Velkorysá finanční injekce, systémy protivzdušné obrany i slova plná podpory. To vše si odváží Ukrajina z jubilejního summitu NATO. Pozvánku do Aliance ale neobdržela. Co ostře sledovaná jednání přinesla a nepřinesla?
„Otázkou není, zda Ukrajina vstoupí do NATO, ale kdy se tak stane,“ nechal se ve středu slyšet generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg. Podobně „jasný“ signál vyslali do světa i další členové vojenského paktu a ve společném prohlášení oznámili, že budou napadenou zemi „v její nezvratné cestě k euroatlantické integraci nadále podporovat“.
Vzájemného poplácávání po zádech, slibů a silných frází o nezměrně podpoře sice zaznělo ve Washingtonu požehnaně, oficiálního pozvání se ale Kyjev opět nedočkal. Dokonce ani žádného konkrétnějšího harmonogramu, kdy by k tomuto historickému okamžiku mohlo dojít.
Štědrý balíček i stíhačky
Poslední tři dny směřovaly zraky velké části světa, Moskvu a Peking nevyjímaje, do hlavního města USA. Právě tam totiž ve čtvrtek skončil dlouho očekávaný summit NATO. Témat na stole leželo víc než dost: od bezpečnostní situace v Africe a na Blízkém východě přes napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem až po přivítání Švédska jakožto nového člena paktu. Největší pozornost se však očekávatelně točila kolem Ukrajiny.
Ta sice odjíždí bez pozvánky, ale zato s pořádným příslibem finanční pomoci. Příští rok si přijde nejméně na 40 miliard dolarů (skoro bilion korun), tedy zhruba stejně, jako dostává letos.
Ve štědrém balíčku pak nechybí výcvik ukrajinských vojáků, tolik potřebné systémy protivzdušné obrany ani stíhačky F16. Ty už ve středu putovaly – navzdory výhružkám z Moskvy – na Ukrajinu.
I rétorika aliančních lídrů se posunula a zněla mnohem vstřícněji. Zatímco na loňském summitu ve Vilniusu se spojenci pouze omezili na fráze, že napadenou zemi přijmou, až se nad jejím přijetím shodnou všichni členové, letos se už odhodlali k jednoznačnějšímu jazyku. Zazněla slova nejen o „nezvratné cestě Ukrajiny do NATO“, ale též i nezvykle ostrá kritika na adresu Číny, která drží Putinův režim ekonomicky nad vodou.
Pokud chceme vyhrát… pokud chceme zachránit naši zemi a bránit ji, musíme zrušit všechna omezení.
Co si z toho odnáší Ukrajina? „Je to určitý posun v rétorice, ale není to nic, co by přímo indikovalo pozvání země do Aliance,“ sdělil Voxpotu bezpečnostní analytik Institutu mezinárodních studií FSV UK Michal Smetana s tím, že případný vstup Kyjeva budou stejně muset jednou odklepnout všichni spojenci, tedy například i Maďarsko, s nímž je Ukrajina dlouhodobě na ostří nože.
Mnozí západní komentátoři však zřejmě čekali od jubilejního summitu více než jen „prázdná“ slova. Podle Paula Groda z Atlantic Council opět lídři NATO promarnili příležitost ukončit nejednoznačnost ohledně aspirací Kyjeva… a připravit tak půdu pro návrat k větší mezinárodní stabilitě“.
Údery na vojenské cíle v Rusku?
Samotná pozvánka totiž nutně neznamená, že země okamžitě vejde do severoatlantického paktu, má ovšem větší váhu než pouhá slova o „nezvratnosti“. To Michala Smetanu vzkazy směrem k Ukrajině nikterak nepřekvapily. „Pokud si někdo myslel, že bude v těchto dnech oficiálně pozvána do Aliance, tak pracoval s chybným předpokladem,“ myslí si český expert a dodává, že obavy naopak panovaly z toho, že jazyk spojenců bude daleko měkčí a nejasnější.
Nad tím, co ve skutečnosti očekával ukrajinský prezident Zelenskyj a nakolik odjíždí spokojený, visí otazník. Kyjev sice dostal příslib toho, co aktuálně potřebuje, ale některé jeho požadavky zůstávají i nadále přehlíženy. Víc než pozvánka do NATO ho zřejmě tíží třeba fakt, že nadále nemůže zasahovat vojenské cíle v nitru Ruska. „Pokud chceme vyhrát… pokud chceme zachránit naši zemi a bránit ji, musíme zrušit všechna omezení,“ snažil se ve čtvrtek všechny přítomné přesvědčit Zelenskyj. Marně.
Čtěte také: „Munice bude, vojáci ne,“ říká analytik o ukrajinské armádě
Nepomohla ani podpora ze strany Stoltenberga, podle něhož právo na sebeobranu zahrnuje rovněž právo útočit na legitimní vojenské cíle na území agresora. Letos v květnu přitom Washington a Berlín částečně Kyjevu rozvázaly ruce. V reakci na ruskou ofenzívu ve směru na Charkov uvolnily podmínky pro zásahy na ruském území.
Ponechaly si však určitá omezení, třeba jak daleko nebo za jakých okolností mohou ukrajinské ozbrojené složky udeřit. Nyní to na žádné průlomové rozhodnutí nevypadá. Ukrajina se tak zatím musí smířit s tím, že si na některá další povolení ještě počká.
