Summit bez jídla a bez vody je smutnou metaforou klimatické krize, říká delegátka COP27

Sedmadvacátý ročník klimatického summitu OSN uspořádal Egypt v přímořském letovisku Šarm aš-Šajch. Po letech se tak dvoutýdenní akce plná vyjednávání a debat zaměřených na klimatické otázky dostala mimo evropský kontinent – rovnou do Afriky, která dopadům krize čelí ve velkém už nyní.

Na COP27 přiletěla i Barbora Kvasničková, jež působí v týmu české delegace. Právě naše země, která nyní předsedá Radě EU, na summitu zastupuje ostatní členské státy a předkládá unijní pozice k agendám na vyjednáváních. Na COP není Barbora poprvé, loni se zúčastnila summitu v Glasgow jakožto jedna z českých mladých delegátek do OSN. S Voxpotem sdílela své dojmy z letošní konference – v rozhovoru mluví například o tom, jakým tématům se podle ní na summitu dostává největší pozornosti.

Pojďme začít českým úhlem. Kdo na COP27 Českou republiku zastupuje?

Vyjednávání za Česko, potažmo Evropskou unii vede česká delegace v čele s Pavlem Zámyslickým, který na ministerstvu životního prostředí zastává funkci ředitele energeticky a ochrany klimatu. A také několik zástupců Evropské komise. Kromě rezortu životního prostředí českou delegaci tvoří i lidé z Ministerstva zahraničních věcí společně s politiky, kteří sem jezdí na kratší dobu. Byl tu třeba premiér Petr Fiala, náměstek Ministerstva životního prostředí Jan Dusík a přiletět mají i další. Náš tým pojímá okolo třiceti lidí, přičemž registrovaných osob je tu za Česko asi šedesát.

Letošní záplavy v Pákistánu? Jako kdyby celá Velká Británie zmizela pod vodou z mapy. Taková témata se tu hodně řeší.

To je na poměry klimatického summitu hodně, nebo naopak málo?

Docela dost – je to tím, že Česko zaštiťuje veškerou logistiku pro jednání Evropské unie, je tu potřeba mnohem více lidí. Mají na starost rezervace jednacích místností, připravují podklady nebo mapují změny v jednotlivých agendách, k nimž za každý den dojde, a informují o tom pak členské státy EU. Je to opravdu velká delegace.

A s čím tedy Česká republika na COP27 přijela?

Česko, respektive Evropská unie tady prezentuje legislativní balíček Fit for 55 jako ukázku toho, jak v praxi vypadají implementace jednotlivých klimatických kroků. Jako takové dobré příklady praxe, která funguje v Evropě. Jsme na COP27, jehož hlavním tématem je implementace, takže sem EU přijela představit, jak takové kroky mohou vypadat a co mohou znamenat.

Unijní blok také představuje skoro jedinou skupinu států, která se snaží zvedat otázku mitigací. Tedy snižování emisí skleníkových plynů, k němuž se země zavazují skrze takzvané vnitrostátně stanovené příspěvky (NDC), které různě aktualizují. To je něco, co tady od jiných skupin prakticky nezaznívá.

Která další témata na summitu rezonují?

Zejména africká skupina a hlavně nejzranitelnější země upozorňují na otázky adaptací nebo ztrát a škod. Adaptace, to jsou jakákoliv opatření, která podnikáme, abychom se připravili na změnu klimatu. Českým příkladem by mohlo být zadržování vody v krajině nebo zlepšování podílu minerálů v půdě. Druhý koncept naopak zahrnuje všechny nevyhnutelné ztráty a škody, které do adaptací nespadají, nejde se na ně tedy připravit. Příkladem mohou být letošní záplavy v Pákistánu – postižená byla třetina území, což je v podstatě rozloha Spojeného království. Jako kdyby celá Velká Británie zmizela pod vodou z mapy. Tato témata se tu hodně řeší.

Ostatní bloky také tlačí na odstartování diskuse o tom, jak budou vyspělé země přispívat těm rozvojovým. Tuto debatu EU podporuje – taková otázka se letos na agendu summitu dostala poprvé v reakci na to, co se podařilo vyjednat loni v Glasgow na COP26. A tlačilo to i egyptské předsednictví a zástupci neziskového sektoru.

Před branou tu je jedna malá skupina. Každé ráno tu stojí a křičí: Staňte se vegany a zachraňte planetu!

Jak silný hlas mají v Šarm aš-Šajch neziskové organizace oproti summitu v Glasgow?

Výrazně slabší. Jedním z důvodů je zdražení ubytování v okolí areálu, k němuž před summitem došlo. Kamarádovi, který ho měl vyřízené už rok dopředu, chvíli před COP napsali, že se původní cena ruší a že má zaplatit mnohonásobně více. Kvůli tomu se sem spousta zástupců občanské společnosti nedostala – a to samé platí i pro novináře.

A dalším důvodem je i to, že se letošní COP nekoná v zemi, jako je Velká Británie, která má jednu z nejsilnějších občanských společností vůbec. Nacházíme se navíc ve státě, kde je občanská společnost potlačovaná. Před areálem ani kolem něj se tedy nekonají žádné protesty, k těm dochází pouze vevnitř formou písní nebo povídáním. A před branou tu je jedna malá skupina. Každé ráno tu stojí a křičí: „Staňte se vegany a zachraňte planetu!“ Z protestů je tohle vše.

Mluvily jsme o tématech, která opanují debatu na COP27 – přijde vám, že něco nezaznívá?

Například: Letos se Evropská unie snažila dostat do agendy vyjednávání třetí z cílů Pařížské dohody z roku 2015. Ale nevyšlo to. Jen pro kontext, mezi cíle Pařížské klimatické dohody patří třeba udržení nárůstu globální teploty pod dvěma stupni a ideálně pod 1,5 stupně Celsia. Ten třetí chce sladit finanční toky tak, aby podporovaly jen nízkoemisní rozvoj odolný vůči změně klimatu. A je velmi důležitý, dosud ho ale nikdo neřešil.

Čtěte také: Africký COP: Globální Jih chce odškodnění za klimatické katastrofy a kritizuje Evropu

Je skutečně potřeba vést debatu o tom, co vlastně znamená změnit strukturu naší ekonomiky a zajistit, že už dál nebudeme podporovat fosilní paliva. Ale to se nepodařilo, což je obrovská škoda. Sladit finanční toky je velmi důležité, aby bylo možné nastavit transparentní mechanismy a aby se do naplňování Pařížské dohody konečně mohl zapojit v mnohem větší míře i privátní sektor. Unie očekávala větší podporu vyspělých států, ty se k tomu ale moc nehlásily. Což je velká škoda.

Špionážní aplikace?

Jaká je na COPu celkově atmosféra? A kolik vlastně přijelo lidí?

Přihlášených je 40 tisíc účastníků – ve srovnání s Glasgow, kde bylo 30 tisíc účastníků, bych ale řekla, že je tu lidí méně. Rozhodně tu není 40 tisíc osob na jednom místě, nejsou tu takové fronty do sálů, jako byly ve Skotsku. Atmosféra je tu trochu napjatá. Uzavřena byla technická část a nyní mají přijet další ministři, aby došli k nějakým politickým rozhodnutím a COP27 ukončili včas.

Co si myslíte o egyptském prezidentství stran organizace?

Jedním z problémů je, že je venku vedro, zatímco uvnitř areálu je velká zima. Je to tu vážně hodně překlimatizované, a to je na těchto summitech vždycky zima. Jak vyjednavači, co sem jezdí poslední tři dekády, už vědí. Od začátku COP27 na to tady státy upozorňují – v pavilonech, kde sídlí jednotlivé delegace, je opravdu chladno. Teprve ve čtvrtek se situace zlepšila, do té doby to ale bylo vážně nepříjemné.

A taky tu první dny nebyl přístup k pitné vodě a jídlu. Stálo tu jen pár stánků, kde si člověk mohl koupit sendvič za 10–15 dolarů. Postupně se ale takové zprávy dostaly do médií, takže ve čtvrtek se najednou ceny jídla zničehonic snížily, třeba o 50 procent, a stánky začaly rozdávat pití zdarma. Přičemž ještě ve středu za mnou chodili lidi, jestli náhodou nevím, kde by si mohli natočit trochu pitné vodu, že ji za celý den nenašli. A sice řada lidí dostala od egyptské organizace láhve na vodu v uvítacím balíčku, nemají je ale kde a čím naplnit. Jednoduše: lidi mají hlad a žízeň.

Čtěte také: Ropná skvrna za Sunakem. Na klimasummit nakonec poletí, zelená politika ale v Británii skomírá

Co naopak funguje opravdu dobře, je doprava. Do areálu svážejí summitové autobusy všechny účastníky bez ohledu na to, jestli jde o delegáty nebo zástupce neziskovek. Vozy jezdí po Egyptě zadarmo, což je skvělé. A u vstupu či při odchodu z konference – minimálně v prvním týdnu – fronty nebyly. Já věřím, že se pořadatelský tým velmi snaží, podmínky jsou tu prostě ale jiné než v Glasgow. Je to úplně jiná realita a svým způsobem je dobře, že si to všichni delegáti zažijí. Nemít přístup k pití, záchodu a jídlu? To je asi dobrá metafora k tomu, co nás čeká, pokud se nedostaneme k tomu, abychom zastavili globální oteplování.

Stát Vanuatu představil výzvu pro Mezinárodní soudní dvůr v Haagu k přípravě expertízy ke spojení lidských práv a změn klimatu.

Jak se na místě řeší bezpečnost?

Jsou tady bezpečnostní složky OSN, ale nijak zvlášť střežené mi to nepřijde. Četla jsem ovšem na Politico i The Guardian, že oficiální aplikace COP27 je ve skutečnosti špionážní software. Štve mě to a nechápu, že s tím OSN nic nedělá. Naopak posílá doporučení, ať si účastníci apku stáhnou.

Udělaly to už tisíce lidí, kteří tam zadali svoje osobní údaje včetně čísla pasu – aplikace jim má totiž zpříjemnit zážitek na COP. Ukazuje autobusová spojení, na mapce vyznačí, kde jsou stánky s jídlem, v jaké místnosti se odehrávají vyjednávání… Nevím, jestli to někdo řeší, jestli si lidi dávají vědět jen mezi sebou, nebo se to řeší na mezinárodní úrovni. Anebo jestli je to hoax, na který média naletěla.

Méně klimatické spravedlnosti

Jde vůbec letošní ročník srovnávat s tím loňským?

Zásadní je za mě přítomnost či nepřítomnost občanské společnosti. Dává smysl, že v zemi, kde se aktivisté dobrovolně přilepují na silnici, k umění nebo na budovy, jako se to děje v Británii, bude tlak na klimaticky ambiciózní cíle silný. Na rozdíl od situace, kdy se COP koná v zemi, kde režim utlačuje lidská práva. To podle mě vysvětluje rozdíl v atmosféře.

Čtěte také: Jsme jen pár kroků od pohromy, státy na klimatickém summitu bojují o desetiny stupně Celsia

Každý ročník má navíc jiné cíle. Loni v Glasgow šlo skutečně především o nastavení těch cílů – letos se řeší, jak je budeme naplňovat. Není tu tedy taková urgence, nejde o to se předhánět, kdo se připojí k jakému příslibu. Z určitého pohledu je tedy COP27 techničtější a konkrétnější než loňský ročník. Řeší se tu například, jak budou fungovat různé finanční mechanismy, což není žádná legrace. Nebo jak budou vypadat tabulky a jaké indikátory se budou sledovat u adaptací. A zároveň – summit ještě neskončil, takže uvidíme, jak se bude dál vyvíjet. A vyjednavači se vážně snaží.

Zmiňují zástupci států ve svých projevech válku na Ukrajině? A odkazují se nějak i na konflikty, které neustávají na africkém kontinentu?

Ukrajinu zmiňují dost často – i to, že je Rusko agresor. Ale africké konflikty tu nezaznívají. Když mají slovo zástupci afrických států, mluví spíš o tom, co potřebují, co by mělo z COP vzejít, nesoustředí se na překážky.

Pamatuji si, že se na summit v Glasgow sesypala kritika kvůli tomu, že zástupci původních obyvatel nebyli součástí důležitých jednání, že tam byli spíš naoko. Mají v Egyptě větší zastoupení i za zavřenými dveřmi?

To vůbec. O původních obyvatelích a domorodých komunitách je tu slyšet méně než v Glasgow. A co jsem se dívala, v Šarm aš-Šajch je přes 200 zástupců těchto komunit, zatímco fosilní lobby zastupuje více než 600 lidí. Myslím si, že je to nejen kvůli lidskoprávnímu kontextu, tedy že pro některé účastníky představuje morální problém jet do Egypta a mluvit tu o klimatické spravedlnosti. Ale také kvůli cenám ubytování.

Už loni na COP26 rezonoval apel na to, abychom se více soustředili na naplňování klimatické spravedlnosti. Jak je tomu letos? Posunulo se to někam?

Dobré například je, že tu Vanuatu, ostrovní stát v Oceánii, představil výzvu pro Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, aby připravil expertní stanovisko ke spojení lidských práv a změn klimatu. To je zásadní – podpořilo to dalších asi 80 států. Konkrétní text, který se bude předávat Valnému shromáždění OSN, ještě k dispozici není.

Tuto iniciativu nicméně už asi rok vedou experti, státy a mladí lidé z celého světa, zejména skupina World Youth for Climate Justice. Také na konferenci zaznívá myšlenka týkající se smlouvy o nešíření fosilních paliv, za níž stojí malé pacifické státy a mladí lidé.

Důležité také je, že tu malé ostrovní státy, kterým jde doslova o přežití a každou vteřinu, předvádějí skvělý leadership. Zejména barbadoská premiérka Mia Mottley nebo premiér Antiguy a Barbudy Gaston Browne. Ten ve svém projevu připomněl, že během první poloviny roku 2020 vydělaly fosilní společnosti více než 70 miliard eur čistého zisku (1,7 bilionu korun). A že je to mnohem více peněz, než by bylo potřeba na pokrytí největších a nejničivějších dopadů změn klimatu ve všech rozvojových státech.