Zdá se, že s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu se blíží začátek jednání o míru na Ukrajině. Jak bude vypadat? A jaké páky má Trump na Putina i Zelenského?
Ukončit válku během slibovaných prvních dvaceti čtyř hodin ve funkci se Donaldu Trumpovi nepodařilo. Vidíme však, že se věci začínají dávat do pohybu.
Putin opakovaně mluví o své připravenosti jednat. Má ale podmínky.
Hlavní jsou dvě: Ukrajina nevstoupí do NATO a Rusko si ponechá dosavadní územní zisky. Aktuálně přitom okupuje zhruba dvacet procent země.
Ukrajina proti tomu stále vyžaduje bezpečnostní garance zajištěné svým vstupem do NATO – a k tomu návrat všech území včetně poloostrova Krym, jehož anexí válka před více téměř jedenácti lety prakticky začala.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nicméně připustil, že by Ukrajina mohla Rusku dočasně nechat okupované části země. Podmiňuje to ale mezinárodním uznáním předválečných hranic.
O zbytek svého území pak bude mít možnost diplomaticky usilovat i v budoucnu.
Styčných bodů mezi Ruskem a Ukrajinou zkrátka není moc. To je ostatně důvodem, proč válka pokračuje už tři roky za cenu stovek tisíc mrtvých a raněných.
Najít správný poměr pobídek a pohrůžek vůči oběma zemím, aby ustoupily ze svých jednoznačných pozic a dohodly se na kompromisu přijatelném pro obě strany, je zkrátka vrchol diplomacie.
Jaké nástroje Donald Trump má?
Na Ukrajinu může působit několika způsoby, z nichž suverénně nejsilnějšími pákami je zbrojní a finanční pomoc.
Spojené státy jsou v pomoci Ukrajině s velkým předstihem před všemi ostatními zeměmi světa. Za první dva a půl roku války na Ukrajinu poslaly téměř 90 miliard eur. Pro srovnání: druhé bylo Německo s 15 miliardami.
Oproti zemím Evropské unie mají Spojené státy obrovský arzenál, o který se mohou s Ukrajinou dělit, aniž by je to velice bolelo. A doteď tak činily.
Navíc mohou podporovat Kyjev i tím, že mu umožní útočit svými přesnými zbraněmi na území Ruska a výrazně tak agresorovi znesnadnit například zásobování fronty.
Rusko si tuhle hrozbu uvědomuje – proto při jakékoli debatě o povolení zasahovat západními zbraněmi území Ruska slyšíme z Kremlu řeči o právu použít jaderné zbraně vůči všem, kdo Ukrajině s útoky na ruské území pomáhají.
Není to ale jen Ukrajina, na koho mají Spojené státy páky.
Rusko je dnes sešněrováno obrovským množstvím západních i mezinárodních sankcí. Mezi nejbolestivější patří zastropování ceny ruské ropy na šedesáti dolarech za barel.
Sankce se týkají i lidí spojených s Putinovým režimem, obchodu, technologií a plno dalších odvětví. Kreml se sice snaží působit, že na něj sankce nemají prakticky žádný vliv, ale při většině příležitostí jsou tématem číslo jedna, ke kterému se Putin vyjadřuje.
Trochu těžko se věří, že to dělá jen proto, aby všem ukázal, jak mu na nich nezáleží.
Ruská ekonomika sice zatím nekolabuje, ale rozhodně není v nejlepším stavu. Stát aktuálně dává třetinu veškerých výdajů rozpočtu na armádu a toto číslo rok od roku roste. Odchody lidí do války, ale i do vojenského průmyslu, způsobují, že se jich následně nedostává v civilním sektoru.
Na podzim zvedla ruská centrální banka úrokové sazby v zemi nad dvacet procent a ekonomika se zřejmě začíná přehřívat.
Snížení cen ropy může opravdu bolet.
Na konci loňského roku měl zároveň ruský rozpočet už třetí rok v řadě deficit větší než tři biliony rublů. Zachraňovaly jej hlavně příjmy z fosilních paliv. A tím se blížíme k další páce, kterou má Trump na Putina.
Tím je navýšení těžby fosilních paliv a tlak na další země světa, aby více těžily a tím snížily ceny. To už Trump udělal minulý týden během svého vystoupení na ekonomickém fóru v Davosu, kde vyzval Saúdskou Arábii a země kartelu OPEC, aby omezily cenu ropy pod pohrůžkou uvalení tarifů.
Putin s reakcí dlouho neotálel. V odpovědi dal najevo, že snížení cen ropy může opravdu bolet nejen Rusko. Trump ale zatím nevypadá, že by si právě z toho něco dělal.
Půjčka a pronájem i opevněná fronta
Existují ale i další nástroje, které má Trump v rukou. Podle slov jeho bývalého zvláštního představitele pro ukrajinská vyjednávání Kurta Volkera se dá očekávat, že dalším krokem může být nějaká forma pokračování dohody o půjčce a pronájmu.
Spojené státy by tak Ukrajinu nechaly půjčit si peníze na nákup amerických zbraní. Tím zároveň nebudou utrácet peníze svých daňových poplatníků.
Ještě jedním nástrojem je pak podle Volkera tlak na spojence Ruska například na Blízkém východě – že konkrétně Írán čekají po zvolení Trumpa těžké časy, je z jeho vyjádření už teď jasné.
Když zkrátka bude americký prezident dostatečně důrazný, dostanou Rusko i Ukrajina významný důvod sednout spolu ke stolu a na nějaký kompromis přistoupit. V opačném případě by totiž mohly dopadnout ještě hůř.
Při poslechu vyjádření Putina i Zelenského je poměrně jasně vidět, že se oba snaží Trumpovi nějakým způsobem lichotit, nadbíhat mu, a hlavně si nepokazit svou výchozí pozici.
Trump svou vizi míru nikdy hlouběji nepopsal. Místo toho v rozhovoru s Lexem Friedmanem tvrdil, že má velice přesný plán na zastavení Ukrajiny a Ruska.
O něco dál byl ochotný zajít viceprezident J. D. Vance, podle kterého bude plán „zřejmě vypadat“ jako vytyčení stávající dělící linie mezi Ruskem a Ukrajinou, kde vznikne demilitarizovaná zóna. Bez popsání jejího rozsahu řekl, že bude těžce opevněná, aby Rusko znovu nezaútočilo.
Těsně před inaugurací Trump prohlásil, že se chce setkat s Putinem co nejdříve. Kreml následně odpověděl, že je na jednání připravený, ale zatím nedostal žádné signály ohledně konkrétního termínu.
Začátek velké hry o budoucnost Ukrajiny můžeme očekávat každým dnem. Rozhodnuté není nic.
