„Stop reality show.“ Smrt vedle zábavy na ostrově Lampedusa už nelze přehlížet

Ostrov Lampedusa, malebná italská perla oblíbená pro své nádherné pláže s křišťálově čistou vodou leží 205 kilometrů od Sicílie. Je to ideální místo pro milovníky přírody, kteří mohou pozorovat mořské želvy a delfíny. Vyzkoušet se také určitě vyplatí místní kuchyni v tradičních tavernách.

Zapomenout tam můžeme na veškeré problémy současného světa a dosyta si užít svého privilegovaného postavení coby bílého Evropana či Evropanky. Poležet si je možné například na Králičí pláži. Kousek odsud se pak lze vyfotit u Brány do Evropy. Ale pozor! Nedoporučuje se ptát, proč tam stojí.

Jde totiž o památník migrantům, kteří zemřeli při plavbě přes Středozemní moře. Na ostrově se také nachází Zahrada vzpomínek s 366 malými květinami, které mají připomínat oběti ztroskotání lodi přeplněné lidmi. Utopili se právě před Králičí pláží a 3. října bude mít tato tragédie desetileté výročí.

Památnou zahradu popisuje Voxpotu italský expert na migraci Marxiano Melotti jako zanedbané místo. „Je to něco, co oběti opravdu uráží. Přesto jsem si jistý, že pro nadcházející výročí se politici chystají rostliny nahradit, aby ukázali, že jim tamní dění není jedno,“ říká.

Dokud běženci zůstávají za plotem, je situace zvládnutelná. Turisté je nevidí a mohou se bavit bez pocitu viny.

Malý ostrov Lampedusa je opět ve středu pozornosti celé Evropy. Letos zažívá nebývale velkou migrační vlnu. Od začátku roku dorazilo přes moře do Itálie podle údajů tamního ministerstva vnitra přes 124 tisíc migrantů, což je skoro dvojnásobek oproti stejnému období loni. Minulý týden pak na samotný ostrov připlulo přes 12 tisíc běženců. Obyvatel má přitom Lampedusa asi jen šest tisíc.

Vyhnout se přemýšlení o morálnosti tak může být obtížné i na pláži. Vše se totiž odehrává zejména v létě. Když je dobré počasí a podmínky na moři jsou příznivé, pak je to vhodné jak pro turisty, tak migranty. „Jde o opravdu zvláštní místo, kde vedle sebe koexistuje smrt a zábava,“ podtrhuje Melotti.

Co oči nevidí

Napětí nerostlo jen v přijímacím středisku, ale i mezi obyvateli ostrova. Uprchlíky se nedařilo odvážet dostatečně rychle na italskou pevninu a místní začali projevovat frustraci. A když italská vláda oznámila záměr postavit na Lampeduse stanové městečko, došla ostrovanům trpělivost.

Čtěte také: 222 jednolůžáků pro 506 lidí. Plovoucí uprchlická ubytovna coby smrtící past

Vyšli přímo do přístavu. Protestovali nejen proti ohlášenému plánu vlády, ale také aby vyjádřili nespokojenost s reakcí politiků. Tamní komunita totiž v uplynulých letech udělala opravdu hodně, aby migrantům pomohla. Lidem příchozím z Afriky poskytovali jídlo, vodu a oblečení.

Za to dostala v roce 2017 cenu míru UNESCO starostka ostrova Giuseppina Nicolini. Byla tak oceněna za „práci celé komunity na záchraně životů uprchlíků a migrantů a jejich důstojném vítání“. Jenže pro místní je to celé velmi choulostivá záležitost.

Běženci totiž představují problém tím, že se objevují v médiích a ohrožují obraz ostrova v očích turistů. A to se domácím nelíbí, protože cestovní ruch je základem zdejší ekonomiky. Proto se všichni snaží, aby byli běženci od rekreačních oblastí pečlivě odděleni.

„Hotspot – dočasné přijímací středisko – není vězením, ale úřady zde uplatňují určitý druh segregace,“ upřesňuje Melotti. Dokud běženci zůstávají za plotem, je situace zvládnutelná. Turisté je nevidí a mohou se bavit bez pocitu viny. Provozovatelé hotelů, restaurací a podobně se necítí ohroženi.

Avšak když se někteří migranti vydají do města, začnou se podle italského experta šířit fámy, že „obtěžují ženy, kradou jídlo“ a podobně. Ať už je to pravda, nebo ne, na turistické přitažlivosti to určitě nepřidává.

Jednou jsou to pohostinní ostrované, připravení pomoci ubohým uprchlíkům, jindy zas bezcitní lidé protestující proti migrantům a politikům.

To, zda je často nehumánní nakládaní s lidskými bytostmi vidět, nebo je zahaleno, ilustruje křehkou rovnováhu dnešní doby. Turisté sice nejspíš vědí, že je ostrov cílem migrantů, ale raději na to zapomínají, aby si nepokazili potěšení. Odsuzovat bychom je ale spíše neměli. Jenom oni za nespravedlivý a nerovný svět, ve kterém žijeme, nemohou. Příliš nepoukazovat na výskyt běženců se hlavně snaží místní úřady.

Jenže i když něco dlouho zametáme pod koberec, musíme to stejně nakonec řešit. V posledních dnech tak na Lampedusu připlulo tolik uprchlíků, že nebylo možné tuto pokryteckou přehlíživost a podivnou rovnováhu udržet. Ostrované se pak často cítí být opuštěni či zneužíváni novináři a politiky.

Dva světy, dvě reality

V přístavu lze vidět zničené lodě migrantů, které značí přítomnost smrti a utrpení. Jen pár metrů od jachet, které používají turisté k cestám na nejlepší místa ke koupání a k popíjení drinků za hlasité hudby. Stejný kontrast připomíná i nakládání politiků s vyhrocenou situací na tomto ostrově.

Lampedusu v posledních deseti letech využívaly politické strany k budování vlastních narativů. Jednou byl příběh pozitivní a chvályhodný, jindy negativní a vyvolávající hněv. Přece jenom tomu nahrává i svou polohou. Leží jen 113 kilometrů od tuniského pobřeží. Má tedy blíže k tomuto africkému státu než k Itálii, které patří.

Ostrůvek může být tedy „vzdálený“ a uprostřed ničeho – pokud je potřeba voliče ujistit o tom, že nepředstavuje riziko pro bezpečnost země. Nebo naopak může být hrozivě „blízko“ – když je vhodné vyvolat strach.