Izrael pravděpodobně stojí za rozsáhlým útokem na libanonském území, který si vyžádal desítky mrtvých a stovky zraněných. Zatímco arabské státy bijí na poplach, Evropa i USA mlčí. Jak se může západnímu společenství ticho vymstít? Na otázky Voxpotu odpovídal bezpečnostní expert Josef Kraus.
Přes tři tisíce zraněných, stovky zmrzačených a zatím sedmatřicet mrtvých včetně dětí. Tak zní bilance, kterou přinesly dvě vlny útoků v Libanonu. Nejprve explodovala malá komunikační zařízení, takzvané pagery, vlastněné údajně členy hnutí Hizballáh.
O den později začaly takto znenadání vybuchovat vysílačky. K masivnímu důmyslně připravenému incidentu se zatím nikdo nepřihlásil, avšak dosavadní stopy i motivy vedou k izraelské rozvědce.
Incident splňuje všechny definiční znaky teroristického činu.
Lze rozsáhlé údery považovat za teroristický čin? A proč k nim zatím západní země oficiálně mlčí? O tom si Voxpot povídal s bezpečnostním analytikem Josefem Krausem z katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně.
Jak lze útoky v Libanonu definovat z hlediska mezinárodního práva? Můžeme hovořit již o teroristickém činu?
Odpověď je trošku složitější. Stojí tu proti sobě dva aktéři, kteří jsou dlouhodobě v ozbrojeném konfliktu: na jedné straně Izrael – tedy státní aktér – a na druhé nestátní hráč, hnutí Hizballáh.
Oběti útoku ovšem zdaleka netvoří jen členové této libanonské organizace. Naopak velkou část zraněných a zabitých představují civilisté, což je zcela v rozporu s mezinárodním právem.
Když se navíc podíváme na důsledky incidentu podrobněji, dojdeme k tomu, že splňuje všechny definiční znaky teroristického činu: neselektivní výběr cílů, násilí, dramatický psychologický účinek, politické cíle.
Čtěte také: Výbuch pagerů v Libanonu: Bylo to jako v Black Mirror, lidé padali v kalužích krve
Jak na tyto incidenty zatím reaguje západní společenství?
Reakce jsou zatím velice vlažné, přihlédneme-li k tomu, o jak masivní útok se jednalo. Množství lidí, jež postihl, z něj činí jeden z největších teroristických útoků v moderní době. Ohlasy ze strany Evropy či USA tomu ale příliš neodpovídají.
Prvním, od koho se očekává, že se ozve, jsou Spojené státy. Ty však samy procházejí složitým obdobím předvolební kampaně, kdy demokraté ani republikáni raději neotevírají cokoliv, co se nyní děje na Blízkém východě. Je to do určité míry politická past, z níž nelze vyjít vítězně.
Lze proto uvažovat o tom, že načasování útoku nebylo ze strany Izraele úplně náhodné. Jeho představitelé věděli, že v tuto dobu se zřejmě žádných velkých reakcí ze zámoří obávat nemusí. Dovedu si ale představit, že kdyby k podobnému incidentu došlo před půl rokem, Bílý dům by vyslal Izraeli tvrdý vzkaz.
Co další aktéři na mezinárodním poli? Existují indicie, které by naznačovaly, že postup Izraele vyvolal nevoli například v některých evropských zemích?
Zatím se spekuluje, že incident vzbudil určité rozhořčení v Německu. Hovoří se o tom, že na základě něho měl Berlín měl zakázat vývoz vojenských technologií pro izraelskou vládu, což se může později ukázat jako problém.
Izrael má totiž vzhledem ke svým současným vojenským operacím velkou spotřebu zbraní a dalšího vojenského materiálu. Tamní ozbrojené složky sice v první řadě dotují Američané, i tak je ale Izrael do určité míry závislý na dovozu z evropských zemí.
Je navíc otázka, zda sílícím tlakem ze strany mimoevropských států, některé evropské země svůj postoj ještě nepřehodnotí.
Můžeme očekávat, že se bude útok projednávat na půdě OSN?
Řekl bych, že k tomu pravděpodobně dojde. Nenadnesou to samozřejmě Spojené státy ani evropské země. Patrně bude tento požadavek vznese někdo z aktérů na Blízkém východě, například Írán.
Ať už ale OSN přijde s čímkoliv, nebude to mít zásadní dopad na izraelskou zahraniční politiku. Ten by nastal jen v případě, pokud by se od Izraele odklonil Washington, což se ale minimálně v průběhu předvolební kampaně nestane.
Uvažuji, že kdyby podobně smrtelný útok spáchali například Rusové na Ukrajině nebo Číňané na Tchajwanu, vyvolalo by to na Západě patrně velké pozdvižení a okamžité výzvy k potrestání Moskvy nebo Pekingu…
Nemusíme ani zacházet k Rusům nebo Číňanům. Stačí si představit, že kdyby něco podobného s takovým množstvím zasažených civilistů provedly Spojené státy v Afghánistánu či Iráku, mělo by to pro ně naprosto nedozírné následky.
Patrně by následovalo Kongresem nařízené vyšetřování a možná by to stálo židli i ministra obrany. Když dříve Spojené státy přistoupily k eliminaci některých čelních představitelů teroristických organizací, vždy dbaly na to, aby nenapáchaly více kolaterálních škod.
V případě Izraele ale zatím nic takového nevidíme.
Může se tolerance izraelských incidentů západnímu společenství vymstít?
Rozhodně, už se to od loňského listopadu ostatně i děje. Výtky se ozývají zejména z arabského světa, který systematicky poukazuje na dvojí metr Západu. Využívá přitom paralely s konfliktem na Ukrajině.
Představitelé těchto zemí pak Evropě a USA vzkazují: podívejte, vy tu osočujete Rusko, že likviduje ukrajinskou energetickou infrastrukturu a páchá válečné zločiny, ale na druhé straně dovolujete totéž Izraeli ještě s vašimi zbraněmi a podporou.
To vše způsobuje propad prestiže Západu a především ztrátu jeho důvěryhodnosti. Pak bude velice těžké pro USA například moralizovat státy na Blízkém východě v otázkách lidských práv či dodržování mezinárodního práva.
Když se vrátíme k důsledkům samotného útoku, jak moc se Izraeli podařilo Hizballáh oslabit?
Na tuto otázku zatím neznáme odpověď. Nevíme, jak intenzivně úder zasáhl vojenské struktury Hizballáhu. Lze si představit, že to organizaci na nějakou chvíli paralyzuje. Na taktické úrovni jde každopádně o ohromný úspěch pro Izrael, že dokázal demonstrovat své schopnosti a sílu.
Co se týče úspěchu na strategické úrovni, je to již komplikovanější. Pokud patří mezi strategické cíle Izraele stabilizace Blízkého východu, pak tímto činem úspěchu nedosáhl.
Jak by mohla vypadat odveta?
V tuhle chvíli se nabízí klasické scénáře, tedy masivní ostřelování izraelského území. Domnívám se však, že to nebude stačit a Hizballáh bude muset ještě více přiostřit.
Pak je otázka, zda nedojde třeba k proniknutí na izraelské území. Hizballáh se sice snaží neeskalovat konflikt do větších rozměrů, protože to není v jeho zájmu, ale na druhou stranu je situace nyní mnohem vyostřenější a blíže větší válce.
