Neexistuje v současném světě patrně větší symbol lidského utrpení než jihoukrajinské město Mariupol. Ruští vojáci a milice jej obléhají a ostřelují již 35 dní. Mariupol se zatím nevzdává a podle všeho bude bojovat až do posledního ukrajinského obránce.
Psal se rok 2019, kdy reportéři Voxpotu navštívili v současnosti tolik skloňované město Mariupol na jihovýchodě Ukrajiny. Tehdy je ještě přivítalo půvabné půlmilionové přístavní město s bohatou historií a mnoha pamětihodnostmi. I když již v té době poznala řada zdejších obyvatel hořkou pachuť nedaleké války na Donbase, především během útoků na Mariupol v letech 2014 a 2015, oslovení lidé spíše hleděli do budoucna. Jak řešit složité vztahy s Ruskem, okupovanými oblastmi nebo kupříkladu jak se postavit k otázce katastrofálně znečištěného ovzduší z mamutího hutního kombinátu Azovstal. O tři roky později toto důležité správní centrum s velkým potenciálem růstu ruská armáda doslova proměnila v popel a trosky. Více jak 90 % budov je zničených.
Boje o město právě vrcholí
Již 35 dní svádí tuhý boj o město Rusové a Ukrajinci, avšak stále se jej ruské armádě nedaří plně dobýt. Narážejí zde totiž na zuřivý odpor ukrajinských obránců, kteří se Mariupolu i přes totální zničení města nehodlají vzdát.
Městem zmítá smrt. V ulicích leží mrtví vojáci i civilisté. Parky a hřiště se mění v pohřebiště.
Mariupol tak v těchto dnech stále čelí silnému leteckému bombardování, raketovým a dělostřeleckým útokům i pouličním přestřelkám. Množí se zprávy, že ruské síly město rozdělily do několika částí, v nichž ukrajinské obránce drží v obklíčení. Podle slov experta na mezinárodní bezpečnost Michala Smetany pro pořad Prostor X vše nasvědčuje tomu, že Ukrajinci kontrolu nad městem ztratí během několika následujících dnů a tento osud už patrně nikdo nezvrátí. Ruští vojáci se již dostali do centra města a pro konečné dobytí jsou zjevně ochotni udělat maximum, čemuž nahrává ostatně i výrok ruského prezidenta Putina o tom, že palba ustane ve chvíli, kdy město kapituluje.
Lidské utrpení nezná mezí
„Stojím venku ve dne a všude kolem je hřbitovní ticho. Nejsou tu žádná auta, žádné hlasy, žádné děti, žádné babičky na lavičkách…Pár lidí tu ale je. Leží na boku domu a na parkovišti, přikrytí svrchním oblečením. Nechci se na ně dívat. Bojím se, že uvidím někoho, koho znám.“ Tak vypadá jedno z tisíců mariupolských svědectví popisujících jen těžko uvěřitelné útrapy civilních obyvatel. Stále naléhavější nedostatek potravin, pitné vody, léků, odstřihnutí od elektřiny, tepla. Každodenní život je omezen pouze na sklepení prostory a především neustávající bombardování. V těchto podmínkách nyní živoří v Mariupolu podle odhadů tamního starosty zhruba 160 tisíc lidí z původních 450 tisíc obyvatel, přičemž si válka zatím podle něj vyžádala přibližně 5 tisíc mrtvých. Starosta Vadym Bojčenko poměry ve městě přirovnal k humanitární katastrofě a vyzval k zorganizování evakuace všech zbývajících asi 160.000 civilistů. “V Mariupolu není možné žít, není tu nic – ani voda, ani osvětlení, ani dodávky tepla, ani signál,” uvedl.
Pokud se ruským vojákům podaří dobýt Mariupol, nebude pak propojení Krymu a Donbasu po zemi stát nic v cestě.
Podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který se při telefonátu s ruským protějškem pokoušel počátkem tohoto týdne vyjednat odchod civilistů z Mariupolu, se však zatím Moskva k umožnění evakuace nemá. Městská rada Mariupolu i ukrajinská vicepremiérka Iryna Vereščuková zato obviňují Moskvu z toho, že násilně odváží obyvatele města do Ruska. Takto mohlo být dle odvlečeno dle městské rady i více jak 15 tisíc obyvatel.
Město jako klíčový strategický bod
Bezbřehá surovost a soustředění sil u Mariupolu od samého počátku invaze naznačují, že jsou pro získání města Rusové schopni obětovat opravdu hodně. Vede je k tomu několik důvodů.
Mariupol stojí na cestě mezi Krymem a separatistickými republikami Donbasu. Bez města jen těžko budou moct Rusové splnit jeden z hlavních cílů invaze, a to zajistit pozemní koridor mezi anektovaným Krymem a Donbasem.
“Až budou mít Rusové pocit, že tuto bitvu úspěšně dokončili, dokončí pozemní most z Ruska na Krym a budou to považovat za velký strategický úspěch,” vyjádřil se k plánům Moskvy britský generál Richard Barrons.
Nebude se však jednat pouze o úspěšné dosazení vojenského cíle. Oblasti okolo Černého moře mají pro ruského prezidenta Vladimira Putina mnohem hlubší význam, ne-li přímo posvátný. Pobřežní regiony podle něj historicky přináleží k takzvanému Novorusku, jehož historie sahá až do 18. století.
Případné dobytí Mariupolu bude také nová vzpruha pro ruskou propagandu. Ve městě totiž sídlí obávaná nacionalistická jednotka ukrajinské domobrany batalion Azov. Pravdou sice je, že v brigádě působí i krajně pravicoví extremisté, avšak Moskva si z Azova udělala vlastní propagandistický nástroj, kterým děsí své občany, a označuje všechny členy batalionu za neonacisty, kteří zabíjejí ruské obyvatele na Ukrajině. Vítězství v Mariupolu by tak Rusko zřejmě vyložilo jako osvobození města od „neonacistických“ sil.
Ačkoli tvoří jen zlomek ukrajinských bojových jednotek, pro Moskvu je to užitečný propagandistický nástroj, který jí dává záminku říkat ruskému obyvatelstvu, že mladí muži, které vyslala bojovat na Ukrajinu, jsou tam proto, aby svého souseda zbavili neonacistů.
Těžká rána pro ukrajinský obchod
Pokud bude Mariupol obsazen, získá Rusko kontrolu nad velkou částí ukrajinského pobřeží. To by znamenalo významné přerušení ukrajinského námořního obchodu , a tedy v konečném důsledku i negativní dopady pro tamní ekonomiku.
Mariupol je se svými hlubokými kotvišti největším přístavem v oblasti Azovského moře a sídlí v něm významný železářský a ocelářský závod Azovstal. Za normálních okolností tak přístav představoval klíčový exportní uzel pro ukrajinskou ocel, uhlí a kukuřici, které směřovaly k zákazníkům zejména na Blízkém východě, ale i mimo něj.
Problémy s Ruskem už od roku 2014
Napětí v Mariupolu se táhne již od roku 2014, kdy se v některých regionech východní Ukrajiny chopili moci separatisté podporovaní Ruskem. Přístavní město dokonce spadalo po krátkou dobu pod kontrolu doněckých separatistů. Moci se zde 13. června 2014 však opět chopil Kyjev. Boje ve městě si ale i tak vyžádaly několik desítek zemřelých.
Vztah směrem k Moskvě ještě více ochladl v roce 2018 po otevření tzv. Kerčského mostu spojujícího anektovaný poloostrov s pevninským Ruskem. Most tehdy znesnadnil námořní cestu z Mariupolu k dalším přístavům, což přidělávalo vzhledem k nepříznivým dopadům na hospodářství Mariupolu zastupitelům vrásky na čele. Ovšem eskalaci nynějších rozměrů si tehdy patrně dovedl představit jen málokdo.
Podívejte se také na naši reportáž z ukrajinského Mariupolu a přilehlých oblastí:
