Sucho, požáry i řícení skal. Jaká léta Evropu čekají s klimatickou krizí?

V Evropě zuří první velké požáry tohoto roku. Ve španělském regionu Valencie už oheň zničil více než 4000 hektarů lesa a donutil přes tisíc obyvatel opustit své domovy. Zkrotit se ho snažilo více než 500 hasičů spolu s 18 letadly a vrtulníky.

„Mysleli jsme na to, jestli náš dům již shořel, a také na zvířata, která tam máme,“ podělila se o pocity Maria Antonia Montalaza, která byla kvůli řádění živlu evakuována. Její slova připomínají minulý rok, kdy lesním požárům čelila celá Evropa. Ty podle odhadů Světové banky způsobily škody nejméně za dvě miliardy eur.

Jenže evropské lesy začínají hořet už nyní. A to ještě některé nestačily ani dodoutnat. Způsobeno je to mimo jiné neobvykle suchou zimou, která v některých částech na jihu kontinentu nedokázala zavlažit proschlou půdu. Obavy z opakování pekelného léta jsou tak na místě, otázkou je, jakou plochu zničí tentokrát. Podle meření EU to v roce 2022 bylo přes 900 tisíc hektarů.

12:48 | #IFVilanovaViver #Castellon

de los compañeros de @BrifDaroca y @BRIFpradotwit en la zona de actuación.

Reevaluando actuación pic.twitter.com/V2zzbzi8VW

— ATBRIF (@AT_Brif) March 27, 2023

Začínáme zostra

Rok 2023 přivítala Evropa velmi extrémním počasím, což je trend, který bude nejspíš pokračovat. „Do roku 2050 to bude všechno růst a naše nynější činy rozhodují, co nastane potom,“ podotýká k tomu pro Voxpot odborník na klima Milan Vítek z projektu Fakta o klimatu. V prvních letošních dnech vysoké teploty překonaly tisíce meteorologických rekordů. Například Nový rok byl takto zapsán do historie nejméně v osmi zemích včetně Česka. U nás padl rekord na Javorníku, kde naměřili 19,6 stupňů Celsia.

Na stavech řek je současné sucho viditelné, ale mnohem znepokojivější je to s vodou, která zůstává zraku skryta v podzemí.

To vše se sčítá s nejhorším suchem za 500 let, které Evropa zakusila i loni. Samozřejmě můžeme najít výjimky z tohoto vývoje, jako například únorové silné deště v Rumunsku, jež způsobily záplavy, ale mnoho zemí zaznamenalo suchou zimu. Navíc i záplavy jsou projevem extrémního počasí.

Nemile překvapení byli asi i benátští gondoliéři, kteří nemohli vozit lidi tamními vodními kanály. Ty totiž v únoru zcela vyschly. Na vině byla kombinace několika faktorů – úplněk, změny mořských proudů, vysoký tlak i již zmíněná zima bez dostatku srážek.

Italy faces new drought alert as Venice canals run dry https://t.co/562UI0liNf pic.twitter.com/tU7Q7h99sm

— Reuters World (@ReutersWorld) February 21, 2023

Na severu Itálie je pak hladina Gardského jezera o 65 centimetrů nižší, než je obvyklé. To mimochodem odhalilo jinak skrytou cestu do San Biaga, malého ostrůvku uprostřed jezera, což vedlo k návalu turistů.

Water levels on Lake Garda fall to record lows amid drought concerns pic.twitter.com/EDsdixmTBN

— Reuters (@Reuters) February 23, 2023

Kromě fotek z míst, která vypadají zcela odlišně od předchozích let a sbírají lajky na sociálních sítích, to může mít na společnost mnohem větší dopad. V některých oblastech Evropy vedlo zimní sucho k vážnému narušení obchodu. Řeka Rýn, jež protéká šesti zeměmi a je klíčovou pro obchod, měla mimořádně málo vody. „Uprostřed zimy je jedna z nejdůležitějších evropských řek v kritické situaci. Směřujeme k dalšímu extrémnímu suchu?“ napsala tehdy ke stavu řeky klimatoložka Monica Ionita.

Stav Rýna vedl ke značnému narušení vnitrozemské lodní dopravy a například globální gigant Maersk musel přesunout náklady z řeky na železnici. Plavidla byla totiž schopná zvládnout pouze 25 % obvyklé zátěže. Ředitelka Maersku Ann Sloek-Andersen poukázala, že vlaky jsou preferovanou alternativou, protože mají podobně nízkou stopu CO₂. Přibližně je to 20–30 g na tunokilometr za rok, zatímco nákladní automobily vypouštějí téměř 140 g CO₂ na tunokilometr. A právě na ty se obrátili jiní poskytovatelé přepravy.

Čtěte také: V okolí Hřenska stále hoří. Se změnou klimatu se to může stát letní samozřejmostí

Dále můžeme pokračovat do Francie, která nedávno evidovala 32 dní bez významných srážek. To je nejdelší období od začátku hydrometeorologických záznamů v roce 1959. Tamní ministr pro ekologickou transformaci Christophe Béchu varoval, že se Francouzi budou muset v nadcházejících letech vypořádat s úbytkem vody až o 40 %.

V rakouské spolkové zemi Tyrolsko pak zaznamenali nejsušší zimu od začátku měření a v některých částech Švýcarska musely obce znovu naléhat na občany, aby šetřili vodou stejně jako loni v létě. A to ještě ani nezačala letní vedra, která nejspíš čekají většinu Evropanů a mohou být stejně vražedná jako před rokem.

„Uvidíš-li mne, zapláčeš“

Při vydatných deštích, které zasáhly Česko, se to zdá vzdálené. Na mnoha místech byl vyhlášen první povodňový stupeň a nyní se bojíme spíše záplav. Jenže i takové starosti budeme mít stále častěji. Klimatická krize, kterou lidstvo zažívá, s sebou přináší extrémnější počasí.

Milan Vítek vysvětluje, že srážek u nás bude plus minus stejně, ale klesá pravděpodobnost mírného deště, kdy prší třeba dva týdny. „Spíše bude padat hodně srážek během krátkého časového úseku,“ upozorňuje. S tím, jak vypadá naše krajina, která je vytvořena spíše na odvádění vody, po dešti vše rychle odteče, a můžeme klidně znovu spatřit děsivé vzkazy našich předků. „Wenn du mich siehst, dann weine,“ zní jeden z nich. Tedy „uvidíš-li mne, zapláčeš“, což vzkazuje hladový kámen na Labi.

Na stavech řek je sucho viditelné, ale mnohem znepokojivější je to s vodou, která zůstává zraku skryta. Její podzemní hladina totiž vykresluje ještě chmurnější obrázek. Projekt G3P, který stav podzemní vody pravidelně měří, zjistil, že v Evropě je od roku 2018 velmi nízký. To vyústilo až v obrovská sucha minulého roku.

Alpy fungují jako vodárenské věže, jež poskytují nížinné Evropě až 90 % vody. Uplynulou zimu v nich ale napadlo o polovinu sněhu méně než obvykle.

Družice Tom a Jerry, které G3P k měření využívá, jsou součástí mise GRACE-FO. Tu spustila NASA spolu s Německým kosmickým centrem. Díky ní máme data za dvě desetiletí. A ta jsou děsivá. Mise zjistila, že Evropa ztrácí průměrně 84 gigatun podzemní vody ročně.

S tím, jak nás velká sucha překvapují stále častěji, jsou zemědělci, průmyslníci i obyvatelé měst nuceni čerpat vodu z větších hloubek. A přestože vody máme pořád podobné množství, je to růst globální teploty, který mění způsoby jejího užívaní. Více se jí vypaří a mění se také rozložení srážek. Názornou ukázkou může být právě uplynulá zima.

V Česku napršelo zhruba normální množství srážek, ale bylo méně sněhu. A tuzemská krajina je připravena na sněhovou pokrývku, která bude postupně tát. Pokud ale jednorázově naprší, z našich les a luk voda rychle zmizí. S vyšší teplotou také dříve nastupuje vegetace. Ta spotřebuje vodu v půdě mnohem dříve, což zvyšuje riziko sucha v létě.

Opět trochu ohlédnutí za uplynulou zimou, tentokrát z pohledu srážek. Ty byly průměrné, jenže…Karvinsko 154 %, Plzeňsko 70 % dlouhodobého průměru. Bohužel velká část srážek byla ve formě deště, a ne ve sněhu. https://t.co/0ZNVTXVzkK pic.twitter.com/BjtSxSBMbI

— Pavel Zahradníček (@pavelzahrad) March 30, 2023

Nutnost většího čerpání podzemní vody a jeho následný dopad na krajinu lze pozorovat například poblíž gruzínského města Tbilisi. Na kopcích za městem je vyschlé jezero, jehož hladinu připomínají už jenom kůly, které na tento problém upozorňují. Klesajícího množství podzemní vody se obávají i lidé žijící v okolí prvního závodu Tesly na kontinentu jihovýchodně od Berlína, protože právě ten by podle nich mohl úbytek způsobit.

Jenže podobně jako popírání klimatu je i mýtus o hojnosti sladké vody mezi některými samozvanými odborníky značně zakořeněný. Když se o obavách místních zmínila před generálním ředitelem Tesly Elonem Muskem jedna z novinářek na předloňském tiskovém brífinku, odpovědí jí byl pobavený smích. „Všude je tu voda. Připadá vám to jako poušť?“ smál se Musk. „Je to absurdní. Prší dost.“

Následná realita ho však měla vyvést z omylu. Stavba továrny se totiž zpozdila právě kvůli suchu a začaly se objevovat problémy s tím spojené. „Voda je často považována za neomezený zdroj,“ kritizuje to vědec Sebastian Jentsch z Výzkumného ústavu v Magderburgu. To se podle něj musí změnit.

Smrtonosné Alpy

Sněhu neubývá pouze v Česku, ale i na dalších místech starého kontinentu. Uplynulou zimu Alpy obdržely méně než polovinu své obvyklé sněhové pokrývky. To mělo dopad nejen na lyžařská střediska, ale i na hlavní evropská povodí. Velehory totiž fungují jako vodárenské věže, které poskytují nížinné Evropě až 90 % vody.

Čtěte také: Vleky versus klima. Sněhu bude i nadále ubývat a čekají nás kratší zimy

Klesající sněhové srážky v Alpách tedy vedou k jejich slabšímu odtoku do řek a jezer, jež pak mají ve velké části Evropy nižší hladinu. Jasný úbytek sněhu ukazují snímky Evropské kosmické agentury. Na fotografiích z letošního ledna jsou jako bílé žíly vidět sjezdovky, které musejí být uměle zasněžované.

Navíc v Alpách číhá další nebezpečí. Permafrost, který je nejčastěji spojován s polárními oblastmi, se nachází i v největším evropském pohoří. Jde o horninu, jež je po dobu minimálně dvou let zmrzlá a najdeme ji i na strmých horských stěnách. V Alpách teď více a více roztává a ohrožuje horolezce i samotnou podobu hor.

Na permafrost narazíme v místech nad 2500 metrů nad mořem – v trhlinách skal, které lepí dohromady. Bez něj se mohou stát svahy nestabilní. „Pokud jsou léta teplejší, aktivní vrstva, která je nad permafrostem a v toto roční období vždy taje, se každým rokem ztenčuje,“ vysvětluje geomorfoložka Florence Magnin z Univerzity Savoie-Mont-Blanc. „To znamená, že také část permafrostu poprvé v historii roztaje, což může způsobit destabilizaci horniny.“

Počasí je to, co máme dnes na sobě, a klima představuje šatník, který máme doma. A je to právě ten šatník, jenž se mění.

Obavy vědců potvrzují data, která ukazují, že průměrná teplota uvnitř horniny se každých deset let zvýší o jeden stupeň Celsia. To způsobuje stále častější sesuvy skalních stěn. V roce 2017 zabila velká lavina kamení a hlíny osm lidí na hranicích Itálie a Švýcarska. Podobné události jsme zaznamenali i loni, kdy byla nakonec uzavřena trasa A na Mont Blanc. Ta byla nejjednodušší cestou na vrchol a ročně si ji zvolí kolem 20 tisíc lidí.

„Jasně jsme identifikovali, že degradace permafrostu je jednou z hlavních příčin zvýšeného nárůstu větších skalních řícení,“ podtrhuje alpský badatel Jacques Mourey z University of Lausanne. V největším pohoří našeho kontinentu se nachází spousta prvků infrastruktury – od lanovek po horské chaty –, které lákají návštěvníky z celého světa, takže zajištění bezpečnosti je kvůli měnícímu se klimatu velkou výzvou.

Více krátkých kalhot ve skříni

Evropa, která bývala historicky světadílem bohatým na vodu, se tedy bude muset vyrovnávat s jejím nedostatkem dříve, než se to očekávalo. Navíc je před námi nejspíš další léto, kdy nebude nouze o extrémní počasí. „To, že je v létě horko, je normální, ale ta vedra jsou častější a větší, a může za to klimatická změna,“ nepochybuje Milan Vítek z projektu Fakta o klimatu.

Čtěte také: Babí léto se (zatím) nekoná. Moje pátrání, proč je letošní září tak studené

Klimatologové rádi používají přirovnání, že počasí je to, co máme dnes na sobě, a klima představuje šatník, který máme doma. A je to právě ten šatník, jenž se mění.