Největší humanitární krize současnosti nekončí. Dva súdánští generálové odmítají příměří a kvůli jejich válce umírají tisíce civilistů. Konflikt pohánějí také zahraniční aktéři, kteří mají v zemi vlastní plány. Proč hraje Evropa mrtvého brouka?
Když žijete ve válce, která nemá konce, jediný způsob existence je, zdá se, vzít do rukou zbraň.
Jenže když někteří zabíjejí, další se musejí chopit lopat. V zemi zmítané již dvacet měsíců krvavou válkou však nemusejí stačit a často přijíždějí bagry. Ty vyhloubí velkou jámu rychleji – a jakmile se naplní těly, lehce ji zasypou hlínou.
Pokud máte „štěstí“, pohřbí vás vaši příbuzní řádně. Na hřbitovech už ale není místo, a tak se hroby kopou mimo jejich zdi.
V Omdurmánu, který hraničí s hlavním městem Chartúmem, se nyní pohřbívá na prostranství, kde dříve mladí hráli fotbal. Když tam mířilo procesí s tělem tesaře Mohammeda Adama, kterého zabila minometná palba, hrob ještě nebyl vykopán.
Vidím jen velmi ponurou realitu i budoucnost.
Na striktní dodržování pravidel pohřbívání se ale ve válce příliš nedbá. Normálně by bylo Adamovo tělo umyto, ale jelikož ho rozporcovala dělostřelecká mina, nešlo to. Byl zabalen do červené látky a několika muži odnesen.
„V těchto dnech pohřbíváme kvůli dělostřelectvu stále více mrtvých,“ řekl věcně deníku Le Monde omdurmánský hrobník Abdeen Dirma. A opravdu: jen co vykope jednu jámu, jde na druhou.
Tesař Adam měl tedy alespoň to „štěstí“, že byl pohřben. A co ti, kteří mají méně zdaru?
Ti musí v Súdánu žít.
Často se odborníků a odbornic ptáme, zda spatřují v padesátimilionové zemi nějakou naději. Odpověď je vždy: „Spíše ne.“
„Nevidím tam nic pozitivního. Jen velmi ponurou realitu i budoucnost,“ potvrdila Voxpotu naposledy odbornice na mezinárodní vztahy May Darwich z Birminghamské univerzity.
V zemi válčí dva generálové. Abd al-Fattáh al-Burhán vede Súdánské ozbrojené síly (SAF), pravidelnou armádu země. Muhammad Hamdanem Dagal velí polovojenské frakci Sil rychlé podpory (RSF). Obě znepřátelené strany se od 15. dubna 2023 přetahují o moc.
Obrovsky složité
Súdán je obrovská země (1 886 000 km²) s více než 500 etnickými skupinami (až sedmdesát procent populace jsou súdánští Arabové) a složitými klanovými vztahy. Lidé tam hovoří více než 400 jazyky. Mezietnická manželství rozdíly setřely, ale politická manipulace identity je vynesla opět na světlo.
Obě armády přitom jasně vyloučily možnost příměří nebo jakéhokoli jednání. Od počátku je cíl obou generálů jasný: smrt toho druhého. A na civilisty se ohled nebere.
Kolik životů si už konflikt vyžádal, je těžké říct. Zvláštní vyslanec USA pro Súdán Tom Perrielo poznamenává, že to může být něco mezi patnácti a sto padesáti tisíci mrtvých. Existují však i chmurnější odhady.
Podle jednoho nedávného průzkumu jen v Chartúmu zemřelo od začátku války 61 tisíc lidí – z toho 26 tisíc násilnou smrtí. Desetitisíce totiž umírají na nemoci a hladovění.
Nezabíjejí jen zbraně
Právě hlad je druhou frontou súdanské války. Oproti kulkám a granátům zabíjí pomalu a tiše.
Podle OSN trpí více než polovina populace akutní podvýživou a 8,5 milionu lidí je v kritickém stavu. „Nikdy v moderní historii nečelilo tolik lidí hladovění jako dnes v Súdánu,“ popsali situaci experti a expertky OSN, kteří zemi navštívili v říjnu.
Francouzský novinář Eliott Brachet mluvil o beznadějné situaci v jedné z chartúmských nemocnic: „Na řadách židlí čekají strašidelná těla. Kosti obalené tenkou vrstvou kůže. Čas jako by zpomalil, protože mají jen vleklé pohyby.“
Pomoc je podfinancovaná a čelí mnoha blokádám. SAF se mnohdy bojí pouštět potraviny dál, protože by je mohla ukořistit RSF. Hlad je používán jako válečná zbraň.
Podle ředitele jedné z mála fungujících nemocnic lidé nemají „žádné vitamíny, železo, nic, co by posílilo tělo“. Imunitní obrana se zhroutila a zabíjí malárie, horečka dengue i úplavice.
Proč tedy nikdo nezasáhne? Obě strany mají své štědré donory – zahraniční státy lijí do války peníze i zbraně. A tím prodlužují utrpení místních.
Rusko v cestě příměří
Zatímco základních potravin je málo, zbraní a munice přibývá. A to i v regionu Dárfúr, na který je od roku 2004 uvaleno zbrojní embargo OSN.
Zbraně do konfliktu proudí také z Číny, Turecka, Íránu nebo Srbska.
Rada bezpečnosti OSN pak o Súdánu často diskutuje. V úterý 12. listopadu vyzval britský ministr pro Afriku Ray Collins k akci na ochranu civilistů. Podle návrhu Británie, která v listopadu radě předsedala, by měly obě strany souhlasit s okamžitým příměřím.
„Čas na odvážnou a rozhodnou akci v Súdánu je nyní,“ podpořila návrh americká velvyslankyně při OSN Linda Thomas-Greenfield.
Jenže britský návrh rezoluce podaný spolu se Sierrou Leone vetovalo Rusko. Jako důvod uvedlo snahu Británie o vměšování do súdánských záležitostí bez zapojení Súdánu. Zástupce země – tedy SAF – při OSN pro BBC uvedl, že jím požadované klauzule nebyly do textu zahrnuty.
Krom Ruska pro rezoluci hlasovali všichni další členové Rady bezpečnosti.
Jedním z důvodů ruského veta může být to, že Moskva ve válce sleduje vlastní zájmy. Příměří tedy v plánu nemá.
Rusko dříve podporovalo RSF, ale v poslední době se zdá, že přešlo na druhou stranu. Ta totiž nabídla něco, o co se Kreml snaží už několik let: vybudování námořní základny v Port Súdánu u Rudého moře.
Nejprve totiž mocnost skrze svou nechvalně známou Wagner Group používalo Súdán jako zdroj zlata. S vůdcem RSF generálem Dagalem – kterému nikdo neřekne jinak než Hemedti – našli společnou řeč.
Hemedti
Přezdívka Hemedti je hra s arabským slovem „hemmati“, které znamená „můj ochránce“. Dagal ji dostal od diktátora Umara al-Bašíra, kterého měl chránit před pokusy o převrat. Nakonec ale při lidovém povstání spolu s al-Burhánem diktátora svrhl.
Wagnerovci ani Hemedti se neštítili vraždění, vydírání a nehumánních zločinů za účelem vlastního obohacení.
Po svržení režimu diktátora al-Bašíra v roce 2019 se Hemedti stal hlavním partnerem ruských žoldáků. Následně spolu s SAF pohřbil naděje na přechod k demokracii a při návštěvě Moskvy v den, kdy začala invaze do Ukrajiny, se stal oficiálním partnerem Kremlu.
Rusku pak západní sankce pomohlo vykrýt súdánské zlato. Ze země ho pašovali letadly, která měla mít na palubě podle dokladů sušenky.
Moskva na oplátku poskytovala RSF zbraně a Wagner Group cvičila bojovníky. Vojenská pomoc vyvrcholila dodávkou raket země-vzduch.
Základna u břehů Rudého moře je ale nad zlato a Rusko musí jednat s SAF, protože ty danou oblast ovládají.
Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Bogdanov tak slíbil SAF „neomezenou kvalitní vojenskou pomoc“. Súdánská armáda má nejspíš zájem hlavně o stíhací letouny SU-30 a SU-35 i protivzdušnou obranu S-400.
To mimochodem zkomplikovalo působení ukrajinských zvláštních sil, které v Súdánu v malém měřítku útočily na wagnerovce. Konaly tak nejspíš s benevolencí SAF – která je teď možná u konce.
Čtěte také: Ukrajinští speciálové loví v Súdánu wagnerovce. Jak Kyjev proniká do Afriky?
Rusko potřebuje držet eso v rukávu a tím je právě poptávka zbraní a munice ze súdánské strany. Čím déle pak bude válka trvat, tím více bude žádaná. V budoucnu by také mohla být přes přístav dodávaná ruská ropa.
Moskva ale není jediný zahraniční aktér, který do konfliktu promlouvá. Ani ten nejdůležitější.
Zástupná válka
Severní hranici sdílí Súdán s Egyptem a oběma zeměmi protéká Nil. To činí z tamního konfliktu velmi důležitou kartu ve hře Káhiry proti Etiopii.
Etiopie ovládá horní tok obří řeky a vybudovala přehradu GERD, s čímž nesouhlasil ani Egypt, ani Súdán.
Káhira proto ve válce kvůli stejnému postoji k Addis Abebě podporuje SAF. Ráda by viděla Súdán stabilnější, ale ne v rukou milic (jako jsou RSF) – a také tím sleduje boj o vliv ve východní Africe.
Podle May Darwich je konflikt pro Egypt „mnohem důležitější než pro všechny ostatní“ a to i s ohledem na migrační krizi, kterou vytváří.
Největší migrační krize na světě
Kvůli válce v Súdánu přišlo o domov více než 11,5 milionu lidí. Z toho 8,5 milionu jsou vnitřně vysídlené osoby a tři miliony uprchly do sousedních zemí. Nikde jinde na světě není bez střechy nad hlavou a přístupu ke vzdělání tolik dětí. V uprchlickém táboře Zamzam byl vyhlášen hladomor a zabíjejí i běžně léčitelné nemoci.
Na straně SAF stojí také Saúdská Arábie, která na jejich podpoře spolupracuje s Egyptem. Naopak další země Perského zálivu, Spojené arabské emiráty (SAE), podporuje RSF.
V Súdánu se tak zrcadlí zhoršující vztahy mezi bývalými dobrými přáteli. „Pozorovatelé a političtí insideři uvádějí, že rozdíly mezi Abú Dhabí a Rijádem dosáhly bodu, kdy už spolu saúdský korunní princ a prezident SAE ani nemluví,“ napsal web Amwaj.
Oba státy se snaží kontrolovat súdánské zdroje a na jeho půdě si poměřují své geopolitické svaly. Kontrola nad Súdánem by Saúdské Arábii zvýšila postavení jako vůdce arabského a islámského světa, čemuž se Emiráty snaží zabránit.
Text, který právě čtete, vznikl díky přímé finanční podpoře členstva Voxpot Klubu. Děkujeme, že nám pomáháte spojovat Česko se světem!
Neváhají tak do války mnohé investovat a jsou zahraničním aktérem s nejspíš největší sázkou. Už od roku 2018 investovaly do konfliktu více než šest miliard dolarů a rekrutovaly a platily bojovníky ze Súdánu k bojům v Jemenu.
Soustavně také podkopávají přechod k demokracii a snaží se do čela země dostat RSF. Abú Dhabí pak podobně jako Moskva dostává ze Súdánu zlato – mnohem více než Rusko. Africká země je také důležitá kvůli potravinové bezpečnosti tvořící jednu z priorit Emirátů.
Dvě firmy ze SAE provozují v Súdánu více než 50 tisíc hektarů polí a rády by svou působnost rozšířily.
Autoritářský bumerang
Ankara spolupracuje s SAF, posílá do Port Súdánu pravidelně lodě s humanitární pomocí a vidí v situaci příležitost, jak na kontinentu konkurovat Číně. Turecké firmy pak prodávají do země zbraně.
Roste také úloha Íránu. Jeho podpora ozbrojených skupin na Blízkém východě je dobře známá, stejně jako dodávky zbraní do Ruska. Teherán má ale prsty také v Súdánu.
Írán dodává SAF drony a tento spřátelený režim Ruska se tak minimálně na začátku války v Súdánu stavěl na opačnou stranu.
Íránsko-súdánské vztahy se datují hluboko do minulosti, kdy mezi zeměmi existovala vzájemná diplomatická podpora – USA obě země označovaly za darebácké státy. Postupně ale jejich vztahy uvadaly, což změnilo až vypuknutí války.
I kdyby ale nynější íránský oblíbenec al-Burhán zvítězil, není jasné, že Teherán v zemi posílí. Irán je totiž šíitská země, zatímco v Súdánu tvoří většinu sunnité. Před válkou navíc Chartúm prostřednictvím Abrahamských dohod normalizoval vztahy s Izraelem.
Evropské země na současný vývoj konfliktu velký vliv nemají. May Darwich ale připomíná, že nesou část odpovědnosti za vypuknutí války, a tudíž i za oběti.
Vztahy Evropské unie se Súdánem se zintenzivnily po roce 2010, kdy si Unie uvědomila důležitost africké země. Později probíhal takzvaný „Chartúmský proces,“ kdy Evropa spolupracovala s diktátorem al-Bašírem s cílem bojovat proti migraci.
Evropské peníze proudily RSF, které měly chránit hranice a jejich moc rostla i díky evropským daňovým poplatníkům. Po revoluci v roce 2021 sice Unie vymezila velké obnosy na pomoc státu, ale debatovala o nich pouze s elitami – al-Burhánem a Hemedtim – bez většího zapojení občanské společnosti.
Pro Evropu by tak Súdán mohl skýtat ponaučení. „Podpora autoritářů nebo vojenské varianty nevede k dlouhodobé stabilitě nebo dlouhému míru,“ říká Darwich. „Pokud má Unie opravdu zájem o stabilitu v Africe, měla by podporovat demokratické prostředí,“ zdůrazňuje.
Nezájem o nevinné
Katastrofa v Súdánu má tedy krom vnitřních rozporů viníky za hranicemi, sledující různorodé zájmy. I proto je její konec v nedohlednu.
Rozměry humanitární katastrofy jsou přitom obtížně představitelné. Bojovníci znásilňují ženy a ty následně páchají sebevraždy. Většina známých případů znásilnění přichází ze strany RSF, ale zprávy hovoří o stejných činech od vojáků súdánské armády.
Když jedna strana dobude území, mstí se tamnímu obyvatelstvu. „Rabují, zabíjejí civilisty, kteří kladou odpor, a znásilňují ženy a malé holčičky,“ popsala šéfka Strategické iniciativy pro ženy v Africkém rohu Hala al-Karib stanici BBC.
OSN zdokumentovala sexuální násilí na obětech, kterým bylo v rozmezí od osmi do pětasedmdesáti let. Většina světa – zejména toho západního – ale Súdánu nevěnuje pozornost.
Dokud se nedějí hrůzy bílému obyvatelstvu, není zjevně potřeba se znepokojovat.
