Před dvěma lety se Velká Británie, která tehdy předsedala summitu COP26, drala do čela boje se změnou klimatu. Od té doby se stihlo leccos změnit a premiér Sunak teď oznámil, že udělí přes 100 licencí k těžbě ropy a plynu v Severním moři.
Sídlo britského premiéra pohltila uprostřed bílého dne tma. Alespoň na chvíli – v momentě, kdy dům v severoanglickém Kirby Sigstonu zahalila černá látka o 200 metrech čtverečních. Nedostala se tam jen tak. Zatímco Sunak trávil čas s rodinou v Kalifornii na dovolené, aktivisté z Greenpeace si vzali prázdnou panskou usedlost na paškál.
Při protestní akci vylezli na střechu, spustili z ní přes čelní fasádu tmavé sukno a na travnatém prostranství před domem se vyfotili s transparentem s jednoduchým heslem: „Rishi Sunak – ropné výdělky, nebo naše budoucnost?“
Přímo mezi potrubím a ocelovou konstrukcí plynového terminálu v St Fergus označil premiér Sunak další těžbu za ,správnou věc‘.
Zatímco policie v Severním Yorkshiru si láme hlavu, jak k takovému „zásadnímu narušení bezpečnosti“ vůbec mohlo dojít, aktivisté upozornili na mnohem zásadnější téma. Reagovali totiž na nedávné oznámení konzervativního kabinetu, který hodlá udělit více než sto nových těžařských licencí. Plán zní jasně: vytěžit ze Severního moře tolik ropy a plynu, kolik jen půjde.
Globální var a další těžba
„I když dosáhneme v roce 2050 uhlíkové neutrality, čtvrtinu naší energetické spotřeby bude tvořit ropa a plyn. A právě produkce plynu na domácí půdě má asi čtvrtinovou nebo třetinovou uhlíkovou stopu než dovezený plyn,“ obhajoval novinku Rishi Sunak přímo v Aberdeenshiru ve Skotsku, oblasti ležící u pobřeží Severního moře. Byl poslední červencový den a industriální areál přivítal premiéra typickým sychravým počasím.
Přímo mezi potrubím a ocelovou konstrukcí plynového terminálu v St Fergus označil předseda vlády další těžbu za „správnou věc“ a přislíbil, že dojde k vytvoření tisíců nových pracovních míst po celém Spojeném království.
Vedle těžby jsou v plánu i mitigační opatření, konkrétně takzvaný The Acorn Project zaměřený na výstavbu zařízení pro zachycování uhlíku ze vzduchu a jeho ukládání do mořského dna. Na projektu, který by měl být zahájen do roku 2030, spolupracuje mimo jiné britský ropný gigant Shell. Celkem chce do těchto technologií vláda investovat okolo 20 miliard liber.
Čtěte také: Ropná skvrna za Sunakem. Na klimasummit nakonec poletí, zelená politika ale v Británii skomírá
Plán, který šéf britského kabinetu představil, vyvolal více otázek než odpovědí. Spojené království se totiž v posledních letech, zejména v období kolem svého předsednictví COP26, profilovalo jako lídr v boji proti klimatickým změnám. A ačkoliv Sunak zarputile tvrdí, že je jeho nová iniciativa „naprosto v souladu s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050“, odborníci, environmentální aktivisté a nakonec ani někteří „zeleněji“ orientovaní konzervativci nadšení nejsou.
Má to více důvodů – jeden z nich představuje už jen to, jak oznámení samotné působí. Upozornil na to například Chris Skidmore, který mezi toryi platí za zastánce zelené politiky. Nové licence označil za „špatné rozhodnutí vykonané ve špatnou dobu, kdy zbytek světa zažívá rekordní vlnu veder“.
Pokud klimatické závazky nezvládá ani tak vyspělá země, jakou Velká Británie je, jak ji mají následovat státy, které nejsou v tak výsadní pozici?
Sunak s udělením nových licencí přišel v období, kdy rezonovalo varování generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese týkající se přechodu od globálního oteplování ke „globálnímu varu“. A kdy už bylo jisté, že červenec se stane vůbec nejteplejším měsícem v historii měření. Navíc v období, kdy titulky médií plnily zprávy o hořícím Rhodu, oblíbené destinaci britských turistů, nebo třeba Američanech, jimž rozpálený asfalt způsobil popáleniny.
Nemluvě o tom, jaké dopady bude mít další podmořská těžba na život v mořích samotný. „Oceány a moře jsou už tak pod velkým tlakem, který způsobuje globální oteplování a znečišťování životního prostředí,“ připomněla pro Voxpot analytička Romana Jungwirth Březovská z Asociace pro mezinárodní otázky.
Rozbitá výkladní skříň
„Změny klimatu už teď sužují planetu nebývalými požáry a vlnami veder napříč světem. Udělení stovek nových licencí na těžbu ropy a zemního plynu jen přilije olej do ohně a zároveň nijak nepřispěje k energetické bezpečnosti,“ vyjádřil se Mike Childs z environmentální organizace Friends of Earth. Tato fosilní paliva totiž podle něj zamíří na mezinárodní trhy, nikoli k uživatelům ve Spojeném království.
Předseda vlády rozhodnutí odůvodňuje právě energetickou bezpečností Británie. Domnívá se, že „domácí“ zdroje energií by zlepšily odolnost Ostrovů a přinesly by příjmy z daní, které by pak mohly financovat veřejné služby.
Čtěte také: Británie přehledně: prohra konzervativců, nová krev ve Skotsku a severoirská slepá ulička
Podle Jungwirth Březovské by ale tvrzení o posilování britské energetické bezpečnosti působila důvěryhodněji, kdyby se naopak premiér snažil závislost země na plynu a ropě snižovat.
„Větší důvěru by vzbudilo, kdyby Sunak neupřednostňoval fosilní zdroje před těmi obnovitelnými. A také kdyby neblokoval kroky, jež vedou k většímu rozvoji větrníků, a zefektivnil politiky, které mají pomoci lépe investovat do zateplování a instalací tepelných čerpadel. Což by ostatně řešilo i vysoké ceny energií,“ podotýká analytička.
Sunakův nový plán je možná třaskavý, ne ovšem první svého druhu. Od klimatického summitu COP26, který se konal v listopadu roku 2021 v Glasgow a platil za výkladní skříň britské zelené politiky, Británie schválila už desítky fosilních projektů.
Ještě za vlády Borise Johnsona, pár měsíců po konferenci, tak mohlo vzniknout například ropné pole Abigail, které obstarává izraelská společnost Ithaca Energy. K těžbě po dobu dalších dvou dekád pak úřady svolily i v případě ropného pole ve West Newtonu, jež spravuje britská Rathlin Energy. A dalo by se pokračovat.
Vášnivé debaty o tom, zda intenzivnější těžba v Severním moři povede k energetické soběstačnosti a lepším cenám energií, se vedly už před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Prezident COP26 Alok Sharma tehdy tento narativ odmítl: „I kdybychom ze severomořského dna těžili více (plynu), jeho cena nakonec bude odpovídat té mezinárodní velkoobchodní.“
Kdo jiný než Británie?
Britské úřady už daly od konání summitu COP26 zelenou desítkám těžebních plánů, což ovšem koliduje s doporučeními vědců. „Kroky nejsou v souladu s Pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015, s doporučeními Mezinárodní agentury pro energii (IEA) ani s těmi, které tamní vládě a parlamentu dává britský Výbor pro změnu klimatu (CCC). Ten je složený z významných vědců a vědkyň,“ shrnula Romana Jungwirth Březovská z Asociace pro mezinárodní otázky.
O nutnosti zastavit novou těžbu ostatně mluvil už před dvěma lety výkonný ředitel IEA Fatih Birol: „Pokud to (vlády) myslí s klimatickou krizí vážně, neměly by od nynějška, tedy od letošního roku, investovat do ropy, plynu a uhlí.“ Čím dál více zemí podle Birola přichází se závazky týkajícími se uhlíkové neutrality – jenže zatímco rétorika je jedna věc, do reality se slova nepromítají.
Nad dalšími kroky premiéra vyvstává otázka, zda se nebude snažit volební podporu nahnat právě bojem za zachování (nezeleného) statu quo.
Fakt, že se závazky a doporučeními neřídí ani Velká Británie, má významnou symboliku. Pokud to totiž nezvládá ani tak vyspělá a bohatá země, jakou Velká Británie bezpochyby je, jak ji mají následovat státy, které nejsou v tak výsadní pozici?
Zajímavá je ještě jedna rovina. Spojené království platí za pionýra průmyslové revoluce první poloviny 19. století – v případě té zelené jí však ujíždí vlak. „USA, Čína i Evropská unie masivně podporují rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Existují obavy, že Velká Británie nedrží krok a nebude moci být v tomto ohledu z dlouhodobého hlediska konkurenceschopná,“ tvrdí analytička Jungwirth Březovská.
Inspirace v Uxbridge
Proč se britský premiér rozhodl podpořit další těžbu (i výstavbu zařízení pro zachycování a ukládání CO2) právě teď? Odpověď můžeme hledat mimo jiné v Sunakově tíhnutí k technologiím, které staví (podobně jako bohaté arabské státy) nad jiná, více doporučovaná mitigační řešení. Třeba nad omezení těžby fosilních zdrojů, díky čemuž by pak k tvorbě uhlíkových emisí v takové míře ani nedocházelo.
„Víme, že se fosilní energie nedá nahradit ze dne na den, že dosáhnout uhlíkové neutrality bude velmi těžké. Problém je ale v tom, že Sunakova vláda blokuje rozvoj obnovitelných zdrojů, které jsou zároveň méně nákladné než ty fosilní. Premiér upřednostňuje ropu a plyn, a tím brání přijetí řešení, která jsou levnější a sociálně spravedlivější,“ vysvětluje pro Voxpot analytička z AMO.
Vůbec nejpragmatičtější odpověď lze ale nejspíš najít v průzkumech. Konzervativní strana se od loňského podzimu pohybuje zhruba patnáct až dvacet procentních bodů pod vedoucími labouristy.
Čtěte také: Kostlivci britského premiéra. Kde se vzalo jeho miliardové bohatství?
Nedařilo se jí ani v nedávných doplňujících volbách do Dolní sněmovny, v nichž si udržela pouze jedno křeslo ze tří. A to v Uxbridge, volebním obvodu expremiéra Borise Johnsona, kde bylo před hlasováním největším tématem zavedení ultranízkoemisní zóny (ULEZ). Tedy „zeleného poplatku“ vztahujícího se na vozidla, která nesplňují emisní limit.
Toryové se proti ULEZ v Uxbridge hlasitě vymezovali a podle některých, včetně šéfa labouristů Keira Starmera, to byl právě tenhle postoj, který jim místo těsně vybojoval.
Lídrovi konzervativců Sunakovi se tak možná naskytla nová cesta, jak voliče zaháčkovat. Klimatická a environmentální opatření budí u části populace kontroverze, jak se ukázalo v Uxbridge, a nad dalšími kroky premiéra vyvstává otázka, zda se nebude snažit volební podporu nahnat právě bojem za zachování (nezeleného) statu quo.
Konečně, Sunak sám prostě není zrovna vášnivý environmentalista. Není jasné, kam – a zda vůbec – zelenou politiku Británie posune. Významné bude ale už jen to, pokud neuhne z cesty, ke které se Velká Británie zavázala. Vytěžil by z toho možná levné hlasy podpory, z dlouhodobého pohledu by však mohly mít drtivý dopad.
