Trumpovo první funkční období nám dává nahlédnout do jeho tehdejšího pohledu na Čínu. Jak se ale za poslední roky proměnil a co čekat, až se Trump do Bílého domu vrátí?
„Tarif je nejkrásnějším slovem ve slovníku,“ řekl zhruba během předvolební kampaně tehdejší prezidentský kandidát Donald J. Trump publiku asi šesti stovek podnikatelů a dalších osobností. Do jaké míry se tato předvolební rétorika promítne do reálné politiky jeho druhé administrativy vůči Číně?
Brzy po Trumpově znovuzvolení se snaha uvedenou otázku zodpovědět podobá čtení z čajových lístků. Je však jasné, že obchodní politiku nové administrativy bude řídit Trumpovo alter ego „Tariff Man“.
Ekonomické vztahy a obchod budou v nadcházejících letech klíčovým tématem vztahů mezi USA a Čínou. Koneckonců je to ekonomická otázka, na kterou se Trump ve své kampani zaměřil a která mu pomohla k vítězství.
V obchodních válkách neexistují vítězové.
Pro některé členy Trumpova okolí, a možná i samotného Trumpa, se zásadním krokem k nápravě americké ekonomiky zdají být významné kroky vůči Číně prostřednictvím cel. Ty mají působit proti „nespravedlivé“ výhodě, kterou údajně představuje čínský státní hospodářský model, a pomoci vyrovnat pomyslné misky vah.
Právě tento argument přinesl nedávno v časopise The Economist pravděpodobný Trumpův kandidát na post ministra financí Scott Bessent. S tím nejvýrazněji souzní Trumpův předvolební slib uvalit až šedesátiprocentní clo na veškeré zboží dovážené z Číny.
Prezident by tak pokračoval v politice své první administrativy – tentokrát však s mnohem vážnějšími důsledky.
Trump 2.0: nyní s více tarify
V roce 2018 zahájil Donald Trump obchodní válku s Čínou, když na dovoz některého čínského zboží uvalil až pětadvacetiprocentní sazby. Současná odcházející Bidenova vláda nejenže cla zachovala, ale zavedla i nová, zaměřená na strategické zboží.
Přestože však Čína na nižším vývozu v krátkodobém horizontu nezanedbatelně tratila, v obchodních válkách – na rozdíl od Trumpova přesvědčení – téměř neexistují vítězové. Cla sice dokázala Číně způsobit určité škody, ale Spojeným státům sotva přinesla významné množství pracovních míst, což byl hlavní Trumpův slib voličům.
Z dlouhodobého hlediska cla Čínu naopak povzbudila a dovedla ji k jejímu vlastnímu „Sputnikovému okamžiku“, což zemi pomohlo přeorientovat priority směrem k domácímu technologickému výzkumu.
Tento článek vznikl díky podpoře členstva našeho Voxpot Klubu. Přidejte se a pomozte nezávislé novinařině za časů nakolejování.
Zároveň je faktem, že čínská ekonomika není v tak dobré kondici jako před pandemií, která vyvolala celosvětový ekonomický pokles. Podle agentury Reuters je vůči americkému protekcionismu zranitelnější skrze postpandemické faktory, jako je pokles realitního trhu nebo rostoucí zadlužení.
Protože je stále silně závislá na exportu, mohou mít jakákoli cla, která by na ni uvalil její největší obchodní partner, vážné důsledky. Obzvlášť když ta očekávaná od znovuzvoleného Trumpa mají být vyšší a rozsáhlejší.
Takto vysoká cla by zároveň vedla k dalšímu zhoršení vztahů mezi Čínou a USA, podobně jako za Trumpova prvního úřadovaní. Výrazné zvýšení cen čínského zboží by navíc negativně dopadlo i na americkou ekonomiku: dnes cenově dostupné čínské produkty by se pro mnohé americké spotřebitele staly neúnosně drahé.
Krok by tak pro staronového prezidenta mohl znamenat značné domácí politické riziko. Obě velmoci tak mají své důvody se zásadnímu zvýšení cel vyhnout – alespoň zatím.
Faktor Musk
První protekcionistické kroky Trumpovy administrativy by tak mohly být spíše cílené. Naznačuje to i jeho předvolební obchodní program, který zahrnoval zavedení „čtyřletého plánu na postupné ukončení veškerého dovozu základního zboží z Číny“.
Pozvolný postup by mohl přispět k dosažení Trumpova konečného cíle oddělit ekonomiku USA od Číny. Předchozí, převážně vyjednávací kroky výrazné snížení obchodního deficitu nepřinesly.
Na rozsah nové obchodní politiky vůči Číně bude mít vliv také složení Trumpovy vlády a poradců, stejně jako rozložení sil v Kongresu. Zde hraje roli celá Republikánská strana, která se i kvůli Trumpovi postupně odklání od dřívějšího neokonzervatismu směrem k izolacionističtějšímu přístupu.
K tomu se přidává nevyzpytatelný faktor Elona Muska, který se stal Trumpovým blízkým spojencem. Musk se netají svými ambicemi na čínském trhu, kvůli kterým se snažil navázat vztahy s čínskými kádry.
Pokud by získal vliv na rozhodování v nové administrativě, jeho obchodní zájmy by mohly stát v cestě dalším snahám o oddělení americké ekonomiky od Číny.
Čtěte také: Léčba Muskem. Co obnáší úřad, kam si ho vybral Trump?
Podle nedávné zprávy organizace Crisis Group jsou Trumpovy názory na Čínu založeny především na transakčním vnímání politiky. Kromě nich hraje roli také snaha „donutit Čínu zaplatit“ za pandemii, kvůli které v jeho pohledu Trump prohrál volby.
Právě transakční přístup, stejně jako možné páky spojené s Muskovými obchodními zájmy, bude chtít Peking pravděpodobně využít při jednáních, aby minimalizoval negativní dopady Trumpovy politiky na svou ekonomiku.
Tariff Man zasahuje
Dříve zmiňovaný čínský „Sputnikový okamžik“, umocněný obchodní válkou, vyvolal během první Trumpovy administrativy obavy mnoha bezpečnostních odborníků a odbornic.
Otázky technologického pokroku – zejména v nově vznikajících oblastech špičkových technologií, jako je umělá inteligence – se tak staly i otázkami národní bezpečnosti.
Zřejmě nejzásadnějším krokem vůči Číně během předchozí Trumpovy administrativy bylo prohlášení čínského telekomunikačního giganta Huawei za bezpečnostní riziko kvůli možnému špionážnímu potenciálu a porušování duševního vlastnictví, což vedlo k pozdějšímu zákazu na americkém trhu.
Snaha chránit americké duševní vlastnictví před čínskými zásahy však přinesla i více kontroverzní politiky. Příkladem je „čínská iniciativa“, která měla za cíl omezit špehování a krádeže duševního vlastnictví na akademické půdě ze strany Číny.
Ministerstvo spravedlnosti ji v roce 2022 pod prezidentem Bidenem ukončilo kvůli nedostatečné účinnosti a prokázanému zvýšenému zaměření na asijské Američany v akademické sféře. Nedávné snahy republikánů však naznačují, že v původním duchu bude pokračovat i navrátilec Trump.
Ten nicméně kritizoval i pravděpodobně nejvýznamnější úspěch Bidenovy administrativy v oblasti ochrany technologií, bipartijní zákon CHIPS, který má posílit odolnost amerických dodavatelských řetězců a domácí výrobu polovodičů.
Paradoxně přitom zcela souzní s Trumpovou protekcionistickou politikou orientovanou na „návrat pracovních míst do USA“ a ochranu důležitých technologií před Čínou.
Trump rovněž avizoval, že by mohl zavést cla na dovoz tchajwanských polovodičů – klíčových pro rostoucí průmysl umělé inteligence – což by však mohlo v důsledku zvýšení cen působit kontraproduktivně v onom technologickém závodě s Čínou.
A jak Trump bere, tak také vrací. Tedy alespoň Tchaj-wanu.
Kromě zavedení cel na polovodiče dal v předvolebním rozhovoru pro The Wall Street Journal najevo, že v případě čínské invaze na Tchaj-wan zareaguje také prostřednictvím tarifů: „Pokud půjdete na Tchaj-wan, budu vás danit ve výši sto padesáti až dvou set procent.“
I když to může působit trochu absurdně, přístup odráží Trumpovu podnikatelskou povahu, ve které je jeho politické uvažování hluboce zakořeněno. Je pravděpodobné, že i v otázkách Číny bude odmítat jakékoli dohody, které by podle něj USA znevýhodňovaly.
Zároveň je možné, že pokud by pro Trumpa byly podmínky dohody dostatečně výhodné, mohl by změnit například postoj k Jihočínskému moři, přestože se jeho první administrativa zavázala v případě tamního konfliktu chránit Filipíny.
Přestože však dosavadní vyjádření nasvědčují, že v politice vůči Číně bude Trump držet linii své první vlády, nelze zapomínat, že na tomto světě není nic jisté. Tedy kromě tarifů.
