží používali prvky „groomingu“. Jde o psychickou manipulaci, při níž chce pachatel navázat důvěrný vztah s obětí s cílem zneužití. Kněz si tedy nejdřív dítě vybral jako svého favorita, dával mu drahé dárky a takto ho ovládal. Oběť si připadala výjimečně a duchovní nad ní získal kontrolu. „Emočně jsem byl na knězi závislý, a když si vybral někoho jiného a vynechal mě, cítil jsem se smutně,“ vyprávěla jedna z obětí. Kněží se snažili k dětem dostat blíž skrze fyzickou interakci. Jeden z duchovních se s chlapci pral, jakoby z legrace, plácal je do břicha a snažil se je u toho osahávat. Často nechyběly ani drogy a alkohol, což mělo snížit zábrany. Pachatelé se snažili v obětech probudit důvěru, trávili s nimi volný čas a brali je na výlety na vzdálená místa, aby je izolovali od ostatních.
Podle studií se tři čtvrtiny zneužívání objeví v „důvěrném kruhu“ oběti. Dítě mělo mnohdy s pachatelem bližší přátelský vztah. Kněží navazovali přátelství i s rodiči, aby se vyhnuli podezření. V případech sexuálního zneužívání dětí 90 % obětí zná pachatele, ať už jde o kněze, učitele nebo skautské vedoucí. Typické je, že spousta zneužití je nahlášeno až po dlouhé době, a to kvůli studu i strachu, že okolí tomu nebude věřit. Pachatelé s dětmi manipulují a přesvědčují je, že je to jejich chyba. Oběti často navíc až v dospělosti pochopí, co se jim v dětství stalo.
Ukázalo se, že někteří pachatelé nemají prvotní zájem vyloženě o děti – ty jsou jen náhradou za nedostupného dospělého.
V roce 2004 byla publikovaná studie z John Jay College, pokrývající případy z let 1950–2002. V tomto období se objevilo celkem 10 667 obvinění ze zneužití dětí americkými katolickými kněžími. Církev doložila 6700 obvinění proti 4392 kněžím, což byly čtyři procenta všech kněží aktivních v té době v USA. Jen 252 jich bylo odsouzeno. Policii bylo předáno 1021 případů. Nakonec jen 100 pachatelů skončilo ve vězení. Podle této studie se opakovalo až 20 druhů sexuálního chování – od dotýkání po znásilnění. Méně než 10 % obviněných osahávalo děti přes oblečení, v téměř 30 % šlo o orální sex a 25 % zahrnovalo penetraci či pokus o ni. Obvinění kněží začínali se zneužíváním šest až devět let po vysvěcení. Podle psychologického hodnocení pachatelé nijak nevyčnívali, netrpěli úzkostí ani poruchou osobnosti.
Studie je často citovaná i kritizovaná – financovala ji církev a její odpůrci mnohdy odkazují na možnou podjatost i problematickou věkovou hranici pro pedofilii. Studie totiž jako pedofilní případy vnímá ty, kde figurují děti mladší 10 let, zatímco v americké legislativě je hranice stanovena na 13 let. Proto jsou čísla studie někdy vnímaná jako podhodnocená. Sociolog Fr. Andrew Greeley v roce 1993 odhadoval, že obětí mohlo být v té době „hodně přes 100 tisíc“.
Celibát, pedofilie, zneužití moci
Mezi příčiny zneužívání se uvádí patriarchální nastavení církve, celibát a moc, kterou kněží mají. Podle akademika Briana Clitese neexistuje jen jedna příčina. Richard Sipe se domnívá, že za zneužíváním stojí sexuální touha spojená s mocí církve a autoritou kněze. Důvěra i morální autorita, kterou duchovní mají před veřejností, spočívají i na předpokladu upřímného, dodržovaného celibátu. Jenže studie ukazuje, že jen 50 % kněží celibát dodrží.
Ve veřejné diskusi se objevuje předpoklad, že právě celibát může být u zneužívání faktorem – že potlačení sexuality vede k její „nezdravé ventilaci“. Ale zneužívání se děje i v církvích, které celibát nevyžadují. Podle serveru Slate je to spíš další faktor, který k chování kněží přispěje. Podle novináře Andrewa Sullivana sexuálně konfliktní muže kněžství láká. Doufají totiž, že celibát zamezí jejich zmatenému prožívání vlastní sexuality a že jim pomůže kontrolovat jejich chování – pokud například pociťují, že je přitahují děti. Tak se v církvi mohou koncentrovat lidé s předpoklady k sexuálnímu zneužití. Faktorem je i to, že lidé, kteří byli v dětství zneužití, se ho sami pravděpodobněji dopustí v dospělosti – podle studie 33–75 % násilníků-kněží mělo takovou zkušenost.
Nemusí jít vždy o pedofilii. Ukázalo se, že někteří pachatelé nemají prvotní zájem vyloženě o děti – ty jsou jen náhradou za nedostupného dospělého. Zneužití může být i touhou ovládat jiného člověka. Kněží podle výzkumu využívali své dominantní pozice, vzbuzovali v dětech záměrně pocit, že jsou morální i etickou autoritou. Podle studie 42 % ze zkoumaných kněží vzrušovalo zneužití svého mocenského postavení, nešlo tu o pedofilii, pachatelé by zneužili kohokoliv.
Papež změnil katolická církevní práva, která teď kriminalizují sexuální zneužívání. Jde o největší přepracování trestního zákoníku církve za 40 let.
Richard Sipe na základě výzkumu trval na tom, že popsané násilné zločiny nesouvisí s homosexualitou, která je normální sexuální orientací. Místo toho mluvil o „efebofilii“, kdy dospělé přitahují dospívající děti. To je podle Sipea symptom psychosexuální nevyzrálosti kněží, kteří v pubertě vstoupí do semináře jako sexuálně nezralí a jejich vývoj se v tomto věku přeruší.
Zamlčování vs. papežův kodex
Přístup církve je často problematický, duchovní opakovaně případy zneužívání zamlčují. Biskupové podle Sipea obhajují své lhaní svatými úmysly a snahou zachovat dobrý obraz církve. Podle studie několik obětí či jejich rodičů, kteří přišli zneužití nahlásit, bylo odmítnuto nebo jim bylo vyhrožováno. Církevní hodnostáři mohou navíc sami zneužívat a duchovní, kteří navzájem vědí o svých prohřešcích, spojuje vzájemný slib mlčenlivosti. To dokazuje studie z Pensylvánie – během 70 let přes 300 kněží zneužilo až 1000 dětí.
Podle dokumentů o všem věděli vrcholní představitelé církve, kteří násilníky chránili. Specialisté FBI pak analyzovali způsoby, jakými církev pachatele kryla. Užívala eufemismy, znásilnění označovala jako „nevhodný kontakt“, násilníci nepodstupovali dostatečné psychiatrické vyšetření a církev lhala o tom, že byl pachatel odvolán (místo toho odjel na jinou farnost).
Čtěte také: Sexuální obtěžování, propaganda krajní pravice a vyčerpání. Jak Indie trápí svého olympijského hrdinu
Mlčení o zneužívání odsoudil i papež František. Když byl roku 2013 zvolen, prohlásil, že církev musí proti zneužívání dětí bojovat. V roce 2019 pak svolal summit zaměřený na tento problém, kde dal prostor svědectvím obětí a slíbil konec zakrývání prohřešků. Dodal, že všichni pachatelé se musejí dostat před soud.
Letos papež změnil katolická církevní práva, která teď explicitně kriminalizují sexuální zneužívání. Jde o největší přepracování trestního zákoníku církve za 40 let. Kodex definuje sexuální zneužívání, grooming nezletilých za účelem sexu a trestá zatajování případů. Kněží mohou podle zákona ztratit pozici, pokud využijí své autority ke zneužívání. Poprvé mohou být kromě kněží trestáni i další členové církve a ti, kteří zneužití nenahlásí a nevyšetří. Média ale poukazují, že kodex nepojmenovává sexuální přestupky proti dětem, jen odkazuje na porušení šestého přikázání, které zakazuje cizoložství. Kritici však požadují, aby pedofilní skutky kněží byly definovány jako zločiny na dětech, a ne coby pouhé porušení celibátu.
„Přál bych si požádat o odpuštění každého z vás,“ řekl francouzský biskup Eric de Moulins-Beaufort v reakci na odhalení zneužívání ve francouzské církvi. „Nikdo nečekal, že z průzkumu vyjde tak vysoký počet obětí, je to děsivé.“ Jenže poté pronesl, že „tajemství zpovědi jsou silnější než zákon republiky“. Francouzský ministr vnitra v reakci na to zdůraznil, že kněží musejí nahlašovat i obtěžování, o kterém se dozvědí ze zpovědi – a že profesní diskrétnost se netýká potenciálně trestných činů. Slova Moulins-Beauforta byla ale v souladu s vatikánskými pokyny, že jakýkoli zločin odkrytý během zpovědi podléhá „nejpřísnějšímu poutu svátosti“.
Podle expertů nic nenaznačuje, že by kněží zneužívali děti víc než se to děje v běžné populaci. Přesto to tak někdy vypadá – podle Newsweeku proto, že zneužívání vychází najevo ve vlnách a vždy se odhalí více případů najednou. Ty jsou totiž nahlašovány opožděně – méně než 13 % obětí z let 1960–1980 případ oznámilo ve stejném roce, v němž proběhl útok.
Násilníci navíc často své činy opakují – okolo 17 % z nich ho pravděpodobně spáchá znovu v příštích dvou letech. Podle Newsweeku tedy nejde o to, že by byla církev plná násilníků, ale o to, že „tu byl jeden muž, kterého nikdo nezastavil“. To dokazují i čísla. Podle studie bylo 149 pachatelů zodpovědných za víc než 25 tisíc případů v průběhu 52 let. Tomu lze podle Richarda Sipea zabránit jen tak, že církev nebude tyto násilné skutky tajit. „Co může církev udělat, aby se s problémem vypořádala? Říkat pravdu,“ odpovídá Sipe.
