Ve Stockholmu se pálí korán, v Ankaře švédská vlajka a Finové chtějí vstoupit samostatně. Turecká blokace členství severských zemí v NATO eskaluje na všech stranách. Erdoğana podle odborníků neobměkčí ani štědrá pomoc po zemětřesení, kterou Švédi poskytli.
Od doby, kdy tehdejší švédská premiérka Magdalena Andersson oznámila, že Švédsko chce společně s Finskem vstoupit do NATO, uplyne již brzy rok. Ze začátku to přitom ani nevypadalo, že země má v plánu se k Severoatlantické alianci přidat. Důvodem byla tradice v neutralitě. Na rozdíl od Finska, v němž měl vstup hned od začátku ruské invaze na Ukrajinu podporu, s Ruskem nesdílí hranice ani negativní historické zkušenosti. Tamní sociální demokracie, která v té době tvořila menšinovou vládu, uváděla ještě koncem února na svých stránkách, že je důležité, aby jejich zahraniční politika zůstala stabilní, jasná a dlouhodobá. Držení se těchto priorit by vstup skandinávského království do Aliance ohrozil.
Premiérka navíc odmítla vypsat referendum s tím, že toto není otázka, jež by se v něm měla řešit. Ruský konflikt se ale stále vyostřoval a s ním stoupala i podpora členství v obou zemích.
Ve Finsku už od začátku byla podpora silná, v době podání přihlášky schvalovalo vstup do NATO 77 % obyvatel. Ve Švédsku byla podpora nižší, i tak se ale od únorových 51 % vyšplhala na 57 %. Ke změně názoru došli i tehdy vládnoucí sociální demokraté, což bylo klíčové. „Jsme přesvědčeni, že pro Švédsko a jeho bezpečnost bude nejlepší, když vstoupíme do NATO. Jako premiérka se postarám o to, aby tento krok získal v Riksdagu širokou podporu,“ uvedla Magdalena Andersson krátce po tiskové konferenci strany.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Změna vlád, ale ne názoru
Získat podporu nebylo složité, neboť i koaliční partneři opozičního pravicového bloku vstup Švédska do NATO dlouhodobě podporují. Proti byla jen Levicová strana, která měla zastoupení 27 křesel. Její předsedkyně Nooshi Dadgostar, dcera válečných uprchlíků z Íránu, tehdy vyjádřila znepokojení nad porušením neutrality a obavu o kurdskou menšinu pobývající na švédském území. Názor strany se ani po roce nezměnil.
„Pořád si myslím, že vstoupit do NATO je zbytečná hysterie. Lidé se na začátku války vylekali, proto mělo začlenění do Aliance tak velkou podporu. Ale za nás je lepší zůstat neutrální,“ sdělil Voxpotu exposlanec za Levicovou stranu Daniel Sestrajcic, pocházející z bývalé Jugoslávie. Tohle politické uskupení je hodně oblíbené právě u národnostních menšin.
V případě, že Finsko získá všech 30 ratifikací dříve než Švédsko, je více než pravděpodobné, že na něj nebude čekat.
Švédsko během roku, kdy čeká na ratifikaci všech členských zemí, zažilo volby, po nichž vládnoucí sociální demokracii vystřídala pravicová koalice a premiérského úřadu se ujal Ulf Kristersson z Umírněných. Tím se ale v zájmu o členství nic nezměnilo. Umírnění vstup do Aliance podporovali již před vypuknutím války. Podobný scénář pravděpodobně čeká po dubnových volbách i Finsko.
Sociální demokracie premiérky Sanny Marin v průzkumech ztrácí na pravicovou Národní koalici, a je tedy možné, že i finská vláda se po volbách otočí doprava. Ani tady se ale neočekává moc velký zvrat v otázce členství v NATO. „S největší pravděpodobností Finsko svůj postoj nezmění. Podpora Aliance mezi obyvatelstvem i mezi hlavními politickými stranami je stále silná,“ sdělil redakci Voxpotu politolog Teivo Teivainen z Univerzity v Helsinkách.
V průběhu minulého roku už vstup severské dvojice ratifikovaly téměř všechny členské země NATO. Výjimku tvoří Maďarsko a Turecko, které už od začátku vystupovalo proti členství obou států. Podle slov prezidenta Erdoğana podporují terorismus a jejich přijetí by bylo stejnou chybou jako v případě Řecka, čehož Turecko lituje.
Čtěte také: Turecké mezinárodní námluvy. Proč se Ankara tak dlouho rozmýšlí nad vstupem Finska a Švédska do NATO?
Celou situaci teď pro Švédsko navíc vyeskaloval Rasmus Paludan, aktivista a představitel extremistické strany Tvrdý směr, původem z Dánska. Jeho jméno už je v zemi nechvalně známé delší dobu, proslul hlavně svými protimuslimskými postoji. Na setkání se svými příznivci zapaluje či jinak ničí korán, nezřídkakdy před posvátnými budovami nebo na muslimských pohřbech.
Paludanovo chování v minulosti zkomplikovalo život i švédským zákonodárcům. Naposled minulý rok v květnu, kdy jeho vystoupení v Malmö vyprovokovalo divoké demonstrace, jež skončily hlasováním o nedůvěře ministra spravedlnosti a vnitra Morgana Johanssona. Ten hlasování nakonec ustál jen díky hlasu nezávislé kurské poslankyně.
Teď Paludan pro změnu zase rozzuřil prezidenta Erdoğana, když korán zapálil před tureckou ambasádou ve Stockholmu. Ten následně uvedl, že se souhlasem Ankary se může Švédsko rozloučit. Vůči Finsku již tak vypjatý není. Erdoğan zemi nabídl, že Turecko může ratifikovat její samostatný vstup.
Tohle řešení by se ostatně líbilo i samotným Finům. Podle průzkumu veřejného mínění by pro samostatný vstup bylo 53 % obyvatel. Hlavním argumentem je pro ně skutečnost, že Finsko na rozdíl od Švédska s Ruskem sdílí 1 326 kilometrů dlouhou státní hranici, a proto je v době války mnohem ohroženější.
Bez sousedů nejdeme, zatím
S vlastními občany ale nesouzní ministr zahraničí Pekka Haavisto. Podle něho má být Finsko trpělivé, neboť jeho největším zájmem je vstoupit do NATO společně se Švédskem, jejich nejbližším spojencem v zahraniční a obranné politice. Slova Haavista potvrzuje i samotná premiérka Sanna Marin. Ta dokonce uspořádala se svým švédským protějškem tiskovou konferenci. „Bezpečnost našich zemí je propojená. Je tedy v zájmu celé Aliance, abychom vstoupili společně,” zopakovala Marin slova šéfa diplomacie.
PM @MarinSanna: "The security of Finland and Sweden is bound together. It is in the interest of the whole Alliance that we will join together."
Prime Ministers of Finland and Sweden discussed progress of NATO membership process in Stockholm. pic.twitter.com/eCgb8OZmrK
— Finnish Government (@FinGovernment) February 2, 2023
Politolog Teivo Teivainen ale scénář, kdy Finové vstoupí samostatně, úplně nevylučuje: „V případě, že Finsko získá všech 30 ratifikací dříve než Švédsko, je více než pravděpodobné, že na něj nebude čekat.“ Podle experta takovému jednání nahrávají právě zmíněné průzkumy mezi obyvateli. „Marin a Haavisto se vyjádřili, že dávají přednost tomu, aby země vstoupily společně. Neřekli ale, že se nemohou připojit bez Švédska,“ dodává Teivainen s tím, že politici se však k tomuhle ožehavému tématu nechtějí moc vyjadřovat.
Politolog Loqman Radpey z Univerzity v Edinburghu, který se dlouhodobě věnuje studiu kurdské diaspory, sdílí podobný pohled jako Teivainen: „Finsko Turecku zas tak nevadí, protože tu žije daleko méně Kurdů než ve Švédsku.“ Upozorňuje tak na fakt, že právě Kurdové jsou od začátku důvodem, proč Ankara vystupuje proti přijetí Švédska, respektive vstup zde podmiňuje vydáním jejích politických odpůrců, kteří našli na severu azyl.
Odhady obou Voxpotem oslovených politologů potvrzují i slova finského prezidenta Sauliho Niinistöa. „Pokud Turecko řekne Finsku ano, a Švédsku ne, máme svázané ruce. Podali jsme žádost o členství. Měli bychom nyní říci: ,Ne, rušíme naši žádost?‘ To prostě nemůžeme udělat,“ řekl Niinistö během víkendové konference v Mnichově.
Vy nám korán, my vám vlajku
Vztahy mezi Švédskem a Tureckem jsou napjaté. Zkraje měsíce se objevily spekulace, že by Švédi mohli bojkovat halové mistrovství v atletice, které se má konat právě v tureckém Istanbulu. „Jako Švédka se nebudu cítit úplně bezpečně na místě, kde se pálí naše vlajka,“ oznámila médiím bývalá olympijská medailistka a nynější šéfka tamní atletické federace Kajsa Bergqvist. Reaguje tak na událost z konce ledna, kdy protestující zapálili švédskou vlajku před ambasádou v Istanbulu. Její obavy sdílí i ministerstvo zahraničí, které Švédům pobývajícím na tureckém území doporučilo zvýšenou ostražitost a opatrnost.
Nezištná pomoc, nebo snaha zavděčit se? Dokáže švédská solidarita a velkorysost obměkčit Recepa Tayyipa Erdoğana?
Švédští sportovci se nakonec halového mistrovství světa, jehož se stane Turecko začátkem března hostitelem, zúčastní. Doprovázet je ale bude ochranka – pro větší pocit bezpečí. Podle překážkáře Carla Bengströma by sportovci v Turecku neměli mimo závody nosit oblečení v národních barvách, aby předešli konfliktním situacím.
I přes nepříjemnosti a napjaté vztahy Švédi členství do NATO podporují, a to dokonce silněji než před rokem. Podle průzkumu jsou ale zároveň proti ustupování Ankaře v jejích požadavcích. Spory ohledně vstupu do NATO šly na chvilku stranou poté, co se svět dozvěděl o tragickém zemětřesení na území Sýrie a Turecka.
Ministr zahraničního obchodu Johan Forssell spolu se šéfem obrany Carl-Oscarem Bohlinem uspořádali neprodleně tiskovou konferenci, na níž médiím sdělili, že vláda vyčlení na pomoc Turecku a Sýrii 37 milionů švédských korun, včetně humanitární a personální podpory. Premiér pár dní nato oznámil, že země pošle dalších 80 milionů ve formě potravinových a zdravotnických balíčků. „Uděláme vše, co je v našich silách, abychom postiženým zemím pomohli v dalších fázích obnovy,“ dodal Kristersson.
Sweden provides support for the victims of the earthquake in Türkiye and Syria. We are allocating an additional 80 million sek for food packages healthcare, ambulances as well as tents. We will do everything in our power to help those affected in the next phases of the recovery.
— SwedishPM (@SwedishPM) February 15, 2023
Nezištná pomoc, nebo snaha zavděčit se? Dokáže švédská solidarita a velkorysost obměkčit Recepa Tayyipa Erdoğana? Podle politologa Michala Grahna z Univerzity v Uppsale ani jedna z možností není úplně jistá. V Turecku se blíží volby a Erdoğan si podle analytiků blokací vstupu severských států do NATO buduje image státníka, který dokáže úspěšně prosazovat turecké zájmy v zahraničí, čímž si získává zpět ztracené voliče.
Už teď jsme bezpečnější
„Nečekané přírodní katastrofy mohou vládnoucím stranám paradoxně pomoci. Pokud budou jednat rychle a účinně, dojde ke krátkodobému posílení vlastenectví, a tím i k větší podpoře současné vlády,“ vysvětluje Grahn takzvaný efekt shromáždění kolem vlajky. Právě takový například zažil kabinet Andreje Babiše v prvních měsících pandemie a pak i ten Fialův na začátku války. „V takovém případě by Erdoğan nepotřeboval těch pár politických bodů, které mu generuje odpor proti švédskému členství v NATO, a mohl by, opět v duchu image velkého státníka, členství schválit.“
Čtěte také: Nedostatek záchodů, hygieny a neskutečná přívětivost. Jak vypadá život při zemětřesení?
Problémem ale nyní je, že vláda je kritizována za pozdní, pomalé a nedostatečné řešení. Podobnou situaci zažilo Turecko při předchozím zemětřesení v Izmitu v roce 1999.
„Proto se domnívám, že Erdoğan bude mít i nadále potřebu blokovat zmíněnou ratifikaci v rámci svého vnitropolitického předvolebního boje a Švédsko se členem Aliance před tureckými volbami nestane. A to i přes krizovou pomoc Turecku,“ uzavírá Grahn.
Zatím nelze odhadnout, který ze tří možných scénářů se nakonec odehraje. Může se stát, že severské státy vstoupí do NATO společně, stejně tak je tu možnost samostatné finské ratifikace. Ve hře je ale stále i to, že Turecko obě země zamítne.
Premiér Ulf Kristersson zůstává – i přes nepříliš nadějné vyhlídky – optimistou. „Jak všichni víme, na této cestě nás čeká ještě mnoho práce. Ale díky souhlasu 28 z 30 států jsme již nyní bezpečnější zemí, než jsme byli před podáním žádosti,“ uvedl na svém Instagramu. Ve stejném příspěvku si pochvaluje jednotu, které v otázce docílil se svou politickou rivalkou Magdalenou Andersson.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
