Rusko zpřísnilo tresty během mobilizace, hovoří se o rozkolu ve vládě. „Problém má nohy, z nichž každá jde svým směrem. A takhle se budeme potácet až do voleb,“ řekla Vjorstce ruská politoložka Jekatěrina Šulman. Voxpot rozhovor přeložil.
Balíček pozměňovacích návrhů souvisejících s povoláváním do armády vyvolal v ruském parlamentu rozpory. Proč?
Z pohledu občana, který je bude muset dodržovat, nejsou detaily podstatné. Zákony byly přijaty a rozkol mezi Radou federace a Dumou je neohrožuje. Problém vytváří nulová koordinace a vleklá jednání mezi rezorty. Nemají ucelenou elektronickou databázi rekrutů a povolávacích rozkazů. Ministerstvo obrany a Ministerstvo digitalizace se kvůli tomu otevřeně hádají.
Díky tomu můžeme poznat, kde to navrhovatele nejvíc bolí, kde byli naposledy zasaženi.
Některé věci jsou absurdní. Dospělý člověk například nemá mít zákonného zástupce, přesto se tato kolonka v případě branců objevila. Umím si představit, že se toho vojenský komisariát chytne a k odvedenci nepustí jeho advokáta, protože není zákonným zástupcem. Tím by byl rodič, případně opatrovník nezletilého či nezpůsobilého člověka. Předvedení na vojenkomat představuje prakticky stejné riziko jako dřív. Je nebezpečné objevit se v takzvaném prostoru nekropolitiky, kde vaše práva přestávají platit a vy už nejste plnohodnotným občanem.
Jedna z novel upřesňuje, že zákon působí v rámci branné povinnosti, mobilizace a „během mimořádného nebo válečného stavu“. Znamená to, že se vláda připravuje na nějaký vývoj konfliktu na Ukrajině?
Dmitrij Medveděv kdysi přirovnal tyto postupy k bramborovému salátu nebo kompotu. Třeba legalizace gubernátorských batalionů náhle spadla do druhého čtení zákona o zvýšení odvodového věku předvolaných mužů. Podle mě je to reakce na útoky diverzantů v Bělgorodské oblasti, přišla ale pozdě. Kromě tamních obyvatel na tyto události všichni zapomněli, přehlušila je Prigožinova vzpoura.
Změny v zákonodárství však můžeme obecně vnímat jako snahu připravit si „záchrannou síť“. Je zajímavé, na jakých místech se nachází. Díky tomu můžeme poznat, kde to navrhovatele nejvíc bolí, kde byli naposledy zasaženi. Nový bod v Zákoníku správních deliktů se týká sabotáže mobilizace. Postihuje úřední a právnické osoby, tedy úředníky, státní zaměstnance a ředitele podniků. Dřív tedy do náboru nových vojáků zasahovali tak moc, že se tomu Ministerstvo obrany rozhodlo předejít a nedostatečné nadšence potrestalo.
Proběhly také pokusy kriminalizovat ty, kteří vyhýbají vojenské službě. Ještě na podzimním zasedání se to řešilo, pak ale iniciátory umlčeli. Už to prý nebylo aktuální. Nyní se o trestech za ignoraci výzev k narukování opět mluví. Zase je to relevantní.
Čtěte také: Získali jsme deník ruského velitele. Popisuje začátek invaze od překročení hranice až do své smrti
Myslíte si, že budou fungovat zákonem zavedené gubernátorské jednotky? Odkud do těchto „specializovaných státních unitárních podniků“ přijdou lidé?
Slíbí jim peníze a práci v relativně klidných regionech. První takové prapory se utvářejí v Bělgorodské oblasti na základě již existující územní obrany. Pozměněná část zákona se dříve jmenovala „O specifikách oběhu zbraní na nových územích“ a zabývala se „Doněckou lidovou republikou“, „Luhanskou lidovou republikou“, Záporožským a Chersonským regionem. To zmizelo a nové normy platí pro všechny části. Vidíme v tom stopy původního plánu nechat pohraniční oblasti, aby si poradily samy. Moskva potřebovala jednotky pro vlastní ochranu a nemohla je tříštit podél rozsáhlé ruské hranice, o které se ani neví, kudy prochází. Takový svérázný válečný federalismus.
Zklamaní a naštvaní vlastenci
Znepokojuje přísnější legislativa ruskou veřejnost? Nebo si toho všímají jen odborníci a specializovaní novináři?
Fond veřejného mínění ukazuje, že se lidé do konce července postupně přestávali bát. Respondenti cítili ze svého okolí spíš klid (52 % vnímalo klid, 42 % obavy, během odvodů činil tento poměr 26 % ku 70 %). Rusové měli velký strach v květnu a začátkem června. Ani elektronická předvolání, ani Prigožinova vzpoura je nevyděsila tolik jako útok na Bělgorod, ostřelování Šebekina a drony v Moskvě. Vypozorovala jsem, že se bojí spíš vnitrostátního dění než událostí na frontě. Když se v zemi začnou dít věci, něco spadne nebo se zruší svátky, lidé přijdou o své rituály. Mobilizace v tom neměla konkurenci.
Těžko říct, jestli se zajímají o konkrétní zákony. Celá země se teď snaží přimhouřit oči, elity i občané, od nejchudších po nejbohatší. Toto popírání všechny zaneprazdňuje. Úřady své občany znají a nechtějí je zbytečně děsit. Proto se pokouší tlumit zvěsti o další mobilizaci a militaristy, kteří trvají na vojenském řádu a totálním nasazení všech.
Pokud se k vnitřním rozporům přidají ještě impulzy zvenčí, pak mohou přijít mnohem vážnější neshody.
Politické vedení si přeje jediné – dělat lidem pokud možno radost, nebo v nich aspoň zbytečně nevyvolávat strach. Na podzim nás čekají krajské volby a pak prezidentská kampaň, takže občanům budou muset podstrojovat. A tady vidíme nesoulad mezi dvěma rovinami, vojenskou a civilní. Civilisté se o válku nestarají a nejlepší by bylo, kdyby ji Rusko v tomto období pozastavilo. Armádu zase nezajímají volby. Potřebovala by nějakou nečekanou eskalaci, aby se odvrátila pozornost od jejích neúspěchů.
Konfrontaci by mohla zmírnit jen přítomnost vyššího politického vedení, jediné osoby, skrz kterou proudí civilní i vojenská témata, domácí i zahraniční politika. Někdo takový existuje – prezident. Ale i s ním je to těžké. Volby vnímá jako životně důležité, protože potvrzují legitimitu ruského politického modelu. V očích elit, kterým zničil život, jde o jednu z mála jeho zbývajících funkcí. Říká tím:
„Jsem tu jediný oblíbený, vás lidé neznají. Anebo vás znají, ale nenávidí vás. Mě však milují. Přináším vám lásku lidu jako živou vodu.“
Válku potřebuje. Sám Vladimir Putin je válka, investoval do ní sám sebe. Nikdo s ní není spojený tak jako on. Dokonce i ministr obrany Sergej Šojgu by to mohl vzdát snadněji než Putin. Tento problém nemá řešení. Jako kdyby měl dvě nohy, z nichž každá jde svým směrem, a takhle se budeme potácet až do voleb. Dostatečně setrvačný systém by to mohl přežít. Pokud se však k vnitřním rozporům přidají ještě impulzy zvenčí, pak mohou přijít mnohem vážnější neshody. Omlouvám se za anatomickou obraznost, ale trhlina mezi oběma nohami se bude zvětšovat.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
