Postupný narůstající nátlak na Rádio Svobodná Evropa a další média v Kyrgyzstánu je jen jedním z příkladů, jak prezidentství Sadyra Žaparova ničí v zemi občanskou a mediální sféru. Ve finále se ale může obrátit proti němu samotnému – pokud zlikviduje instituce, nezbude nikdo, kdo by jej po případném pádu z výsluní ochránil.
Oficiálním důvodem, proč kyrgyzské Ministerstvo kultury, informací, sportu a politiky mládeže stránky Svobodné Evropy (RFE-RL) zablokovalo, byla reportáž o zářijových pohraničních ozbrojených střetech mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem. Podle stanoviska ministerstva byla tato reportáž zavádějící, dokonce přispívající k napětí mezi Kyrgyzy a Tádžiky, a redakce byla požádána o její stažení. Novináři nařčení odmítli a reportáž na internetu ponechali.
V říjnu pak kyrgyzská vláda zablokovala webové stránky místní pobočky Rádia Svobodná Evropa. Záhy poté zmrazila i jejich bankovní účet kvůli údajnému praní špinavých peněz. V prosinci bylo toto podezření vyvráceno, ale účet zůstal nedostupný. Začátkem letošního roku zahájila vláda řízení vedoucí k úplnému zákazu působení redakce v zemi. Správní soud v Biškeku pak 7. března odvolání proti blokaci webových stránek zamítl. Ačkoliv RFE-RL měla díky své novinářské práci napjaté vztahy i s různými dřívějšími kyrgyzskými představiteli, současná krize je bezprecedentní.
Svobodná Evropa není jediným médiem v Kyrgyzstánu, které se nedávno dostalo pod tlak. Své by mohla říci třeba redakce Kloop, která dlouhodobě vydává investigativní reportáže i ve spolupráci se špičkovými světovými partnery. Nicméně režim prezidenta Sadyra Žaparova a jeho blízkého politického spojence, šéfa bezpečnostních složek Kamčibeka Tašijeva, obrací pozornost i na jiná místa.
Na krocích tandemu Žaparov-Tašijev je vidět, jak se Kyrgyzstán učí autokratickým praktikám od svých sousedů.
Loni v říjnu zatkla policie dvě desítky aktivistů, kteří protestovali proti neprůhledné dohodě o hranicích s Uzbekistánem. Očekávalo se, že jakmile bude smlouva oficiálně podepsaná prezidenty obou zemí, aktivisté budou propuštěni – ale dohoda je hotová a oni stále zůstávají za mřížemi.
Další bezprecedentní krok provedl režim loni v listopadu, když (protiprávně) zrušil kyrgyzské občanství investigativnímu novináři Bolotu Temirovu a přímo ze soudní síně ho deportoval do Ruska.
Autokraté opisují od autokratů
Kyrgyzstán má tradici prezidentů, kteří se s různou mírou úspěchu snažili přetvořit vnitřní fungování státu podle svých potřeb. V tomto ohledu není Sadyr Žaparov výjimkou. Nicméně na krocích tandemu Žaparov-Tašijev je vidět, jak se Kyrgyzstán učí autokratickým praktikám od svých sousedů. Kromě přímého nátlaku na občanskou společnost, média a opozici přijal Kyrgyzstán řadu legislativních prvků inspirovaných zahraničím, které posilují formální i neformální pozici současného režimu.
V oblasti legislativy boje proti radikalismu a terorismu je z ruských zdrojů téměř doslova převzato bezmála 80 % původního textu. Pro srovnání, ostatní země Střední Asie opsaly tento zákon v různé míře – od Tádžikistánu s 56 % ke Kazachstánu s 4 % totožného textu. U zákona o ochraně před neověřenými a nepravdivými informacemi, na jehož základě došlo ke zmíněnému blokování stránek, tvoří původní ruský vzor 20 z 22 odstavců.
Čtěte také: Důležitý kamínek do mozaiky „Nového Kazachstánu“ – volba prezidenta
Samotné legislativní opisování není ani tak důkazem neschopnosti kyrgyzských a dalších středoasijských zákonodárců formulovat vlastní zákony, jako spíše snaha posilovat vnitřní stabilitu a kontrolu už ozkoušenými prostředky. Moskvě se tyto prostředky proti opozici nebo neutrálním neziskovým organizacím „osvědčily“, a tak za jejich přejímáním není nutné hledat prvoplánovou snahu diplomaticky potěšit Rusko, stačí suchý mocenský pragmatismus.
Na lepší časy nesvítá
Z regionálního úhlu pohledu není zlepšení situace příliš pravděpodobné. Ruská invaze na Ukrajinu mimo jiné výrazně otřásla ochotou středoasijských režimů brát nepředvídatelnou Moskvu nadále jako bezpečnostního partnera, zejména pro své vnitřní záležitosti.
Středoasijské státy navíc čelí vážným vnitropolitickým otázkám. Kazachstán a Uzbekistán následkům potlačení nedávných veřejných protestů; Turkmenistán ekonomickým potížím a pravděpodobně ne zcela vydařenému mocenskému transferu od prezidenta Gurbangulyho Berdymuhamedova k jeho synovi Serdarovi; a Tádžikistán se na obdobnou přeměnu dlouhodobě připravuje. Všichni tudíž mají motivaci spíše kontrolu nad svými zeměmi posilovat než uvolňovat, a to včetně kontroly nad médii.
V Kyrgyzstánu je obtížné najít opoziční sílu, která by byla schopná Žaparovův režim ohrozit ve volbách svým alternativním politickým programem.
Mírně opačným, respektive pro média pozitivním směrem působí přítomnost západních zemí ve Střední Asii. Řeč není ani tak o diplomatických misích a ostrých prohlášeních (i když i ta mají svou váhu), ale o penězích a investicích.
Zejména Kazachstán a Uzbekistán, a v menší míře i ostatní země nutně potřebují značné zahraniční investice pro přestavbu svých ekonomik. Investoři přitom preferují vstup do zemí s pokud možno předvídatelnou vládou a se stabilním právním systémem, který jejich peníze ochrání. Bezskrupulózní chování, jaké je teď vidět v Kyrgyzstánu, může některé potenciální investory odradit, nicméně proti autokratům, kteří bojují o své politické přežití nebo se „jen“ cítí ohrožení, je to slabá karta.
Budoucnost (nejen) pro Svobodnou Evropu
Kyrgyzský vnitropolitický systém a občanská společnost jsou dynamické, a vztahy mezi nimi se proměňují. Ať se zatím kterýkoli z předchozích prezidentů snažil ovládnout veřejný prostor silou, nezávislost těchto skupin přetrvala. A naopak obvykle nepřetrval dotyčný prezident sám. Duo Žaparov-Tašijev však věnuje posílení své pozice na úkor všech ostatních nebývalé množství času, energie, peněz i státní represivní moci, přičemž zašlo velmi daleko. Tak daleko, že je dnes nesmírně obtížné na kyrgyzské politické scéně najít opoziční sílu, která by byla schopná Žaparovův režim ohrozit ve volbách alternativní kampaní a politickým programem.
Čtěte také: Od jednacího stolu ke zbraním. Summit Šanghajské organizace zastínila další válka
To samozřejmě zdaleka nevylučuje, že se někdo takový v budoucnu neobjeví, případně že Žaparov – jako někteří jeho předchůdci – třeba nepadne pod nějakými rozsáhlými sociálně-ekonomickými protesty veřejnosti. Pro mediální a opoziční scénu však ani jeden z výše nastolených scénářů nemusí znamenat úlevu, protože nikde není zaručeno, že případný nový prezident riskantní restriktivní legislativu z kyrgyzského právního řádu odstraní.
Likvidace právních pojistek a politizace nezávislých institucí má i další rozměr, týkající se přímo prezidenta Žaparova. V případě politického pádu (z jakýchkoli důvodů) pro něj nebude existovat žádná ochrana. Nic tak jeho případným oponentům nezabrání, aby všechny páky režimu neobrátili proti němu samotnému a jeho spojencům.
Ostatně něco obdobného zažil například loni první prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev. Když jeho vybraný nástupce Kasym-Žomart Tokajev na sebe definitivně strhl všechnu moc v zemi, byli to právě rodinní příslušníci a spojenci bývalého prezidenta, kdo z kola vypadl jako první. Někteří pryč ze země, jiní do vězení.
Čtěte také: Uzbekistán před referendem: Prezident si pohrává s ústavou i autonomií Karakalpakstánu
Prezident Žaparov má tedy sice aktuálně větší osobní moc, ale vstupuje i do většího rizika, které opět vyžaduje další posilování osobní moci. Média, neziskové organizace a opoziční i nezávislé iniciativy jsou vždy prvními, na jejichž úkor se tak děje. Kdy a v jakém stavu se tento nekonečný kruh zastaví, většinou v Kyrgyzstánu nelze odhadnout.
V Biškeku loni na podzim kolovaly smutné vtipy o tom, že za větší svobodou médií by bylo třeba přesunout se do Uzbekistánu. V kontextu vlády tvrdé ruky tamního exprezidenta Islama Karimova a nejistých reforem jeho nástupce Šavkata Mirzijojeva takový humor dostává pro region velmi hořké vyznění.
