Vox

20. 07. 2023, 03:56

Ultrapravicový Vox by rád vládl ve Španělsku. Trnem v oku mu jsou interrupce, eutanázie i Pixar

Tomáš Trněný

Španělsko se po nedělních volbách probudí do nové politické reality. Její součástí může být krajně pravicové hnutí Vox, které vzbuzuje obavy u sexuálních menšin i progresivní části společnosti.

V červnu španělským městům snad žádná barevná kombinace nedominuje tolik jako barvy duhy. Měsíc věnovaný oslavám a připomínce hrdosti leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob se v pyrenejském království slaví velkolepě. Duhové vlajky visí na soukromých i státních budovách a Madrid hostí jeden z největších Pride pochodů na světě.

Letošní červen, ovlivněný volbami v předcházejícím i následujícím měsíci, byl ale jiný. Už květnové regionální a komunální volby totiž na mnohé radnice vyslaly zástupce krajní pravice, s nimiž přišly výrazné změny.

Stopka duhové vlajce i Rakeťákovi

Příkladem je východošpanělská Nàquera nedaleko Valencie. Hnutí Vox zde vyhrálo volby a téměř osmitisícová obec se stala ve Španělsku tou největší, jež má krajně pravicového starostu. Duhové vlajky byste tak na místní radnici hledali marně.

„Zastavíme ty levičáky, kteří způsobili tuhle anarchii,“ cituje agentura AFP místního 80letého podporovatele hnutí Jesuse Gomeze. Dříve volič pravicové Lidové strany se cítil zrazený malým důrazem na konzervativní hodnoty. „Morálka a řád,“ jmenuje senior pro něj zásadní hodnoty Voxu, a tím i důvody k jeho volbě.

Poprvé za velmi dlouhou dobu nejde o Pride požadující víc práv. Nyní je o tom, aby byla zachována práva, která už máme.

Hnutí na sebe ve spolupráci s Lidovou stranou upoutalo pozornost také v severošpanělské Kantábrii. Jejich koalice v obci Santa Cruz de Bezana totiž nařídila stažení filmu Lightyear (Rakeťák) z programu místního kina. Důvodem k zavrhnutí snímku o známé postavě ze série studia Pixar (patřící společnosti Disney) Příběh hraček byl polibek dvou postav ženského pohlaví.

Film nejenže zmizel z programu, ale došlo i k odstranění plakátů k jeho uvedení. Ironií už je potom jen fakt, že namísto Rakeťáka tamní kino promítalo snímek Bad Guys (Zlouni). V něm se skupinka zvířat učí, že „být špatný nikdy nebylo tak zábavné“, píše El Diario. Vládní socialisté pak upozornili, že podobné cenzury se film dočkal na Blízkém východě.

Showroom jménem Kastilie a León

O něco delší zkušenost s hnutím než zmíněné obce má autonomní společenství Kastilie a León. Jeden zástupce Voxu se do tamního parlamentu dostal již ve volbách v roce 2019. V těch předčasných v roce 2022 pak svůj počet místních poslanců Vox navýšil na třináct a stal se koaličním partnerem Lidové strany.

Region se slovy předsedy hnutí Santiaga Abascala stal „showroomem“ ultrakonzervativního uskupení. Vox tvrdě kritizuje španělské potratové zákony, útočí na LGBTQIA+ komunitu i rovnost pohlaví a popírá existenci domácího násilí. Následky této politiky už zdejší menšiny začínají pociťovat.

„Poprvé za velmi dlouhou dobu nejde o Pride požadující víc práv,“ říká účastnice pochodu hrdosti ve Valladolidu Virginia Hernandéz Lopéz. „Namísto toho je o tom, aby byla zachována práva, která už máme,“ dodává členka nevládní organizace Fundación Triángulo, vystupující proti diskriminaci LGBTQIA+ ve společnosti.

Vox tak například prosadil zrušení dotace, která byla určená společnostem na zaměstnávání obětí genderového násilí. V regionu taktéž došlo k omezení najímání poradců pro rovnost pohlaví a skončila i agentura pomáhající migrantům s hledáním práce.

Čtěte také: Schyluje se k Sánchezovu odcházení? Španělský premiér doufá s blížícími se volbami v obrat

V autonomní oblasti tak mezitím mezi členy sexuálních menšin rostou obavy o bezpečnost. „Jsou tu lidé, kteří se teď bojí na ulici držet za ruku nebo se políbit v baru,“ řekla stanici FRANCE24 Yolanda Rodriguez ze zmíněné neziskovky.

Proti transgender osobám i interrupcím

Kontroverze vzbuzuje pravidelně regionální vicepremiér za Vox Juan García-Gallardo. Dvaatřicetiletý právník opakovaně útočí na transgender osoby. Naposledy se tak stalo letos v květnu poté, co celostátní vláda rozšířila práva této skupiny. García-Gallardo tehdy tvrdil, že ženské sportovkyně budou „nuceny sdílet šatny v městských bazénech s chlupatými muži“.

Juan García-Gallardo / Foto: Vox España / Flickr / CC0 1.0

Největší rozruch pak vyvolal letošní lednový návrh namířený proti interrupcím. Ten obsahoval závazek, aby lékaři nabízeli ženám žádajícím o ukončení těhotenství 4D ultrazvuk, možnost poslechnout si srdeční tep plodu a psychologickou konzultaci.

García-Gallardo návrhy hnutí hájil slovy, že „mají smysl, i kdyby se díky nim narodilo jediné dítě, které by jinak mělo být potraceno“. Jako inspiraci uvedl podobná opatření platná v Maďarsku.

Vedení Voxu žádalo represe všech stran a politiků podílejících se na boji za katalánskou nezávislost.

Návrhy odsoudil předseda vlády Pedro Sánchez. Socialistický premiér vyzval regionální vládu, aby upustila „od všech kroků, které porušují zákony o sexuálním a reprodukčním zdraví a dobrovolném přerušení těhotenství“. Jinak by prý návrhy čelily ústavní žalobě.

Na Sánchezovu výzvu brzy reagoval regionální lidovecký premiér León Alfonso Fernández Mañueco. Předsedovi vlády poslal dopis, ve kterém slíbil, že návrhy Voxu neprojdou, a následně i vystoupil s projevem v televizi. „Ženy ani lékaře nebude nikdo k ničemu nutit,“ ubezpečil Fernández Mañueco.

Krajní pravice posiluje

V letošních květnových volbách Vox v celé zemi oproti roku 2019 zdvojnásobil počet hlasů, když ho podpořilo přes 1,6 milionu Španělů, a celkem získal 1687 radních. „Je to upevnění role Voxu jako absolutně nezbytné strany k vybudování alternativy k socialismu, komunismu a k jejich separatistickým a teroristickým partnerům,“ řekl po vyhlášení výsledků Abascal.

Hnutí se tak zapojilo do vlády hned ve třech se sedmnácti autonomních společenství. Pomohla mu k tomu kampaň založená (stejně jako u celostátních voleb) na již zmíněném popírání genderového násilí a práv LGBTQAI+ komunity, ale také na odporu k eutanázii nebo zákonu o demokratické paměti.

Legislativa prosazená socialistickou vládou má za cíl zakázat velebení frankismu a zjednodušit identifikaci obětí diktatury. Zákon tak například definuje jako trestný čin oslavování frankismu, odebírá šlechtické tituly udělené Frankem nebo označuje diktaturu za protiústavní. Nejzásadnější součástí je ale rozhodnutí, že španělský stát je nově zodpovědný za hledání, exhumaci a identifikaci obětí diktátorského režimu z neoznačených masových hrobů.

Čtěte také: Španělská pravice sílí. S budoucí vládou může přijít konec liberálních reforem

Kromě sentimentu po Frankově diktatuře Vox sází také na protiimigrační nálady a strach z regionálního separatismu. V minulosti tak například vedení hnutí žádalo represe všech stran a politiků podílejících se na boji za katalánskou nezávislost.

Ruská stopa ve Voxu

Zdroj ideového ukotvení Voxu je ve Španělsku předmětem zkoumání už od jeho vzniku. Diskutované je především jeho spojení s ultrakatolickou nátlakovou skupinou HazteOir (Nechte se slyšet). Skupina zformovaná v roce 2001 se zaměřuje na „boj proti genderové ideologii“ a odmítá stejně jako hnutí svazky homosexuálů, potraty či eutanázii.

Obě uskupení kromě ideologie ale propojují i konkrétní jména. Členem Voxu i HazteOir je tak například nově zvolený předseda parlamentu v (autonomní) Valencii Llanos Massó. Důležitou postavou je pak Ignacio Arsuaga, zakladatel HazteOir a ultrakonzervativní lobbystické platformy CitizenGo, zároveň i blízký přítel Santiaga Abascala.

Ignacio Arsuaga / Foto: HazteOir.org / Flickr / CC BY-SA 2.0

Autor transfobních autobusů z roku 2017 dokázal CitizenGo rozšířit nejméně do patnácti zemí světa (včetně Slovenska nebo Polska), přičemž skupina se na svém webu chlubí téměř 18 miliony příznivců. Právě Arsuaga ale podle investigace deníku El Español udělal ze své organizace spojnici mezi evropskou krajní pravicí a Kremlem. Členem správní rady CitizenGo byl totiž i po invazi na Ukrajinu Alexej Komov, pravá ruka oligarchy Konstantina Malofejeva. Ten patří mezi velké podporovatele Vladimira Putina a kromě toho vlastní kanál Tsargrad TV, šířící ruskou propagandu.

Konstantin Malofejev / Foto: Lous Whinston / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0

Právě Malofejev podle serveru Investigace.cz platil v Česku prokremelské demonstrace a obcházel protiruské sankce. Oba muže také spojuje značný vliv v pravoslavné církvi, a Komov je navíc členem Světového kongresu rodin (WCF), jedné z nejmocnějších konzervativních a křesťanských lobby na světě.

Mimo to zpráva Evropského parlamentu o náboženských fundamentalistech a antigenderových lobbystických skupinách uvádí, že CitizenGo „mohl krajně pravicovým stranám sloužit jako skrytý kanál financování před volbami v roce 2019“.

Volební vítězství by lidovcům přineslo těžkou volbu: spolehnout se na svého problémového radikálního partnera, či pokusit se o menšinovou vládu.

Podle zmíněné zprávy v letech 2009–2018 obdržely skupiny jako CitizenGo celkem 707,2 milionu dolarů od celkem 54 subjektů. Naprostá většina pochází ze tří zdrojů: ze Spojených států, Evropy a Ruska, které přispělo krajně pravicovým uskupením 188,2 milionu dolarů. Zasloužili se o to zejména dva oligarchové velmi blízcí Putinovi, a to Vladimir Jakunin a opět Konstatin Malofejev.

Nespolehlivý partner

Poslední průzkumy nicméně naznačují, že výsledek voleb lze jen těžko předvídat. Navíc ani spolupráce Lidové strany a Voxu na celostátní úrovni není zaručena. Obě uskupení už spolu sice vládnou v regionech, spolupráci ale v mnoha ohledech provázejí komplikace.

Přestože jsou lidovci stejně jako krajně pravicové hnutí proti liberálním zákonům týkajícím se trans osob nebo potratů, zárukou úspěchu to jistě není. Například v provincii Guadalajar v centrálním Španělsku ani ne měsíc po volbách rezignovali už tři zástupci hnutí Vox.

Čtěte také: Odporem k genderu se východní Evropa vymezuje vůči Západu, tvrdí polské výzkumnice

Nejčastěji pak své veřejné funkce skládali členové hnutí v hlavním městě stejnojmenné provincie. Zde starosta Sagrario Muñoz zaměstnal na radnici svého bratra a po následné kritice rezignoval. Jeho nástupkyně ale oznámila, že bude vládnout jako nezařazená starostka, což v podstatě znamená konec většiny koalice lidovců a Voxu.

V případě vítězství pravice, které se zdá mnohem méně jasné než dříve, tak čeká stále ještě favorita voleb Lidovou stranu těžká volba. První možností je spolehnout se na problémového a radikálního partnera, tou druhou pokusit se vést zemi jako menšinová vláda. V případě volebního patu, s nímž už mají Španělé zkušenost z roku 2019, může ale také země stojící nyní v čele Rady EU svou novou vládu poznat až v příštím roce.

Tomáš Trněný

Více článků od autora