O vyspělém ostrovním státě u jihovýchodního pobřeží Číny se v poslední době mluví a píše stále častěji. V souvislosti s jeho suverenitou, která je trnem v oku expandujícího totalitního souseda. Tchaj-wan má však jednu bezpečnostní pojistku: ovládá světový trh s čipy a má know-how na nejmodernější nanotechnologie.
Nárůst čínského tlaku, včetně bezprecedentních vojenských provokací v posledních týdnech, vyvolal obavy o vypuknutí konfliktu v Tchajwanském průlivu. Slova čínského lídra Si Ťin-pchinga o tom, že bez „sjednocení“ s Tchaj-wanem nemůže být završena obroda čínského národa, by se dala interpretovat i tak, že Peking je „tchajwanský“ problém odhodlán jednou provždy vyřešit.
Mnozí se obávají, že místní konflikt by se snadno mohl rozrůst v mezinárodní. Vize války navíc vyvolává nervozitu ve všech oblastech globální ekonomiky, která je v klíčovém odvětví výroby polovodičů pohánějících moderní technologie beznadějně závislá na Tchaj-wanu. Tato závislost se ještě vyostřila v kontextu ochromení globálních dodavatelských řetězců během pandemie.
Nemohla by však být právě snaha o ovládnutí výroby čipů na Tchaj-wanu jedním ze spouštěčů čínské invaze? ČLR koneckonců v této přední technologické oblasti dlouhodobě zaostává a světový lídr v branži, TSMC, je takřka na dosah ruky. Situace není ale tak jednoduchá.
Dominantní TSMC, bezradný Peking
Tchajwanská společnost TSMC je nepochybně hlavním hráčem na dnešním globálním trhu s polovodiči. Firma zodpovídá za více než polovinu světové výroby čipů a v případě těch nejpokročilejších má téměř monopol.
Vzhledem k množství akumulovaného know-how a technologií v rukách TSMC se Číně nedaří vyřešit problém klasicky – přes masivní finanční injekce.
TSMC funguje jako takzvaná slévárna – čipy tedy nedesignuje, ale slouží jako výrobní základna pro zákazníky po celém světě. Design pak dodávají především americké společnosti. Mezi klíčové partnery TSMC patří Apple, Qualcomm, Nvidia nebo AMD. Nejsou to však pouze západní společnosti, které tvoří silnou poptávku.
Na pokročilých čipech od TSMC je závislá i Čína a její technologičtí giganti. Firma v minulosti vyráběla čipy i pro Huawei, dokud se vztahy s čínskou společností neutnuly minulý rok kvůli americkým sankcím.
Čína se tak musela nové situaci přizpůsobit a oblíbeným sloganem v slovníku jejích lídrů se v posledních letech stala soběstačnost. Té dodaly na urgenci sankce Trumpovy administrativy, které plně odhalily zranitelnost čínské ekonomiky. Soběstačnosti se ČLR pokouší dosáhnout v širokém spektru klíčových průmyslných odvětví, jen málo z nich je však tak důležitých jako právě výroba čipů.
Čína do rozvoje tohoto odvětví investovala v poslední dekádě miliardy dolarů, výsledky jsou však daleko za očekáváními. Zatímco plán Made in China 2025 z roku 2015 vytyčil jako cíl do roku 2020 zvýšit podíl domácí produkce na 40 % a do roku 2025 až na 70 %, v roce 2020 toto číslo dosáhlo pouhých 16 %. Tamní národní šampion SMIC je podle odhadů až pět let pozadu v technologickém vývoji za TSMC, který nyní vyrábí čipy s tranzistory o velikosti pěti nanometrů a příští rok plánuje spustit výrobu třínanometrových čipů.
Vzhledem k obrovskému množství akumulovaného know-how a technologií v rukách TSMC se tento problém nedaří Číně (a ani jiným potenciálním vyzyvatelům) vyřešit klasickým způsobem – přes masivní finanční injekce. Z vícero společností, které rychle vyrostly pouze kvůli státní podpoře, se stali „bílí sloni“, masivní díry na peníze bez dosažení reálného pokroku v odvětví.
Válka o čipy?
O vyspělém tchajwanském technologickém odvětví zahrnujícím TSMC se v minulosti hovořilo jako o „křemíkovém“ štítu v rukách Tchaj-wanu. Závislost Číny v této oblasti byla totiž vnímaná jako faktor, jenž ji může odradit od invaze. Soustředila se totiž na dohnání ekonomické propasti mezi ní a vyspělým světem. S tím, jak se ale Čína postupně stala vojensky výrazně silnější a také asertivnější v zahraniční politice, se naopak začalo na tchajwanskou produkci čipů nahlížet jako na cennou kořist pro čínské agresory.
Čtěte také: Čína chce sestrojit obří vesmírnou loď, jakou zatím známe jen ze sci-fi
Samozřejmě, motivací na ovládnutí Tchaj-wanu má ČLR dost, nehledě na možnost zisku technologického trumfu. Čínská komunistická strana hlásá, že její primární historická mise je obnova síly a prestiže země na mezinárodním poli. Jen těžko si naplnění této vize lze představit bez toho, aby konečně dovršila „znovusjednocení“ celého čínského území, které si nárokuje.
Proti čínské invazi na Tchaj-wan však stojí vícero faktorů. Otázky jistoty jejího úspěchu, rizik eskalace v globální konflikt a s tím spojených ekonomicko-společenských otřesů nechme prozatím stranou. Podívejme se pouze na to, zda by Čína mohla dostat TSMC pod svou kontrolu a co by to případně znamenalo.
V první řadě je na místě předpokládat, že by tchajwanští obránci nenechali TSMC padnout do čínských rukou. Jestliže by se jim nepodařilo zastavit invazivní síly ještě před vyloděním, mohl by se konflikt proměnit v guerillovou válku. V takovém případě je pravděpodobné, že by Tchajwanci (nebo i USA) přistoupili k destrukci výrobních kapacit TSMC, než aby přihlíželi jejich ovládnutí Čínou. K poškození vybavení a narušení výrobních procesů by také pochopitelně mohlo dojít neúmyslně během samotného vojenského konfliktu.
Závislost na TSMC nutí svět klást větší důraz na bezpečnost Tchaj-wanu, neboť případná válka by byla katastrofou pro průmyslová odvětví po celé planetě.
Nicméně i při variantě, že by se Číně podařilo uzurpovat výrobní kapacity nepoškozené, by nemusela být schopna je využít. Továrny totiž není možné provozovat bez know-how a zkušeného personálu. Peking by musel zabezpečit, aby zaměstnanci TMSC byli nadále ochotni pracovat pod novým vedením a nezvolili raději exil. Zároveň by nesměl odstrašit potřebný příliv talentů ze zahraničí. Ještě důležitější faktor pak představuje enormní globalizace odvětví výroby čipů a navzdory klíčové roli TSMC nemůže fungovat bez působení dalších hráčů. TSMC je závislé například na výrobních zařízeních od nizozemské firmy ASML, která má v této oblasti prakticky monopol. Co se týče výrobních materiálů a rozvoje designu, staví firma zase především na amerických firmách a dodavatelích.
Kontrola TSMC by tak v praxi znamenala pouze zisk prázdné skořápky, která by se bez napojení na globální řetězce rychle rozložila. Tyto důležité vazby by v případě čínské agrese byly téměř s jistotou zpřetrhány a ČLR by pravděpodobně čelila mezinárodním sankcím, které by jí zamezily přístup k potřebným technologiím. Vzhledem k těmto následkům je nepravděpodobné, že by vidina zisku TSMC byla tím rozhodujícím elementem, který by změnil čínskou analýzu nákladů a výnosů vojenského „řešení“.
Když je zranitelnost výhodou
Závislost na TSMC navíc nutí svět klást větší důraz na bezpečnost Tchaj-wanu, protože případná válka by byla katastrofická pro průmyslová odvětví po celé planetě. Zahraniční vlády, včetně Washingtonu a Bruselu, se s ohledem na rizika přílišné závislosti na Tchaj-wanu snaží dosáhnout větší lokalizace výroby. V americké Arizoně plánuje TSMC masivní výrobní kapacity za 12 miliard dolarů. O přízeň tchajwanského giganta se ucházejí i někteří čeští politici, kteří v tom vidí jedinečnou příležitost pro upgrade domácího průmyslu v kontextu reorganizace světových výrobních řetězců. Navzdory debatám o tom, že ty se budou stahovat z Číny, TSMC zároveň rozšiřuje produkci i na čínské pevnině.
Faktem však je, že v zájmu Tchaj-wanu je závislost na jeho výrobě zachovat a k lokalizaci v zahraničí přistupuje především v reakci na politický tlak. I proto má TSMC v úmyslu ponechat na Tchaj-wanu zásadní část výroby nejpokročilejších čipů. V tomto případě je totiž určitá míra zranitelnosti v strategickém zájmu ostrova.
