Z Trumpových čtyřiadvaceti hodin na ukončení války na Ukrajině se pomalu stává sto dní a válka běží dál. Poslední týdny se navíc její brutalita vůči civilnímu obyvatelstvu stupňuje. Jak může dopadnout „poslední pokus“ o uzavření dohody? O tom je nový Bulletproof.
Trumpovy pokusy o diplomatický průlom mezi Ruskem a Ukrajinou v posledních měsících vypadaly, jako když hrajete fotbal proti někomu o poznání zkušenějšímu.
Na jednu stranu vás nechce úplně ponížit, ale ani dostat gól.
Kreml všechny pokusy o prosazení kompromisu poměrně snadno odvrátil. Americký ministr zahraničí Marco Rubio nakonec přišel s ultimátem.
Jestli se obě strany nedohodnou během následujících dní, má Bílý dům plno zajímavějších věcí na práci, než naplnit své sliby a ukončit největší válku v Evropě za posledních osmdesát let.
Teď se zdá, že Trump vytáhl poslední trumf: jednostránkový návrh na kompromisní ukončení války. Slovo „kompromisní“ je tu však třeba brát s velkou rezervou.
Americký zpravodajský server Axios přišel s informací o „finálním návrhu mírové dohody“, který Spojené státy představily Ukrajině minulý čtvrtek v Paříži. A vzhledem k pátečnímu prohlášení Marca Rubia se tak možná bavíme vůbec o posledním americkém mírovém návrhu.
Zároveň mohou tímto způsobem USA prostě tlačit na Ukrajinu, ať se nevzpírá, protože lepší návrh nedostane.
Celý plán vznikl krátce poté, co se Trumpův vyjednavač Steve Witkoff sešel na více než čtyři hodiny s Vladimirem Putinem. A otisk ruského prezidenta je v návrhu silně cítit.
Co tedy Spojené státy Ukrajině a Rusku navrhly?
Má jít o jednostránkový dokument, který jde vstříc Rusku:
- Spojené státy oficiálně uznají poloostrov Krym jako ruské území.
- Faktické uznání okupované části Ukrajiny za ruské území.
- Příslib, že Ukrajina nevstoupí do NATO, nicméně zřejmě může vstoupit do Evropské unie.
- Zrušení všech sankcí proti Rusku, které byly uvaleny po roce 2014, kdy anektovalo Krym.
- Nastolení ekonomické spolupráce Ruska s USA, především v oblasti energetiky a průmyslu.
Vůči Ukrajině je smlouva o poznání vágnější:
- „Robustní“ bezpečnostní garance zajištěné ad hoc „koalicí ochotných“, tedy zemí, které chtějí Ukrajinu chránit. Není specifikováno, jak by měla skupina fungovat a už vůbec v ní není zmíněna role Spojených států – v minulosti jsme ale viděli, že Bílý dům se do obrany Ukrajiny rozhodně nehrne.
- Navrácení malého kousku ukrajinského území v Charkovské oblasti.
- Průplavnost řeky Dněpr v místech, kde nyní tvoří frontovou linii.
- Kompenzace a asistence pro obnovu válkou zničené Ukrajiny. Dokument opět neříká, odkud mají zdroje na obnovu pocházet.
Zvláštností dohody je také status Záporožské jaderné elektrárny, která je největší jadernou elektrárnou v Evropě. Nachází se sice na území kontrolovaném Ruskem, ale bude považována za ukrajinské území pod americkou kontrolou s dodávkami elektřiny jak do Ruska, tak na Ukrajinu. Zároveň by měla být součástí dohody i smlouva o ukrajinských minerálech.
Dvojnásobek pro Putina
Zatímco Washington očekává, že se Ukrajina k návrhu vyjádří během tohoto týdne, mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov už návrh okomentoval. Boje by podle něj okamžitě skončily, kdyby Ukrajina uznala ruskou kontrolu nad celými čtyřmi ukrajinskými oblastmi, které si Rusko v roce 2022 vepsalo jednostranně do ústavy za své.
Jde o prakticky plně kontrolovanou Luhanskou oblast a dále Doněckou, Záporožskou a Chersonskou oblast, které Rusko ovládá zhruba ze dvou třetin.
Agresor samozřejmě zorganizoval referendum na okupovaných územích, ve kterém měli prakticky všichni hlasující hlasovat pro připojení k Rusku – v Doněcké a Luhanské oblasti dokonce přes 98 procent. Už jsem však u několika ruských voleb byl a tady vidím i z jejich strany hlavně lenost předstírat, že jde o něco jiného, než demonstraci síly.
Rusko by každopádně připojením celé Chersonské a Záporožské oblasti získalo přístup na západní břeh řeky Dněpr, což je pro Ukrajinu z bezpečnostního hlediska naprosto nepřijatelné. Řeka velikosti Dněpru je totiž pro obranu pravého břehu Ukrajiny zásadní.
U požadavku na uznání všech čtyř oblastí za ruské jsem si pak vzpomněl na zlaté pravidlo sovětské diplomacie, se kterým přišel tuším Vjačeslav Molotov. To říká, že je třeba jednání vždy začínat požadavkem dvojnásobku toho, co opravdu chcete – a jestli nedostanete aspoň o polovinu víc, jako diplomat stojíte za houby.
Tohle je třeba mít při jednání s Ruskem vždy na paměti. Trumpův tým ale tohle pravidlo zřejmě nezná a mluvčí Bílého domu návrh komentovala slovy, že aby bylo dosaženo dobré dohody, musí být obě strany na konci trochu zklamané. Těžko říct, proč by byl po této dohodě jakkoli zklamaný Vladimir Putin.
Čtěte také: Trump nemá plán, ale cíle. Mluvili jsme s jeho vyjednavačem
Ukrajina je teď v opravdu špatné pozici. Její hlavní požadavek, kterým byly celou dobu bezpečnostní garance Spojených států proti dalším ruským útokům, zřejmě vůbec není ve hře – ani v podobě vstupu do NATO, ani v zásobování účinnými zbraněmi.
Proti tomu Rusko má nakročeno k legalizaci části svých územních zisků, návratu k obchodování s největší ekonomikou světa i k vědomí, že kdykoliv se bude v budoucnu cítit dost silné, může pokračovat v pochodu na Kyjev nebo ještě dál.
Peskov sice řekl, že Rusko nikam dál jít nepotřebuje (například do baltských nebo severských států), jenže už dříve Rusko říkalo plno později neplatných věcí: třeba v roce 2014, že „zelení mužici“ nejsou ruští vojáci, nebo pár měsíců před invazí, že neplánuje napadnout Ukrajinu.
Z ukrajinské strany tedy existuje dobrý důvod ruským slibům nevěřit.
Máte pocit, že jde o nějakou hru, kdy politici chtějí udržet Ukrajinu ve válce, zatímco běžní lidé chtějí hlavně za každou cenu mír, klidně i bez garancí? V tom případě vám doporučuji video, které jsme natočili v Kyjevě s lidmi na ulici. Máloco vypovídá o pohledu obyčejných Ukrajinců víc.
Od Volodymyra Zelenského zatím máme pár dní staré potvrzení, že se Ukrajina nikdy nevzdá nároku na okupovaná území.
Donald Trump vzápětí podrážděně reagoval obviněním, že Zelenského vyjádření poškozuje mírová jednání. Navíc prý Ukrajinu nikdo nežádá, aby oficiálně uznala ruské držení Krymu, o který měl Zelenskyj podle Trumpa bojovat před jedenácti lety.
Pokud chcete vědět, jak to ve skutečnosti s Krymem bylo, opět se prodává moje kniha Všechny cesty vedou k válce – popisuje dobu, kdy jsem na Krymu rok studoval přímo během jeho anexe Ruskem.
