Ruská pravoslavná církev stále více proniká na frontu. Svou tamní přítomnost pak hrdě sdílí na sociálních sítích i ve státních médiích. Stává se tak pomalu jedním z nejmocnějších nástrojů kremelské propagandy.
Jsou nepostradatelnou součástí ruské armády. Mezi vojáky se těší vzrůstající popularitě i nebývalé autoritě. Odbourávají strach a pochyby. Dodávají naopak naději a odvahu. Vystačí si s málem: křížem, kadidlem a ikonou Bohorodičky. Jejich hlavním triumfem je totiž slovo. Tím šíří kremelskou propagandu i utvrzují ozbrojence v tom, že umírají za Boha. A občas za sebou zanechávají i „zázraky“.
Řeč je o pravoslavných kněžích neboli „baťuškách“. Mužích vydávajících se tam, kde se dennodenně život setkává se smrtí. Na ukrajinskou frontu.
„Určitě se sem vrátím! Je to moje povinnost. Náš boj je správný a vítězství bude naše!“ horuje pro server Industria severa Vasilij Marčenko. Osmatřicetiletého kněze původem z Jakutska, jehož tvář zdobí hustý plnovous, údajně přivedlo na linii dotyku volání srdce. A svého duchovního angažmá ani trochu nelituje. Netají se totiž svým přesvědčením, že zde Rusko bojuje s „nacismem“ i prohnilým Západem.
„Jsou to démoni, nic jiného. Podívejte se, jakou kulturu nesou, LGBT průvody…, rodinné zázemí chtějí zničit,“ káže kněz před skupinou ozbrojenců.
Hromadné křtiny
Horkou zónu navštívil již dvakrát a hodlá se sem letos co nevidět vrátit. Jak připouští, vojákům přítomnost baťušky morálně pomáhá. „S pocitem duchovní podpory se beze strachu vydávají na nejnebezpečnější místa fronty,“ chlubí se Marčenko, který působil hlavně v takzvané Doněcké lidové republice (DLR) a okupované části Záporožské oblasti.
Za sebou tu má poměrně pestrou paletu činností. Od rozvozu humanitární pomoci přes zpovídání a křtění vojáků až po společnou modlitbu a požehnání před bojem. Při něm obvykle nezapomínal pokropit svěcenou vodou ani pušky a raketomety, z nichž zanedlouho po obřadu už tryskaly smrtící projektily směrem na Ukrajinu.
Tím, kam jím posvěcené rakety dopadnou, se již Marčenko ale nezabývá. V tom, kdo stojí v této válce na správné straně barikády, má jasno. A co víc, podporu cítí i z nebes. „Jsem přesvědčen, že ruské vojáky ochraňuje samotný Pán Bůh,“ dokončuje.
Modlitby a kázání kněží prý přinášejí kýžené ovoce. Do takzvaného Božího krytu se na frontě uchyluje čím dál více ruských vojáků.
Podobný postoj jako on zastávají na frontě i další kněží.
„Dnes jste svatí lidé…, čtyři svatí bratři. Dnes nemáte žádný hřích,“ pronáší v tichosti stavropolský otec Pjotr Gricenko směrem ke skupince tankistů.
Je hluboká listopadová noc kdesi v Záporožské oblasti. Krytý zákop osvětluje několik svíček a line se jím tajuplná atmosféra. Čtveřice mužů tu právě přijala křest. Rychle, bez velkého obřadu i zbytečných vytáček. Zatímco v civilu trvá celá procedura zhruba hodinu, v první linii je hotovo za 15 minut a kněz si mnohdy vystačí jen s hrnkem na pokropení.
Modlitby a citace z Bible však zdaleka nejsou to jediné, co se tu rozléhá. I Gricenko do svých proslovů pouští pravidelně kremelský narativ a nezapomíná bojovníkům připomenout posvátnou roli Ruska i to, že „jedině pravoslavný člověk dává ostatním národům možnost žít svobodně a ve vlastní kultuře“.
Nakolik se s tímto vědomím pokřtěným tankistům pojede do boje, je otázkou. Modlitby a kázání každopádně dle slov kněží pro nezávislý server Vjorstka přinášejí kýžené ovoce. Do takzvaného Božího krytu se na frontě uchyluje čím dál více ruských vojáků. „Jestliže se tu dříve modlili dva až tři muži, nyní je to už celá rota,“ pochvaluje si stavropolský kněz dobrý výsledek a věří, že na tu „správnou“ cestu obrátí ještě více mužů.
Už nyní se Gricenkovi podařilo ve válce pokřtít i nemálo mužů jiné víry, třeba z řad muslimů či Jakutů, kteří většinově vyznávají šamanismus. K Bohu se pod vedením tohoto kněze obrátil i mobilizovaný muž ze Sankt Petěrburgu Alexandr. Na Záporožskou frontu přijel jako bezvěrec. Jenže si prý záhy uvědomil, že si přeje být pokřtěn. „Život člověka ve válce nemá žádnou hodnotu, vše visí na vlásku,“ svěřil se Vjorstce.
Jeho postoj přitom není nikterak překvapující. Jak popisuje expert na sektářská hnutí a lidové pravoslaví Alexandr Pančenko, válkou obecně prostupuje nadpřirozeno více, než by leckdo čekal.
Čtěte také: Na „pravoslavné frontě“ Kyjev vítězí. Moskevská církev se na Ukrajině zmítá nad propastí
„Lidé mají v extrémních situacích tendenci hledat útěchu v magických silách. Jiné možnosti prostě neexistují,“ myslí si odborník. Souhlasí s ním i expert na náboženské otázky z Ruské akademie věd Roman Lukin, kterého Voxpot oslovil. První týdny takzvané speciální vojenské operace podle něj ukázaly, že je mezi nasazenými příslušníky armády po duchovních velká sháňka. Kolik jich frontou za téměř dva roky invaze přesně prošlo, se neví. Lukin však jejich počet odhaduje na vyšší stovky.
Každá jednotka si zvolí nebeského patrona a je pro ni zhotoven odznak s konkrétním svatým obrázkem. Ten pak nosí vojáci na uniformě.
Jak však uvedl na začátku letošního roku v interview na stránkách Ruské pravoslavné církve moskevský patriarcha Kirill, kněží přijíždí na Ukrajinu stále více. Údajně proto, že to vyžadují sami vojáci.
V bojové zóně se dokonce už začaly zakládat takzvané mobilní pravoslavné chrámy. Ty se obvykle skládají z vozidla a nafukovacího stanu ozdobeného velkým obrazem Ježíše Krista. Chybět na něm nesmí ani hlavní symboly takzvané speciální vojenské operace Z a V.
„Kristamilující“ armáda
Novinkou, na niž je patriarcha patřičně hrdý, jsou pak vojenské jednotky pojmenované po světcích. „Každá jednotka si zvolí nebeského patrona. Následně je pro ni zhotoven odznak s konkrétním svatým obrázkem. Ten pak nosí vojáci na uniformě,“ přibližuje patriarcha a dodává, že se počet praporů ověnčených podobiznou světce či svatého vojevůdce stále rozšiřuje.
Nebeským patronem na pravém rameni místo svatojiřské stuhy či ruské vlajky se může pochlubit třeba i generál Andrej Kolotovkin.
Na frontě už je tak nyní k vidění celkem bizarní obrázek okupantů s našitým obrázkem svatého Sergeje Radoněžského nebo Archanděla Michaela. To podle patriarchy svědčí o jednom: ruská armáda se prý konečně blíží k okamžiku, kdy ji bude opět možné nazvat „Kristamilující“.
Zato ta ukrajinská podle něj činí přesný opak. „Mnozí jejich bojovníci si na své uniformy, techniku, či dokonce i svá těla dávají pohanské znaky, fašistické symboly, čímž potvrzují svou oddanost nenávistným cílům,“ pohoršuje se Kirill.
Patronka všech ruských vojáků
Snímky promenádujících se vojáků s našitými obrázky jejich svatých ochránců však nejsou tou jedinou podivností, s níž se pravoslavná církev na veřejnosti v poslední době vytasila. Za zmínku stojí i množící se výpovědi kněží či samotných vojáků o zázracích na frontě, jež mají údajně dokazovat, že Bůh a dobro stojí na straně Ruska.
„Jednou mi prošla kulka přes hrudní vestu balistické vesty. A dál nepronikla. Byl to opravdu Boží soud. Nevysvětlitelných případů, kdy se smrt o nás téměř otřela, se stávalo více,“ svěřil se serveru Moskovskij komsomolec 23letý ruský odstřelovač. Ten onen „zásah vyšší moci“ přisuzuje pravidelné recitaci Žalmu 90. „Bohorodička nás miluje,“ dodává mladý muž.
Čtěte také: Míří katolická církev k dalšímu velkému schizmatu? Hledejme za ním ženy i LGBTQ+
Aby nebeských kouzel v první linii nebylo málo, mohou se bojovníci „SVO“ spolehnout i na vlastní patronku/ikonu takzvané doněcké Madonny, která podle legendy na Donbas přicestovala z Ruska už po vypuknutí války v roce 2014. Větší popularitě se ovšem dočkala až v minulých měsících, a to díky nezměrné práci ruských novinářů a filmařů, kteří jí vtiskli doslova mytickou úlohu.
„Kde je ona, tam vítězíme,“ pronáší v krátkém dokumentu „Umlčení zlých srdcí“, věnovaném Boží matce, jeden z ruských vojáků. Jiný ozbrojenec mezitím dodává, že právě zásluhou ikony se podařilo dobýt donbaské město Volnovacha s nízkými ztrátami. Podobných videí o tom, jak doněcká Bohorodička vydatně sesílá pomocnou ruku ruské armádě, je na YouTube k vidění celá řada.
Zázračné příběhy ze zákopů, zasahování svatých do bojů či kolektivní modlitby vojáků – tím vším stále častěji zasypávají různé církevně a vlastenecky laděné kanály informační prostor. Veřejnost se tak může v klidu utvrzovat v morální oprávněnosti Putinovy invaze, potažmo politiky kremelského režimu. Ten si mezitím může štěstím mnout ruce. Jen stěží by totiž v dnešních časech hledal vedle armády oddanějšího spojence.
Za oddanou službu pravoslavné církve na frontě přichází z Kremlu štědrá odměna: finanční injekce i podpora omezování potratů a zákazu LGBT komunity.
Už od začátku agrese se pod taktovkou patriarchy Kirilla stala pravoslavná církev věrnou zastánkyní takzvané SVO. Její legitimizací pak podle nezávislého kanálu Dožď může ovlivnit desítky milionů lidí v Rusku hlásících se k pravoslaví. Rétorika některých známých kněží si přitom mnohdy nezadá s profesionálními propagandisty.
„Za maskou pacifisty se ve skutečnosti schovávají fašistické rohy,“ prohlásil třeba loni na podzim otec Andrej Tkačov, přední postava ruského internetu, který je dlouhodobě proslulý svou horlivou podporou invaze na Ukrajinu. A přidávají se k němu další kněží. Například již jmenovaný Pjotr Gricenko, jenž vystupuje od začátku války jak na svém youtubovém kanále, tak na sociálních sítích.
Jak potvrdil Voxpotu expert Roman Lukin, stát a církev si v posledních dekádách nikdy nebyly tak blízko. Během čečenských válek jezdili podle něj na frontu hlavně entuziasti, které Kreml finančně příliš nepodporoval.
Čtěte také: „Svádíme na Ukrajině boj se satanem,“ hlásá ruská pravoslavná církev
Dnes je situace jiná a role církve se stává nepostradatelnou. V bojových oblastech nejenže její zástupci organizují bohoslužby, ale rovněž vedou některá centra sociální a zdravotní pomoci. Za všechny tyto aktivity pak přichází z Kremlu štědrá odměna v podobě větších finančních injekcí i výraznější podpory takzvané prorodinné politiky. Do té patří hlavně omezování potratů a zákaz LGBT komunity.
„Odhaduji, že naprostá většina pravoslavných duchovních dnes za ruskou armádou v jejím konání pevně stojí. Proti jsou jen jednotky,“ vysvětluje Lukin a dodává, že žádný velký rozkol v tomhle ohledu uvnitř církve nepanuje. Ba naopak. Že by se zdobné ortodoxní chrámy staly prvním místem, z nichž by se ve větší míře šířily výzvy k míru a zastavení bojů, tedy zatím nehrozí.
