Celý západní svět poslední týdny s obavami sleduje, jaké dopady bude mít rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ohledně zrušení federálního práva Američanek na potrat a zda nebude narušeno právo žen na svobodnou volbu. Oproti tomu v Arménii a v dalších východních zemích řeší jiný problém. A to potraty na základě nechtěného pohlaví.
Gegharkunik. Chudá provincie rozkládající se na východě Arménie u hranic s Ázerbájdžánem své návštěvníky na první pohled ničím příliš neupoutá. Polorozpadlé zašedlé paneláky místního správního centra Gavar, postavené ještě v dobách Sovětského svazu, a pozadí zasněžených vrcholků hor tvoří typické panorama jižního Kavkazu.
Gegharkunik vykazuje nejvyšší míru ekonomické migrace z celé země a skoro polovina zdejších obyvatel žije pod hranicí chudoby. To činí z této oblasti bezútěšnou provincii i na kavkazské poměry.
Na vině nepřirozené nerovnováhy v arménské provincii Gegharkunik jsou nechvalně proslulé selektivní potraty.
Během návštěvy Gegharkuniku si však nejeden cestovatel může všimnout ještě jedné tamní zvláštnosti. Na zdejších dětských hřištích si hraje o poznání více chlapců než děvčat. Tento nesoulad ostatně připouští pro server The Guardian i ředitel jedné z gavarských základních škol. Chlapců tu totiž skutečně vyrůstá statisticky více, než je běžné ve zbytku celého světa.
Raději potrat než další holku
Zaostalá provincie se totiž „pyšní“ hned po Číně druhým nejvyšším poměrem narozených dětí mužského pohlaví. Na svět jich zde za rok 2020 dle arménského statistického úřadu přišlo 115 na 100 děvčat. A co víc, v předchozích letech byl tento poměr ještě mnohem vyšší. Čím to? Že by zásluhou genů místních kavkazských horalů? Nikoliv. Na vině nepřirozené nerovnováhy jsou nechvalně proslulé selektivní potraty. Tedy umělé ukončení těhotenství na základě zjištění pohlaví dítěte, zpravidla ženského.
„Nedokážu popsat, jak jsem se cítila cestou z nemocnice v Jerevanu. Jela jsem tam jako matka pětiměsíčního dítěte v mém břiše a vrátila se jako… Jako nic,“ vzpomíná se slzami v očích Karina, mladá Arménka pocházející z jedné z vesnic v Gegharkuniku.
Karina má s manželem dvě dcery. Jako třetí dítě si rodina přála syna. Na počátku těhotenství vše nasvědčovalo tomu, že na cestě je skutečně vytoužený chlapec. Až v pátém měsíci se potvrdilo, že se lékař mýlil. Žena čekala naprosto zdravou holčičku. Po zjištění „nežádoucího“ pohlaví Karina na nic nečekala a ještě ten den odjela do hlavního města Jerevanu, kde podstoupila interrupci, byť se podle zákona může tento zákrok provádět pouze od 12 týdnů.
„Bylo mi jedno, že jsem v tak pokročilém stadiu těhotenství,“ tvrdí Karina, která prý v tu chvíli byla pod vlivem silných emocí ze „selhání“, že manželovi nemůže dát syna. Dodává však, že by už tuto chybu nezopakovala a dceru přivedla na svět.
Ultrazvuk jako hrozba pro dívky
Ne každá žena v Gavaru však k podobnému závěru dojde. Jiná asi třicetiletá matka dvou dcer, která si přála zůstat v anonymitě, v roce 2018 pro The Guardian připustila, že podstoupila už devět nebo deset potratů. Přesně si jistá není. Důvod? Zjištění, že plod je ženského pohlaví. Žena ani její rodina však nadále neztráceli víru v to, že jim osud nakonec chlapce přece jen sešle.
„Mé dcery mi říkají, půjdeme do kostela zapálit svíčku, abychom dostaly bratříčka.“ Na otázku, co bude dělat, když otěhotní a opět zjistí, že čeká holčičku, se nejprve odmlčí. Její následná slova nicméně prozrazují, že další děťátko „špatného“ pohlaví patrně čeká stejný osud jako ty předchozí. Na svou obranu dodává, že dcerky za několik let odejdou k rodinám svých manželů tak, jak na Kavkaze bývá zvykem, a ona bez syna zůstane úplně osamocená.
Čtěte také: V jakých zemích jsou interrupce zcela zakázané a co takové státy spojuje?
Kvůli umělému ukončení gravidity po zjištění pohlaví přichází Arménie ročně o zhruba 1400 nenarozených dívek. Možná tato cifra nezní nikterak strašidelně, ovšem je třeba si uvědomit, že jihokavkazskou republiku obývají pouhé tři miliony lidí. Pokud bude tento nepříznivý trend v následujících letech pokračovat, Arménii čeká demografická katastrofa. Zemi bude do roku 2060 chybět téměř 93 tisíc žen, tedy potenciálních nevěst či matek.
Syn investice, dcera ztráta
Příběh selektivních interrupcí zde sahá až do počátku 90. let. Tehdy se začalo ve větší míře užívat při těhotenství ženy ultrazvukové vyšetření, které pohlaví odhalilo. A to představovalo kámen úrazu zejména pro odlehlé venkovské oblasti typu Gegharkunik či Aragatsotn – s tradičním silně patriarchálním založením. Právě v těchto regionech se potraty děvčat drží stále na vysokých hodnotách.
Svou roli rovněž sehrává fakt, že od rozpadu SSSR bojuje Arménie s nízkou porodností. Tytam jsou doby, kdy Arménky rodily i sedm dětí. Podle Covinara Arutjunjana z Populačního fondu OSN oscilovala v roce 2020 v zemi porodnost pouze kolem hodnoty 1,6 (novorozence na jednu ženu), což je hluboko po úrovní reprodukce. Ochránce lidských práv Arman Tatojan doplňuje, že nyní arménským rodinám stačí ze socioekonomických důvodů pouze jedno nebo dvě děti. Podle průzkumu přitom syna před dcerou preferuje šestkrát více rodičů.
Arménské rodiny věří, že syn je na stáří finančně zabezpečí spíš než dcera.
Urbanizovanější části země, a především města, však za poslední dvě dekády ušly kus cesty a rozdíl mezi narozenými chlapci a děvčaty se v nich vytrvale snižuje, tedy alespoň podle statistik. Jestliže se podle arménského statistického úřadu ještě v roce 2000 v zemi narodilo na 120 chlapců pouhých 100 dívek, o 20 let později již tento poměr činil 110:100. I přes zjevný pokrok kupředu má ovšem Arménie k ideálu ještě hodně daleko. Celosvětový poměr mezi narozenými chlapci a děvčaty totiž ve zdravé populaci odpovídá zhruba hodnotě 105:100.
Ne každý ovšem sdílí optimismus ze zdánlivě klesajícího počtu interrupcí plodů ženského pohlaví. Arménská lidskoprávní aktivistka Anna Hovhanisjan pro Voxpot uvedla, že se ze své zkušenosti nedomnívá, že by k selektivním potratům docházelo méně než dříve. Akorát se vše děje více skrytě. Mezi ženami je například populární potratová pilulka Saitotek, kterou však mnohé z nich užívají špatně, a způsobují si tak masivní krvácení. Chlapci jsou podle Hovhanisijan v Arménii zkrátka stále považováni za výhodnějšího potomka.
Model tradiční arménské rodiny předpokládá, že dcery vyrostou, vdají se a odejdou k manželovi a jeho rodině. O ně pak budou ve stáří pečovat. Zato synové zůstávají a naopak si manželku do rodiny přivádějí. Zajišťují tak pokračování rodové linie.
Zástupce Populačního fondu OSN pro Arménii Garrik Ajrapetjan zmiňuje i ekonomický aspekt. Rodiny věří, že syn je na stáří finančně zabezpečí spíš než dcera. Chlapci jsou proto považováni za investici, kdežto děvčata za ztrátu, kterou musí ještě rodina vybavit věnem. Žena, jež porodí syna, se proto v tradiční arménské společnosti těší větší úctě než ta, co přivede dceru.
„Vyfoť se s dcerou“
Syn má v arménských reáliích oproti dceři ještě jednu výhodu. Očekává se, že v případě nutnosti bude vojensky bránit vlast. To ve chvíli, kdy se Arménie již více než 30 let nachází ve válečném konfliktu se sousedním Ázerbájdžánem kvůli Náhornímu Karabachu, značně hraje ve prospěch chlapců. Připomeňme, že poslední vážné vyostření situace na sporném území na podzim 2020 si vyžádalo téměř čtyři tisíce mrtvých arménských vojáků.
Ve výčtu výhod synů, mnohdy založených na zastaralých mytických představách, však chybí odpověď na zásadní otázku: Kdo bude arménské muže přivádět na svět, vzdává-li se země nyní svých dcer?
Nesmyslná selekce pohlaví v prenatálním věku ve spojitosti s nepříznivými demografickými prognózami a kritikou OSN nutí intervenovat i arménskou vládu. Ta v roce 2016 přijala zákon, kterým zakázala provádět potraty po 12. týdnu těhotenství s výjimkou specifických případů, jako je třeba ohrožení života matky. Lékařům, kteří normu poruší, hrozí finanční postih. Nově také žena žádající o interrupci dostane tři dny na rozmyšlenou, během níž se s nastávající matkou a její rodinou terapeuticky pracuje, aby si v ideálním případě potrat rozmyslela.
Čtěte také: Indie v počtu obyvatel předhání Čínu. Jak zkrotí svoji demografickou dividendu?
Ruku k dílu zde přikládají i další aktivity. Jednou z nich byla kampaň spuštěná již v roce 2016 pod názvem „Selfie s dcerou“. Lidé tak sdíleli na sociálních sítích fotky se svými dcerami s cílem poukázat na přetrvávající nerovnost v přístupu k pohlavím ještě před jejich narozením.
O tři roky později vzbudila pozornost sociální kampaň spuštěná na Instagramu s hashtagem #Bavakane. V arménštině tento výraz mimochodem znamená Dost a dříve sloužil i jako jméno pro nejmladší dívku s odkazem na to, že už rodina žádnou další dceru nechce. Cílem iniciativy tak bylo připomenout lidem, že problematika selektivních potratů stále není v zemi jen temnou stránkou minulosti. V rámci kampaně se zbarvila do červena nejvyšší socha v zemi Matka Arménie v jerevanském parku. Ikonický monument je podle autorů považován za ženské zosobnění země a slouží jako projev historického uznání ženám.
Desítky milionů nikdy nenarozených žen
Boj proti selektivním potratům jde podle loutkaře Armena Safrajana ruku v ruce s úsilím o zvýšení prestiže žen ve společnosti. Tuto vizi šíří prostřednictvím svých představení na středních školách. V jedné z her s názvem Neova cesta třeba dívky porážejí zlé démony svou moudrostí, nikoli silou. „Bůh rozhoduje o tom, jestli jsme holky, nebo kluci. Úcta a láska jsou nakažlivé. Jsme teprve na začátku a potřebujeme naše dívky. Musíme skoncovat s tímto vražděním,“ poznamenává pro server The Guardian.
Od okamžiku, kdy mají ženy právo rozhodovat o tom, zda plod donosí, nebo těhotenství přeruší, mohou si chtě nechtě vybrat i pohlaví potomka.
Mladá psycholožka Inga Harutinjan je naopak přesvědčená, že klíčovou roli v tažení proti genderově motivovaným interrupcím musí sehrát tamní církev. V klášterním komplexu Ečmiadzin proto vede semináře pro začínající kněze, s nimiž o jejich vlivu na zejména méně vzdělané venkovské obyvatelstvo vede diskuse. „Jste duchovní. Slovo je vaše zbraň,“ říká jim.
I přes všemožné kampaně, iniciativy či zákazy však v jihokavkazské zemi nadále existují četné rodiny, které jsou odhodlány zabránit narození holčičky za každou cenu, a ani přísnější právní úprava je nedonutí změnit postoj. Takové ženy pak nejčastěji podstupují nebezpečné „domácí“ metody vedoucí k přerušení těhotenství nebo podplácejí lékaře.
Fenomén selektivních potratů dětí ženského pohlaví se však zdaleka neváže pouze k Arménii. Mezi další země s tímto problémem patří Albánie, Ázerbájdžán, Čína, Gruzie, Hongkong, Indie, Jižní Korea, Černá Hora, Tchaj-wan, Tunisko a Vietnam. Zde všude v některých obdobích mezi lety 1970 a 2017 odborníci zaznamenali nadměrný počet narozených chlapců. Dobrou zprávou ovšem je, že se ve všech těchto státech s výjimkou Vietnamu tendence zlepšuje. V Gruzii, Jižní Koreji a Hongkongu se již poměr narozených dětí a mužů vrátil k normálu.
Čtěte také: USA po zrušení Roe vs. Wade: Chmurné vyhlídky pro práva žen i jejich zdraví
Americká novinářka a spisovatelka věnující se problematice selektivních potratů Mara Hvistendahl ve své knize „Nepřirozený výběr“ odhaduje, že na tento svět nepřišlo v důsledku prenatálního výběru pohlaví dohromady až 160 milionů žen. Zjistit skutečné číslo „chybějících“ dívek je však téměř nemožné. Jednotlivé země totiž evidují až počty narozených dětí, které případnou disbalanci mezi chlapci a děvčaty ukážou.
Hvistendahl je rovněž přesvědčena o tom, že za problematiku selektivních potratů nemůže výhradně patriarchální prostředí, ale souvisí i s posílením postavení žen ve společnosti. Od okamžiku, kdy mají ženy právo rozhodovat o tom, zda plod donosí, nebo těhotenství přeruší, mohou si chtě nechtě vybrat i pohlaví svého potomka. A jak ukazuje zkušenost, žádný systém tomu nezabrání.
V mnoha komunitách pak, jak expertka připomíná, využívají ženy své větší autonomie k výběru synů, protože mužské potomstvo přináší vyšší společenský status a úctu. Připomeňme, že v zemích jako Indie začala selekce pohlaví v městské, vzdělané vrstvě společnosti, než se následně rozšířila do nižších kast.
I přes zjevně se zlepšující globální trend však stále svět ročně přichází o tisíce dívek. K tomu, aby se tento neférový výběr pohlaví v prenatálním věku již stal navždy hudbou minulosti, jsou před zmíněnými společnostmi ještě roky, možná desítky let osvěty a vzdělávání.
