Indii si v posledních letech spojujeme zejména s hinduistickým nacionalismem. Neméně důležitou roli však na tamní politické scéně hraje i hrdost jednotlivých národů a etnik, z nichž se nejlidnatější země světa skládá. Jižní Indií tak v posledních týdnech otřásl spor mezi dvěma regionálními mlékárnami. Více než 60milionový stát Karnátaka totiž v květnu čekají volby.
„Ať si to vláda BJP zapamatuje, Kannadci svou sebeúctu nikdy neprodají,“ hřímal na Twitteru známý opoziční politik D. K. Šivakumár. Silná slova doprovodil i rázným činem: 10. dubna ve městě Hásan na jihu Karnátaky navštívil obchod s mléčnými výrobky a hned na místě jich několik zkonzumoval. „Vláda BJP se pokouší unést značku Nandiní, která je symbolem sebeúcty našich farmářů a Kannadců,“ stojí dále v jeho vyjádření.
ಹಾಸನದ ನಂದಿನಿ ಮಳಿಗೆಗೆ ಇಂದು ಭೇಟಿ ನೀಡಿ ಹಾಲಿನ ಉತ್ಪನ್ನಗಳನ್ನು ಖರೀದಿಸಿದೆ. ನಮ್ಮ ರೈತರ ಹಾಗೂ ಕನ್ನಡಿಗರ ಸ್ವಾಭಿಮಾನದ ಸಂಕೇತವಾಗಿರುವ ನಂದಿನಿ ಬ್ರಾಂಡ್ಅನ್ನು ಹೈಜಾಕ್ ಮಾಡಲು ಬಿಜೆಪಿ ಸರ್ಕಾರ ಯತ್ನಿಸುತ್ತಿದೆ. ಆದರೆ ಬಿಜೆಪಿ ಸರ್ಕಾರಕ್ಕೆ ಇದು ನೆನಪಿರಲಿ ಕನ್ನಡಿಗರು ಎಂದಿಗೂ ತಮ್ಮ ಸ್ವಾಭಿಮಾನ ಮಾರಿಕೊಳ್ಳುವುದಿಲ್ಲ. pic.twitter.com/k6qs0SGlUs
— DK Shivakumar (@DKShivakumar) April 10, 2023
Ani příjmy z federálního rozpočtu, ani nahrazování drávidských jazyků hindštinou. Hladinu jihoindické politiky tentokrát rozčeřil spor o mléko. Stát Karnátaka čekají 10. května volby do zákonodárného shromáždění, v němž obhajuje většinu Indická lidová strana (BJP). Ta však podle opozičních politiků zneužívá své silné pozice a snaží se zničit místní prosperující firmu Nandiní.
Obě mlékárny mezi sebou dosud soupeřily na neutrální půdě v jiných státech, v Karnátace jde o první přímý střet na domácím hřišti jedné z nich.
Na trhu by ji neměl nahradit nikdo menší než mlékářský gigant Amul z Gudžarátu – tedy západoindického státu, odkud pochází jak premiér Naréndra Módí, tak jeho pravá ruka a ministr vnitra Amit Šáh. BJP naopak tato obvinění vyvrací a tvrdí, že jde jen o špinavou kampaň Kongresu a Džanty dal (sekulární), které jsou jejími hlavními konkurenty.
Bouře ve sklenici mléka
Začátek této mléčné války můžeme datovat na 5. dubna 2023. Toho dne největší indická mlékárna Amul na Twitteru oznámila, že brzy začne v Bengalúru prodávat své balené mléko řady Taaza. Zdánlivě nevinná zpráva vyvolala v Karnátace mimořádný odpor. Vstup Amulu na karnátacký trh takřka všichni pochopili jako ohrožení lokální značky Nandiní. Obě mlékárny mezi sebou dosud soupeřily na neutrální půdě v jiných státech, v Karnátace však jde o první přímý střet na domácím hřišti jedné z nich.
The #Amul family is bringing in some Taaza into #Bengaluru city. More updates coming in soon. #LaunchAlert pic.twitter.com/2ZjN0bKkdX
— Amul.coop (@Amul_Coop) April 5, 2023
Napětí mezi indickými mlékárnami i státy rostlo už déle. V prosinci minulého roku vyslovil federální ministr vnitra Amit Šáh během návštěvy v Karnátace přání, aby obě mlékárenská družstva více spolupracovala. Na to se ihned ozvala místní opozice, která za jeho slovy spatřila úmysl oba podniky rovnou sloučit. Karnátacké mlékařství je totiž s tamní politikou provázáno velmi těsně. BJP v roce 2009 dokonce založila nové mlékárenské družstvo pro své straníky a sympatizanty, neboť Nandiní v té době byla pod kontrolou místní vlády vedené Džantou dal (sekulární).
Jih proti severu
Kdo tedy proti sobě stojí? Značku Nandiní provozuje Karnátacká mléčná federace (KMF), tedy družstevní podnik založený v roce 1974. Dnes odebírá mléko od zhruba 2,6 milionu farmářů ve střední Karnátace a zásobuje mléčnými výrobky nejen celý stát, ale také sousední Tamilnádu, Telangánu a Kéralu. Na svém webu uvádí, že spolupracuje se 14 tisíci družstvy a 14 uniemi a denně odkoupí 8,4 kilotun mléka za 170 milionů rupií (zhruba 44 milionů korun).
Čtěte také: Indičtí farmáři vyhráli bitvu s vládou. Nyní je však čeká válka s celým zemědělstvím
Ačkoli Nandiní má s devíti miliony litrů denně zhruba třetinovou produkci oproti Amulu, stále je druhým největším mlékárenským družstvem v Indii. Značku – údajně bez nároku na honorář – propagují nejslavnější karnátačtí herci a místní obyvatelé ji považují za součást kanadské identity.
Na rozdíl od Amulu, který v loňském roce několikrát zvýšil ceny, produkty od Nandiní loni téměř nezdražily a v Karnátace se tak dnes dá mléko pořídit nejlevněji v celé Indii. Mnohem větší problém je skutečnost, že Nandiní v současnosti bojuje se slabými dodávkami od zemědělců, kteří své produkty raději prodávají velkým společnostem, jež nabízejí vyšší ceny. Na karnátackém trhu tak dnes takřka chybí přepuštěné máslo.
Bílá revoluce
Jestliže Nandiní je rodinným stříbrem všech Kannadců, Amul můžeme považovat za pýchu celé Indie. Značka, jejímž vlastníkem je Gudžarátská družstevní federace obchodu s mlékem (GCMMF), byla založena v roce 1946 ve městě Ánand v Gudžarátu. Ačkoli legendy říkají, že její název je zjednodušením slova amúlja (nedocenitelný), ve skutečnosti jde o prozaickou zkratku Ánand Milk Union Limited. Zakladatel federace, gándhista Tribhuvandás Patél, chtěl s její pomocí posílit infrastrukturu pro odkup mléka od středních a menších chovatelů, a dosáhnout tak jejich hospodářské soběstačnosti.
Čtěte také: Indie v počtu obyvatel předhání Čínu. Jak zkrotí svoji demografickou dividendu?
V roce 1949 Patél na doporučení indické vlády pověřil vedením společnosti mladého manažera z dnešní Kéraly jménem Verghese Kurien. Ten, ač původním vzděláním metalurgický inženýr, nejenže vydržel v čele podniku až do roku 2005, ale stál i u projektu, který navždy transformoval indické zemědělství a do dějin vešel jako takzvaná bílá revoluce.
Přestože si Indie zakládá na své mlékařské tradici a často ji vnímáme jako zemi uctívačů krav, Indové v podstatě nedovedou mléko strávit.
Operace Záplava, kterou pod Kurienovým vedením spustil indický Národní výbor pro rozvoj mlékařství (NDDB) v roce 1970, zdvojnásobila množství dostupného mléka na osobu a proměnila Indii v mlékařskou velmoc. Nejlidnatější země světa tak dnes vede i světové tabulky s roční produkcí 221 milionů tun mléka, což je zhruba pětina celosvětového objemu. Program, do kterého se zapojilo 43 tisíc vesnických družstev, zároveň zajistil férovější a stabilnější výkupní ceny mléka a posílil pozici farmářů na trhu.
Chudý indický farmář se svým dobytkem / Foto: Shutterstock
Nutno dodat, že k revoluci by možná nedošlo bez podpory tehdejšího Evropského hospodářského společenství, tedy dnešní EU. Ta indickým mlékařům skrze Světový potravinový program (WFP) věnovala přebytky sušeného mléka, jehož prodej pak zafinancoval úvodní fázi projektu.
Těžko stravitelná pochoutka
Při zpětném pohledu je na celém mléčném zázraku fascinující ještě jedna věc. Odhlédněme od skutečnosti, že chov dobytka na mléko sice výborně funguje v polopouštním Gudžarátu či Rádžasthánu, ale na jeho rentabilitě v úrodnějších oblastech se ekonomové dosud neshodli. Mnohem zajímavější je, že přestože si Indie zakládá na své mlékařské tradici a v našich představách často figuruje jako země uctívačů krav, Indové v podstatě nedovedou mléko strávit.
Harijánský skot je mezi indickými plemeny ceněn pro svou všestrannost: zatímco krávy jsou schopny za jeden laktační cyklus vyprodukovat zhruba 800 litrů mléka, vůl se využívá jako tažné zvíře / Foto: Jiří Krejčík / Voxpot
Odborné studie dlouhodobě ukazují, že laktózová intolerance je v Indii mnohem častější než v Evropě, přičemž směrem na jih počet lidí neschopných zpracovat mléčný cukr ještě roste. Některé výzkumy dokonce naznačují, že laktózu umí strávit jen necelá pětina indické populace. V tomto ohledu pak za naprosto šokující můžeme označit nedávné zjištění, že v jižní Indii konzumuje mléčné výrobky ještě více lidí než v tradičních mlékařských oblastech na severozápadě.
I když celý spor leckomu připadá jen jako bizarní pěna dní, ve skutečnosti může mít ohromné důsledky pro místní volby.
Proč si ale Indové tento handicap příliš nepřiznávají? Jedna hypotéza zní, že zatímco u Evropanů se rozšířila jak genetická mutace umožňující mléčný cukr rozložit i v dospělosti, tak silnější trávicí obtíže, průměrný Ind si své laktózové intolerance díky slabým příznakům zpravidla ani nevšimne. Druhým vysvětlením by mohlo být, že Indové, a to zejména na jihu země, mléko většinou zpracovávají na jogurt a jen zřídkakdy jej konzumují syrové.
Gírský skot, původně z Gudžarátu, patří k nejvýnosnějším indickým plemenům. Dospělá kráva dokáže během jednoho laktačního cyklu nadojit více než 1500 litrů mléka. / Foto: Jiří Krejčík / Voxpot
Když se dva perou, třetí se přidá
Aby společnost Amul uklidnila vypjatou situaci, brzy své prohlášení zmírnila. Mléko a jogurt z Gudžarátu měly být určeny pouze pro úzký okruh odběratelů a distribuovány přes e-shopy, nikoli v běžných obchodech. Značky by si navíc neměly reálně konkurovat, protože zatímco litr mléka od Amulu vyjde na 54 rupií (zhruba 14 korun), Nandiní jej nabízí za 39 rupií (10 korun). Amul už koneckonců některé své výrobky do Karnátaky dovážel i dříve, byť šlo dosud jen o mražené produkty.
Na celé mléčné válce je nakonec nejzajímavější, že ji vedou dvě firmy ve vlastnictví státu – Amul patří pod gudžarátské, Nandiní pod karnátacké ministerstvo spolupráce. Mnohem více než o byznys tak ve výsledku jde o soupeření mezi různými indickými národy a jejich volenými zástupci o přízeň voličů. A aby toho nebylo málo, do sporu po pár dnech vstoupilo ještě třetí družstvo – Milma ze sousední Kéraly, jež vyjádřila své znepokojení nad tím, že Nandiní agresivně proniká na kéralský trh. Nandiní se tak v menším měřítku dopouští podobných praktik jako Amul, který sama kritizuje. „Je to neetické,“ ohradil se předseda Milmy K. S. Mani.
Čtěte také: Od masové neřesti k zábavě bohatých páprdů. Proč Indové přestávají žvýkat betel?
I když celý spor leckomu připadá jen jako bizarní pěna dní, ve skutečnosti může mít ohromné důsledky pro volby do zákonodárného shromáždění. Ty se v Karnátace konají 10. května. Valná část mlékařů pochází z oblasti Maisúru, kde jsou dominantní kastou vokkaligové, jejichž politické zájmy reprezentuje Džanta dal (sekulární). Většinu mlékárenských družstev v Karnátace navíc kontrolují členové Kongresu.
Když to všechno přepočítáme na hlasy, zdánlivě malicherná šarvátka by podle analytiků mohla ovlivnit až čtvrtinu z 224 volebních obvodů. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy hlasování v některém z indických svazových států rozhodla nějaká z běžně dostupných potravin. Při volbách do zákonodárného shromáždění v Dillí v roce 1998 srazil vaz vládnoucí BJP nedostatek cibule.
