Těžká výzva pro Slovensko: Proč mladí schopní lidé odcházejí do ciziny a jak tomu zabránit?

„Moc jsem si nepřipadal jako v cizině. Když jsem studoval v Brně, přišlo mi, jako kdybych žil v trochu jiném Slovensku,“ říká Pavol Soral, 24letý student z Bratislavy o době, kdy studoval právo na Masarykově univerzitě.

Stejně jako desítky tisíc jeho krajanů se Pavol kvůli studiu v zahraničí rozhodl opustit svou vlast. Na rozdíl od velké části z nich se ale do Bratislavy po čtyřech letech vrátil.

V Evropě patří Slovensko mezi země, které jsou nejvíce postižené emigrací mladých lidí. Po desetiletí z něj odcházejí ti nejlepší a nejschopnější – a nevypadá to, že by tento trend zpomaloval. Zhruba 17 % slovenských studentů je zapsaných na zahraničních univerzitách. To je po Lucembursku nejvyšší podíl ze zemí OECD, kde se průměr pohybuje kolem 3 %.

Nejméně čtvrtina slovenských vysokoškoláků hodlá po ukončení studia odejít do ciziny.

Podle experta na migraci Borise Divinského „panuje obecná shoda na tom, že v zahraničí žije 300–350 tisíc slovenských občanů, bez ohledu na účel, délku nebo právní formu jejich pobytu“, a to z téměř 5,5 milionu obyvatel Slovenska. Asi polovina z emigrantů žije buď v Rakousku, Německu nebo ve Velké Británii.

Stát s nedostatkem imigrantů a rychle stárnoucí společností ztrácí obrovský kapitál v podobě vzdělané mládeže pocházející z jeho největších měst i z chudšího východu. Mladí studenti a pracovníci odcházejí ze země už od 90. let. Tento trend se ale zrychlil po vstupu Slovenska do Evropské unie, díky kterému se otevřely evropské hranice celé nové generaci mladých slovenských emigrantů.

Na slovenské vysoké školy se v roce 2008 zapsalo na 241 tisíc studentů. Minulý rok jich bylo 133 tisíc. „Nejméně čtvrtina vysokoškoláků hodlá po ukončení studia odejít do ciziny,“ vysvětluje Divinský.

Počet Slováků odcházejících za studiem zůstává v posledních letech zhruba stejný. Ale vzhledem k tomu, že lidí ve vysokoškolském věku je nyní v SR méně než před dvěma desetiletími, jejich podíl se vlastně stále zvyšuje.

Je česká tráva zelenější?

Mezi země, do nichž mladí Slováci nejraději emigrují, patří Rakousko, Německo, Francie nebo Velká Británie, ale i vzdálenější cíle jako Spojené státy. Není ale potřeba hledat dál než u sousedů, aby člověk našel destinaci, která mladé slovenské emigranty láká nejvíce.

Z České republiky dělají jasnou volbu zeměpisná i kulturní blízkost, absence jazykových bariér a možnost studovat zdarma na univerzitách lépe hodnocených na světových žebříčcích. Kolem 70 % Slováků vzdělávajících se v zahraničí studuje hned za západní hranicí jejich země, a to především v Praze a Brně.

Čtěte také: Dvaja LGBTI+ ľudia sú mŕtvi, slovenské tmárstvo ale žije ďalej

„Je to na půl cesty mezi domovem a světem,“ shrnuje výstižně dvacetiletá vysokoškolská studentka Erika Hajzoková, která se ze Slovenska do Prahy přestěhovala před pár měsíci.

Stejně jako Erika se každý rok zapíše na české univerzity více než 20 tisíc slovenských studentů. Kromě toho je v České republice také zaměstnáno více než 230 tisíc Slováků, což je dvakrát více než před deseti lety. Obrovský počet Slováků na pracovním trhu naznačuje, že pro mnoho z nich není stěhování krátkodobou strategií k získání lepších studijních podmínek. Jedná se o promyšlené rozhodnutí vybudovat si kariéru nebo rodinu daleko od domova.

Hledání lepších životních podmínek

Hospodářské faktory patří už dlouhou dobu mezi hlavní důvody, proč se lidé stěhují na západ. Vysvětlují také, proč si mnoho schopných Slováků při honbě za lepší kariérou vybírá Rakousko nebo Německo.

Dlouhodobé slovenské socioekonomické problémy a nerovnosti mezi regiony, obzvlášť ve srovnání se zlepšujícím se výkonem sesterského národa, přesně ukazují, proč si místní obyvatelé přirozeně vybírají Českou republiku.

Oči Slováků se přirozeně obracejí k Česku kvůli nezaměstnanosti. Ta v SR v průměru dosahuje 13 % a v chudších regionech, odkud pochází značná část mladých emigrantů, až 20 %. Česká republika se naopak už léta pyšní nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii. Místní firmy při obsazování volných pozic již dlouho spoléhají na zahraniční pracovníky, včetně těch slovenských.

Mezi hlavní důvody mizejícího lidského kapitálu patří korupce, problémy ve zdravotnickém, sociálním i školském systému či xenofobie.

Dokonce i Slováky schopné si najít v domovině práci láká bohatství i vyšší životní úroveň cizích zemí. Místo toho, aby se přibližovalo standardům západních států, Slovensko v posledních letech podle dat Eurostatu začalo ztrácet půdu pod nohama. Má třetí nejnižší HDP na obyvatele v EU – o 30 % menší než je průměr Unie.

Slovensko je od roku 2009 členem eurozóny. Není bohaté, přesto je celkem drahé: ceny oproti průměru EU jsou jenom o 10 % nižší (mezi zeměmi, které v roce 2004 vstoupily do EU, je na tom hůř jenom Kypr). Nedaleká Česká republika však nabízí zaměstnancům lepší vyjednávací podmínky a spotřebitelům silnější kupní sílu.

Nejde jenom o peníze

Slovákům ale nejde jenom o to dostat na konci měsíce tučnější výplatu. Důvody, proč lidé odcházejí, jsou složitější a ukazují spíše na systematické problémy. Pokud je nikdo nebude řešit, mladí Slováci budou nuceni se i nadále poohlížet po zelenější trávě v cizině.

Průzkum bratislavského Institutu pro veřejné otázky (IVO) odhalil, že více než 60 % slovenských vysokoškolských absolventů zvažuje odchod ze země. Za jejich rozčarování z domoviny mohou podle autorů studie čtyři klíčové faktory.

Mezi hlavní důvody, proč ze Slovenska mizí lidský kapitál, zmiňují lidé v průzkumu kromě socioekonomických problémů zahrnujících životní úroveň a pracovní příležitosti také „špatně fungující stát a úřady“ (korupce i problémy ve zdravotnickém i sociálním systému). Mluví též o chybách ve školském systému a „sociální a kulturní zaostalosti“ (konzervatismu, nepotismu a xenofobii).

Čtěte také: Raději Rusy než Američany aneb Jak vojenská smlouva rozdělila Slovensko

Tyto skutečnosti nejsou zanedbatelné. Ukazují politické, ekonomické a kulturní nedostatky, které v součtu vytvářejí nepěkný obraz Slovenska. A s ním se mnoho mladých občanů nedokáže ztotožnit.

Osobní zkušenosti Slováků se ale liší. „Návrat na Slovensko byl pro mě celkem přirozený,“ vysvětluje Pavol Soral. „Ve skutečnosti jsem nechtěl Slovensko nikdy doopravdy opustit, a to i přes problémy, jako je rostoucí korupce, rozpadající se zdravotnická péče a všudypřítomný nepotismus.”

Svůj vztah k rodné zemi přirovnal ke „stockholmskému syndromu“. „Ať se mi to líbí, nebo ne, vypadá to, že mým osudem je žít na Slovensku celý život,“ dodává Soral.

Odchod schopných, nebo jejich zisk?

Nicméně čas utíká. Emigrace mladých Slováků z pohledu demografie i ekonomie jenom prohloubí stávající problémy. Zhorší nerovnosti mezi regiony, zvýší nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Obzvlášť v důležitých odvětvích, jako je zdravotnictví.

„Odchod schopných lidí ze Slovenska je dlouhodobým a závažným problémem s množstvím společenským důsledků,“ řekl organizaci Balkan Investigative Reporting Network (BIRN) Divinský, který se podílel na přípravě vládní politiky s cílem navrátit emigranty zpět do země.

„V zemi ale stále chybí komplexní rodinná politika, která by byla propojená i s dalšími politikami, mimo jiné s tou demografickou nebo migrační,“ přiznává Divinský pro BIRN.

V zahraničí žije alespoň dvakrát více Slováků, než je cizinců na Slovensku.

V 80. letech mělo Slovensko jednu z nejmladších populací v Evropě. Nyní ale rychle stárne. Do roku 2060 by mohlo ztratit jeden milion z 3,65 milionu obyvatel v produktivním věku. Počet starších občanů se mezitím během deseti let zvýšil skoro o pět procent. V roce 2021 jejich podíl dosáhl 17 %.

Slovensko otvírá hranice stále většímu počtu cizinců, přesto jejich množství zůstává zanedbatelné. Tvoří asi 3 % celkového obyvatelstva. Z toho vyplývá, že v zahraničí žije alespoň dvakrát více Slováků, než je cizinců na Slovensku.

Narušení demografické rovnováhy znamená, že se ještě zhorší zátěž na nechvalně personálně nezajištěný a podfinancovaný zdravotnický a důchodový systém. Porodnost v zemi se sice po poklesu po roce 1989 mírně zvýšila, žen v plodném věku je ale méně. Nezanedbatelný počet z nich také žije v cizině. Odborníci se domnívají, že jedno z deseti dětí se narodí v zahraničí.

Čtěte také: Slovenský střelec nebyl osamělý vlk, jeho vidění světa v Evropě prosakuje skrze krajně pravicová hnutí do mainstreamu

V důsledku toho by se v letech 2030–2040 mohl začít snižovat počet obyvatel SR. Kromě demografických trendů je navíc potřeba počítat s vývojem slovenské emigrační vlny, který je nejednoznačný. To dělá z vytváření prognóz a odhadů i přípravy jejich možných řešení ještě složitější problém.

Slováci obvykle neoznamují příslušným úřadům, že se odstěhovali do zahraničí. V zemi stále mají hlášený trvalý pobyt nebo prostě každý týden pendlují mezi státy. Přejíždění je typické například pro ty, kteří pracují v Rakousku nebo v Maďarsku. Zhruba 200–300 tisíc osob proto fakticky nemusí žít na Slovensku, přestože jsou zahrnuti v loňském sčítání lidu.

Protože není jasné, kolik Slováků pobývá v zahraničí a jak dlouho tam žijí, posuzuje se těžko i to, jak jejich odchod dopadá na rodnou zem. Nedá se ani zjistit, jestli se opravdu trvale do ciziny stěhují ti nejlepší a nejschopnější.

Ve výše zmíněném průzkumu IVO sice polovina mladých a vzdělaných Slováků uvažuje o odchodu ze Slovenska, ale asi jen 14 % z nich se chce odstěhovat natrvalo.

Naléhavá situace slovenskou vládu přiměla přijmout opatření, která by měla mladé talenty v zemi udržet nebo přilákat zpět.

Studie Sociologického ústavu Slovenské akademie věd z roku 2020 odhaduje, že do dvou let po ukončení studia se na Slovensko vrátí asi 40 % mladých emigrantů. Během pár následujících let se toto číslo navýší na 50 %. Několik dalších výzkumů ukazuje, že většina Slováků bydlících v cizině předpokládá, že se nakonec do rodné země vrátí. I když nevědí přesně kdy.

Důvody pro návrat zpět jsou podle státního tajemníka Ministerstva školství SR Ľudovíta Paulise různé. „Mezi nejsilnější motivaci patří rodina. Příležitost podílet se na změnách, které mohou ovlivnit Slovensko, je též dalším častým impulzem. Lidé mají také zájem zlepšovat ve vlasti kvalitu svých oborů,“ uvedl Paulis.

To, že za emigrací mladých Slováků lze vidět prolnutí více příčin, vysvětluje i její neustálé pokračování. Pokud by byla pouze dočasná, mohla by pro Slovensko představovat přímý „zisk mozků“ a poskytnout mu záminku k vlastní nečinnosti. Proč by mělo investovat do strukturální reformy vzdělávání, když se desetitisíce Slováků po dvacátém pátém roce života vrací domů poté, co získali vzdělání a odbornou přípravu v zahraničí? Zvyšují tak zásobu lidského kapitálu bez jakýchkoliv nákladů.

Tato úvaha vychází ze správného předpokladu, že Slovensko toho může díky navrátilcům hodně získat. Na druhou stranu by ho to ale mohlo odrazovat od investic do důležitých odvětví – a tím pádem dát některým svým občanům další důvod k odchodu do zahraničí.

V současnosti se potřebou „nalákat mozky“ zabývá především slovenský Plán obnovy.

Naléhavá situace však přiměla slovenskou vládu přijmout opatření, která by měla mladé talenty udržet nebo přilákat zpět. Poté, co vláda v dokumentu z roku 2011 pokorně přiznala, že Slovensko „nebylo dostatečně připraveno“ a chyběly mu „programy pro integraci vracejících se pracovníků“, nyní úřady tuto otázku považují za jednu z priorit v rámci Agendy 2030.

Situaci zařadilo Ministerstvo školství SR mezi závažné problémy v rámci programu Návrat domů. Spustilo ho v roce 2015 a pro přilákání mladých Slováků zpět do vlasti uvolnilo v grantech během tří let celkem tři miliony eur.

Je to krok správným směrem, nicméně program neřeší strukturální nedostatky. Zajímavý výzkum z roku 2019 poukázal na problémy tohoto přístupu. Většina akademiků působících v zahraničí totiž nepovažuje jednorázový program za dostatečnou pobídku k tomu, aby se vrátila do své domoviny. Více se obává systémových problémů při financování výzkumu a vývoje nebo nedostatečné transparentnosti odvětví.

Čtěte také: Slovenská krize: Igor Matovič varuje před katastrofickým pádem vlády, zabránit mu ale odmítá

„V současnosti se potřebou „nalákat mozky“ zabývá především slovenský Plán obnovy,“ řekl státní tajemník Paulis. „Ten zavádí stipendijní program pro domácí (1400 studentů ročně) a zahraniční studenty (200) s vynikajícími studijními výsledky, a to s cílem motivovat je ke studiu na slovenských vysokých školách.“

Podle státního tajemníka také vzniká program, který má spravovat vztahy s diasporou. „Jeho cílem bude udržovat kontakty se Slováky v zahraničí a zvyšovat pravděpodobnost jejich návratu domů,“ vysvětluje Paulis.

Slovensko na „přilákání a udržení talentů“ vyčlenilo 106 milionů eur. Tento krok doplňuje vládní Strategii internacionalizace vysokého školství do roku 2030. Dokument počítá s různými programy, které by měly posílit výměny studentů mezi státy. Má zvýšit dostupnost studijních programů pro zahraniční studenty na slovenských univerzitách i poskytnout více mezinárodních příležitostí pro slovenské studenty. A vypadá to, že Slováci jsou ochotní se vrátit do rodné země, pokud pro to dostanou vhodné pobídky.

„Docela ráda bych se na Slovensko vrátila,“ svěřuje se Erika Hajzoková. „Ano, máme korupci, politické skandály, málo placený státní sektor, špatné silnice i školství, a zdravotnictví, které nefunguje dobře. Ale kdo to všechno změní? Neříkám, že já, ale nezoufám si,“ dodává Erika. Její slova ukazují, že touží po změně a je na ni připravená, stejně tak jako mnoho jejích vrstevníků.

Ať už odejdou, nebo zůstanou, mladším generacím leží osud Slovenska a jeho blahobyt na srdci. To samo o sobě je dobrým příslibem do budoucna.

Z anglického originálu «Slovakia Faces Tough Choices As Youth Continues To Leave» publikovaného 17. listopadu 2022 na serveru Balkan Insight přeložila Klára Burešová.