Konzervativní think-tank Claremont Institute chtěl v Americe pěstovat to nejlepší z Athén, Říma i Jeruzaléma. Od těchto ideálů se ale po zjevení Donalda Trumpa posunul ke spolupráci s neonacisty a ke snování ústavního převratu. Proměna institutu prozrazuje mnoho o proměnách samotné Republikánské strany i celé Ameriky.
„Volby v roce 2016 jsou jako let číslo 93: buď se dostanete ke kniplu, nebo zemřete. Možná zemřete tak jako tak. Možná se dostanete ke kniplu, ale nebudete vědět, jak letadlo ovládat nebo s ním přistát. Vy, ani šéf vaší strany. Neexistují žádné záruky. Jenom jediná: pokud se o nic nepokusíte, čeká vás jistá smrt. Anebo jiným příměrem: zvolení Hillary Clinton by bylo ruskou ruletou s poloautomatickou zbraní. S Trumpem můžete alespoň protočit bubínek a zkusit štěstí,“ napsal na začátku září roku 2016 Michael Anton na webu Claremont Review of Books.
Odkazuje se k osudu čtvrtého uneseného letadla z 11. září 2001, jehož cestující se na palubě vzbouřili únoscům a pokusili se dobýt pilotní kabinu. Letadlo skončilo v troskách v pensylvánských polích. Jestli se cestujícím skutečně podařilo převzít kontrolu, nebo stroj navedli k zemi zoufalí únosci, není dodnes úplně zřejmé. Pro velký mýtus o letu 93 je to však irelevantní.
Založení Ameriky bylo podle něj zásadním okamžikem západní kultury: jakožto civilizace Amerika dokonale slučuje a harmonizuje racionalismus a víru,“ píše komentátor John Ganz.
Antonova esej na stránkách vlajkové publikace konzervativního think-tanku Claremont Institute si nebrala servítky. Asi i proto původně vyšla pod pseudonymem Publius Decius Mus. Nastíněný přístup – Trump, nebo smrt – je dodnes vesměs typický pro smýšlení osob spojených s Claremontem a z think-tanku se tak rychle stala bašta trumpismu.
Pyrrhovo vítězství tradicionalistů
Institut byl založen na konci 70. let Harrym V. Jaffou, americkým historikem a studentem Leo Strausse. „Jaffa kráčel ve šlépějích Strausse a věřil, že se západní civilizace řídí souhrou dvou tradic a principů: racionalismem klasické civilizace, symbolizovaným Athénami či Římem, a vírou abrahámovských náboženství, symbolizovanou Jeruzalémem. Založení Ameriky bylo podle něj zásadním okamžikem západní kultury: jakožto civilizace Amerika dokonale slučuje a harmonizuje racionalismus a víru,“ píše komentátor John Ganz na svém Substacku s názvem Unpopular Front.
Jaffa se proslavil mimo jiné svým studiem Abrahama Lincolna a názory, které na něj měl. Ve své knize Crisis of the House Divided se Jaffa zaměřil na debaty mezi Lincolnem a demokratickým senátorem Stephenem Douglasem o otrokářství a především o tom, zdali by měl být názor většiny relevantní pro podobné morální otázky. Podle Lincolna nemůže přesvědčení většiny nic změnit na tom, že je institut otroctví v rozporu s ustavující tezí americké deklarace nezávislosti – „Všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni.“ „Otrokářství bylo podle Lincolna špatně a správným ho nemohlo učinit žádné hlasování. To samé, argumentoval později Jaffa i jeho následovníci, platí pro interrupce,“ vysvětluje Sam Adler-Bell v časopise New Republic.
Čtěte také: Ovládnout soudy, proměnit USA: Americká Federalist Society usiluje o konzervativní revoluci už 40 let
Americká konzervativní pravice dospěla v druhé půlce 20. století k určitému kompromisu mezi svými frakcemi. Tento kompromis ztělesňoval časopis National Review, vycházející od roku 1955. Pro dnes samozřejmě působící alianci různých sil s rozličnými zájmy se v konzervativních kruzích zažilo označení „fusionismus“.
Na jedné straně tohoto kompromisu máme konzervativní křesťanské tradicionalisty, sociální konzervativce. Na druhé straně „klasické“ liberály, více zaměřené na ekonomické otázky a na byznys. Studená válka s hrozbou komunismu napomohla držet tyto frakce pohromadě. Jejich spojenectví časem vyneslo do Bílého domu Ronalda Reagana.
Skeptičtější konzervativci pohlíželi na zmíněnou alianci vždy alespoň částečně s podezřením. Konec studené války pak odstranil vnější tmel a začaly se objevovat praskliny. Jedním z projevů tohoto postupného štěpení byly například neúspěšné prezidentské kandidatury paleokonzervativce Pata Buchanana v letech 1992, 1996 a 2000.
A právě Claremont Institute byl druhým podobným ohniskem skepse k republikánské alianci. „Bohaté elity dostaly svoje. Tetelily se ve svém nedostižném bohatství a osobních svobodách, zatímco na tradicionalisty zůstal kratší konec provazu. Skleslá, amorální společnost s legálními interrupcemi, okázalým konzumem nahrazujícím duchovní naplnění a sebevyjádřením jednotlivcům nadřazeným nad ctností,“ popisuje opět Adler-Bell, tentokrát na webu Bussines Insider.
Až volby roku 2016 a nástup Donalda Trumpa poskytly Claremontu příležitost jasně se odštěpit od mainstreamového republikánského fusionismu. Prvním velkým výstřelem byla právě Antonova esej.
Autor v ní Trumpa rozhodně nelakuje na nějakého nositele ideálů Claremontu. „Ano, Trump je horší než nedokonalý. No a co? Vždyť se můžeme zalknout pláčem po velkém státníkovi, který by mluvil o základních problémech naší doby, nebo který by mezi nimi dokonce našel propojení,“ píše Anton. Následně připomíná sérii kandidátů, kteří přinejlepším nalezli „jeden dílek“ skládačky: Dick Gephardt vystupoval proti zónám volného obchodu, Ron Paul proti americké invazi do Iráku a Tom Tancredo proti imigraci. „Jenom údajný kašpar Trump nejen viděl propojení všech tří dílků, navíc s tím dokázal vyhrát,“ psal Anton. A trval na tom, že je povinností konzervativních intelektuálů Trumpa podporovat.
Trump znovu a lépe
Po Trumpově vítězství v roce 2016 přišla v Claremontu generační obměna vedení. V čele institutu stanul pětatřicetiletý Ryan Williams, který nahradil Michaela Packa odcházejícího do Trumpy administrativy. Jestliže Anton ve své eseji psal, že sázka na Trumpa není nic jistého, čtyři roky jeho vlády to z pohledu Claremont Institutu potvrdily. Trump sice svou kampaní a rétorikou narušil dogmata „fusionistického“ mainstreamového republikánství, nicméně v prosazování reálných kroků zůstala jeho administrativa poměrně konvenční.
Největším legislativním úspěchem republikánské strany po Trumpově nástupu byly daňové škrty prosazené na sklonku roku 2017. Ty ale byly v principu nerozpoznatelné od předchozího směřování republikánských politiků. Podle lidí okolo Claremont Institutu za to může mimo jiné institucionální i personální setrvačnost „bažiny“ jménem Washington, D.C. Trump byl možná opravdu demoliční koulí, které vletěla do zavedených washingtonských pořádků, ale kvůli odporu mainstreamu republikánské strany vše zůstalo v zajetých fusionistických kolejích.
Claremontská konzervativní frakce z toho částečně viní právě blízké vazby republikánů na velký byznys. I proto tato frakce v posledních letech tak často spílá „woke kapitálu“. „Nejmocnější americké korporace se za tři generace proměnily z víceméně patriotických firem na globalistické pomocníky ‚woke‘ oligarchického státu,“ řekl pro Bussines Insider Arthur Milikh, šéf claremontského Center for the American Way of Life. Dodává, že pravice dala korporacím vše, co chtěly – od daňových úlev, přes volný obchod, po otevření hranic – v naivní víře, že jim korporace na oplátku pomůžou chránit konzervativní hodnoty. To se ale děje čím dál tím méně.
Kvůli všem těmto údajným selháním předtrumpovských i trumpovských republikánů vznikla před koncem Trumpova mandátu organizace American Moment, s Claremont Institutem blízce spřízněná. Dle svých zakladatelů si klade za cíl „nacházet, vzdělávat a podporovat mladé Američany prosazující politiku vedoucí k silné rodině, národní suverenitě a prosperitě pro všechny.“
Podle soudcova dílčího rozhodnutí, ve kterém šlo čistě o vydání zmíněných e-mailů, byli Trump a Eastman součástí „zločinného spiknutí“, které se snažilo nezákonně bránit Kongresu ve výkonu povinností.
„Volně přeloženo: organizace plánuje naverbovat novou generaci pro-trumpovských konzervativců, kteří nahradí současné politické a ekonomické elity,“ vysvětluje Sam Adler-Bell. Ještě stručněji: jestli se Trump ještě někdy dostane k moci, lidé z American Moment (a Claremont Institute) mu jsou odhodlaní zaplnit posty. „Tyto nové populisty odlišuje od staré gardy mainstreamových konzervativců jejich výslovná aspirace nahradit současné elity novými,“ hodnotí Adler-Bell.
Všemi dostupnými prostředky
Ani samu otázku, jestli se Trump dostane znovu k moci, nechtějí členové Claremontu ponechat náhodě. A nechtěli ani před volbami v roce 2020. O Trumpových pokusech zvrátit jejich výsledek totiž nejde mluvit beze zmínky o jednom z prominentních členů Claremontu, kterým je John Eastman. Právě ten totiž vypracoval šestibodový plán, jehož následováním měl viceprezident Mike Pence zvrátit stvrzení voleb Kongresem a teoreticky tak Trumpovi prohrané volby zachránit.
Nešlo o nic narychlo spíchnutého. Claremont Institute se na povolební chaos připravoval předem. Ve spolupráci s Texas Public Policy Foundation vydali několik týdnů před volbami report 79 Days (název odkazuje k době mezi volbami a inauguraci), ve kterém fantazírují o povolebním chaosu včetně zabíjení „členů Antify“ federálními agenty při raziích.
„Opravdu by sis měl Johna poslechnout. Je respektovaným odborníkem na ústavu. Vyslechni ho,“ měl Trump apelovat na Pence podle loňské knihy Boba Woodwarda a Roberta Costy. Asi není příliš překvapivé, že Eastman promluvil i na Trumpově osudovém protestním mítinku 6. ledna 2021, těsně před tím, než Trumpovi podporovatelé vyrabovali Kapitol. Viceprezident Pence se ale vzepřel a plány na zvrácení voleb odmítl, mimo jiné díky radám svého vlastního právníka Grega Jacoba. Ten označil právní rámec Eastmanova plánu za „v podstatě zcela vymyšlený“. Eastman na oplátku řekl o Jacobovi, že se zasekává na „procedurálních detailech, zatímco se ústava trhá na cucky.“
Eastman je od té doby jedním z nejskloňovanějších jmen při vyšetřování povolebních extempore Trumpovy administrativy. A nechtěně taky tak trochu hrdinou Trumpových odpůrců. Eastman totiž plány detailně rozebíral v e-mailech, které odesílal ze své univerzitní schránky státní Coloradské univerzity.
Letos na jaře mu federální soudce nařídil vydání e-mailů a díky Eastmanově pečlivosti se veřejnost dozvěděla cenné detaily o divokém dění 6. ledna 2021. Podle soudcova dílčího rozhodnutí, ve kterém šlo čistě o vydání zmíněných e-mailů, byli Trump a Eastman součástí „zločinného spiknutí“, které se snažilo nezákonně bránit Kongresu ve výkonu povinností.
Čtěte také: Nejznámější americký domácí terorista, který zachraňoval koně, se chce přiznat
Kvůli tomu se Eastman stal spornou osobou i v samotném Claremontu. Ne ale dost na to, aby s ním institut rozvázal spolupráci – na rozdíl od zmíněné Coloradské univerzity, ze které se poroučel hned v lednu 2021. Eastmanovi claremontští kolegové okolo jeho poskvrněné reputace krouží opatrně. „Nehodíme ho pod vlak jenom proto, že bylo jeho zastupování prezidenta kontroverzní,“ řekl pro New York Times ředitel Claremontu Ryan Williams. Podobně to vidí jeho další kolega John Yoo, známý svými posudky pro administrativu George W. Bushe, které obhajovaly používání takzvaných „rozšířených výslechových metod“, což byl krotký eufemismus pro mučení osob podezřelých z terorismu. Eastman podle Yooa posoudil „fakta špatně, ale zákon správně“.
Nejostřejší slova na Eastmanův účet zvolil Charles R. Kesler, šéfredaktor The Claremont Review. „[K]onstitucionalisté by měli být událostmi z 6. ledna zděšeni. Neměli bychom to zesměšňovat a umenšovat. Byla to velmi okázalá a bezostyšně špatná věc. Ne snad přímo puč, takové označení by bylo přehnané. Ale stejně to byla výtržnost a bůhví, co se mohlo stát,“ řekl trochu dvojznačně Kesler pro New York Times.
Athény prolezlé lidskými hlodavci
Sám John Eastman označil pro New York Times za problémem současných Spojených států „distorzi ustavujících principů“ – v Claremontu je to podle něj rozšířené přesvědčení. Harrym V. Jaffou oslavovaná fúze Jeruzaléma a Athén byla podle Eastmana i celého institutu ztracena. Na první poslech to zní podobně jako stížnosti předchozích generací amerických konzervativních ideologů. Čím hlouběji se ale člověk začte do claremontských popisů amerického „rozkladu“ a možných cest k jeho zvrácení, tím je zřejmější, že je v očích pisatelů situace extrémně vážná a povoleno takřka vše.
„Řekněme si to otevřeně. Spojené státy se staly dvěma národy žijícími v jedné zemi. Mnoho lidí vám to odsouhlasí, když na ně v soukromí zatlačíte. Už méně z nich je ochotno přistoupit k dalšímu kroku a přiznat si, že většina lidí, kteří dnes žijí ve Spojených státech (…) není v žádném smyslu Američany,“ psal letos na jaře Glenn Ellmers na claremontském webu The American Mind. „Není zřejmé, jak bychom těmto občanům-cizincům, těmto ne-americkým Američanům, měli říkat. Ale jsou něčím jiným.“
Ellmers ve svém textu označuje nesouhlasné čtenáře za „zombie“ a „lidské hlodavce“. S takovým světonázorem se jakákoliv volební porážka podobná té Trumpově v roce 2020 může jevit jako automaticky nelegitimní. Podle Ellmerse je „původní Amerika“ ztracena a nemá se tedy smysl bavit o jejím „konzervování“. Teď je čas existující rozmetat. Čas kontrarevoluce.
Nejextrémnější prvky nacistické pravice se v něm mohly propojit s širší kulturou survivalistických, daně odmítajících protestujících a zbraňových aktivistů.
„Členové Claremontu si své oponenty rádi představují jako kabalu byrokratů a intelektuálů, spolčených proti americké demokracii, vyzbrojených tendenčním, ideologickým čtením americké historie, disponujících spojenectvím s rozvášněným davem a podvracejících národní instituce pro svou vlastní moc a prestiž. Nešel by tak ale popsat jejich vlastní projekt?“ ptá se v tomto světle John Ganz.
Šerifská hvězda místo hnědé košile
Loni pak se Claremont Institute rozhodl založit speciální výukový program pro šerify. Jeho cílem je vycvičit úzký okruh volených zástupců zákona, kteří budou v případném příštím povolebním chaosu stát na jejich straně barikády. Web institutu se takzvané Sheriff Fellowship snaží halit do honosných frází o vzdělávání o historii a ústavě. Fundrasingové e-maily, které zveřejnil konzervativní web Bulwark, ale vše podávají bez obalu.
„Jednou z hlavních věcí, kterou nepokoje, lockdowny a volební katastrofa roku 2020 jasně ukázaly, bylo to, že Amerika a její konzervativní hnutí potřebuje dorovnat síly vlastní sítí nezkorumpovaných strážců zákona. Takových, kteří by nebyli zavázáni byrokratickým pánům, a jejichž zeměpisné pole působnosti, kompetenční volnost a – což je nejdůležitější – přímé spojení s občany a odpovědnost k nim by je stavěla do předních linií obrany civilizace. Jako součást našeho systému vzdělávacích stipendií bude hrát Sheriffs Fellowship ústřední roli v boji proti perverzi soudního systému, kterým se revoluční levice snaží prosadit svou totalitní agendu,“ píše se ve zveřejněném e-mailu.
Loni prošlo tímto „kurzem“ osm šerifů. Šest z nich bylo napojených na krajně pravicové skupiny, jakými jsou milice Oath Keepers nebo radikální ústavní sdružení strážců zákona Constitutional Sheriffs and Peace Officers Association. Těžko se lze ubránit pocitu, že jde je jen o pokračování fantazií nastíněných ve zmíněném reportu 79 Days. Ostatně jeho autoři v něm na jednom místě popisují, jak konzervativní šerifové v povolebních chaosu verbují do ozbrojených sborů dobrovolníky ze skupin jako právě Oath Keepers nebo neofašistických Proud Boys.
John Ganz na svém Substacku rýsuje spojnici mezi těmito snahami o zapojení šerifů a starší tradicí, jmenovitě pak připomíná volné krajně pravicové hnutí „Posse Comitatus“. „Podle Posse Comitatus, což v latině znamená ‚moc země‘, jsou místní šerifové nejvyšší zákonnou autoritou, které se musí občané zodpovídat. Tím, že vyvolávalo spíše asociace občanské spravedlnosti divokého západu než hnědých košil a vojenských bot, posloužilo Posse Comitatus jako tavící kotel. Nejextrémnější prvky nacistické pravice se v něm mohly propojit s širší kulturou survivalistických, daně odmítajících protestujících a zbraňových aktivistů. Literatura hnutí je plná nesmyslných výkladů Magny Charty i anglického obecného práva a přesvědčení, že starý anglický úřad šerifa má stále právní platnost v Americe,“ píše Ganz.
Od neonacistů až k senátorům
Ganz je přesvědčený, že právě v tomto světle je na Claremont Institut nejlepší nahlížet: jako na snahu vytvořit intelektuální rámec americké krajní pravice bez asociací s evropským nacismem a fašismem.
Ani takovým konotacím se ovšem Claremont nevyhnul. Letos vydal jejich web American Mind už tři články od autora vystupujícího pod pseudonymem Raw Egg Nationalist. Jeho do lehké memové satiry zabalený manifest Raw Egg Nationalist Cookbook přitom vyšel u neonacistického nakladatelství Antelope Hill. Přízvisko neonacistiké tady přitom opravdu není sebemenší nadsázkou: Antelope Hill vydává texty i přetisky proslovů nacistů od Josepha Goebbelse, přes Gregora Strassera až po Adolfa Hitlera. (Letos 20. dubna mimochodem nabízelo slevy na soubor jeho proslovů pod promokódem „birthday_boy“.)
Čtěte také: Střelec z Buffala byl jedním z mnoha. Teorie velkého nahrazení inspiruje extremisty
Raw Egg Nationalist není jedinou eufemisticky řečeno problematickou vazbou Claremontu, ale jde dost možná o tu nejvíce šokantní. Blíže o něm i o dalších píše například web Bulwark.
Ředitel institutu Ryan Williams se přitom netají tím, že udržování kontaktu s extrémní pravicí je součástí širší strategie. „Chtěli jsme promlouvat k mladšímu publiku, snažili jsme se pochopit a ovlivnit novou pravici v rámci všech jejích různých frakcí a toto prostředí kultivovat,“ řekl Williams pro New York Times.
Zatímco jednu ruku Claremont Institute (údajně výchovně) podává krajní pravici, zároveň je těsně napojený na řadu amerických vrcholných politiků. Jeden z členů institutu se propracoval do kanceláře extrémistické republikánské kongresmanky Marjorie Taylor Greene. Claremontským stipendijním programem prošel arkansaský senátor Tom Cotton. Označovat nejkonzervativnějšího soudce Nejvyššího soudu Clarence Thomase za produkt Claremontu by byl nesmysl, jeho blízké vazby na několik členů i na organizaci jako takovou ale zapřít nelze.
Pro budoucí vývoj jsou asi nejdůležitější vztahy, které členové Claremontu budují s floridským guvernérem Ronem DeSantisem. Faktem zůstává, že i když institut Trumpovi ochotně pomáhal zvrátit výsledek voleb, bývalý prezident nikdy nebyl pro Claremont dokonalým avatarem ideologie institutu. A právě DeSantis se v poslední dvou letech v amerických konzervativních kruzích skloňuje jako Trumpův potenciální následník, který by mohl být schopný nabídnout soustředěnější, uhlazenější podobu trumpismu.
Zatím se ale nezdá, že by členové Claremontu byli připraveni hodit Trumpa přes palubu. „Spousta Američanů Trumpa miluje. Nemůžete se ho zříct a zároveň udržet stranu, potažmo celé hnutí pohromadě a vyhrát,“ řekl Charles R. Kesler.
Budoucnost Claremont Institutu zůstává stejně tak otevřená jako budoucnost samotného Donalda Trumpa. V tuto chvíli si lze představit jak to, že organizaci čekají zářné zítřky po Trumpově boku či boku jeho nástupce, tak i její postupný propad do obskurity temných vod krajní pravice.
Jisté je jen to, že volby roku 2016 tento think-tank navždy proměnily. „Sleduji, jak Claremont Institute ztělesňuje přesně ty proudy, které můj otec v konzervativním hnutí kritizoval,“ povzdechl si pro New York Times syn zakladatele, Philip Jaffa.
