Ujgurští knihkupci v Istanbulu brání svou kulturu. Navzdory tureckým i čínským autoritářům

Pár metrů pod úrovní chodníku v rušné istanbulské čtvrti Sefakoj se nachází pokladnice ujgurské kultury. Tou je knihkupectví Kutadgu Bilik. Pokud tenhle krám navštívíte o pozdním víkendovém večeru, najdete v něm děti, které sem občas vběhnou z okolních uliček, aby ty lesklé knihy prolistovaly. Jsou v ujgurském jazyce a lemují stěny. Taková městská idylka – alespoň pro náhodného pozorovatele.

Mohlo by se zdát, že Ujgurové, kteří jsou v Číně vystaveni soustavným represím – a lze říci, že i genocidě, jak nedávno prohlásil americký Kongres – našli v Turecku mír. Místo, kde si mohou zachovat, a dokonce oživit svůj jazyk a kulturu. Jenže v úterý 14. března byl v knihkupectví Kutadgu Bilik zátah turecké policie. Uniformovaní strážci zákona tehdy ve velkých taškách vynosili knihy do dodávky zaparkované před vchodem.

Vůbec poprvé policie vtrhla do obchodu v srpnu 2022, kdy zkonfiskovala stovky knih. Tentokrát ale členové ujgurské komunity protestovali. Někteří si před policejní dodávku lehli a snažili se jí tak zabránit v odjezdu.

‼️Turkish police raided the Kutadgu Bilig Uyghur bookstore, which sold Uyghur language books on East Turkistani history as well as Uyghur language and cultural education, in the Sefakoy district of Istanbul, Turkiye; and started to load books into a truck as seen in the video. pic.twitter.com/CnvfjHyUWl

— Salih Hudayar (سالىھ خۇدايار) (@SalihHudayar) March 14, 2023

„Tento obchod je řešením pro naše utrpení,“ řekl mi jeho majitel Abdulla Turkistanli den po policejním zásahu. „Můžeme zde učit naše další generace. Můžeme tak zachovat naši kulturu na živu.“

Ujgurská knihkupectví v Istanbulu hrají důležitou roli ve snaze udržet kulturu tohoto národa při životě – dávají všem jeho generacím napříč všemi kontinenty přístup k jazyku a historii, které ho formovaly. Odhadovaná populace Ujgurů v Turecku se pohybuje mezi 50 000 až 150 000. To z ní pravděpodobně činí největší ujgurskou komunitu mimo svou tradiční domovinu v Sin-ťiangu, tedy rozsáhlé oblasti na severozápadě Číny, jež sousedí s několika středoasijskými zeměmi, Ruskem, Pákistánem a Indií.

Knihkupec Turkistanli odhaduje, že 90 % titulů, které má, bylo napsáno lidmi, jež spolkl systém čínských věznic a převýchovných táborů.

Už skoro dekádu provádějí čínské orgány násilné zátahy proti své vlastní ujgurské populaci. Tato kampaň, která od roku 2017 nabrala na intenzitě, sahá daleko za hranice Číny. Ujgurská diaspora je pod dohledem, zatímco jejich rodiny jsou posílány do reedukačních center a věznic, kde jsou mnozí mučeni a znásilňováni.

Terčem pronásledování se stala také ujgurská literatura. V labyrintu systému internačních táborů zmizely desítky renomovaných spisovatelů, básníků, nakladatelů a akademiků. Téměř tak vyschl pramínek slovesné sounáležitosti vycházející z regionů a bylo prakticky přerušeno spojení mezi těmi, kteří utekli, a doma uvězněnými lidmi.

Čínsko-turecký dvojblok

V tváři Turkistanliho je jasně vidět jeho vyčerpání. Roky nátlaku ze strany čínského státu připravily majitele knihkupectví o energii, ne-li také o vůli pokračovat v boji. Když v březnu vtrhla policie do jeho krámu, musel být kvůli srdeční slabosti převezen do nemocnice. Řekl mi, že poprvé se u něj tyhle potíže objevily po uvěznění v Kyrgyzstánu hned poté, co opustil v roce 2008 Sin-ťang. Tvrdí, že byl mučen čínskými úředníky, kteří mu do těla píchli záhadnou látkou.

Totéž prohlásila Ujgurka Gulbahar Haitiwaji v projevu před nově vytvořeným výborem americké Sněmovny reprezentantů, jenž zkoumá vztahy mezi USA a Čínou. Haitiwaji byla čínskými policisty vězněna tři roky v převýchovném táboře a kongresmanům sdělila, že vězňům jejich strážci tvrdili, že jim podávají injekčně léky, ale ve skutečnosti je sterilizovali.

Čtěte také: „Nabízím 500 poslušných ujgurských dělníků.“ Jak se v Číně obchoduje s etnickými menšinami

Turkistanli byl nakonec propuštěn a bylo mu umožněno odejít do Turecka. V roce 2013 tam pak otevřel své první knihkupectví. V těch dobách, vysvětluje, bylo cestování mezi Istanbulem a Sin-ťangem pro Ujgury mnohem snazší. Díky tomu se diaspora vracela z každé návštěvy plná knih. Tímto způsobem byly do bezpečí dopraveny stovky, možná tisíce knih.

Během let zaplnili uprchlí Ujguři police v knihkupectví Kutadgu Bilik tisíci výtisků. Jelikož cena nových knih je vysoká, k dispozici jsou většinou pouze dvě až čtyři kopie titulu, který Turkistanli obdrží. Navíc podle turecké policie Turkistanli nemá potřebná autorská práva k tištění kopií. K tomu mi knihkupec řekl, že je nemožné je získat bez spolupráce s čínskými úřady. Navíc nelze ani kontaktovat autory děl, pokud jsou v Sin-ťangu.

Turkistanli odhaduje, že 90 % knih, které má, bylo napsáno lidmi, jež spolkl systém věznic a převýchovných táborů. Rovněž je přesvědčen, že turečtí policisté jednají pod tlakem Číny. Svěřil se mi, že v takovém prostředí si není jistý, jak dlouho dokáže udržet svoje knihkupectví otevřené.

To je osud, kterému čelí i další ujgurští knihkupci v Istanbulu.

„Deportaci mám stále před očima“

Ve čtvrti Zeytinburnu, která bývala rušným srdcem města, mi Abdulhalil Abithaci řekl, že bude muset brzy svůj obchod s knihami zavřít. Za viníky označil pandemii a nevýkonnou tureckou ekonomiku. Ta způsobuje, že mnoho Ujgurů, kteří obvykle vydělávají méně peněz než běžná turecká populace, si nemůže dovolit nakupovat knihy. Abithaci dodává, že mnozí čtvrť opouštějí a stěhují se do levnějších lokalit, jiní zas hledají lepší život daleko od dosahu Pekingu – v Evropě, Severní Americe nebo Austrálii.

První vlna Ujgurů přišla do Istanbulu v 50. letech minulého století. Utíkali před náboženskou perzekucí, kterou prováděl nově zformovaný komunistický režim v Číně. Následující události nutily během let stále více a více Ujgurů uprchnout do zahraničí. Pád Sovětského svazu pak znamenal novou éru kontrol, neboť ČLR v té době stupňovala „sinicizaci“ Ujgurů a snažila se je začlenit do tradiční čínské kultury.

Zlomku lidí se před represemi – od roku 2017 ještě tvrdšími – podařilo najít útočiště v Turecku. Jakožto turkické národy mají Ujgurové a Turci historické, jazykové a kulturní vazby. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan byl kdysi považován za zastánce Ujgurů. Jenže s tím, jak se snaží o užší vztahy s Čínou, se situace uprchlíků zhoršuje.

Mnoho Ujgurů žije v Istanbulu ve strachu, který navíc roste s tím, jak si stále více Recep Erdogan se Si Ťin-pchingem rozumí.

Turecko je domovem nejvíce utečenců na světě – s miliony prchajícími před válkou v Sýrii. Vláda v Ankaře je však sama notoricky známým dirigentem přeshraničních represí. Zejména zaměřeným na podezřelé stoupence hnutí vedeného muslimským kazatelem a učencem Fethullahem Gülenem. Ten žije již přes dvě desetiletí v exilu ve Spojených státech. Podle zprávy think-tanku Freedom House bylo Turecko v letech 2014–2021 v páchání činů „fyzické nadnárodní represe“ na druhém místě za Čínou.

„Turecko se často snaží potlačit disent za hranicemi, a proto se stává ochotným spolupachatelem jiných represivních režimů, včetně Číny,“ myslí si Howard Eissenstat, docent historie na Univerzitě svatého Lawrence v New Yorku. „Scvrkává se to na transakcionalismus, který Čína i Turecko považují za součást mezinárodních vztahů, protože ani jeden z nich nezajímá právní stát,“ upřesňuje historik.

Čtěte také: „Přežila jsem čínský gulag.“ Příběh Ujgurky, které se podařilo vrátit na Západ

Mnoho Ujgurů tak žije v Istanbulu ve strachu, který navíc roste s tím, jak si stále více Recep Erdogan se Si Ťin-pchingem rozumí. Například Seyfullah Karatug mi řekl, že má pocit, jako by jeho život – coby ujgurského uprchlíka – závisel na vůli nepředvídatelné turecké vlády. Obavy ze zatčení a deportace se mu stále honí hlavou.

Karatuga, kterému je 24 let, jsem potkal v ujgurském knihkupectví Kutadgu Bilik den po policejním zátahu. Na jednom oku měl po protestech předchozí noci monokl. Řekl mi, že obchod navštěvuje téměř každý den. Jeho zavření by prý pro něj bylo osobní katastrofou. To je také důvod, proč Ktarug po obdržení zprávy o policejní razii běžel do knihkupectví.

Když se policistů zeptal, zda mají povolení, a točil je, jak jednají s demonstranty, dostal ránu pěstí do obličeje. Videozáznamy, do nichž stejně jako do nemocniční zprávy mohl server Coda Story nahlédnout, potvrzují Katarguova slova.

Pokud knihkupectví v Istanbulu nepřežijí, bude to velká rána. Proto si myslím, že čínský stát nařídil tento útok a turecké úřady jej provedly.

Zraněný muž se také podělil o svůj příběh cesty do Turecka. Otec ho s jeho bratrem poslal v roce 2016 do Egypta, protože se bál o jejich budoucnost v Číně. Bratři nebyli s rodinou v kontaktu od roku 2017, a domnívají se, že byl jejich otec zatčen. Karatug si je dobře vědom toho, jakou oběť jeho otec učinil, a svěřil se, že právě to ho motivovalo v úsilí bránit svůj jazyk i kulturní tradice. Ty chce předávat i mladšímu bratrovi – proto jsou pro něj ujgurská knihkupectví tak důležitá.

Knihkupectví Kutadgu Bilik zůstává prozatím otevřené. A jakmile se zavře to Abdulhalila Abitaciho, zbydou v Istanbulu pouze dvě ujgurské prodejny knih. Dopad to bude mít i mimo ulice turecké metropole a poškodí to diaspory Ujgurů po celém světě.

Čtěte také: Sinoložka Lomová: Manažeři, kteří obdivují Čínu, nevidí běžný život ani vlastní privilegia

„Knihy jsou velmi důležité pro přežití naší kultury a lidí,“ řekl mi po telefonu Dilnur Reyhan, ujgurský sociolog z Paříže. „Pokud knihkupectví v Istanbulu nepřežijí, bude to velká rána. Proto si myslím, že čínský stát nařídil tento útok a turecké úřady jej provedly.“ Reyhan, který je redaktorem ujgursko-francouzského časopisu, dodal, že válka na Ukrajině vyhnala ceny papíru nahoru, čímž se šance na vytvoření nových ujgurských knihkupectví mimo Turecko značně smrskly.

Memeteli Niyaz, ujgurský softwarový vývojář, vytvořil internetovou stránku, kde je okolo tří tisíc knih zdarma. Asi 600 jich bylo posláno přímo z Číny od anonymního zdroje. Ale i Niyaz byl již donucen přesunout svoji stránku na nový server poté, co provozovatel toho předchozího obdržel stížnost na porušování autorských práv. Obává se proto, že i jeho webové stránky budou uzavřeny.

Týden po policejní razii jsem navštívil Abdullu Turkistanliho znovu. Řekl mi, že se u něj stavil jeden turecký spisovatel s vyslovením podpory a s prosbou o to, aby poskytoval ujgurské komunitě knihy i nadále. Turkistanli jí také zrovna daroval stovky knih ze svého obchodu, což, jak podotýká, dělá každý rok na začátku ramadánu. Letos byl prý štědřejší než obvykle.

Je lepší, když jsou knihy rozšířené v komunitě, protože policie může přijít do obchodu kdykoli. Když je mají lidi u sebe, nejspíš si je i přečtou, budou si je užívat a chránit.

Z anglického originálu «In Istanbul, the last Uyghur bookshops struggle to survive» publikovaného 29. března 2023 na serveru Coda Story přeložil Filip Brychta.