Scházejí se každé pondělí ve městech napříč Německem, aby se vyslovili proti aktuální politice Berlína zahrnující i tvrdé protiruské sankce a podporu Ukrajiny. Demonstrantů je sice jen několik stovek, průzkumy veřejného mínění ale ukazují, že u našeho západního souseda stoupá počet těch, kteří se staví proti počínání NATO.
„Chceme, aby váleční štváči NATO přestali vytvářet konflikt mezi Německem a Ruskem, mezi Ukrajinou a Ruskem. Lidé musí pochopit, že nejsme nacisté,“ rozčiluje se na protestu ve východoněmeckém Lipsku důchodkyně Sabine Kunze a v ruce svírá hnědý transparent s nápisem „Mír s Ruskem“. Vlezlá zima a mrholení typické pro polovinu listopadu neodradily ani Davida, zhruba třicetiletého nezaměstnaného muže z Braniborska. Ten pro změnu nese kartonový obrázek kancléře Olafa Scholze, na jehož opačné straně stojí nápis „Bidenova válka“.
Někteří jsou tak vynalézaví, že mají na plakátech složitě načrtnuté paralely mezi devítiměsíční válkou na Ukrajině a pandemií koronaviru.
„Obyčejní Němci platí za to, že se chce Amerika vměšovat do Ruska,“ říká David a dodává, že jeho účty rostou, zatímco šance na získání práce se snižují. Lidí jako David a Sabine tu postává odhadem zhruba pár stovek a společně tvoří poměrně pestrou směsici. Jsou mezi nimi studenti, důchodci i rodiny s dětmi. Jedno je ale spojuje. S gradující protiamerickou rétorikou řečníků sílí i jejich potlesk, nadšení a jásot.
Tak vypadá již několik týdnů centrální lipské náměstí Augustusplatz každé pondělí v podvečer. Stejně jako v 80. letech, kdy se zde se železnou pravidelností jednou za týden scházeli odpůrci komunistického režimu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou tehdejší Německé demokratické republiky.
Místo covidu Ukrajina
Dnes o více než 30 let později se na stejném místě opět scházejí nespokojení Němci. Místo svíček a výroků proti sovětské totalitě jsou však tentokrát vyzbrojení mírovými holubicemi, cedulemi s antizápadními hesly a karikaturami současných německých představitelů. Někteří jsou tak vynalézaví, že mají dokonce na svých plakátech složitě načrtnuté paralely mezi devítiměsíční válkou na Ukrajině a pandemií koronaviru. Tu a tam zavlaje i ruská či sovětská vlajka.
Čtěte také: Pučisté v Německu: „zmatený“ princ, vzhlížení k Rusku i zrada armádních elit. A česká paralela?
Že by stesk a nostalgie po starých časech? U někoho možná, většinu lidí sem ovšem dohnala prohlubující se ekonomická a společenská krize pramenící ještě z dob nedávné pandemie. Té se u našich sousedů podobně jak v Česku chytají všemožní konspirační mytologové, popírači koronaviru typu celoněmecké sítě Querdenken, zpochybňující legitimitu německého státu, a další pravicoví extremisté včetně představitelů strany Alternativa pro Německo (AfD).
Ruská dezinformační mašinerie našla v Německu svou ornou půdu. Výsledkem je rostoucí nedůvěra k Západu jako celku, ale i k vlastním institucím.
Zprvu vadili uprchlíci z Blízkého východu, později povinná vakcinace a protiepidemická opatření, nyní se organizátorům protestů pro změnu nelíbí protiruské sankce a vojenská podpora Kyjeva. Jak je vidět, narativ se mění, pořadatelé a mnozí protestující zůstávají stejní.
Byť účast na protestech v posledních měsících málokdy překročila magickou tisícovku, průzkumy veřejného mínění potvrzují v německé společnosti nelichotivý trend. Roste počet Němců, kteří vnímají jako jednoznačného viníka války na Ukrajině Rusko.
Podle studie nezávislého berlínského institutu CeMAS, zveřejněné na začátku listopadu, si 19 % respondentů jednoznačně myslí, že Moskva byla vyprovokována ke vpádu na Ukrajinu aliancí NATO. A co hůř, dalších 21 % s tímto pohledem alespoň částečně souhlasí. To již dává dohromady obraz zhruba 40 % Němců zpochybňujících aktuální linii vládní koalice směrem k Ukrajině.
Čtěte také: Rok Olafa Scholze: Rozporuplný kancléř dělá chyby, a své úspěchy pak neumí „prodat“
Přitom ještě v dubnu letošního roku vypadaly čísla o poznání jinak. Teorii o tom, že za invazí stojí vedle Moskvy i NATO, podpořilo všehovšudy jen 29 % respondentů – namísto současné necelé poloviny. Zdá se, že přicházející zima a únava z vleklého válečného konfliktu se už na náladách našich sousedů začíná projevovat.
Více fanoušků Ruska na východě
Podzimní průzkum také odhalil, že podle více než třetiny Němců nemůže mít Ukrajina vlastní územní nároky, protože je historicky součástí Ruska. Jak napsal ruský nezávislý server Meduza, výsledky studie naznačují, že ruská dezinformační mašinerie našla v Německu svou ornou půdu. Ta má za následek rostoucí nedůvěru k Západu jako celku, ale i k vlastním institucím a systému.
Není tedy divu, že tamní bezpečnostní služby bijí na poplach. S dalším zdražováním a prohlubující se energetickou krizí totiž hrozí, že bude ještě hůř a ruské vlajky spolu s portréty Putina jakožto zachránce světa před globalisty budou k vidění čím dál častěji. A to nejen na východě Německa, ale i v západních regionech země, které – jak ukazují data – zatím ruské propagandě odolávají o dost lépe.
Zachránit Němce ze spárů ,ničivé‘ ideologie mohou podle aktivisty Hoffmanna – stejně jako v roce 1945 – osvoboditelé z Ruska.
Právě bývalé NDR žebříčkům co do nespokojenosti s politikou Západu vévodí. Určitý podíl viny v konfliktu na Ukrajině přisuzuje Severoatlantické alianci téměř 60 % tamních obyvatel. Šokující zjištění možná pro nás, méně už pro politologa Stefana Garszteckeho z univerzity ve městě Chemnitz. Ba naopak, východní Němci, zejména ti starší 50 let, podle něho pociťují i více než tři dekády po rozpadu socialistického bloku určité sympatie k Rusku. Společná historická zkušenost, výlety do SSSR, výuka ruštiny, legendární Alexandrovci a další hvězdy ruské kultury se zkrátka do duše východního Němce zapsaly velmi hluboko. Skoro stejně tak jako dříve lety poctivě budovaná podezíravost vůči takzvanému západnímu imperialismu.
Ze zelené političky propagandistkou
Přidá-li se k této kombinaci ještě všeobecná frustrace, ekonomické problémy a zklamání z kroků vlády, vzniká prostředí pro šíření různých konspiračních teorií a dalších „alternativních“ výkladů jako stvořené. Velký podíl na tomhle dezinformačním rozkvětu mají, jak je nazývá deník Der Spiegel, takzvané Putinovy propagandistické loutky.
Jednou z vycházejících hvězd je Alina Lipp. Dnes devětadvacetiletá novinářka původně z Hamburku byla ještě před čtyřmi lety horlivou ekoložkou a političkou za stranu Zelených. Dnes si mladá Němka s ruskými kořeny s úsměvem na tváři potřásá rukou s mluvčí ministerstva zahraniční Marijí Zacharovovou a vede telegramový kanál s podtitulem „Novinky z Ruska a Donbasu“, který se pro zajímavost může pochlubit 180 tisíci odběrateli.
Alina, která se před časem odstěhovala do Doněcku, informuje v němčině a ruštině o dění v takzvaných „lidových republikách“, přičemž se všechny zprávy nesou očekávaně v kremelském duchu aneb Ukrajina už téměř devět let vraždí obyvatele Donbasu, všichni zde podporují Rusko a s ním samozřejmě i „speciální vojenskou operaci“.
Zločiny ruské armády už Alinu – soudě dle příspěvků na jejím kanálu – tolik netrápí. Není tady totiž o nich jediná zmínka. Za svou nezměrnou snahu protlačit „pravdu“ o ukrajinském „fašismu“ do německy mluvícího mediálního prostoru si však ve své domovské zemi vysloužila trest odnětí svobody v délce tří let. Jako důvod uvedla prokuratura ve městě Lüneburg podporu ruské invaze na Ukrajinu.
Alina není v Německu zdaleka jediná, kdo lobuje za kremelské vidění událostí. Pozoruhodnou figurkou je v tomto ohledu i jistý Rüdiger Hoffmann, který narativ o údajně fašistické Ukrajině dotáhl ještě o stupeň výš. Podle jeho slov je totiž novodobým nacismem nakaženo i současné Německo, které ve své politice navazuje na třetí říši. Svým příznivcům však vzkazuje, že není vše ztraceno. Zachránit Němce ze spárů této „ničivé“ ideologie totiž mohou, stejně tak jako v roce 1945, osvoboditelé z Ruska.
Dlouhodobé výhrady k NATO
Sám Hoffmann, který se mimochodem na demonstracích rád zdobí jiřskými stuhami symbolizujícími vítězství Rudé armády nad nacistickým agresorem, se dokonce označuje za předsedu takzvaného Národněosvobozeneckého hnutí Německa (NOD). Že by výplod fantaskních představ? Nikoliv. NOD totiž rozhodně stojí za pozornost, a to nejen mediální. V pozoru jsou i bezpečnostní složky. Jedná se totiž o německou odnož Národního osvobozeneckého hnutí v Rusku, v jehož čele stojí ultrakonzervativní politik Jevgenij A. Fedorov. Ten je mimo jiné členem Putinovy strany Jednotné Rusko.
Spíš než poblouznění Ruskem lze v části německé společnosti vystopovat tendence vracet se se svými postoji do starých zajetých kolejí.
Podle rozsáhlé analýzy deníku Die Zeit z roku 2015 je NOD skutečně ideologicky úzce spjat s politickým kurzem současného ruského prezidenta a představuje mocný nástroj šíření proruské propagandy v zemi. Není tak divu, že ve Spolkové republice své příznivce nalézá především v řadách etnických Němců přestěhovaných z Ruska či tamní početné ruské menšiny. Někteří její členové se za svou podporu Kremlu rozhodně nestydí.
Počátkem dubna, jen několik dní po odhalení masových hrobů v Kyjevské oblasti, se řadou německých měst proháněli demonstranti s dobře rozpoznatelným ruským přízvukem. Ověšeni byli ruskými, sovětskými a německými vlajkami či tričky s podobiznou Putina a hesly proti údajné diskriminaci Rusů v SRN. Současné agrese Moskvy však dle výroků a transparentů tyto protestující příliš netrápila.
Zastáncům politiky vládce Kremlu tehdy řada Němců a Ukrajinců vystavila na protidemonstraci jasnou červenou stopku. Jenže nyní se zdá, že ochota místních obyvatel podporovat Ukrajince na protestech postupem času klesá a střídají ji obavy z nejisté budoucnosti.
Čtěte také: 8 důvodů, proč je Putinovo Rusko jako Hitlerovo Německo
Nabízí se však otázka, nakolik za tímto trendem stojí skutečně ruská propaganda. O tom, že by byl s trochou nadsázky v každé vesnici schovaný Putinův špion, který by ovlivňoval všechny své sousedy, pochybuje politický analytik z Berlína Alexej Jusupov, který se v listopadu vyjádřil pro server Meduza. Tvrdí, že v zemi se ke smůle Kremlu ruská propaganda většímu úspěchu netěší.
Němci se zkrátka chtě nechtě vrací po počátečním šoku z ruské invaze zpět ke svému tradičnímu předválečnému diskurzu, který se vyznačuje i poměrně silnou nedůvěrou vůči politice Aliance. „V zemi byl před 24. únorem velmi rozšířený názor, že NATO provokuje Rusko. Byl to normální rukopis velmi velké části obyvatelstva a elit. To, čeho jsme nyní svědky, je opuštění režimu napjaté vojenské komunikace,“ tvrdí Jusupov.
Analytikovi dávají za pravdu i data z průzkumů veřejného mínění, sesbíraná ještě před začátkem invaze na Ukrajinu. Třeba studie Ipsos z roku 2019 jednoznačně ukázala, že zhruba každý pátý Němec (21 %) vnímal Alianci vysloveně negativně.
„NATO nemá mezi Němci dobrou pověst. Nicméně mnozí v naší zemi považují německé členství v Alianci za pozitivní a financování NATO za nezbytný výdaj,“ komentoval tehdy výsledky vedoucí politického výzkumu v německé pobočce agentury Ipsos Robert Grimm. Nelze však podle něho předvídat, že by čistě evropský pakt bez přítomnosti USA měl mezi Němci větší podporu.
Ze slov odborníků se tak zdá, že spíš než poblouznění Ruskem lze v části německé společnosti vystopovat tendence vracet se se svými postoji do starých zajetých kolejí. Zda nějak promění jejich pohled nadcházející zimní mrazivé měsíce, ukáže teprve čas.
