Keir Starmer sliboval Velké Británii stabilitu. Po třech měsících Labour Party ve vládě se však ukazuje, že dodržet slovo bude těžší, než se mohlo zdát. První čtvrtletí labouristického kabinetu provázejí rezignace, skandály i klesající podpora veřejnosti.
„Dokázali jsme to!“ zvolal šéf Labouristické strany Keir Starmer v sále plném červených bannerů. Nesly heslo „Změna začíná“.
Výsledky parlamentních voleb byly sečteny a očekávané se stalo skutečným. Pátého července získala Labour Party v celostátním hlasování většinu křesel – a s nimi i příležitost stanout v čele Spojeného království.
„Lidé se probudí s úlevou, že z beder tohoto skvělého národa konečně zmizelo břímě. Můžeme zase vyhlížet vpřed – vykročit do rána s bledými slunečními paprsky, které během dne naberou na síle. A posvítí znovu na zemi, která má po čtrnácti letech šanci vzít si svou budoucnost zpátky,“ hlásal Starmer ve volebním štábu.
Dostalo se mu jásavého, hlasitého potlesku. Kamery zachytily nadšení mladých příznivců a příznivkyň strany, kteří stáli za nastupujícím premiérem a při jeho projevu soustředěně přikyvovali.
Do voleb šli Keir Starmer a jeho labouristé s tím, že napraví chaos, nakupený čtrnáctiletou vládou Konzervativní strany. Skandály? Pryč s nimi. Nestabilní politika? Té bylo dost. Mnohonásobná krize? Najdeme řešení.
Labouristé nabízeli voličstvu stabilitu a transparentní přístup při napravování situace, do níž zemi dovedli toryové.
První tři měsíce nové vlády ovšem naznačují, že uklidnit moře rozbouřené nejen brexitem a mnohonásobnými krizemi tak jednoduché nebude. Zvlášť když Labouristická strana pár nových vln sama vyvolala.
Víc, než bere premiér
Labour Party se nyní přibližuje symbolickým sto dnům ve vládě. Za sebou má rezignaci vysoce postavené poradkyně, škatulata v kabinetu i odchod labouristické poslankyně.
Nejčerstvější je právě konec premiérovy personální šéfky Sue Gray. Jde o nejvyšší pozici v Downing Street – úkolem Gray dosud bylo například dohlížet na program předsedy vlády. A například rozhodovat, u jakých jednání Starmer musí být a jaká práce se dá delegovat.
Sue Gray
Ještě než se stala poradkyní Labouristické strany, pracovala jako vysoce postavená státní úřednice. Právě ona vedla zásadní vyšetřování kauzy Partygate expremiéra Borise Johnsona – tedy večírků pořádaných v jeho sídle během pandemického lockdownu.
Funkci se Gray rozhodla opustit poté, co v rámci širší kritiky kabinetu před několika týdny vyšlo najevo, že pobírá mnohem vyšší plat než její předchůdci – dokonce vyšší než sám předseda vlády.
Exporadkyně odcházela s vyjádřením obav, že její přítomnost začala „odvádět pozornost od zásadní práce vlády na změnách“. Jak ale zaznělo v podcastu Today in Focus, její rezignaci – oficiálně dobrovolné – předcházely tlaky, aby z Downing Street odešla.
V čem byl problém? Podle médií i v tom, že si Gray řekla o roční plat 170 tisíc liber (skoro pět milionů korun). To je o tři tisíce liber více, než kolik dostává premiér i kdokoliv z členstva vlády.
„Bylo jí navrženo, jestli by nechtěla pobírat o pár tisíc liber méně než předseda kabinetu. A to proto, aby se vyhnula medializaci právě tohoto příběhu. Odmítla,“ řekl nejmenovaný zdroj BBC. Jiný zdroj z prostředí britské vlády takové tvrzení popřel a uvedl, že o navýšení svého platu Gray nerozhodovala.
Přítomnost poradkyně ve vládě působila rozbroje. Podle zdroje serveru Politico na ni premiér slýchával od svých ministrů, ministryň a dalšího členstva kabinetu „spoustu negativních reakcí“.
Někdo musel z kola ven.
A když se situace ve vládě začala vyhrocovat a chaos nabíral na síle, někdo musel z kola ven. Po dohodě s premiérem proto rezignovala nejmocnější žena jeho kabinetu, kterou si Starmer osobně vybral jako svou pravou ruku.
Gray teď nastoupí na nižší vládní pozici a nejvyšším poradcem premiéra se stal v rámci změn v kabinetu Morgan McSweeney, podle některých zdrojů její rival.
Britská média poradce označují za „labouristického volebního guru“ a mnozí mu přisuzují zásluhy na červencovém vítězství. Zároveň se však objevují obavy, že McSweeney není mimo volební kampaň dostatečně zkušený, aby vládu a především premiéra z nastalého chaosu vytáhl.
Změny v kabinetu poodhalují i další, vážnější slabinu. Jak řekl serveru Politico řekl nejmenovaný zdroj z vládního prostředí, i ve Whitehall panuje nejistota ohledně samotných cílů nynějšího kabinetu. „Především by si měli ujasnit, co tahle vláda pro tuto zemi vlastně chce,“ uvedl.
Vzít peníze důchodcům
První náznaky, že se nepříjemnosti nevyhnou ani labouristické vládě, nicméně přišly už v létě. A to hned s prvním větším pokusem prosadit nepopulární, ale podle Labour Party potřebné změny.
Starmerův kabinet například rozhodl o zrušení státní podpory na energie v zimních měsících v hodnotě 300 liber. Tekla k britským penzistům, ale teď na ni dosáhnou jen ti ve vůbec nejhorší finanční situaci.
„Jsme z tohoto kabinetu znechucení. Z toho, že se vůbec nějaká vláda může k nám starým lidem chovat, jako že o nás skutečně nemá zájem,“ nechal se slyšet jeden ze seniorů, se kterými mluvil konzervativní deník Daily Express.
A důchodci se proti připravovaným škrtům bouří. Třeba jako začátkem tohoto týdne v Severním Irsku. „Co děláme, když útočí na penzisty? Postavíme se a bojujeme!“ skandovali lidé v Belfastu. V rukou drželi transparenty s nápisy jako „Nenechte nás umrznout“.
Penzisté pak protestovali i v anglickém městečku Wigan. Desítky lidí se sešly na tamním autobusovém nádraží. „Zradíte důchodce?“ pokládal ožehavou otázku jeden z bannerů.
Návrh nejenže vyvolal pozdvižení mezi veřejností, spory se o něm vedly i v samotné vládní straně. Labouristická poslankyně Rachael Maskell se nechala slyšet, že „kvůli svému svědomí pro tato opatření hlasovat nemůže”.
Návrh v Dolní sněmovně nakonec – po vnitrostranických neshodách – prošel. Premiér trval na tom, že britská ekonomika, zlikvidovaná čtrnáctiletou vládou konzervativců, tento krok potřebuje.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
