Takzvané emisní povolenky se v Česku, ale ani v jiných státech Unie, velké oblibě netěší. Jde přitom o klíčový nástroj evropské klimatické politiky. Tím se má nově stát také CBAM neboli uhlíkové clo. Jak mohou oba mechanismy pomoci v boji s klimatickými změnami?
Evropská unie má celosvětově jedny z nejpřísnějších standardů ochrany životního prostředí a v mezinárodním společenství je často vůdčím hlasem v posouvání klimatických ambicí. A právě její systém obchodování s povolenkami (EU ETS) je klíčovým nástrojem pro snižování emisí. I proto EU podporuje snahy ostatních států o zavádění lokálních systémů obchodování s emisemi.
Zároveň jde o systém, který lze označit za průkopnický – nacenění uhlíku pomocí tržního mechanismu do velké míry inspirovalo další země. Od založení EU ETS vyrostly uhlíkové trhy na Novém Zélandu, v USA, Japonsku nebo Kanadě. Čína spustila národní uhlíkový trh v roce 2021 a v objemu pokrytých emisí předčila Unii. Spuštění předcházela šestiletá spolupráce ČLR s EU, během níž Evropská komise podporovala zřízení sedmi pilotních systémů ve větších městech.
Uhlíkové clo má motivovat ke klimatickým opatřením a k dekarbonizaci v zemích, které dovážejí své zboží do EU.
Uhlíkové trhy se časem rozrostly po celém světě i díky vysoké efektivitě nástroje, která částečně vysvětluje popularitu tohoto mechanismu oproti uhlíkové dani. I díky tomu bylo v roce 2022 asi 17 % světových emisí pokryto systémem, který zpoplatňuje znečištění ovzduší uhlíkem.
Do popředí uhlíkové clo
Evropský systém emisních povolenek dopadá pouze na lokální výrobce. V případě Unie to znamená, že na trh každoročně plynou komodity ze států mimo EU, které (i přes postupné rozšiřování systémů zpoplatňujících uhlík) nic za vypouštěné zplodiny během výrobním procesu neplatí. To se týká i emisně náročných produktů jako ocel, železo nebo hliník.
Státy EU se proto v rámci balíčku Fit for 55 dohodly na mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích neboli CBAM, jehož zavedením chce EU ukázat, že je stále v popředí boje proti klimatickým změnám.
Čtěte také: Blokády i vpád na banket. Vídeňský sraz plynařů narušily protesty
A jak bude takzvané uhlíkové clo v praxi fungovat? CBAM se bude týkat zemí, které do EU exportují cement, železo, ocel, hliník, hnojiva, vodík nebo elektřinu. Výrobci, kteří budou chtít takové produkty na jednotný evropský trh uvést, si budou muset zakoupit emisní certifikáty odpovídající ceně za evropskou povolenku. Systém vstoupí v platnosti už 1. října, ale naplno začne fungovat až od roku 2026. Během přechodové fáze budou muset dovozci zboží pouze vykazovat své emise skleníkových plynů, zatím bez finančních závazků.
Motivace pro obchodní partnery
To se zasaženým zemím samozřejmě nelíbí. Podle mnoha obchodních partnerů EU, včetně Ruska a USA, je CBAM protekcionistický nástroj Unie. Čína dokonce v minulosti zpochybnila jeho kompatibilitu s pravidly Světové obchodní organizace. EU ale argumentuje, že CBAM má podněcovat ke klimatickým opatřením v zemích, které dovážejí své zboží do EU, a bude motivovat další státy k dekarbonizaci, a to jak na úrovni politické, tak ekonomické.
Státy budou motivovány zavést lokální systémy obchodování s povolenkami, protože pokud jejich výrobci prokážou uhrazení určité ceny uhlíku podle národních pravidel, budou od uhlíkového cla v této míře oproštěni. Soukromý sektor zároveň dostane jasné pobídky k dekarbonizaci svých výrobních a provozních procesů, protože firmy si budou muset opatřit certifikáty podle množství emisí, které při výrobě produkují.
CBAM nebude bránit dovozu uhlíkově náročného zboží, ale mírně ho sníží. To se projeví ale nejdříve po roce 2030.
Účinek nové legislativy se ještě před ruskou invazí projevil na Ukrajině, která do EU exportuje hlavně železo, ocel a elektřinu. Podle analýzy potsdamského institutu IASS se CBAM a klimatické ambice dostaly do popředí politické diskuse v momentě, kdy se protínaly s ekonomickými zájmy podnikatelských skupin. Je pravděpodobné, že EU bude chtít Ukrajinu od uhlíkového cla osvobodit v rámci poválečné obnovy.
Nicméně celkový dopad nové legislativy na globální emise bude určen tím, jak na ní budou firmy a vlády reagovat.
„Špinavá“ elektřina do EU
CBAM bude zatím pokrývat emisně náročné produkty a také elektřinu, a to z důvodu jejího nezanedbatelného množství, které každoročně do Unie proudí ze zemí mimo EU, například i ze západního Balkánu. V roce 2019 vyvezl tento region do EU 6,3 TWh elektrické energie. Protože západobalkánské státy až na výjimky spoléhají při výrobě elektřiny na uhlí, jejich elektřina je v průměru asi čtyřikrát emisně náročnější než ta z EU.
Zmíněných 6,3 TWh bylo zodpovědných asi za pětinu emisí z veškeré dovezené elektřiny do EU. A jelikož její produkce nepodléhá žádnému uhlíkovému zdanění, jsou tamější výrobci elektřiny motivováni k exportu do EU, což neprospívá ani globálnímu klimatu, ani lokální kvalitě ovzduší.
Čtěte také: „Nebudu rodit do zdevastovaného světa.“ Dobrovolně bezdětní ve jménu ekologie
A přesně tenhle problém by měl CBAM vyřešit. „Věřím, že uhlíkové clo bude účinným nástrojem proti úniku CO2, zejména pokud jde o dovoz. Místo výroby navíc nezávisí pouze na ceně uhlíku a CBAM vytvoří producentům rovné podmínky,“ říká pro Voxpot Anne Gläser, expertka organizace Germanwatch. Podle ní CBAM nebude bránit dovozu uhlíkově náročného zboží, ale mírně jej sníží. To se projeví ale nejdříve po roce 2030.
Globální Jih bude zasažen nejvíce
Téměř polovina veškerého dovozu výrobků, které bude CBAM pokrývat, pochází pouze z pěti zemí – Ruska, Číny, Spojeného království, Norska a Turecka. Žádná z nich přesto nepatří mezi ty, na které nové clo dopadne nejvíce. Řada z rozvíjejících se ekonomik je závislá na exportech surových materiálů. Jedním příkladem za všechny může být Mosambik, který do EU dováží hliník v hodnotě 7 % svého HDP.
Pokud by finanční zátěž zaváděných politik byla ponechána na rozvojovém světě, prohloubilo by uhlíkové clo globální nerovnosti.
Státy EU se přitom nakonec nedohodly na povinnosti posílat příjmy z uhlíkového cla zpět do třetích zemí na podporu tamních klimatických opatření. To se ale ještě může změnit. Aby byl CBAM považován za klimatický nástroj, musí EU zajistit, aby země jako Mosambik měly dostatek prostředků a kapacit na splnění požadavků evropské legislativy, mezi něž patří i monitorování a verifikace emisí.
Pokud by finanční zátěž zaváděných klimatických politik byla ponechána na rozvojovém světě, prohloubilo by uhlíkové clo globální příjmové nerovnosti a přispělo k nerovnoměrné distribuci bohatství. Podle výzkumu Bostonské univerzity by se mohl CBAM v rozvinutých zemích promítnout do ročního zisku až 141 miliard dolarů, zatímco země globálního Jihu by přišly celkem o 106 miliard dolarů. A to proto, že zmíněný mechanismus může vést k poklesu exportu ze zemí globálního Jihu ve prospěch bohatších států.
Je tedy klíčové, aby členské země EU investovali velkou část příjmů z prodeje uhlíkového cla zpět do rozvoje nejvíce zasažených zemí. „Indie a Ukrajina uvádějí recyklaci příjmů jako rozhodující faktor pro přijetí uhlíkového cla,“ píše autorka odborné studie Anne Gläser. Recyklace výnosů podle ní nejenže podtrhne slučitelnost nástroje s pravidly Světové obchodní organizace, ale zároveň napomůže akceptování tohoto mechanismu ostatními státy.
Analytička také navrhuje, aby EU zřídila investiční fond nebo jiný finanční nástroj, jenž by byl oddělený od stávajících struktur klimatických financí. Takový nástroj by byl financován z prodeje CBAM certifikátů.
CBAM bojuje za rozšíření uhlíkových trhů
Je jasné, že jak CBAM, tak EU ETS mohou v budoucnu sehrát důležitou roli při prosazování globálních klimatických politik. Od zavedení unijního systému obchodování s povolenkami se podobné praxe rozšířila po celém světě a aktuálně se dotýká asi pětiny globálních emisí.
Čtěte také: Africký COP: Globální Jih chce odškodnění za klimatické katastrofy a kritizuje Evropu
CBAM pak může dalšímu rozvoji systémů obchodování s emisemi napomoci. Musí být ale vnímán jako prostředek, který nás posune blíže ke klimatickým cílům, a ne jako nástroj politiky protekcionismu. V zájmu transparentnosti a získání podpory na mezinárodní scéně by bylo prospěšné do rozhovorů o uhlíkovém clu zapojit širší spektrum účastníků, a to jak národní vlády a obchodní partnery EU, tak zástupce občanské společnosti. Pro rozvoj funkčních lokálních trhů s emisními povolenkami pak musí Unie nabídnout hlavně technickou pomoc zemím zvažujícím spuštění uhlíkového trhu.
Státy EU by se měly dohodnout na využití výnosů z uhlíkového cla na klimatická opatření, energetickou transformaci, případně i na plnění technických požadavků CBAM ve třetích zemích. Jedině tak může být tento nástroj vnímán jako významný hráč v boji s globální klimatickou krizí.
