Každé ráno po probuzení a každý večer před spaním bereme do ruky mobil. A hltáme záběry bombardování, bojů a mrtvých. Snažíme se přitom ukojit potřebu informovanosti. Jenže z pouhých tweetů a videí nic nepochopíme. K tomu je potřeba pojmout více než 280 znaků.
Jeden známý, který seděl vedle mne, mi ukázal mobil. „Hele tak už mají Hostomel,“ oznámil mi. Na videu v twitterovém příspěvku bylo vidět několik kusů ruské armádní techniky, nejspíš opravdu na letišti Hostomel severozápadně od Kyjeva. „Aha. A co to znamená?“ zeptal jsem se.
Zodpovědět takovou otázku jsme ani jeden nedokázali. Bylo to na začátku války a mnoho lidí, kteří intenzivně sledovali podobné příspěvky, ani nevěděli, kde leží Kyjev. Důležité ale bylo sledovat videa, fotografie a družicové snímky, které aktualizovali dění na bojišti.
Boje jsou nám neuvěřitelně blízko. Naše těla sedí před displejem v kavárně, ale mysl letí nad rozbombardovaným Mariupolem.
Nechci shazovat nepřetržité sledování matriálů z války, přece jenom i já jsem mu propadl, ale spíše upozornit na několik důležitých postřehů.
Všichni jsme svědky
Válka na Ukrajině je často nazývána válkou sdílenou. Mnozí jí říkají TikToková válka a například sloupkař New York Times Thomas Friedman píše „Welcome to World War Wired“ (vítejte v propojené světové válce). Na mysli má neskutečné množství obrázků, které z této války proudí. Získáváme je od běžných občanů, vojáků ale i z vesmírných družic, jejichž provozovatelé nabízejí snímky volně k prodeji.
Válka je tak přenášena minutu po minutě, bitvu za bitvou, smrt za smrtí do celého světa. A my všechno toto můžeme sledovat. Boje tím nejsou vzdálené jen pár hodin cesty vlakem či autem. Jsou nám neuvěřitelně blízko. Naše těla sedí před displejem v kavárně, ale mysl bloudí v ulicích Kyjeva nebo letí nad rozbombardovaným Mariupolem.
VIDEO: Drone footage of massive destruction in Mariupol following weeks of Russian bombardment.pic.twitter.com/Hazpy4ccJZ
— Conflict News (@Conflicts) March 14, 2022
Hodně se píše i o tom, že mlha války díky tomu zmizela. Jenže kanály k šíření informací používají obě strany konfliktu. „Bojovníci u monitoru“ se snaží dokumentovat válečné zločiny a ti druzí chrlí dezinformace. Je tak například v provozu web, který se tváří jako by vyvracel fake news, ale ve skutečnosti je šíří a vyvrací news. Vidět tedy můžeme ověřené zprávy, přes které je velký nápis „FAKE“, a v článku pod tím je vysvětleno, že věřit máme právě dezinformacím.
Zřetelné je, že zlo se v této válce před námi nedá příliš schovat. Po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 Strobe Talbott napsal, že „prázdná obrazovka je povolení zabíjet … Jakmile se čínské úřady rozhodly prolít krev, doslova vytáhly televize z elektrické zástrčky“. Naproti tomu jsme dnes svědky podobných zločinů všichni.
Informace, která není zasazena do širších souvislostí, je bezcenná.
Forenzní práce a vyšetřování pomocí otevřených zdrojů je stejně složité jako důležité. Analýza videozáznamů tak vedla k zatčení kamerunských vojáků, kteří popravovali ženy a děti, nebo k osvětlení případu sestřelení letu Malaysia Airlines nad Ukrajinou v roce 2014.
Pro většinu lidí to ale představuje hustou mlhu, přes kterou není vidět nic, nebo je naopak právě této mlze důvěřováno. Pokud tedy alespoň lehce mlhou pronikneme, je na místě otázka: „A co to znamená?“
Válečný Twitter jako kokain dnešní doby
Zde se ke slovu dostává kontext. Informace, která není zasazena do širších souvislostí, je bezcenná. Vrátíme-li se k informaci o vojenské technice na letišti Hostomel, nastává pátrání. Co vše nasvědčuje tomu, že tam jsou ruské jednotky? Kde to je? Je to strategicky důležité? A tak dále.
Bohužel na zodpovězení takových otázek není na Twitteru nebo TikToku čas. Pár vteřin, a rychle k dalšímu příspěvku. Analytik za analytikem, video za videem. Často jsem přitom myslel na přísloví, které mi řekl při rozhovoru informační vědec Michal Černý: „Musíme běžet ze všech sil, abychom stůj co stůj zůstali stát alespoň na místě.“
Takový pocit je ale často mylný. Nekonečným sledováním příspěvků o pohybu vojáků a útocích nezůstáváme ani na tom místě. Bez znalosti kontextu se pouze topíme v tsunami informací, a přitom kolem sebe mácháme rukama s telefony, abychom dali najevo, že nejsme včerejší, že nás to zajímá a víme, co se děje. A samozřejmě nakonec na základě toho nějak poskládáme svou představu o situaci a vytvoříme si názor.
Stejně jako rozmanitý talíř jsou potřeba různorodé informační zdroje. A hlavně, stejně jako u jídla nepřecpávat se k prasknutí.
V této válečné zkratce se tak například někdo mohl domnívat, že hlavní město Ukrajiny je totálně vybombardované. Následně je ale udiven, že v živém vstupu z metropole sedí novinář v hotelu a čeká na večeři. Samozřejmě tomu tak není pokaždé, ale náš případ ilustruje momenty, kdy čerpáme informace bez hlubšího ponoru do tématu. Často pak obviníme onu sociální síť nebo určité uživatele z toho, že lžou.
Avšak jsme to my, kdo se nechal vtáhnout do divoké vody a nenaučil se předtím plavat.
Právě proto je dobré celý proces přijímaní informací otočit. Čerpat zejména z obsahů, které vysvětlují a poskytují hlubší ponor do tématu. V pořádku také je, pokud z nich nevyplyne jedna pravda, ale poskytnou několik možných variant skutečnosti. Až k té jediné správné se pak můžeme dopracovat postupným doplňováním faktů, které nám mohou přinést další relevantní příspěvky na sítích.
Správný jídelníček je základ
Přehršel podobných informací má tu moc, že nejenže nás může zcela zmást a předložit nám místo reality jen její pouhou iluzi, ale také škodí zdraví. Nedostatek spánku, podrážděnost, nepravidelná strava. To vše mohou být účinky propadnutí takzvanému doomscrollingu.
Čtěte také: Scrollovat donekonečna a ještě dál. Jak se z našich obrazovek staly továrny na vztek?
Často se vám tak může stát, že si před spaním zapnete mobil a sjíždíte feed. Posunete zrak kousek bokem směrem k rohu obrazovky a zjistíte, že jsou tři hodiny ráno. Přitom tento fenomén není závislý na žádné ideologii. Postihuje všechny lidi – od liberálů po konzervativce.
Řešení se přitom nabízí. Média. Instituce, které systematicky shromažďují údaje o dění ve světě a následně s nimi pracují. Z rozhovorů se specialisty na práci s informacemi pak jasně vyplynulo, že upřednostňují média, která kombinují „starou“ žurnalistiku s novou. Jednoduše proto, že mnohem lepší než vědět, kde projel tank, je kontext a vysvětlení.
Toho lze dosáhnout přečtením si jednoho delšího textu spíš než neustálým sledováním internetu. Dnes tedy nepotřebujeme pouze diety směřující k lepší postavě, ale také ty mediální. Hlavní roli přitom hraje vyvážená informační strava. Stejně jako rozmanitý talíř jsou potřeba různorodé zdroje. A hlavně, stejně jako u jídla nepřecpávat se k prasknutí.
Včera v debatě na FSS v Brně padla otázka, jak se vyznat v záplavě zpráv z Ukrajiny, kde obě strany mají primárně za cíl vyhrát a komunikaci tomu uzpůsobují. Rada: sledujte v Česku fakt skvělou @CT24zive a na mezinárodní scéně třeba @BBCWorld. Vyznat se v tom sám je těžké. https://t.co/1pv5DusWAP
— Vojtěch Boháč (@Svratkin) March 16, 2022
Kdo se skrývá v číslech
Dostáváme se tak k tomu, že podrobné sledování zpráv a informací je časově neuvěřitelně náročné a nelze potom stíhat nic jiného. Na druhou stranu mezinárodní konflikt není možné pochopit jen občasným zapnutím Twitteru a přejetím několika příspěvků o střelbě či zabitých před několika vteřinami.
Nejsme ale ztraceni. Existují lidé, říká se jim novináři, kteří ve zmíněných médiích pracují a sledování dění, rozplétání událostí a vyhodnocování informací rádi svůj čas – mnohdy veškerý – obětují. Bohužel ani oni nejsou zcela imunní vůči manipulaci nebo zkreslování, ale vyplatí se sledovat ty, kteří se snaží takové vlivy eliminovat, nebo je naopak přiznávají.
[infobox id=”2″]
Ani takové informace však nelze přijímat bez ostražitosti. Znovu nastává paralela s jídlem. Dobré je hlídat si kalorie i výrobce. A pokud bych snad měl po něčem zažívací potíže, znovu si to nedám.
Takzvané OSINT zdroje mohou představovat i další rizika, často balancující na hraně etiky. Vidět jsme to mohli při pandemii. Těch několik prvních mrtvých byli lidé s příběhy, ti ostatní pouhá čísla. Sledovali jsme počty a grafy, ve kterých se zpravodajské weby předháněly. Nenechme tragédii na Ukrajině proměnit do podobné nálady.
Pokaždé, když materiály na sociálních sítích, které zobrazují hrůzy války, začneme konzumovat bez hlubšího prožitku jako rychlé občerstvení, zastavme se. Najděme si příběhy, které se zatím schovávají. Ponořme se do hlubšího poznání. A nerozdávejme pouze lajky, ale i větší zájem a soucit se zobrazovaným utrpením.
