Summit Rusko-Afrika: Obilné eso v Putinově rukávu, sliby chyby i správná verze příběhu

Dvoudenního summitu Rusko-Afrika, který ve středu začíná v Petrohradu, se zúčastní okolo čtyřiceti hlav afrických států. Jednat budou o ekonomických vazbách, hospodářských vztazích, politice i dalších otázkách. Akce přichází v době, kdy se s lídry těchto zemí snaží navazovat těsnější vztahy celý svět.

Do Ruska pak přijedou Afričané podruhé. V roce 2019 jich do Soči na první konferenci tohoto druhu zavítalo 43 a od ruského prezidenta Vladimira Putina odjeli s mnoha sliby. Málokteré ale byly naplněny.

Tentokrát bude navíc rokování politiků a podnikatelů probíhat ve zcela jiném kontextu. Po Soči jejich vztahy formovala také postpandemická doba. Ovlivněny byly například otázkou vakcín. Ty tehdy proudily hlavně na Západ, který se nechtěl příliš se zbytkem světa dělit, a Moskva nabídla svoji verzi, což se stalo velkým diplomatickým nástrojem. Zatímco mezi západními a africkými zeměmi se tak prohlubovala propast, Kremlu jeho vstřícný krok pomohl ke sbližování.

Nyní, moji drazí keňští přátelé, znáte celou pravdu o tom, kdo weaponizuje jídlo,“ napsal ruský velvyslanec v Keni do tamních novin.

Nyní je ale situace odlišná a vedle rozvojových a investičních otázek bude velkým tématem válka na Ukrajině a černomořská obilná dohoda. Tu totiž Rusko deset dní před začátkem summitu ukončilo. Turecko, Ukrajina a OSN tak již nemají garantovanou bezpečnost lodí se surovinami. „Někdo bude hladovět, někdo bude trpět a mnozí kvůli tomuto rozhodnutí zemřou,“ komentoval novou situaci šéf humanitární pomoci OSN Martin Griffiths.

Jídlo jako zbraň

Většina analytiků si ale myslí, že vypovězení dohody o obilí není náhodné. Například ekonom Charlie Robertson pro deník Le Monde poznamenal, že to přišlo účelově jen několik dní před plánovaným petrohradským summitem a Putin si tak jen připravil půdu pro jednání.

Dodávky byly a jsou důležité pro potravinovou pomoc, kterou kvůli dlouhodobému suchu potřebuje více než 50 milionů lidí. Zejména pak v Somálsku, Keni, Etiopii, Súdánu, Jižním Súdánu a Ugandě. Keňské ministerstvo zahraničí rozhodnutí Ruska označilo za „bodnutí do zad“.

The decision by Russia to exit the Black Sea Grain Initiative is a stab on the back at global food security prices and disproportionately impacts countries in the Horn of Africa already impacted by drought. https://t.co/QESZSiQJBd

— Korir Sing'Oei (@SingoeiAKorir) July 17, 2023

Nicméně Kreml hledí na akci s optimismem. Šéf sekretariátu Rusko-afrického partnerského fóra Oleg Ozerov prohlásil, že „afričtí lídři vkládají do summitu ještě větší naděje než do události v Soči“. Což je ale vzhledem k africkým potřebám ohledně zajištění dodávek potravin pochopitelné. Toho se pak Moskva bude snažit využít.

Kreml se nejspíš pokusí uzavřít obilnou dohodu v nějaké formě znovu. Pravděpodobně se bude snažit obejít OSN a zmenšit ukrajinský podíl na vývozu. Ředitel africké sekce Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) Mvemba Phezo Dizolele na adresu východní mocnosti novinářům řekl, že se „pokusí vyjít Afričanům vstříc, aby jim vzkázala: Hele, my nejsme ti špatní, za které se nás snaží vydávat“.

Této možnosti už chtěly využít státy jako Mali, Středoafrická republika a několik dalších zemí, které usilovaly o dohodu o dodávkách surovin bez zapojení OSN. I proto se Rusko ihned snažilo prosadit na kontinentu svoji verzi příběhu.

Ruský velvyslanec v Keni Dmitry Maksimyčev v názorovém článku publikovaném ve dvou tamních největších novinách obvinil za zrušení dohody Spojené státy a Evropskou unii. Tvrdí v něm, že tyto státy „použily každý možný trik“, aby udržely ruské obilí a hnojiva daleko od globálního trhu. „Nyní, moji drazí keňští přátelé, znáte celou pravdu o tom, kdo weaponizuje jídlo,“ napsal.

Čtěte také: Afrika se probouzí směrem k většímu porozumění Ukrajině. Jakou roli ve válce sehraje?

Afrika přitom ale nebyla většinovým příjemcem dovozu prostřednictvím černomořské dohody. Podle údajů OSN toho nejvíce proudilo do Číny, Španělska, Turecka a Itálie. Z 32,9 milionu tun obilí a dalších potravin, které byly odeslány, obdržela Afrika pouze 12,2 %.

Státy druhého nejlidnatějšího kontinentu se s touto nepříjemnou skutečností musely nějak vypořádat. V posledních 12–18 měsících nelenily a reorganizovaly své dodavatelské řetězce a zásoby. „Nyní by měly mít lepší pozici pro řešení narušeného obchodu, než tomu bylo před dohodou,“ myslí si Thomas Gillet, ekonom mezinárodní ratingové agentury Scope Ratings.

Jenže pozastavení dohody by mohlo zvýšit globální ceny komodit. Ty by pak drtivě dopadly zejména na státy, které zažívají smrtící sucho. Ceny potravin tak budou pravděpodobně jednou z priorit summitu a Putin možná přikročí k blahosklonným gestům a podpoří potravinovou pomoc.

Očekávají se oznámení o dohodách o těžbě, energetice, obilí, dopravě a digitalizaci, přestože se takové plány nejspíš nikdy neuskuteční.

Vypovězení dohody se ale nemusí Moskvě vyplatit u každého. Zatímco vládce Kremlu může počítat s účastí na konferenci u loajálních spojenců, jako jsou jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa a jeho autoritářský kolega z Eritreje Isaias Afwerki, jiní jsou postupem Kremlu roztrpčení. Nejvíce pak Káhira.

Egyptský vůdce Abd al-Fattáh as-Sísí svůj příjezd nepotvrdil, přestože spolupředsedal summitu v Soči. I on nakonec do letadla směr Petrohrad nejspíš nasedne, ale fakt, že to ještě několik dní před začátkem veřejně nepotvrdil, o velkém nadšení jistě nesvědčí. Právě Egypt totiž patří mezi země, jež by vypovězení obilné dohody postihlo nejvíce. Vyšší mezinárodní ceny by totiž zvýšily tlaky na egyptskou inflaci, která v červnu dosáhla 35,7 %.

Rusko takové jednání odůvodňuje tlakem Západu. Jelena Charitonova, vedoucí výzkumnice moskevského Institutu afrických studií, nedávno prohlásila, že „opozice vůči našemu rusko-africkému projektu nebyla nikdy tak agresivní jako nyní“. Účast afrických lídrů pak označuje za podílení se na „novém národněosvobozeneckém boji“. Tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev jí přitakává a odrazování Afričanů od cesty do Petrohradu označil za „neokolonialismus“.

Obchody nekvetou

Kromě aktuální obilné dohody se samozřejmě budou řešit také ruské investice a obchod. Otázkou je, nakolik dokáže Putin nakrmit africké protějšky planými sliby, které činil i před dvěma lety. Tehdy například slíbil, že do pěti let zdvojnásobí ruský obchod s kontinentem na 40 miliard dolarů ročně.

To se zatím úplně nedaří, protože se od té doby snížil na 14 miliard a celkové obchodní vztahy jsou značně nevyvážené. Rusko do Afriky vyváží sedmkrát více, než z kontinentu dováží. Většina tohoto obchodu je navíc soustředěna ve čtyřech zemích: v Egyptě, Alžírsku, Maroku a Jižní Africe.

Ředitel výzkumu Afrického centra pro strategická studia Joseph Siegle také připomíná, že dokonce i Mauricius je pro kontinent větším zdrojem přímých zahraničních investic. Rusko z takového přísunu financí představuje jen 1 %.

Čtěte také: Rusko hledá africké přátele. Za odměnu nabízí zbraně, moc, vraždění a znásilňování

Navzdory slábnoucím ekonomickým vazbám se ale daří Moskvě svůj vliv v Africe rozšiřovat. Vyslala na kontinent své jednotky a v několika málo zemích se stala dominantním zahraničním partnerem. Toho bylo ve velké části z nich dosaženo nelegálními prostředky. Mezi ně patří podpora izolovaných autokratických režimů prostřednictvím nasazení wagnerovců, ovlivňování voleb, šíření dezinformací a dohody o zbraních výměnou za surovinové zdroje.

V polovině ze dvou desítek zemí, v nichž Rusko aktivně uplatňuje či uplatňovalo své zájmy, probíhá konflikt. Moskva podkopová operace OSN v Africe a celkově tam, kde soupeří o vliv, způsobuje větší nestabilitu. Nabízí se tak otázka, proč afričtí lídři do Petrohradu vůbec poletí.

Africký tanec

Některé státy mohou vnímat svou účast jako příležitost získat od Ruska více investic a celkově povzbudit jeho angažovanost v rámci hospodářské i vojensko-politické spolupráce. Očekávají se oznámení o dohodách o těžbě, energetice, obilí, dopravě a digitalizaci. To může poskytnout účastníkům hezkou vizitku, přestože se nejspíš takové plány nikdy neuskuteční.

Je také nutné si uvědomit, že summit se koná v době, kdy probíhá boj o globální Jih. V posledních dvou letech se konaly summity USA-Afrika, EU-Afrika, Turecko-Afrika, Francie-Afrika a další. Někteří afričtí lídři tak vnímají spolupráci s Ruskem jako taktiku k získání větší podpory Západu.

Běžní Afričané volají po demokracii, pracovních místech i dodržování zásad právního státu. Ruská přítomnost na kontinentu tyto tři věci podkopává.

Hlavy kontinentu tam také jedou se vzpomínkami na červnovou mírovou misi v Moskvě a Kyjevě. Senegalský prezident Macky Sall k tomu řekl, že afričtí lídři budou nadále využívat summitu k tomu, aby zajistili pokračování v jednáních o míru. Jak velké z toho učiní nejvýraznější africké osobnosti téma, je ale otázka. Navíc v situaci, kdy Kreml účelově použil obilnou dohodu jako nejpalčivější problém k řešení.

Naopak Rusko může ze summitu čerpat mnohem více. Africké režimy si často získává tím, že poskytuje ochranu před mezinárodními sankcemi. Akce je tedy i příležitostí Kremlu ukázat, že není vyvrhel, ale těší se podpoře.

Setkání v Petrohradě také zdůrazňuje rostoucí význam Afriky pro ruskou zahraniční politiku. Je to totiž kontinent, který je nejvstřícnější k současnému vojenskému angažmá Moskvy a je také nejméně ochotný kritizovat Kreml za jeho zábor území na Ukrajině. To ilustrují i cesty ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který Afriku navštívil od března 2022 nejméně osmkrát.

Čtěte také: Už nejsme jenom lidské stroje, zní z Afriky. Dokáže kontinent profitovat z minerálů zítřka?

V neposlední řadě se bude také mluvit o Wagner Group. Maria Snegovaja z CSIS odhaduje, že se bude diskutovat, jak je nahrazovat. O nějakou větší výměnu kontraktorů ale nepůjde, protože wagnerovci jsou v některých státech pevně ukotveni. Jejich bezskrupulózní praktiky – často připomínající organizovaný zločin – dokážou zabránit tomu, aby byli odstaveni od koryta.

Pódium pro všechny strany

Jakékoli dohody, které ale ze summitu vzejdou, budou mít jen málo prospěchu pro občany afrických států. Ruská strategie totiž hledí spíše na udržení si elit než na zlepšování životní úrovně. Běžní Afričané volají po větší demokracii, žádají více pracovních míst a dodržování zásad právního státu. Ruská přítomnost na kontinentu tyto tři věci podkopává.

Rusko-africký summit bude silnou reklamou protizápadní politiky Kremlu. Ten pak události využije k vykouzlení představ o společných zájmech s africkými státy, přičemž bude klást důraz také na koloniální historii. Tedy na fakt, že Rusko se jí neúčastnilo.

Prezident JAR Cyril Ramaphosa dal na nedávném summitu v Paříži jasně najevo, že Afrika chce hrát větší roli v rámci globální scény. Na dnešním a zítřejším setkání tomu jistě nebude jinak. Lídři států kontinentu navážou na prosazování této své vize. A podobně jako na summitech s jinými státy budou chtít být slyšet.