Bělorusko

02. 12. 2021, 08:24

Uprchlíci coby živé střely na polsko-běloruské frontě. Kdy nastane klid zbraní?

Jan Škvrňák

Polské bezpečnostní služby už několik měsíců s tichým souhlasem Evropské unie brání na východní hranici vstupu migrantů z muslimského světa. Ve hře nervů mezi Polskem a Běloruskem už zemřelo nejméně 11 lidí, většinou na podchlazení.

Současná migrační krize nezačala v Polsku. V červnu se objevili první uprchlíci na bělorusko-litevské hranici, litevští pohraničníci jich ten měsíc zadrželi téměř 500. Eskalace nastala následující měsíc – 2. července Litva vyhlásila výjimečný stav, o několik dní později už na hranici zahájila výstavbu plotu. Dne 13. července litevský Seimas schválil zákon, který umožňuje vracet osoby, které nelegálně překročily litevsko-běloruskou hranici zpět do Běloruska. Legalizaci pushbacků odsoudily lidskoprávní organizace.

Později se situace v Litvě začala uklidňovat, proud migrantů v srpnu zeslábl. I přesto došlo k několika incidentům. V polovině srpna 12 běloruských pohraničníků při vytlačování migrantů ze svého území překročilo litevské hranice. K podobné situaci došlo i v Lotyšsku, také tam běloruská pohraniční stráž převáděla migranty přes hranice.

První mrtví

V okamžiku, kdy příliv běženců v Pobaltí polevil, propukl v Polsku. K 8. srpnu tamní pohraničníci zadrželi první tři stovky uprchlíků, tehdy začalo také drama v lokalitě Usnarz Górny. Mezi polskými a běloruskými pohraničníky zde uvízlo v pasti nejdříve kolem 60, později 32 migrantů. Kromě skupiny žen a dětí, kterým Bělorusko po pár dnech povolilo odchod do hloubi svého území, nikdo další nemohl projít ani do Polska, ani se vrátit do Běloruska.

Polský ombudsman Marcin Wiącek pak upozornil na to, že pohraniční stráž nerespektuje Ženevskou konvenci týkající se uprchlíků.

Směrem k zajištění neprostupnosti hranic šly i další kroky polské vlády, která využívala zkušeností Litvy. Polští pohraničníci se pustili do stavby plotu – nejdříve jednoduchého žiletkového, v budoucnu pětimetrového kovového. Druhého září polský Sejm zavedl na území 183 pohraničních obcí výjimečný stav, který stále trvá. Znamená to, že příhraničí museli opustit turisté, novináři i pracovníci nevládních organizací a aktivisté. Současně s tím Vojska teritoriální obrany (aktivní zálohy) zahájila operaci Silná podpora.

V polovině září byla nalezena první tři mrtvá těla. Situace pak eskalovala o necelé dva měsíce později. Dne 8. listopadu se do té doby největší skupina migrantů pokusila překročit hranici na pohraničním přechodu v Kuźnici, kam je přivedly běloruské bezpečnostní služby. Polští pohraničníci použili proti běžencům, kteří začali ničit oplocení, slzný plyn. Polsko následně zvýšilo počet strážců běloruské hranice na 12 000 vojáků, 8000 příslušníků pohraniční stráže a 1000 policistů.

V polovině měsíce se objevilo několik případů, kdy se běloruské složky pokusily donutit uprchlíky k překročení hranice, či je přímo do Polska vytlačovaly. Od 17. listopadu běloruské služby začaly nakládat migranty do autobusů a odvážet pryč z hraničního pásma.

Rozdělená polská společnost

Patová situace na hranici vytyčila další dělicí linii polské společnosti, kde levice s částí liberálů stojí proti zbytku. K tábořícím se pokoušelo dostat několik lidskoprávních sdružení s humanitární pomocí, intervenovat se snažilo i několik poslanců. Polský ombudsman Marcin Wiącek pak upozornil na to, že pohraniční stráž nerespektuje Ženevskou konvenci týkající se uprchlíků, a zkritizoval i podmínky v centrech pro migranty: „Obytné budovy připomínají vězení, sály jsou přeplněné, zvuk střelby z nedaleké střelnice může vést k prohloubení traumatu.“

Silnější je ale strana, která požaduje neprodyšnou hranici. Podle výzkumu agentury IBRiS z konce srpna 55 % Poláků nechce migranty do země vpustit, opačný názor má 38 % dotázaných. Celkem 47 % respondentů schvaluje výstavbu hraničního plotu, 43 % je proti.

Polská, ale i pobaltské vlády vnímají zesílený tlak běženců na své východní hranice jako součást hybridní války Kremlu proti Západu. Bělorusko společně s Ruskem podle nich buď přímo organizují, anebo alespoň umožňují lety z blízkovýchodních lokalit (hlavně z Iráku, Sýrie, Turecka a zemí v Perském zálivu) do Minsku. Migrací následně zvyšují tlak na evropské společenství, které nemá v otázce přijímání uprchlíků jednotný názor.

Ve vyhrocené a černobílé polské politické debatě vláda a její příznivci vidí hlasy zastávající se migrantů jako zrádce národních zájmů a pátou kolonu Lukašenka nebo Putina. Ve svém tweetu z 8. října to shrnul sám premiér Mateusz Morawiecki: „Hybridní válka proti Polsku a EU pokračuje. Tento konflikt má jen dvě strany – buď se rozhodneme pro pevnou obranu polské suverenity, hranic EU, demokracie a lidských práv, nebo se přikloníme ke scénáři, který vymyslel Kreml a Minsk.” Jedna strana sporu nevidí humanitu, druhá geopolitiku.

Informační vakuum a válka videí

Právě díky zabránění přístupu médií do pohraničního území (i toto řešení je inspirované Litvou) není vždy zřejmé, co se zde přesně děje. Neznámý je například osud prvního tábora v Usnarzu, odkud byli běženci po neúspěšném pokusu o překročení hranice vytlačeni do Běloruska a neví se, kam pak zamířili. Zřejmě překročili nebo se pokusili překonat hranici jinde.

Z polské strany jsou k dispozici pouze oficiální materiály pohraniční stráže a ministerstva vnitra či obrany. Ty mají zájem na zobrazování narušování hranic, použitého násilí při jejich překračování nebo vytlačování migrantů z běloruského území tamními bezpečnostními složkami. Opačný pohled nabízejí videa zveřejňovaná samotnými uprchlíky, příslušníky běloruských bezpečnostních složek nebo přímo státními médii. V těchto záběrech lze vidět utrpení a bezradnost lidí, kteří chtějí dojít do Německa, ale uvízli na hranicích s Polskem. Bělorusko pak v listopadu povolilo přístup zahraničních médií (CNN, BBC), která přinášejí hluboké lidské příběhy kontrastující s mlčením polských pohraničníků.

Čtěte také: Třicet let po pádu Berlínské zdi rostou na hranicích Evropy nové bariéry

Obrat po unijní diplomacii

Jak Polsko, tak i Bělorusko si vzájemně nabídly vyslání humanitárního konvoje na území druhého státu, a svorně nabídku druhé strany odmítly. Oba státy si od léta vyměnily několik nót, ve kterých se navzájem obviňují z prohlubování migrační krize. Polské ministerstvo zahraničí si navíc několikrát předvolalo běloruského chargé d’affaires. Nic z toho ovšem nezměnilo přístup Lukašenka, který ve svém červencovém prohlášení shrnul, že Bělorusko po unijních sankcích nemá peníze ani sílu bránit migrantům v průchodu Běloruskem.

Podle odhadů z poloviny listopadu může být v Bělorusku ještě 8000–22 000 běženců. Podobný počet jich polsko-běloruskou hranici už zřejmě překročil.

Po tlaku především unijní diplomacie (došlo i k telefonátům mezi Macronem, Merkel, Lukašenkem a Putinem), ale i po jednání polských představitelů začal v polovině listopadu slábnout příliv uprchlíků do samotného Běloruska. Dne 9. listopadu lety do Běloruska zrušil Irák, 13. listopadu Sýrie, běloruské aerolinky Belavia i Turkish Airlines 12. listopadu omezily lety z Turecka pro občany Iráku, Sýrie a Jemenu. Podobná opatření provedly také Libanon, Spojené arabské emiráty a Uzbekistán.

V současné době se situace na hranicích zřejmě uklidňuje. Většina leteckých společností z Blízkého východu lety do Minska buď zrušila, nebo je omezila pro občany zemí, které je nejčastěji využívaly. Minsk od té doby vypravil několik repatriačních letů.

Podle odhadů z poloviny listopadu může být v Bělorusku ještě 8000–22 000 běženců. Podobný počet uprchlíků polsko-běloruskou hranici už zřejmě překročil. Přibližné údaje o překročení hranic má podle deníku Welt k dispozici německá policie – 500 lidí za srpen, 1900 za září a 5200 za říjen. Podle polské pohraniční stráže proběhlo od srpna do října 28,5 tisíce pokusů o překročení hranice včetně těch úspěšných.

Čtěte také: Útěk před smrtí za evropské ostnaté dráty: Marnost běženeckých osudů na ostrově Lesbos

Polská opozice žádá větší zapojení mezinárodních, zejména unijních institucí při řešení této krize – například vysláním Frontexu. Varšava spoléhá hlavně na dvojstranná jednání s partnery. Polskou hranici nyní hlídá stovka estonských vojáků a podobný počet britských ženistů. Například na českou nabídku vyslání policistů vláda našeho severního souseda neodpověděla. Zřejmě to však nesouvisí s napjatými vztahy kvůli dolu Turów, ale spíš s momentálním zahlcením polské diplomacie a její orientací na důležitější partnery.

Jan Škvrňák

Více článků od autora