Již zítra začnou pompézním ceremoniálem na Seině 33. letní olympijské hry. Ve francouzské metropoli to odnesli především migranti a lidé bez domova, které město systematicky odsouvá mimo zraky diváků a záběry kamer. Jaké další problémy sužují místní? A předvede se Francie stávkou přímo během ceremoniálu?
V polovině dubna vzplál v řeckých Athénách olympijský oheň.
„Žijeme v náročné době s čím dál více válkami a konflikty,“ prohlásil během ceremoniálu předseda olympijského výboru Tomas Bach. „Hledáme něco, co nás sblíží, spojí a dá nám naději. Olympijský oheň, který dnes zapalujeme, je symbolem této naděje.“
Jen o den později musí opustit bývalou kancelářskou budovu, která sloužila jako přístřešek, 450 lidí. Svůj život mají sbalený do tašek, kufrů či nákupních vozíků.
Míjí uniformované muže se štíty a výzbrojí, kteří naopak směřují dovnitř. Ti mají pro obyvatelstvo budovy plán: posadit je na autobus a odvézt klidně stovky kilometrů daleko.
Tato scéna se neodehrává v zóně některé z válek, o kterých mluvil Bach. Došlo k ní na jižním předměstí Paříže – jedné z nejbohatších metropolí světa a také cílové lokaci onoho symbolu naděje, olympijské pochodně.
Vystěhovaní patří mezi tisíce lidí, které se místní autority pokouší vytlačit z města před začátkem olympiády.
Koalice francouzských lidskoprávních organizací a kolektivů sdružená pod názvem Le revers de la médaille (v překladu Odvrácená strana medaile) tento proces ve svém reportu označuje za „sociální čistku“.
Kromě lidí bez domova se dotýká nejen migrantů, ale také lidí přespávajících na ulici, sexuálních pracovnic nebo třeba drogově závislých – zkrátka všech, kteří nezapadají do obrázku Paříže jako nablýskaného „města světel“, který se Francie chystá ukázat milionům návštěvníků a diváků.
Než začaly přípravy na olympiádu, policie vyklízela jeden bezdomovecký tábor měsíčně. Teď to dělá minimálně jednou týdně.
Počty pro vedení města nežádoucích obyvatel ale také nejsou zanedbatelné. Podle čísel úřadu ministra pro bydlení žije ve 12milionovém obvodu Paříže a okolí zhruba 100 tisíc lidí bez domova.
Vyklízení se přitom netýká jen budov obsazených novými obyvateli. Policie se zaměřuje také na stanové tábory či městečka z dočasně zbudovaných příbytků.
Olympiáda v deportacích
Vyklizená budova Vitry-en-sur platila za největší francouzský squat. Obývali jej především migranti, kteří už přišli do kontaktu s úřady a čekali, až se uvolní kapacity v sociálním bydlení.
Někteří z nich sice pracovali, ale vzhledem k tomu, že se Paříž může „pyšnit“ druhým nejdražším průměrným nájemným v Evropě, si nemohli dovolit bydlet jinde.
Čtěte také: Reportáž z ostrova Lesbos: Jak Řekové násilím vytlačují lidi z Evropy
To je třeba případ Yussufa Ahmeda ze Súdánu, který čistil letadla na pařížském letišti. „Slíbili nám bydlení a sociální pomoc,“ popisuje pro New York Times proces, který následoval po vyklizení Vitry-en-sur, ale také dalších squatů.
Právě jeho a skupinu dalších vystěhovaných sledovaly na jejich cestě reportérky amerického deníku. „Dají vám náhodný lístek. Když je zrovna do Orléans, tak jedete do Orléans,“ řekl jim další ze skupiny, Oumar Alamine.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
