Zakarpatí. Horský region na samém západě Ukrajiny je již řadu let předmětem sporu mezi Budapeští a Kyjevem, a to zejména kvůli tamní početné maďarské menšině. Ruská invaze však leccos změnila. Místo posilování svého vlivu totiž Budapešť v oblasti pomalu ale jistě ztrácí své hlavní slovo.
Sedmasedmdesátiletý milionář Ištván Varga v životě dosáhl všeho, čeho chtěl. Jeden sen mu však nadále zůstává nesplněný. Rád by navrátil Zakarpatskou oblast do své „historické domoviny“, přesněji řečeno do maďarské náruče. Jak to udělat, má dokonale vymyšlené. V rámci svého zbrusu nového projektu hodlá v severní části Maďarska vytěžit tolik zlata, aby si za něj zaostalý region mohl od Ukrajiny odkoupit.
Kolik by Kyjevu v této podivuhodné transakci nabídl, sice neprozradil, východní soused by si ovšem podle jeho slov ohledně výše částky neměl na co stěžovat. Co by koupí Zakarpatí měla získat Budapešť, už zmínit zapomněl.
O svých představách se takto zámožný podnikatel otevřeně rozpovídal pro maďarské noviny Bors loni v září. Zatímco část maďarské veřejnosti se nad jeho plány upřímně zasmála, jiní mu v duchu dávali za pravdu – jen by ke Kyjevu nebyli tak finančně velkorysí.
Štědré granty z Budapešti
„Pokud tato válka skončí tím, že Ukrajina ztratí svou státnost, (…) dovolte, abych naznačil, že si nárokujeme Zakarpatí,“ prohlásil na konci letošního ledna lídr maďarské krajně pravicové strany Mi Hazánk (Má vlast) Laszlo Toroczkai.
Řeči o opětovném připojení horského regionu nacházejícího se na samém západě Ukrajiny se z jejích řad ozývají dlouhodobě. A s ruským vpádem do země v únoru 2022 ještě posílily. Ani ne tři měsíce po startu invaze už na veřejnosti lamentoval pro server Balkan Insight nad utiskováním tamních Maďarů člen strany András Bartal a nezapomněl dodat, že se Budapešť „ukradených území“ jen tak nevzdá, i když jejich návrat bude trvat několik let.
Vládnoucí Orbánova strana Fidesz vystupuje sice opatrněji a ostřejší rétoriku přenechává krajní pravici, o to víc za ni ale mluví činy.
Podporu krajanů žijících na bývalých uherských územích Orbán rovnou povýšil na součást národní myšlenky.
Do oblasti, která je chudá a málo rozvinutá i na ukrajinské poměry, ročně pumpuje finanční částky, z nichž by se leckomu zatočila hlava. Desítky milionů eur dlouhodobě putují z peněz maďarského daňového poplatníka zakarpatským farnostem, školám, kulturním aktivitám – zkrátka všemu, co nějak souvisí s rozvojem a podporou maďarského elementu v oblasti.
Jen pro představu: V letech 2011–2020 získala podle rozsáhlé investigativy ukrajinských novinářů oblast 115 milionů EUR. To se rovná přibližně 1,5násobku ročního rozpočtu Zakarpatska.
Horský region totiž po více než tisíc let spadal pod Uherské království, jehož zašlou slávu na Zakarpatí dodnes připomínají památníky uherským hrdinům i maďarské nápisy v ulicích. O teritorium Budapešť přišla až v roce 1920 v rámci Trianonské smlouvy, což doteď nemůže velká část tamních obyvatel přenést přes srdce a vzpomíná na zlaté časy velké říše.
Právě brnkáním na nostalgickou strunu a obratným využíváním historického traumatu si Orbán zajistil u domácího obyvatelstva úspěch. „Staví se do role ochránce všech Maďarů, který své krajany nenechá nikdy napospas útlaku a vždy je podporuje. Je to pro něj rovněž otázka prestiže v zahraničí,“ sdělil Voxpotu novinář Bandy Sholtes ze Zakarpatí, který se sám hlásí k maďarskému původu.
Co víc, podle slov novináře Serhije Sydorenka maďarský premiér podporu krajanů žijících na bývalých uherských územích v okolních zemích rovnou povýšil na součást národní myšlenky. Štědré finanční příspěvky proudící z Budapešti ovšem podle něj neslouží jen k nezištnému udržování maďarského elementu, mají také předsedovi strany Fidesz zajistit větší politický vliv v celém východoevropském regionu.
Čtěte také: Nekonečný ukrajinsko-maďarský příběh střídá krize za krizí. Poválečných point může mít několik
Zářným příkladem je právě Zakarpatí, kde však zůstalo po vypuknutí plnohodnotné války s Ruskem jen něco okolo 80 tisíc etnických Maďarů, což přitom neodpovídá ani desetině obyvatel.
Ani takto malý počet ale nebrání Viktoru Orbánovi zdejší krajanskou diasporu velkoryse sponzorovat a zároveň ustavičně Ukrajinu obviňovat z jejich útlaku a omezování práv. Na ostří nože jsou přitom Kyjev a Budapešť kvůli Maďarům v Zakarpatí už dobrých sedm let a nic nenasvědčuje tomu, že by se napětí mělo mírnit.
Maďar jako nepřítel
Vztahy mezi oběma sousedy začaly získávat značně hořkou pachuť v roce 2017, kdy prošel ukrajinským parlamentem školský zákon. Ten omezil v rámci derusifikační politiky používání jazyků národnostních menšin ve školách, tedy i maďarštiny.
Odpověď Orbánova kabinetu na sebe nenechala dlouho čekat. Nejenže od tohoto okamžiku Budapešť blokovala schůzky NATO a Ukrajiny na ministerské úrovni, ale rovněž začala Kyjev obviňovat z nacionalismu a extremismu.
Aby toho nebylo málo, prohloubila na Zakarpatí též svou politiku vydávání pasů Ukrajincům maďarské národnosti, která funguje od roku 2011.
Jak ale praví staré rčení, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. Vztahy mezi Maďary a Ukrajinci ještě více skolila ruská invaze.
Situace mi mnohdy připomíná začátek genocid ve Rwandě a bývalé Jugoslávii.
Orbánovská média okamžitě vytáhla kartu své „utlačované“ menšiny a začala zásobovat své diváky a čtenáře zprávami o tom, jak jsou tamní Maďaři v nebezpečí, že jim hrozí mobilizace a že za celou válkou stojí ve skutečnosti Západ.
Neméně ostře vystupuje od počátku kremelské agrese vláda v Budapešti, která jako jediná v EU tvrdě brojí proti vojenské a finanční pomoci napadené zemi a svůj případný souhlas podmiňuje ústupky ze strany Kyjeva vůči maďarské menšině. Ukrajina nakonec tlaku ustoupila a loni v prosinci vytvořila speciální jazykovou výjimku ve vzdělávání pro Maďary na Zakarpatí. Výměnou za to Orbán nevetoval balíček pomoci pro napadenou zemi.
Že by konečně opravdová pomoc pro krajany v horském regionu? Ba naopak, spíše danajský dar v podobě rozdmýchávání etnických rozepří. Na agresivní rétoriku linoucí se z Budapešti zakarpatští Maďaři totiž v posledních dvou letech tvrdě doplácejí a slovním výpadům ze strany Ukrajinců čelí čím dál častěji.
Čtěte také: Rosatom, neonacisti a banka špionů. Jak se z Maďarska stal trojský kůň Kremlu
Věty typu „táhněte za svým Orbánem“ či „ohrožujete naši bezpečnost“ přitom patří mezi ty nejměkčí. „Mnozí moji inteligentní přátelé věří nesmyslným zprávám o Orbánově anexi Zakarpatska,“ popisuje atmosféru v reportáži Pietera Stockmanse představitelka menšiny z Mukačeva Márta Popovics. „Situace mi mnohdy připomíná začátek genocid ve Rwandě a bývalé Jugoslávii,“ nebere si dále servítky a dodává, že Maďar se pomalu stává na Ukrajině synonymem nepřítele.
Posteskne si přitom, že se ukrajinská média spíše soustředí na nacionalistické výkřiky Orbána a dalších krajně pravicových politiků, a nijak přitom nereflektují pomoc, kterou maďarská menšina v oblasti poskytuje válečným uprchlíkům. Ona sama je toho ostatně zářným příkladem. Od počátku války se osobně jakožto ředitelka místní diecéze podílela na organizování humanitární pomoci, jež putovala za běženci.
Stejně tak se příliš nehovoří o etnických Maďarech, kteří odešli bojovat za Ukrajinu proti ruské armádě. Svůj život tam již k prosinci 2023 položilo 31 mužů a stovky dalších na frontě doteď stojí se zbraní na stráži.
Navzdory tomu ale Márta pociťuje ze strany Ukrajinců nevraživost a stále více vyhrocenou atmosféru. Odcházet se jí z rodného Mukačeva zatím nechce, obavy o bezpečnost ovšem neskrývá.
Zatímco Orbánovi voliči pozorně naslouchají jeho antiukrajinským výrokům, Zakarpatí v tichosti opouští čím dál více etnických Maďarů.
Mnozí její krajané už dále vyčkávat nechtějí a pomalu si balí kufry. O tom, že incidenty proti menšině budou nadále nabývat na intenzitě, je přesvědčená i místní Maďarka Marianna Kuni. Kam zamíří, ještě neví. Do domoviny svých předků to ovšem nebude. „Nerozumím tomu spojení s Kremlem. Stydím se být Maďarkou a nechci být použita jako nástroj,“ svěřila se se svou frustrací ze situace.
Maďarský exodus
O radikálním odklonu velké části zakarpatských Maďarů od Orbána k Zelenskému po začátku totální invaze hovoří ze své zkušenosti i György Buleca, majitel místní firmy dovážející zboží z Maďarska. Dříve tu podle jeho slov přitom měl premiér více fanoušků.
„Zákon je zákon. Jsme na Ukrajině. Je v pořádku, když nemluvíte ukrajinsky? Není,“ odpověděl pro deník Financial Times. Sám za ta léta nikterak nepociťuje, že by jeho práva Ukrajina nějak omezovala. Podle něj Kreml rovněž celou situaci okolo tamní komunity jen zneužívá pro své účely – tedy co nejvíce poškodit Kyjev. Maďarský premiér podle Bulecy v tomto ohledu hraje jen roli užitečného Putinova poskoka.
„Orbán je ve své prokremelské pozici v rámci Unie poměrně izolovaný. Neustálým omíláním toho, jak údajně Ukrajina šikanuje Maďary a nezaslouží si vstoupit do Unie, si svůj postoj nadále obhajuje před domácím publikem,“ doplňuje pro Voxpot hungarista Jan Blažek.
Jenže zatímco Orbánovi voliči pozorně naslouchají jeho antiukrajinským výrokům, Zakarpatí v tichosti opouští čím dál více etnických Maďarů.
Od počátku války tento krok učinily již desítky tisíc z nich. Jestliže jich v nejzápadnějším ukrajinském regionu žilo před válkou zhruba 150 tisíc, nyní jich v oblasti zbyla zhruba polovina, tedy jen přibližně 80 tisíc.
Dá se navíc předpokládat, že s pokračujícím konfliktem i plíživou mobilizací budou zřejmě odcházet další. To znamená nejspíš jediné: místo vybudování své pomyslné „kolonie“ se Orbánovi podařil přesný opak. Přesvědčit velkou část svých krajanů o tom, že pro ně už není na Zakarpatsku bezpečno a vyburcovat je k exodu. Tím ovšem dosahuje akorát toho, že Mukačevem, Užhorodem a Berehovem zní maďarština čím dál méně.
„Nakonec se tímto tempem staneme menší a méně vlivnou komunitou,“ okomentoval pro Financial Times sestupnou demografickou tendenci Laszló Zubanics, lídr regionální politické strany.
Čtěte také: „Viktore, co kdyby sis došel na kávu?“ Orbánova dvojitá sázka na ukrajinskou kartu
Nepříznivý vývoj se už nejspíš podle odborníků neobrátí. Orbánovi se tak s každým sbaleným kufrem sen o jeho dominantním vlivu v bývalé provincii rozplývá. Pozvolný exodus Maďarů mu přitom jen stěží něco přinese. „Pochybuji, že si takto představoval sjednocení Maďarů. Nově příchozí ho stojí akorát fůru peněz. Navíc deset či dvacet procent z nich stejně prchne někam dál do Evropy,“ je přesvědčen Bandy Sholtes.
Podle něj tak poslední měsíce příslušné orgány v Budapešti usilovně přemýšlejí nad tím, jak zakarpatské Maďary vrátit tam, odkud přišli. Lehké to mít rozhodně nebudou. Vedle pokračující války se totiž mezitím na Zakarpatí usadilo více než čtvrt milionů Ukrajinců prchajících z východu země. Podle neoficiálních údajů v nejzápadnějším cípu země nalezlo útočiště 300 až 400 tisíc vnitřních vysídlenců.
Není se čemu divit – oblast patří co do raketových útoků spolu se sousední Bukovinou k těm nejbezpečnějším v rámci celé Ukrajiny. Uprchlíci tak region etnicky proměňují a posilují zde ukrajinský faktor. Na zakarpatskou kartu zkrátka bude muset Orbán sázet ve svých projevech a zahraniční politice stále méně.
